VIZE/003: Marx a Mason: Co po kapitalismu?

Na seriál o Volbách 2017 navazují seriálem o VIZI. Proč právě toto téma? Čekají nás nejrůznější turbulence domácího i zahraničního původu. Nyní (právě v těch turbulencích) bude rozhodující, kdo předloží realistickou, srozumitelnou a pozitivní vizi, která vrátí do politiky i do společnosti étos, morálku a racionalitu.
V další části, na motivy diskuse o typologii vývojů znalostní společnosti, která proběhne dnes od 17.30, přijďte, podrobná informace o akci je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/5105-vize-002-typologie-vyvoju-znalostni-spolecnosti.html

dávám k úvaze porovnání textů, ve kterých podle mě podstata toho, o co dnes jde (i když to tak na první pohled nevypadá). K tomu ještě malá poznámka. Hledání vize vyžaduje oporu v dobré teorii. Je to dřina, ale jinak to nejde. Ale život člověka je mimo jiné i o tom, aby se co nejvíce dozvěděl během celého svého života. "Plný a všestranný rozvoj schopností" považoval Marx za přirozenou náplň celého života člověka. (A hledat vizi na jiném základě než na tomto asi opravdu nejde.)

Za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků vize spojené s Průmyslem 4.0 je považován P. Mason zásluhou své knihy "Postkapitalismus" (MASON, P. 2015. Post Capitalism. A Guide to Our Future. Allen Lane. ISBN: 978-18-4614-738-8)

Více se o jeho knížce můžete dozvědět na straně 25-29 zde, kde je i určitá podoba výkladu vize, na kterou navazuji v tomto seriálu:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf

Vybírám jednu z nejvýznamnějších pasáží z jeho knížky ve svém překladu (pro úplnost dávám i původní text):

"Charles Fourier předpovídal, že práce se stane stejnou jako hra. Marx nesouhlasil. Místo toho napsal: "Volný čas přirozeně přeměnil svého držitele na jiný předmět a on pak vstupuje do přímého výrobního procesu jako tento jiný subjekt..., v jehož hlavě existují nahromaděné znalosti společnosti, takže jako tento jiný subjekt pak také vstupuje do bezprostředního výrobního procesu."

To je možná nejvíce revoluční nápad, jaký Marx kdy dosáhl, že revoluce práce na minimum by mohla přinést jakousi lidskou bytost schopnou nasadit celé shromážděné znalosti společnosti produkující znalosti a poprvé v historii by bylo více volného času než pracovnígo času. Není to tak vzdálené od představy dělníka ve Fragmentu, jako "univerzálně vzdělané osoby", kterou předpovídal Peter Drucker." (Mason s. 138)

Původní text v angličtině:

"Charles Fourier had predicted that labour would become the same as play. Marx disagreed. Instead, he wrote, liberation would come through leisure time: "Free time has naturally transformed its possessor into a different subject, and he then enters into the direct production process as this different subject... in whose head exist the accumulated knowledge of society.”

This is possibly the most revolutionary idea Marx ever had that the revolution of labour to a minimum could produce a kind of human being able to deploy the entire, accumulated knowledge of society produced knowledge and for the first time in history more free time than work time. It´s not so far from the worker imagined in the Fragment to the "universal educated person” predicted by Peter Drucker.” (138)

Marx ovšem ve svých Rukopisech říká něco jiného, cituji:

"[Skutečná ekonomie – úspornost – záleží v úspoře pracovní doby; (minimum – a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času – jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie. Práce se nemůže stát hrou, jak by to chtěl Fourier, kterému zůstává nicméně velká zásluha, že za konečný cíl prohlásil nikoli zrušení rozdělování, nýbrž výrobního způsobu samého, jeho povznesení ve vyšší formu. Volný čas – který je i dobou oddechu i dobou pro vyšší činnost – samozřejmě přeměnil toho, kdo jím disponuje, v jiný subjekt, takže jako tento jiný subjekt pak také vstupuje do bezprostředního výrobního procesu. Vzhledem k člověku, který teprve vzniká, je tento výrobní proces zároveň školou disciplíny a vzhledem k člověku, který již vznikl a v jehož hlavě existuje akumulované vědění společnosti, představuje praxi, experimentální vědu, vědu materiálně tvořivou a zpředmětňující se." (MARX. K. 1974. Rukopisy "Grundrisse" II. Praha: Svoboda, Marx, s. 343-344.)

Celý druhý díl je ke stažení zde:

https://www.kmbe.cz/Rukopisy_Grundrisse_2.pdf

Někomu by se mohlo zdát, že Masonův i Marxův text jsou velmi podobné a hledat rozdíly je hnidopišství. Ne. Je mezi nimi zásadní rozdíl. Rozdíl, který bezprostředně souvisí s tím, co je základem vize, která by v sobě obsahovala cestu řešení současných problémů. K tomu více zítra.

(Pokračování)