Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe - 6. díl

(Pokračování)

Klasifikace "vizí"

Pro naše další úvahy má určitý význam skutečnost, že pojmu "vize" se v praxi obvykle používá ve spojení určitou konkrétní vizí. Daná vize pak obvykle dostane určitý název, který ji má odlišit od jiných druhů vizí.

Tabulka 3.5: Členění vizí podle sedmi hledisek 

Zdroj: Vlastní sestavení

Poznámka: novinářský pojem "futuristická vize" je – podle našeho názoru – zřejmý protimluv; přijmeme-li takové obsahové vymezení tohoto pojmu, že jde o něco, vztahující se do budoucna, adjektivum "futuristická" je zbytečné.

Upozornění: V češtině různé disciplíny používají ve své terminologii určité pojmy i jako odborné termíny; jejich český význam nemusí být totožný s významem téhož slova v angličtině).  V diskusích se doporučuje vyjasnit si, v jakém významu je daný pojem používán.

Volná úvaha o vztazích mezi skutečností a vizí

Vztah mezi skutečností a tzv. vizí je zde zkoumán ze čtyř pohledů:

Pohled z hlediska vědeckého výzkumu:

Skutečnost, jak známo, je vrstevnatá: každý vědní obor, který se ji pokouší zachytit, to činí způsobem, který mu to umožňuje jeho povaha (předmět zkoumání), jeho metody zkoumání, adekvátní postupy zkoumání a řada dalších faktorů.  Tím je dána obrovská varieta poznatků: dostatek akumulovaných dílčích poznatků umožňuje formulovat vědecké teorie, které (zobecněním dílčích poznatků) opět umožňují zaměřovat další výzkum pro futuro.  Každá teorie (podložená dostatečným kvantem poznatků) de facto spolurozhoduje mj. o časovém horizontu, na který lze predikovat (s diferencovanou mírou pravděpodobnosti) vznik dalších poznatků (včetně omezení, danými podmínkami vědecké práce v daném oboru). V dnešním světě, kdy nové poznatky, které byly získány zejména díky fyzikálních objevů a zkoumáním vesmíru, vedly ke vzniku nových pohledů na vztah mezi chaosem a řádem i v přírodě a lidské společnosti.    

Jednotlivé vědní obory – porovnáváme-li dosaženou úroveň jejich poznání – se v tomto ohledu navzájem i dosti značně liší. Tím se komplikuje i předvídání celkových hranic poznání v určitém reálném čase. Pro krátkodobé předpovědi lze poměrně úspěšně již dnes využívat modelů, založených na určitých předpokladech (např. předpovědi počasí), a rovněž indexů sledujících celkový vývoj ve vymezené sféře, nebo metody ratingu.  Čím delší časový horizont však je zvolen, tím více klesá pravděpodobnost věrohodnosti výsledků získaných pomocí vědecky podložených predikcí.

Z oblasti reálně zjištěných dat/faktů se přes predikce/prognózy/odhady, u nichž ještě lze předpokládat určitou racionalitu. Zde se lze přiklonit spíše k mírně pesimistickému názoru, že dnes se tato hranice "scvrkla" na tzv. střednědobý časový horizont, tj. období do pěti let (což je způsobeno celkovým zrychlením vývoje výzkumu, zkrácením uvádění inovací do praxe a dalšími faktory). Pravděpodobnost destruktivních inovací, ovlivňujících technický, ekonomický i společenský vývoj se zejména vlivem překotného vývoje v šíření informací (internet), nových možností jejich zpracovávání (síťové modely apod.) i jejich skladování stále zvyšuje. Obrazně řečeno, zvětšuje se také (obrazně řečeno) vzdálenost mezi smysly zprostředkovanou realitou a tzv. virtuální realitou: pro většinu lidí se valná část již existujících technických vymožeností stává čím dál tím více nepochopitelnou. Jak si představit milisekundu? Nebo nano - rozměr? (Pfeiffer, S.  The Vision of "Industrie 4.0” in the Making—a Case of Future Told, Tamed, and Traded. In:Nanoethics. 2017; 11(1): 107–121.). Ani nejsrozumitelnější popularizace na tom mnoho nezmění (obvykle pracují s analogiemi). Tím spíše to platí i pro proklamované vize (zejména jde-li o technokratické vize).

Dílčí vize (omezené dobou cca 2. desetiletí)

Jsou blíže k realitě – mohou se totiž opírat o fakta z oblasti technického a technologického výzkumu

Tzv. "dlouhodobé vize"

Jsou realitě nejvzdálenější. Jejich konstrukcí a hlásáním může vznikat větší prostor pro ničím nepodložené sny, tužby a věštby o vzdálenější budoucnosti; některé z nich - pokud nepřesahují časový horizont 15 let- však lze částečně podložit extrapolací střednědobých predikcí/prognóz/odhadů. Vize orientované na velmi vzdálenou budoucnost jsou často výplodem neomezené fantazie, proto někdy jsou i nejasné nebo dokonce scestné.

Nebezpečí spojená s hlásáním "vizí"

Různá tvrzení označovaná za "vize" vznikají zejména díky spisovatelům tzv. sci-fi, novinářům, televizním a filmovým producentům i výrobcům a prodejcům různých produktů a díky fantazii některých majetných politiků. Účelem různých "vizí" může být vyvolávání obav a strachu "lidí z ulice" (jsou udržování v poslušnosti), falešných nadějí (aby nezoufali nad svou chudobou a celkovou bezvýchodnosti svého života), podporování sci-fi nadčlověka (jeho agresivity nebo všemocnosti), a v neposlední řadě také vítaná obchodní příležitost pro výrobce "kosmických" oděvů, výstroje a výzbroje pro pubertální "supermany" apod.

Nutnost vymezit cíl

Za velmi významnou, ne-li kardinální otázku pro věrohodnost vizí, pokládám jasné vymezení cíle, případně několika cílů,jichž má být dosaženo dovršením programu resp. vize ekonomiky produktivních služeb (jako ekonomické základny průmyslu 4.0 alias 4. průmyslové revoluce). Na tuto otázku totiž – podle mého mínění - dosud známé názory deklarované pod kterýmkoliv "praporem" jednoznačnou odpověď nedávají.  V případě vytyčení většího počtu cílů by mělo být pamatováno na to, aby byly vzájemně kompatibilní.

Sledujeme-li vývojovou linii v řadě tzv. revolučních přelomů vývoje společnosti (jako celku) ve třech uznávaných etapách, kdy za poslední z těchto etap je považována 3. průmyslová revoluce (neboli průmysl 3.0), pak od 4. etapy je očekáváno tak značné zvýšení materiálního bohatství lidstva, že bude možno vyřešit dnešní neuspokojivý stav věci.

Je otázkou, zda existující vize ekonomiky produktivních služeb, která předkládá řadu vědecky podložených poznatků jako argumenty k prokázání své správnosti, je dostatečně atraktivní pro tu část populace, které by mělo přinést největší výhody. Lze předpokládat, že její atraktivita bude záviset minimálně na 2 faktorech: předně, na ceně služeb (měly by být levnější než dosavadní dostupné nabízené služby), za druhé, na kvalitním, seriosním marketingu služeb.

Jednou věcí jsou principy (teorie), ale druhou věcí je jejich praktická aplikace. Je zřejmé, že praktická aplikace je dlouhodobou záležitosti. Jak dlouhou dobu může trvat prosazení služeb nového typu? Třicet, padesát, sto let nebo i déle? Může tato doba být kratší, než byla doba přechodu od zemědělství k průmyslu? Nejsou dnešní bariéry a limity silnější než  bariéry v dosavadní historii změn "společenských řádů"?

Dále: máme považovat nadcházející "novou epochu" (ekonomicky podloženou ekonomikou produktivních služeb) za něco jako kýžený EDEN, biblický ráj? Co bude "pak"? Bude cílem dalších etap vývoje budování obrany planety nebo cesty po vesmíru? Existuje oprávněné riziko, že investiční náklady vynaložené na podobné účely, pohltí část efektů získaných "exponenciálou".

Volba cesty k uskutečnění vytyčeného cíle a její obtíže

Obecný způsob hledání cest k realizaci cílů vychází z předpokladu, že aktéři jsou vybaveni schopností racionálního myšlení. Protože jsou to lidští tvorové, jsou vybaveni i vůlí a city. Z pohledu dnešních ekonomických teorií (i jiných teorií) a existujících empirických zkušeností, je velmi pravděpodobné, že při hledání během cest realizace se u aktérů tohoto procesu projeví nejen racionalita, ale že může dojít k projevům iracionality (volní i emocionální selhání).

Promítneme-li si tyto věci do hledání cest (tvorby vizí) k realizaci určitého cíle, pak je pravděpodobné i to, že se prosadí i více cest než jediná. Existuje vysoké riziko, že "lidský činitel" zabrání volbě optimální (= racionální) cesty, která by předpokládala současně také optimální realizační náklady.

Uvažujme dále:

1. lze předem zjistit, že teorie ekonomiky produktivních služeb skutečně povede k cíli?  Že je tou správnou cestou?

2. Má být při jejím praktickém uskutečňování dána přednost "řádu" (= maximum regulace) nebo "chaosu" (= minimum regulace)? Nebo "něco mezi tím"?

Konstruovat vizi bez hypotézy, jaká organizace společnosti by nejlépe odpovídala dané vizi, by bylo značně nerealistické, vychází-li volba cest k realizaci vize z vytyčeného cíle.   

Historicky doloženy, resp. v současném, jen částečně globalizovaném světě, je více možností:

1. Společnost je ovládaný  "náboženstvím" (katolická církev po určitou dobu; islám od 6. století).

2. Společnost je ovládána jednou politickou stranou.

3. Společnost je ovládána  armádou.

4. Společnost je ovládána tajnými službami.

5. Společnost je ovládána nadnárodními společnostmi.

6. Společnost se řídí demokratickými zásadami.

7. Společnost se spravuje sama (anarchie).

3.3. Diskuse, Shrnutí a závěr k této kapitole

Diskuse

Zde je pojednáno pouze o několika vybraných diskusních otázkách, které se vztahují zejména k problematice vizí, jejich uskutečnitelnosti a věrohodnosti, a to především ve vztahu k české společnosti.

Jednou z dosud v ČR nedoceňovaných otázek jsou otázky jazykové: nejde jen o nedostatečnou znalost jazyků (včetně češtiny!), ale i o objektivní obtíže spojené s překládáním do jazyků všech členských zemí. V dosavadní praxi v ČR se to promítá do situace, kdy je obtížné nalézt autorizované překlady, které co nejvěrněji tlumočí originální texty dokumentů EU. Tomuto problému by bylo do budoucna nutno věnovat zvýšenou pozornost, a neponechávat jej živelnosti a pekuniárním zájmům soukromých subjektů, kde není záruka spolehlivosti.

Potřeba důrazněji uplatňovat při tvorbě i šíření různých vizí etické principyby se i v české společnosti měla stát prioritou, a to včetně včasných zásahů státní moci. Představy nebo pocity některých umělců a pseudoumělců odporující představě společnosti o dobrých mravech by neměly být volně šířeny sdělovacími prostředky.  Podobně je to také v otázce vytyčování cílů vizí. Návrh na klasifikaci vizí je autorem předložen k diskusi; mohl by napomáhat při rozlišování různých druhů vizí a jejich posuzování.

Za vysoce aktuální diskusní otázku nutno pokládat otázku ekonomiky produktivních služeb. Dosavadní teorie a vize o ekonomice produktivních služeb se dosud v české společnosti neprosadily natolik, aby umožnily rychlejší cestu vpřed. Bez bližší představy o takovém uspořádání společnosti, které bude odpovídat vytyčenému konečnému cíli pro uvažovanou etapu vývoje, je každá cesta riskantní. Pro Českou republiku podle (dosud) většinového názoru připadá v úvahu pouze varianta 6. – demokratické uspořádání, avšak i zde s možnými variantami v pojetí demokracie.

Pokud jde o odpověď na otázku, kterou si každý badatel obvykle klade při hodnocení konkrétní vize, je otázka, zda vize skutečně mohou něco ovlivnit v praxi (a zda to nejsou jen "pohádky"), řadu odpovědi nalezneme v dějinách. Není jisté, zda – co do realizace - dobře šířené "špatné" (pro lidstvo škodlivé) vize nepřevažují nad špatně šířenými "dobrými" (pro lidstvo prospěšnými) vizemi. "Zlatým klíčem" k postupnému dlouhodobému přechodu do nové epochy (který si lze představit jako vzestupný pohyb po spirále) je diferencované vzdělávání obyvatelstva, nikoliv scestná neřízená migrace s vnucováním tzv. multikulturalismu.

Technické a technologické vize samy o sobě mohou proces přechodu k průmyslu 4.0 urychlovat takřka výhradně tehdy, kdy očekávané změny většina společnosti akceptuje jako užitečné pro člověka, dále, je-li uspokojivě vyřešena otázka, kdo k novým službám může mít přístup (např. z důvodu únosné ceny), a dále tehdy, pokud  státní/politická moc změny včas pochopí, diskutuje s veřejností a neklade změnám překážky (problém "vested interests" - opevněných  zájmů, lobbyismu a korupce. Pokud dlouhodobé vize slouží k zábavě (a nejsou eticky neúnosné), mohou je určité skupiny lidí mít v oblibě a mohou vyplnit jejich volný čas, pak jejich koupěschopná poptávka sice může dílčím způsobem přispět k  procesu přechodu, avšak služby v oblasti využití volného času formou zábavy celkový přechod k 4.0 rozhodujícím způsobem pravděpodobně nemohou urychlit.

Odhadnout dobu trvání přechodu k průmyslu 4.0 je obtížné, ne-li zcela nemožné hlavně proto, že nelze s jistotou předem posoudit všechny dopady pravděpodobných překážek a omezení, ani jejich intenzitu. Je však téměř s jistotou možno předpokládat, že doba zavedení služeb nové generace služeb bude tím delší, čím silnější bude konkurence mezi tradičními a netradičními službami. Bude-li možnost využít staré, perfektně fungující služby (ať již jde např. o služby charakteru tzv. sdílené ekonomiky nebo jiné nové druhy služeb) při zachování malého rozpětí poměru cena/výkon mezi "starými" a "novými" službami, může nastat situace, že některé skupiny spotřebitelů (např. lidé vyšších věkových kategorií, nízkopříjmové skupiny, apod.) se rozhodnou využívat raději služeb, na které byli zvyklí, kterých mohou využívat, aniž by se nuceně učili využívat "nové". Již dnes je zjištěno z průzkumů, že ve stárnoucí společnosti je míra absorpce inovací nižší, než u "mladých" společností. Zbývá ovšem řešení, které se již dnes u některých služeb i u výrobků vyskytuje: na trhu budou nabízeny pouze "nové" služby. Spotřebitel se buď podřídí, nebo nikoliv. Vznikne situace, která nazrává již dnes, že některé skupiny obyvatel budou vyřazeny z využívání nových služeb, což rozhodně k jejich spokojenosti ani to nepovede k sociálnímu "míru". Tuto otázku by bylo třeba soustavně zkoumat.

Pokud jde o vzájemný vztah mezi teorií a praxí, zde chápané jako vztah mezi různými typy vizí a jejich realizací, lze prokázat, že střednědobé vize, týkající se např. standardizace i jiných procesů spojených s globalizací, měly ve světě v posledních letech velmi značný význam pro tempo přechod k průmyslu 4.0. Naproti tomu dlouhodobé vize často slouží – bohužel – spíše k manipulaci veřejného mínění. 

Shrnutí výsledků zkoumání

Odlišnost charakteristik průmyslu 4.0 svědčí o různém pojetí i odlišných přístupech k přechodu od 3.0 k 4.0. V této odlišnosti se odrážejí zájmy subjektů, angažovaných v tomto složitém procesu; zároveň svědčí o tom, že přechod již probíhá prakticky ve všech odvětvích lidských činností, i když odlišnou rychlostí v různých zemích. V novějších charakteristikách 4.0 z r. 2017 je preferován spíše technokratický přístup. Do cesty přechodu k 4.0 však se staví různé překážky. Nejvážnější z nich jsou překážky mocensko-politické, ideologické a překážky v podobě setrvačného myšlení.

EU se potýká při snaze vytvořit jednotnou politiku pro přechod k 4.0 v členských zemích se specifickými problémy. Snaha o jednotnou politiku však se v posledních dvou-třech letech stává vážnou překážkou dalšího vývoje přechodu k 4.0 a jednou z příčin jeho opožďování za jinými státy, zejména za USA.

Odpovědět na otázky uvedené v Tabulce 3.2 si vyžádá delší dobu, neboť bude nutno nejdříve dosáhnout shody členských států o podobě reformy EU, bez níž pravděpodobně již žádná reálně uskutečnitelná společná hospodářská politika EU možná. Přípravné práce na podkladech k 4.0, dále probíhají, avšak stěží budou dokončeny za 2 až 3 roky. Teprve pak budou moci být předloženy podobě návrhu jednotné politiky Evropskému parlamentu, který o nich bude dlouho jednat bez záruky přijatelného pozitivního řešení. 

Jednou z podmínek pro realizaci pohledů do budoucna, označovaných jako vize, je shoda v tom, které skutečnosti je správné považovat za vize. Odpověď na tuto otázku však je velmi obtížná mimo jiné proto, že různé vědní disciplíny používají ve své odborné terminologii odlišná slova pro označení "vize", a také ze sémantických důvodů (obtížnost adekvátních překladů). V praxi často dochází k nepřesnostem jak při označování různých skutečností za "vize" (i když vlastně vizemi nejsou), tak při rozlišování různých typů/druhů vizí. Pomůckou se může stát multikriteriální (podle 7 kritérií) klasifikace vizí (navržená v Tabulce 3.5).

Přestože existuje množství výzkumů, podložených mnoha fakty/daty nejsou dosud sjednoceny teoretické názory ani na očekávanou délku období přeměny 3.0 v 4.0, ani na vztah procesu této přeměny k procesu globalizace. Jednou z příčin je mj. i to, že vnímání současného procesu globalizace je rozpolcené, což může ovlivňovat i tvorbu cílů tohoto přechodu a s ním spojené vize.

Rovněž není obecné shody o tom, zda přechod k 4.0 znamená "změnu společenského řádu" (ve smyslu přechodu od kapitalismu k něčemu, co již tak úplně není "kapitalismem", ale co by umožňovalo trvalý rozvoj/růst  společnosti.

V teorii se předpokládá, že přechod k 4.0 přinese takznačné zvýšení materiálního bohatství lidstva, že bude možno vyřešit dnešní neuspokojivý stav věci ve světě.Dále je předpokládáno, že cíl vize, předložené veřejnosti, bude dostatečně atraktivní pro tu část populace, které by měl přinést největší výhody, takže jeho realizaci bude aktivně podporovat (nebo alespoň tolerovat).  Konečně teorie dosud obvykle předpokládala, že homo economicus se chová racionálně,což poznatky behaviourismu nepotvrzují. Proto budoucí průběh transformace 3.0 v 4.0 velmi pravděpodobně bude probíhat ve stavu nejistoty.

Určité východisko z této situace nejistoty (nechceme-li ji rovnou označit jako chaos) nabízí současná teorie produktivních služeb. V demokratické společnosti, za převládajících podmínek míru a s podmínkou zachování rovnováhy mezi nezbytnou regulací omezující svobodu člověka a mezi chaosem (anarchií), má teorie produktivních služeb široký prostor k realizaci. 

Závěr

Podle tzv. indexu ICT (dřívější index E-připravenosti), tj. podle stupně rozvinutosti informačních a komunikačních technologií, které indikují postavení České republiky na cestě k průmyslu 4.0, je Česká republika svým 43. místem ve světě řazena mezi evropské spíše "tradicionalistické"země.

ITU. ICT Development Index 2017.

https://www.itu.int/net4/ITU-D/idi/2017/index.html

ITU: Czech Republic ranks 32nd globally, 21nd in Europe in ICT https://www.czechcompete.cz/competitiveness/technology-r-and-d-and-innovation/itu-czech-republic-ranks-32nd-globally-21nd-i

Máme sice na vládní úrovni již od r. 2015 schválenou technokratickou "Iniciativu průmyslu 4.0" (Ministerstvo průmyslu a obchodu), avšak dosavadní reálné výsledky, dosažené na cestě ke komplexnímu rozvíjení 4. průmyslové revoluce, nejsou příliš povzbudivé. Kromě toho je tristní, že pojem ekonomiky produktivních služeb téměř jakoby neexistoval.

Nepodaří-li se urychleně napravit alespoň ty největší nedostatky ve státní správě, která dosud nepodporuje snahy o umožnění nových forem podnikání v oblasti produktivních služeb, budou veškeré diskuse o tom, zda se v Evropě chceme přimknout k tomu či onomu proudu, naprosto zbytečné. (Česká televize. Kapitalismus žije a podle Singera i vzkvétá. Velkou depresi vystřídala "jen" velká recese. https://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/2303986-kapitalismus-zije-a-podle-singera-i-vzkveta-velkou-depresi-vystridala-jen-velka (14.11.2017)

(Pokračování)