Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe - 3. díl

(Pokračování)

Ad 1.7. Může být inspirace společenskovědních výzkumů výsledky výzkumu v jiných oborech přínosem?

Zde se poněkud odchýlíme od našeho původního záměru, zabývat se hlavně ekonomickými vědami a jejich vztahem k ostatním humanitním vědám, a musíme začít poznámkou, týkající se oblasti techniky, technologie a informatiky.

Zatímco v počátečních obdobích kapitalismu, kdy ještě označení vědců za tzv. polyhistory bylo vnímáno pochvalně (a nikoli negativně), nebyla hierarchie vědy tak ostře vymezována tak jako tomu je dnes v důsledku prohlubující se specializaci. Řada badatelů se díky usilovnému studiu děl svých předchůdců pod vlivem různých okolností nutně musela zabývat např. i při studiu ekonomických problémů také vlivem okolí. Často se vyslovovali nejen k vlastní problematice ekonomie v dnešním vymezení, ale i k jiným otázkám. Je nutno si uvědomit, že suma těchto poznatků byla ve srovnání s dnešní informační explozí – bráno dnešními měřítky – téměř zanedbatelná.  Teprve vynález knihtisku otevřel cestu k méně obtížnému šíření vědeckých informací, než bylo středověké pracné a nákladné přepisování různých pramenů.  Mnozí z tehdejších badatelů zanechali stopu i v jiných vědních disciplínách, jako je např. historie, vědy právní, psychologie, statistika apod. Většina významných ekonomů se věnovala i studiu aktuálních hospodářsko-politických otázek.

Z dějin kapitalistické éry (počínaje průmyslovou revolucí) je známo, že i v ekonomických vědách začíná být patrný rostoucí vliv technických a přírodních věd: ekonomové museli reagovat na komplex problémů spojený s průmyslovou revolucí (merkantilisté, A. Smith, Ricardo aj.). Na práce tzv. klasiků postupně navazovalo mnoho dalších badatelů, kteří položili základy dnešní hierarchické struktury ekonomických věd.  Mnoho ekonomických teorií vznikalo jak pod vlivem jiných humanitních disciplín, tak pod vlivem přírodních a technických věd.  Avšak prakticky až do rozšíření internetu bylo nutno problémy studovat na místě z knižních a časopiseckých pramenů, z úředních dokumentů, doplňovaných zprávami z denního tisku. Kdo sám tímto obdobím neprošel, nedokáže si ani představit, jak obtížný pro většinu badatelů byl přístup k autentickým pramenům ještě v 60. A 70. letech minulého století. 

Dnešní situace je opačná: nastává známá  plethora  pramenů, nadbytek informací, které dnes stěží včas lze zpracovat tak, aby mohly být použitelné pro praxi. Dnešní inspirace jinými humanitními disciplínami má své specifické zvláštnosti: Za fundamentální specifiku lze pokládat vznik specifické terminologie jednotlivých oborů. Každý obor považuje za své přirozené právo pojmenovávat si kategorie podle svého přístupu ke zkoumané části reality. Obtíže z toho plynoucí jsou nasnadě: v některých případech se nikdo nedomluví s nikým. Tyto "různé jazyky" lze těžko překládat tak, aby nedocházelo ke zmatení pojmů. Např. pojem "regulace", "infrastruktura", "entita", "vlastnictví," "globalizace" je traktován v různých vědách odlišně. Zde opět narážíme na podceňování toho, co si zaslouží pojmenování "přesná práce (práce, která je dřinou v pravém smyslu slova) s pojmy".

Z tohoto hlediska by bylo prospěšné, pokud by v kritériích hodnocení výstupů vědy (a to i v návaznosti na použití kvantitativních metod) bylo uvedeno: "Vymezil prostřednictvím pojmů a jejich vzájemných určení autor dostatečně přesně předmět aplikace metod, které používá, nebo jen imituje vědecký přístup použitím kvantitativním metod k pojmově nezpracované (a jím myšlenkově nestrávené) realitě?"

Charakteristickým příkladem je zavádění pojmů z lékařských věd, z psychologie nebo jiných oborů, po roce 2008, když náhle se např. při zkoumání trhu objevuje plejáda nových pojmů jako transparentnost, odolnost, zranitelnost, robustnost trhu atd. (Pavlát, V.: Globální finanční trhy. Praha 2013. VŠFS Eupress. ISBN 968-80-7408-076-0, kapitola1 a 2).

Velmi obtížné (ne-li nemožné) je nalézt např. možnost komunikace mezi jazykem ekonomických věd a mezi jazykem věd právních.

Dnešní pokroky lékařských věd ve zkoumání lidského mozku jsou oprávněnou příležitostí k hledání využití těchto poznatků např. v teorii a praxi investičního rozhodování. (Jandus-Vencl, 2016, Monografie finanční trhy a finanční infrastruktury. OEDM-SERM 2016).

Zcela jistě je mezioborové zkoumání inspirativní, skutečně interdisciplinární přístupy nutno pozitivně hodnotit; bohužel někdy může jít o pouze předstíranou snahu, viz: Pavlát, V.: On selected problems of interdisciplinary methogologies application in economic research. In: Formuvanija rinkovoi ekonomiki. Zbirnik naukových prac, No. 31. Kijiv 2014. S. 45-53.

Odmítáme snahy, kdy si někteří badatelé vytvářejí celé umělé systémy tím, že si různé pojmy "definují po svém", aby se tzv. zviditelnili za účelem vyššího odbytu svých "produktů". 

Závěrem: Inspirace spíše ano, ale i zde s uplatněním zdravého rozumu.

Sedm bariér (alias nemocí) společenskovědního výzkumu na vysokých školách

- Fragmentace výzkumu FT. (Každý je nucen psát, ale cituje jen účelově, minimální týmová spolupráce.)

- Přemíru údajů nelze zvládnout. (Údaje jsou vyžadovány, ale v honbě za jejich původností se snižuje jejich ověřitelnost.)

- Nebezpečí úzké specializace aneb pro stromy nevidět les. (Dílčí poznání má minimální využitelnost v praxi, ale splňuje všechny formální znaky uznaného výstupu.)

- Orientace na dílčí, druhořadé otázky. (Vyhýbání se zásadním tématům, které přece nepatří do "slušné vědy.)

- Pseudoproblémy. (Vznikají v rámci únikových témat pod vlivem vykazování vědy dle "zadaných standardů.)

- Nedostatek prostoru i času k diskusi. (Již zmíněná absence týmovosti.)

- Administrování výzkumu. (Neustále narůstá administrativní zátěž, nejrůznější omezení toho, co lze uznat za náklady na vědu a co lze uznat jako výsledek vědy, jsou natolik nepřehledná, že se v ní ten, kdo se věnuje tvůrčí badatelské práci, dokáže jen s velkými obtížemi orientovat.)

Fragmentace předmětu výzkumu

Fragmentace předmětu výzkumu v určité instituci (universitě, fakulty, katedry) je přirozeným důsledkem specializace badatelů působících v dané instituci.

Pokud již v dané instituci působí badatel zaměřený na zkoumání určitého tématu, připadá mi jako logické, že daná instituce danému specialistovi nebrání zabývat se problémy v rámci jeho specializace, a že ho – přímo nebo nepřímo – nenutí přecházet na výzkum jiných problémů, na které daná instituce v určité době hodlá koncentrovat své vědecké úsilí (např. získá-li nějaký významnější grant). 

Větší instituce jsou ve výhodě potud, že obvykle v řadách svých vysokoškolských pracovníků naleznou pracovníky, kteří se dosud výrazně vědecky neprofilovali. Tito pracovníci mohou úspěšně být zařazeni např. do týmového výzkumu, vedeného zkušenějším specialistou. Předpokládá to ovšem mj. i rozumnou personální práci, která to podporuje, a předpokládá to i aplikaci motivační složky; formální (nebo i direktivní) začlenění typu "aby někdo někde v něčem byl" obvykle nepřinese očekávané výsledky.     

Přemíru údajů nelze zvládnout

Obrazně lze porovnat pokus o hledání řešení určitého problému k cestě horolezce s cílem dostat se na vrchol "Mount Everestu". Není to však tak docela pravda, protože vrchol Mount Everestu neroste, ani se nám při výstupu nevzdaluje, kdežto cíl výzkumu – obrazně řečeno: Mount Data – při aplikaci metody " data mining" stále roste a vzdaluje se kamsi do nedohledna.

Řešení spočívá v umění třídit získávané údaje na údaje podstatné a údaje nepodstatné pro řešení výzkumného problému. Pak ani Mount Data nemusí vyrůst do nedohledna. Ovšem jdeme-li "správnou" cestou.

Pokud se badatel pokouší vyškrábat se na horu nevhodnou cestou nebo příliš rychle, nemusí to dobře dopadnout. Severní stěna nejvyšší hory světa je toho dokladem. Pokud jde o vědecký vzestup, analogií jsou příklady předčasných pokusů příliš ambiciosních jedinců dostat se na horu za každou cenu.

Proto raději: festina lente (spěchej pomalu). K vědecké práci nutně patří skromnost a pokora. Antické "Vím, že nic nevím" by mělo patřit k etickému vybavení každého vědce.

Nebezpečí úzké specializace, aneb pro stromy nevidět les

Čím více se budova vědeckých poznatků v určité vědní oblasti rozrůstá, tím větší potřeba detailního, specializovaného bádání nastává. Zároveň však tento přirozený proces může nastávajícího specialistu oslepit natolik, že se při přílišné koncentraci na určitý detail jako cíl svého snažení zamotá do houštin obvykle rostoucích na okraji lesa a pronikne-li jimi úspěšně až do lesa, čelí riziku, že nepozná, že už v lese je. Nastává situace, že hledá jednotlivý strom (jako cíl svého specializovaného bádání), aniž by si uvědomil základní skutečnost, že onen strom je součástí lesa. To, že náš badatel "pro stromy nevidí les", může znehodnotit i výsledky jeho bádání.

Chceme-li zůstat objektivní, uveďme, že zcela opačnému riziku čelí "generalista", který se pohybuje v lese, ale přitom není schopen říci cokoliv rozumného a užitečného ani o jediném stromu.

Dostatečná znalost problematiky vztahů mezi obecným a zvláštním atd. může sloužit jako prevence proti profesionální slepotě. 

Orientace na dílčí, druhořadé otázky

Otázka priority při vymezování cílů vědeckého bádání v současné době nabývá téměř obludných rozměrů a její přijatelné řešení se pravděpodobně odsouvá téměř do nedohledna: co dřív, když "na to nejsou peníze"? 

Přitom i pouhým "selským rozumem" (jako korektivem pro demagogická a manipulativní "zdůvodňování" se strany establishmentu) lze naprosto bezpečně zjistit, že na uměle vyvolávané "potřeby" a nesmyslné choutky určitých skupin společnosti se denně vyplýtvá takové množství prostředků, že by téměř okamžitě pomohly zlepšit život milionům lidí doma i ve světě. Konstatování, že "jde o etický problém" mne rozhodně neuspokojuje. Uspokojivým řešením asi není ani charita nebo sponzoring (v dnešním častém pojetí jako nástroj daňové optimalizace nebo získání jiných výhod včetně krádeže myšlenek).

Vraťme se však k ekonomickým vědám. Ponecháme-li stranou tradiční diskuse (spojené se soupeřením různých oborů o granty, s úvahami o vztazích výzkumu na vysokých školách k výzkumu ve speciálních výzkumných institucích atd. atd.), základní kritérium pro rozlišení významnosti zkoumání ekonomické reality je pravděpodobně lze charakterizovat jako aktuálnost daného problému v časovém horizontu podmíněném existencí disponibilních finančních prostředků. Ani to ale asi nestačí.

Kromě "aktuálních" problémů existují i nadčasové otázky (s dlouhým časovým horizontem), jimž se nelze vyhnout, nebo otázky zdánlivě nevhodné nebo nepotřebné (tzv. ad usum delphini), jejichž proměna v aktuální, prvořadé, může v podstatě kdykoliv nastat.  Existuje však i kategorie tzv. pseudoproblémů. 

Pseudoproblémy

Pseudoproblémy (a pseudodiskuse) mohou vznikat z mnoha příčin. Někdy vznikají z nepochopení určitých tvrzení, jindy bohužel i ze snahy některých badatelů o tzv. zviditelnění. Zkoumání pseudoproblémů může být spojeno i s odváděním pozornosti od skutečných problémů, které by měly být řešeny, tj. v pokusech o manipulaci příslušníků vědecké obce tzv. vymýváním jejich mozků.

Pseudoproblém obvykle nemá žádné přijatelné řešení. Je to balast, plevel a nakažlivý parazit. Zpopularizovaný pseudoproblém často bývá zneužíván k tabuizaci skutečných problémů a znemožňování odhalení skutečných příčin skutečných problémů. Klasický příklad: pseudo - diskuse o migraci, odsunující (neférovým apelováním na ušlechtilé lidské emoce) objektivní hledání např. příčin migrace tam, kde tyto příčiny skutečně jsou. (Viz historik Vondruška o vymývání mozků; pořad ČT 2 dne 8. 10. 2016 Pod sluncem tma aj.).

Nedostatek prostoru i času k diskusi

Běžným jevem na mnoha vysokých školách je nedostatek příležitostí k plodné diskusi. Pořádání odborných konferencí nemůže nahradit diskusi mezi specialisty, kteří o výsledcích obvykle mohou na konferencích podat pouze základní informace; na diskusi nezbývá čas. I zde v Česku jsou značné rezervy. Čím dříve si badatel vytvoří systém, umožňující mu promluvit si (nebo dopisovat) s kolegy věcně o vědeckých problémech, na které při svém bádání narazil, tím větší je pravděpodobnost, že se nebude cítit jako onen pověstný "kůl v plotě", tak dobře známý z naší moderní historie. Podmínkou ovšem je, aby badatel sám byl připraven pomáhat svým kolegům.

Administrování výzkumu

V neposlední řadě: Vedení evidence výsledků výzkumu je velmi důležité jak s hlediska každého badatele (jako doklad o jeho vědecké činnosti), tak z celospolečenského hlediska (jako podklad nezbytný k porovnávání výsledků "národního" výzkumu s výsledky jiných zemí).

Má-li tato činnost mít smysl, neměla by evidence výsledků vědecké práce na vysokých školách být spojena se zbytečnou byrokracií. Měly by být zjišťovány pouze podstatné skutečnosti, které vysoká škola potřebuje shromažďovat jednak pro svou potřebu (kariérní postup vysokoškolských učitelů), jednak pro potřebu úřadů, které odpovídají za předávání údajů o vědě a výzkumu na vysokých školách do zahraničí.

Evidence ovšem není totéž, co měření "kvality výsledků," což je mnohem složitější. Je veřejným tajemstvím, že v Česku existují značné rezervy jak v evidenci, tak v hodnocení výsledků. V metodologii měření kvality není mnoho otázek jasných, což mnohé země vede k vypracovávání vlastních "národních" systémů evidence i hodnocení. Bohužel asi ani v budoucnosti nelze očekávat výraznější změny k lepšímu.

Doktorské studium – pouhá honba za titulem?

- Doktorské práce jako "výuční list”?

- V čem by měla spočívat úloha školitele?

- Jsou zkouškové a zápočtové práce přínosem pro doktoranda?

- "Nemoci" doktorandů z přeorganizovanosti studia

- Kvalita konferenčních příspěvků a (ne)kvalita posudků anonymních posuzovatelů

- Má pro doktoranda platit” publish or perish?” ve všech fázích jeho doktorského studia?

- Komercializace doktorského studia

Otázky, které si klademe v této části příspěvku, pochopitelně ani zdaleka nevyčerpávají dávno známou problematiku "čaroděje a jeho učně", nebo - řečeno obvyklými slovy - "mistra a jeho učedníka." V tomto směru jsou i mnohé tradiční středověké historky velmi poučné, i když leckdy i poněkud nadsazené. Leckdy však jsou i vtipné a zábavné.

Novověký školitel už dávno není (a neměl by ani být) téměř "božskou bytostí," "velebným kmetem" již od dosažení věku padesáti let jako (jeden z nejmenovaných otců národa), k němuž všichni vzhlížejí s úctou a přitom se třesou strachy před jeho případným odsudkem toho či onoho názoru. Ačkoliv patriarchální poměry ve vědě a školství mohou mít určité výhody pro ty, kteří si včas své monopolní postavení vybudují nebo připustí, aby jeho zbožňovatelé (často i z mrzkých důvodů) kolem něho "svatozář" s byzantskou důkladností budovali. Nezapomenutelným příkladem terminologické obratnosti je např. označení "koryfej vědy," dobře známé i z poměrně nepříliš vzdálené doby. Dnes se obvykle vystačí se "skloňováním a časováním" geniality té či oné osoby.

Negativní dopady tohoto počínání však v demokratických poměrech nepochybně převyšují pofidérní výhody monopolizace na poli vědy nebo výuky a je důležité, aby poctiví služebníci vědy proti monopolizaci brojili, viz: Pavlát, V.: K vědeckému výzkumu na vysokých školách. In: Sborník z konference "Lidský kapitál a investice do vzdělání". VŠFS Praha, 2015. ISBN 978-80-7408-127-9

Sedmero otázek, na které dále hledám odpověď, se v té či oné formě "odjakživa" vyskytuje; každý školitel i doktorand se již s většinou z nich setkal v praxi, která všude není stejná.

Doktorské práce jako "výuční list”?

Ano, v podstatě je to "výuční list." Většina absolventů vysokoškolského studia se sice – u příležitosti tvorby závěrečných prací – s obtížemi samostatné tvorby setkává, ale jen málo z nich má snahu pokračovat ve studiu vybraného oboru formou doktorského studia. Mnoho bakalářských i magisterských prací stále ještě nedosahuje žádoucí kvality, ať již tomu tak je ze subjektivních nebo objektivních důvodů.

Současná konstrukce obsahu doktorského studia humanitních věd přirozeně musí vycházet z faktu, že vědecká práce klade na každého badatele mnohem vyšší nároky, zejména v oblasti zvládání metod vědecké práce a jejich aplikace, než elementární požadavky, které vysokoškolský student musí využít při sepisování závěrečných prací.

V praxi se setkáváme s tím, že řada adeptů doktorského studia postrádá základní průpravu; tyto nedostatky se dříve nebo později projeví, a pokud jim školicí pracoviště nepodá včas pomocnou ruku, končívá to ukončením studiu.

Netvrdíme, že neexistují talentovaní jedinci, kteří se umí i bez doktorského studia prosadit v oboru; mají však často "smůlu", že nemají výuční list.  I když se ví, že "celník Rousseau" neabsolvoval ucelené studium na malířské akademii, je známo, že se k učitelům malířského umění chodíval radit.

(Pokračování)