Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe - 12. díl

(Pokračování)

6.4. Nutnost perspektivní a srozumitelné vize řešení problémů

Máme velkou příležitost společně se zamyslet nad tím, čím je současná doba zvláštní, jakou dějinnou proměnou prochází naše globální společnost. Není totiž náhodou, že problémy narůstají rychleji, než se řeší, vyhrocují se a nastolují otázku přežití. To vždy v dějinách signalizovalo, že se děje něco převratného, že dochází ke zlomu setrvačného vývoje.

To, o co jde, se dá vyjádřit velmi stručně takto:

Přecházíme od ekonomiky založené na výrobě strojů a strojů k ekonomice založené na výrobě lidí a lidí.

Jen musíme správně přečíst (a pochopit), co to znamená.

Průmyslová revoluce vedla k ekonomice založené:

a) Na výrobě strojů (koho čeho) v tom smyslu, že se začaly vyrábět stroje v takovém rozsahu, jaký byl v předcházející ekonomice nepředstavitelný.

b) Na výrobě strojů (čí) v tom smyslu, že hlavní produkcí určenou ke spotřebě již nebyla produkce zemědělská, ale průmyslová. Stroje začaly vyrábět převažující a stále rostoucí díl toho, co lidé spotřebovávali.

Z tohoto hlediska bude výsledkem změny, která nás čeká, přechod k ekonomice založené:

a) Na výrobě lidí (koho čeho) v tom smyslu, že bude produkován člověk jako hlavní výrobní faktor, lidský kapitál jako souhrn produktivních potencí člověka, a to v takovém rozsahu, jaký byl v předcházející ekonomice nepředstavitelný. Ano. Dnes si ještě zdaleka nedovedeme představit, o kolik budou lidé umět více, a jaké budou mít možnosti to, co budou umět, uplatňovat, i jak dlouho dokážou svůj potenciál uplatňovat.

b) Na výrobě lidí (čí) v tom smyslu, že hlavní produkcí určenou ke spotřebě již nebude produkce průmyslová v podobě spotřebních statků, ale budou to produktivní služby poskytované lidmi lidem. Tato produkce bude tvořit stále větší díl toho, co bude spotřebováno, ale touto (produktivní) spotřebou bude vytvářen sám člověk jako nositel schopností, hlavního výrobního faktoru.

Nástin základních prvků vize a bariér její realizace

I.

Pokud se dnes hovoří jen o tzv. Čtvrté průmyslové revoluci či Průmyslu 4.0, je to zavádějící redukce, která je mj. nebezpečná. Navozuje totiž představu toho, že budoucí vývoj je jen záležitostí odborníků a že lidí bude brzy přebytek. Je nutné vycházet z toho, že:

- Automatizace, elektronizace a informatice průmyslu (což je obsahem tzv. Čtvrté průmyslové revoluce) je jen jednou z více převratných technologických změn, kterými bude výroba procházet. Bude např. docházet též k lokalizaci výrob a s tím spojenému radikálnímu snižování nákladů v oblasti výroby prakticky čehokoli.

- Především však (aby se naše civilizace vymanila ze slepé uličky setrvačného vývoje) se bude těžiště ekonomického vývoje přesouvat do oblasti produkce lidských schopností, přesněji do oblasti produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Ekonomika se změní z produkce výrobků prostřednictvím výrobků na ekonomiku produkce lidí prostřednictvím lidí. Jde o změnu právě tak významnou, jakou byla průmyslová revoluce.

K tomu:

To je širší rámec toho, v jakém historickém kontextu se současná globální moc zrodila. Jde o to ukázat, jak tento širší historický kontext se specifickou podobou současné globální moci souvisí. Tentokrát se mi to podařilo, a to poměrně organickým způsobem. Tato souvislost však bude obnažena až ve třetí a čtvrté tezi.

II.

Ekonomika založená na produktivních službách (jako je vzdělání, zdravotnictví, výchova v rodině, lázeňství apod.) bude nikoli jen "trvale udržitelná" (což je zavádějící pojem), ale bude to ekonomika nevyčerpatelných možností rozvoje vycházejících z nevyčerpatelného bohatství možností rozvoje lidských schopností a nevyčerpatelného bohatství přírodního prostředí, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí.

K tomu:

V této tezi je oproti tomu, co jsem zveřejnil dříve, poukázání na to, že pojem "trvale udržitelný rozvoj" je již sám o sobě zavádějící. Vede k představě, že musíme něco nějak udržovat. Ale tak to přece není, svět kolem nás je nevyčerpatelně bohatý a my sami jeho přetvářením můžeme rozvíjet nás vnitřní svět (svět prožitků, poznatků, představ, zkušeností, vědomostí) rovněž tak, aby byl nevyčerpatelně bohatý a jako takový umožňoval využití nevyčerpatelného bohatství přírody. Neexistují žádné hranice, které by na základě využití lidského poznání, nebylo možné překročit. Podaří-li se projít jedním z kritických úskalí dějin civilizace, bude otevřena cesta k tomu, aby se ekonomický rozvoj a celá naše civilizace oprostily od závislosti na kvantech přírodních zdrojů a aby ovládnutí vnitřních struktur přírody umožnilo překročit prostorová a časová omezení té části Vesmíru, ve které se zrodila.

III.

Představa o možnosti nevyčerpatelných (a v tomto smyslu samozřejmě i neomezených a trvale udržitelných) možnostech vývoje je významná nejen jako základ optimistické vize, k vytvoření nadhledu, z pozice kterého můžeme pochopit to, co děje a k čemu by měly směřovat nezbytné reformy. Je významná i k odvrácení nebezpečných představ, že k tomu, aby někteří (vyvolení) přežili, musí být velká část (či dokonce většina) obětována. Představ, které se v různých podobách šíří, jsou sdíleny částí tzv. mocenských elit, jejich slouhů, slouhy slohů a poskoky. Tento fenomén nazývám snahou o rozehrání komplexu her Titanic, kdy prohlubující se ekonomická nerovnost vede nejen k segregaci, ale kdy se systém začíná vyvíjet od segregace směrem k selektivní likvidaci.

K tomu:

Důležitý krok k pochopení příčin toho, proč se právě dnes zrodila současná globální moc v podobě zla, jaké tu ještě nikdy v historii nebylo. Absence představy o možnosti vývoje založeného na nevyčerpatelných možnostech "vnějšího" (přírodního) i "vnitřního" (duchovního) světa vedla k tomu, že se začaly rozehrávat hry, které jsem označil podle toho, co se dělo na Titanicu. Důležité zde je i to, že jakmile nerovnost překročí určitou míru, dochází nejen k fatální segregaci, ale vývoj se může překlopit směrem k selektivní likvidaci (která může přerůst až v totální autolikvidaci).

IV.

Zlo současné globální moci (jehož obdobu bychom v dějinách těžko hledali) vzniklo pod vlivem dvou faktorů:

- Vzlínáním zdola, vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tj. struktur, kdy je člověk na základě toho, že se dopustil něco difamujícího, vydírán, ale také kryt a protěžován v institucionálních strukturách. Struktur, ve kterých začíná být považováno za normální to, co normální není. Struktur, které postupně pronikají institucionálním systémem, podřizují si enklávy zpravodajských služeb, podřizují si majetkové elity, začínají ovládat společnost tunelováním jejích zdrojů prostřednictvím státu a dosazováním vydíratelných a nesvéprávných figur do reprezentací států a nadstátních organizací.

- Absencí vize možností neomezeného vývoje, vlivem demoralizace pocházející z představy, že není jiná cesta k přežití vyvolených, než cesta obětování velkého množství lidí či spíše velké většiny obyvatelstva naší planety.

K tomu:

K objasnění toho, jak mohlo vzniknout zlo v podobě současné globální moci, nejsou nutné žádné spiklenecké či konspirativní teorie. Proces degenerace moci byl přirozený. Propojily se dvě nebezpečné tendence. Jedna, která tu vždy byla (bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich "vzlínání" zdola směrem k vrchním patrům institucionálního systému. Druhá, která souvisí s demoralizací (ztrátou lidských hodnot a zábran) v důsledku neschopnosti vidět jinou možnost budoucího vývoje než tu, která předpokládá likvidaci velkého množství či velké většiny lidí. Důležitá je zde zmínka o selhání tradičních majetkových elit. Ty totiž v historii vzlínání struktur založených na vzájemném krytí omezovaly. Selhaly mj. i v důsledku absence pozitivní vize, což význam pozitivní vize zvýrazňuje.

V.

Jádro současné globální moci v podobně nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, finančních agentů propojených s částí tradičních elit využívá permanentního vyvolávání a stupňování konfliktů:

- K překrývání příčin současných problémů.

- K vytváření prostředí vhodného pro tunelování zemí shora.

- K posilování prostředků kontroly obyvatelstva (jak formou technické vybavenosti, tak odbouráváním administrativních omezování kontroly soukromí).

K tomu:

Zde je oproti původním tezím jen lépe strukturováno a tím i zdůvodněno, proč pro fungování současné globální moci je příznačné vyvolávání a vyhrocování konfliktů. Propojují se tři dostatečně silné motivy.

VI.

Pokračující degenerace jádra současné globální moci zašla tak daleko, že roste intenzita tlaku na reformu jak zevnitř, tak i zvenku, ze strany veřejnosti. I zde se projevuje snaha jádra globální moci řešit problémy vyvoláním drastických konfliktů, tentokráte přímo uvnitř jednotlivých zemí, v nichž má jádro globální moci původ. Hrozbu pokračující degenerace a úpadku řeší jádro současné globální moci obdobně jako goebbelsovsky vyšinuté nacistické Německo pokusem o dotažení stávající tendence vyhrocování konfliktů k totální válce proti všem vedené slouhy, slouhy slouhů a zapouzdřenými poskoky této současné globální moci. Jsme přímými svědky a oběťmi této šílené totální války, jejím následkům se však dokážeme efektivně bránit, protože je stále zřetelnější, o co jde.

K tomu:

Některé projevy fungování současné globální moci (např. v souvislosti s hysterií v USA a v rámci euroreprezentace po zvolení Trumpa prezidentem) mají podobu té formy hysterie, která byla vyvolána vyhlášením totální války v hitlerovském Německu. Vše už bylo ztraceno, ale k prodloužení přežití "vyvolených" a čekání na zázrak (udržování vlastní představy o možnosti zázraku např. v podobě zázračné zbraně) bylo možné obětovat všechny. Připomeňme si autentickou atmosféru a způsob, kterým Goebbels 18. února 1943 klade deset otázek a vyhlašuje totální válku:

https://www.youtube.com/watch?v=7f47eYv7ajU

Současná protiruská hysterie a potřeba znovu a znovu demonstrovat sílu upadající moci i za cenu zvyšování rizika globálního konfliktu mají velmi obdobné rysy. Jádro globální moci se bude znovu a znovu pokoušet demonstrovat svoji sílu, přesvědčovat o ní své souvěrce – a tím se bude zviditelňovat, stávat pro normální lidi čitelným.

VII.

K efektivní obraně a následné nápravě potřebujeme:

- Společně sdílenou realistickou vizi.

- Odhalení mechanismů současné moci.

- Akční program obrany a nápravy.

(Pokud je myšlenka dobrá, vždy si najde toho, kdo pomocí ní zvítězí.)

K tomu:

Nejdůležitější je v současné době "prokomunikovat" to, o co jde. Snažit se o vzájemné sdílení priorit, toho, co je nutné, abychom se v pochopení současné reality posunuli vpřed, umožnili tak podstatně efektivnější šíření povědomí o tom, o co v dnešním světě jde.

Ještě se vrátím ke zmínce o selhání tradičních majetkových elit, které vždy v historii vzlínání struktur založených na vzájemném krytí omezovaly. Z toho totiž vyplývá, že do koalice proti zlu současné globální moci je nutné včlenit i část tradičních majetkových elit, které si budou tak či onak uvědomovat selhání současného systému. Nelze na ně spoléhat (což ostatně ukazuje Trump svým chováním), ale nelze všechny házet do stejného pytle. Jádro současné globální moci je nutné ideově izolovat. Právě k tomu potřebujeme naučit se přesně číst, o co jde.

Odkud jádro současné globální moci čerpá svou sílu?

Podstata toho, o co jde:

Každý z vlastní zkušenosti ví, že nejtěsnější pouto mezi lidmi vzniká, když na sebe vědí něco difamujícího, něco, čím mohou být vydíráni, něco, v čem se musí vzájemně krýt, něco, co je dostatečným motivem k tomu, aby se vzájemně podporovali a protěžovali.

Už v kandidátkách do obecních zastupitelstv se běžně uvažuje takto: "Dáme tam Frantu?" "A co na něho máme?"

Vzlínání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, vzájemném vydírání a vzájemném protěžování v institucionálních strukturách je odvěkou nemocí každé pospolitosti. A každá pospolitost i civilizace si vždy vůči této nemoci vytvářela imunitní systém. I ten býval často napaden a oslepen či vyřazen, jako v případě HIV. Imunitu vyššího řádu pospolitostí pak většinou zabezpečovala přirozená majetková diferenciace, kdy majetkové elity mezi sebe nechtěli z logických důvodů připustit ty, kteří bohatli díky zločinu. A to nechtěly ani ty majetkové elity, které se samy dostaly nahoru díky zločinu, a v logice věci se samy staly státotvorné. Pokud ani to nepomohlo, říše rozložené zevnitř se rozpadaly a jejich místo obsazovaly mocenské struktury vyrostlé na zdravějším základě.

Specifikou současné doby je, že jádro globální moci:

1. Vzniklo propojením vzlínání struktur založených na vzájemném krytí zdola s činností zpravodajských služeb, které monitorování a provokování difamující činnosti používají jako standardní nástroj své moci.

2. Návazně došlo k zásadnímu zvratu v personifikaci moci: Místo toho, aby viditelná moc (generovaná více či méně fungujícími mechanismy veřejné volby) dosazovala vedoucí osoby zpravodajských služeb, tak naopak vzájemně propojené enklávy zpravodajských služeb získávající finanční prostředky kriminální činností realizovanou prostřednictvím využití státního aparátu dosazují "své" (vydíratelné a manipulovatelné) viditelné představitele států a nadstátních organizací jako své slouhy a slouhy slouhů.

Drobná poznámka:

Trump se této moci poněkud vymyká. Je jedním z projevů jejího rozpadu, a to ať už jeho mise bude pokračovat jakkoli. Jeho ekonomickou základnou jsou tradiční majetkové elity, které snaží obnovit fungování institucí. Jedná pod obrovským tlakem, asi sám nepočítal s tím, jak obrovská moc proti němu stojí. Jeho zásluhou je však přinejmenším to, že chtěně či nechtěně přispěl a dosud přispívá ke zviditelnění současné moci, mechanismů jejího (ne)fungování, procesu metamorfózy, kterým jádro globální moci prochází.

3. Současnou globální mocí ovládaný státní aparát se stal hlavním nástrojem vykořisťování lidí, rozkrádání zemí shora a ve velkém, nástrojem gradující ekonomické diferenciace a majetkové i společenské segregace. A co hůř, státní aparát se stal i nástrojem překrývání obyčejný zločinů v podobě kradení ve velkém shora zločiny proti lidskosti i proti civilizaci jako takové, nástrojem vyvolávání, vyostřování a rozšiřování konfliktů (na nichž se také úspěšně bohatne).

4. Struktury, které plnily roli vlivné globální moci, měly v minulých dobách různou podobu, někdy i více či méně osvícených elit. Současná globální moc vyrůstá na ekonomické základně struktur založených na vzájemném krytí lumpáren nejhrubšího zrna a podle toho se také její účinky projevují. Jejím největším spojencem jsou ti, kteří podstatu toho, co je základem současného vykořisťování překrývají nejrůznějším způsobem.

Osvícená? – Ne temná globální moc

Globalismus byl často v dějinách synonymem osvícenosti. Současná globální moc je symbolem tmářství, tuposti. To je dáno nejen tím, že vyrůstá ze zločinu, kteří si podřídili i státní moc. Je to dáno především tím, že je obětí i nositelem setrvačného vidění světa.

A to právě v době, kdy setrvačný vývoj ekonomiky narazil na svá přirozená omezení a kdy se současně otevřela možnost posunu ekonomiky na vyšší kvalitu ekonomického růstu založeného na produkci člověka samotného, na rozvoji a uplatňování lidských schopností, na dominantní roli sektoru nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

Každý setrvačný vývoj vede do slepé uličky bezvýchodných a stále drastičtějších konfliktů vyplývajících z bariér setrvačného typu růstu. Současná globální moc je s touto setrvačnou orientací nerozlučně spjata. V tom je tragédie její a největší hrozba, že dojde tragédii naší, pokud nenajdeme efektivní způsob, jak se současné globální moci bránit.

Odkud se bere konzistence jádra globální moci?

Jakkoli je dnes oprávněné hovořit o degeneraci a rozpadu jádra globální moci, jakkoli dnes probíhá složitý proces jeho metamorfózy, který nemá jednoznačné vyústění, nelze nezaznamenat to, že po desetiletí funguje jádro velmi konzistentně. Vyznačuje se schopností odolávat pokusům o reformu, je schopno "na dálku" utlumit jakýkoli pokus o vzpouru vůči prestižnímu prosazování rozhodnutí o tom, jak to bude, v síti zasvěcených slouhů různého kalibru, je schopno efektivně tlumit války indiskrecemi, které nutně poměrně často propuknou v případech, kdy se někdo v rámci struktur založených na vzájemném krytí cítí nedoceněn, poškozen či ohrožen.

Tato konzistence si zasluhuje vysvětlení. Je dána především demonstrativním použitím dvojího metru. Použije se abstraktní laťka hodnot typu "demokracie" či "lidská práva, případně i dodržování "mezinárodního práva", kterou nikdo nesplňuje (například USA už vůbec ne), na základě toho se demonstrativně uplatní dvojí metr, přijme sankční rozhodnutí a to se prestižním způsobem prosazuje doslova přes mrtvoly. Vychází se přitom ze základního ideového paradigmatu, že hlavním nepřítelem je postjelcinovské Rusko (Rusko, které navzdory historicky trapné roli Jelcina bylo schopno uhájit svou identitu).

Poměr k Rusku (zpravidla vykonstruovaný, protože za tento poměr je vydáván i kladný vztah k vlastní soudnosti, vlastnímu rozumu, či kritika selhání prohnilého establišmentu) se jako hlavní záminka ověřování "spolehlivosti" slouhů různého kalibru (tj. jejich ochota tupě sloužit zlu) či záminka ke kádrování normálních lidí, kteří začínají chápat, o co jde, hodí výtečně. Kdyby nebyla tato záminka, našel by se jiný zdroj zla, případně by se vyrobil jako ISIS apod. Předností Ruska jako záminky je možnost oživit historické atavismy, revanšismus, nastartovat proces komplexní restaurace nejzlotřilejších režimů. Určitou roli v protiruském šílenství hraje patrně i to, že Putin není tupec a darebák. Tím hůř pro něj.

Právě toto základní ideové paradigma efektivně funguje jako sjednocovací faktor a jako nástroj včasného rozpoznávání hereze.

(Pokračování)