Těch 30 let… XXII.

Následující střípek do mozaiky dění kolem 17. listopadu 1989 je z pera mého dlouholetého kamaráda Jana Šolty. Je to pohled zdola. Mohu dosvědčit, že nikdy neměl žádné významné postavení, ale jen touhu poznávat. Vybírám úryvky, které propagují knížku, kterou se chystá vydat. Takže řadu věcí musím vynechat, aby se po ní čtenář pídil. Myslím, že si to zaslouží (ta knížka, aby byla přečtena, ale i čtenář, aby se dozvěděl, co je v ní). Přiznám se, že vynechání některých důležitých pasáží mně dělalo problém, protože bych je tak rád uveřejnil. Podrobnější úvod je uveřejněn v první části.

Přišlo tání z Kremlu? – 9. část

Jan Šolta

Masáž před dnem D už začíná, například 17. září byl vysílán pořad, kde se udivený divák dozvěděl, že největší postavou revoluce a zároveň osobou, co má největší zásluhy je Michal Kocáb. Údajně to byl jedině on, kdo navázal dialog s premiérem Adamcem, svolával masové demonstrace, přemluvil generály, aby nezasáhli proti demonstrantům, prosadil Václava Havla na Hrad a nakonec jako třešničku na dort ještě osobně zajistil odchod sovětských vojsk z Československa. Zkrátka úplný národní geroj! A opravdu to vysílali!

Přitom iniciativa Most směřovala do slepé uličky a vsadila na mrtvého koně. 19.11. už osamocený a všemi opuštěný sólista Adamec rád přivítal jejich faktickou podporu k prosazení svého cíle – získat pro sebe post generálního tajemníka strany nebo dokonce Hrad.

Jednání se v tu dobu už konaly jinde a s jinými.

Naivní a v kabinetní politice zcela nezkušení Míšové sedli na lep protřelé Státní bezpečnosti, která jim za to po celou dobu ochotně poskytovala tak zvanou ochranu (kontrolovala je a podrobně sledovala jejich aktivity). Přitom Adamec, který v té době již ztratil zázemí své strany a nemohl se o nikoho opírat, byl Sověty odmítnut již na jaře a ani na podzim jej Gorbačov již nepřijal. Toto však MOST již nepochopil, svoji iniciativou a snaživou podporou premiéra ve stylu "strany mírného pokroku v mezích zákona" ve skutečnosti zachraňovali odcházející socialistický režim! Ve své přirozené neskromnosti a nevědomosti oba dva ani netušili, že vše bylo zařízeno již dávno před nimi a že dveře změn jsou nyní otevřeny daleko více, než si sami mohli představit. Dokořán! Do Milovic generálům také přišli oznámit, že by měli rychle vypadnout s divili se, že oni podle stanovených dohod už mají napůl sbaleno a tak by se dalo pokračovat. Ale kolem 17.listopadu si čtenář bude muset vybírat hrášky informací jako Popelka v pohádce, takže opatrnost především.

...

Kulaté výročí původně studentské akce, která se stala startovacím signálem pro stržení falešné výkladní skříně nepovedeného pokusu o socializmus směrem k otevřené společnosti demokracie a očekávaného konzumního blahobytu, to je mezník, nad kterým je potřebné i v dnešním zcela jiném světě udělat alespoň malou pomyslnou zastávku. Ne proto, abychom se poklepali po ramenou a pochválili se, jak jsme byli dobří a jak společný nápor většiny národa povalil molocha. Ani proto, abychom si pochválili, že se konečně snad vyhrabeme z nečekaných potíží dravého začínajícího kapitalismu, který zatím nesplnil ani zdaleka očekávání euforie vítězství. Marka není ani za pět nebo za tři, jak hřmělo letenskou plání. Cena banánů je dnes skutečně na úrovni brambor, ale jen proto, že brambory čtyřikrát zdražily. Máme svobodu a volnost, plné obchody a i když jsme ztratili kus sociálních jistot, nechali si převážně cizími dravci vytunelovat skoro všechno společenské bohatství a neuhlídali naše nové představitele, aby nám nadělali obří státní dluhy, pořád je lépe a ten listopad odpálil start do lepších časů.

...

Základní otázka, navazující na Pithartovo tvrzení (převzaté prý od Mlynáře), že 17/11/1989 nebyla revoluce, ale předání moci: Do jaké míry je tedy adekvátní hovořit o tom, že 17/11/1989 byli režimní senioři pouze vystřídáni režimní juniorkou (s drobnou pomocí některých lidí z tzv. disentu)?

ČASOVÁNĺ A TÉMATIZOVÁNĺ DEBATY O 17/11/1989

Proč debaty k 17/11/1989 začínají až tímto datem, jako by mu nic nepředcházelo?

Kdo sjednal návštěvu Rolanda Dumase, kdo s ním jednal o příjezdu Mitteranda?

Jaká byla Mitterandova skutečná (oficiální) agenda při návštěvě v Praze?

Kdo žádal o povolení demonstrace na Škroupově náměstí 10/12/1988? Kdo ji povolil?

TECHNICKY O 17/11/1989

Proč se v organizaci "Albertova" tolik angažovalo ústředí SSM, a proč se tolik o tom mlčí?

Kdo všechno se podílel na přípravě Albertova 17/11/1989?

Proč zrovna 17. listopadu se soustředily policejní jednotky v Mikulandské, když se – notabene povolená! – akce konala úplně někde jinde?

Kolikrát předtím se toto stalo, třeba při nepovolených, ale očekávatelných demonstracích, že by se policejní jednotky jen tak beze vší příčiny shromáždily na místě, odlehlém od místa konání demonstrace, aniž by cesta z místa konání demonstrace na nějaké tradičně atraktivní místo v Praze (Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, pražský Hrad) vedla nutně a jenom přes toto místo shromážděných policejních jednotek? Stalo se to vůbec někdy?

Proč byli "někteří" studentští vůdci v době policejního zásahu vtaženi do "temného bytu" z podloubí (advokátní ústředí), kde přečkali onen masakr? (svědectví Pajerové)

Kde se vzal na DAMU celostátní studentský stávkový výbor (Mejstřík, Pánek, Pajerová, Chaun ..)? Kdo ho delegoval? Jakou měl legitimitu?

SLEDUJTE STOPU PENĚZ

Jaké akciové a další společnosti vznikaly od roku 1988 se spoluúčastí ÚV SSM a jemu podřízených účelových (nebo jak se to jmenovalo) organizací, např. Zenitcentrum? Jak byly obsazovány, kdo o tom rozhodoval, kým byly obsazeny – a co bylo obsahem jejich činnosti?

Kde se vzali jejich zahraniční partneři? Bylo mezi nimi nějaké spojení předtím? Byla to jen náhoda, že investoři těchto akciovek byli ze zemí, kde měla rozvědka své účty?

Jaký byl osud těch všech s SSM spojených organizací? Jak skončily účetně? Kolik jimi prošlo peněz? Jaké vznikly závazky a pohledávky? Jak byly vyřízeny?

Jak vysvětlit, že vydavatelem "nejpravicovějšího" deníku (Občanský deník) byla firma Delta (?), založená již před listopadovými událostmi, v jejímž vedení byl syn partajního vůdce Adamce?

DĚDICTVĺ 17/11/1989

Co by byl listopad 1989 bez agentů?

Jsou agenti a jejich lustrování opravdu tím jediným, co zbylo z listopadu 1989? A když už, proč jsou ze všeho lustrování vyjmuti funkcionáři SSM? V žádném lustračním zákoně nejsou zmíněni!!!

Stát se udržuje ideou, na níž vznikl (TGM). Režim taky. Tento na mýtu – a proto je zde blbá nálada. Jak dlouho ještě? Kdo dostane odvahu říci, jak to bylo doopravdy?

Není čas ukončit třicetiletou studenou občanskou válku?

Resumé je jednoduché, každý kdo dokáže odpovědět na všechny položené otázky bude naprosto přesně vědět jak to vlastně bylo doopravdy. To bychom chtěli my všichni, ale když jsme to nezvládli do týdne nebo alespoň měsíce, tak už se to nedozvíme asi nikdy................

Tak to bychom tedy měli. Stále nám ale chybí třešnička na dortu. Jako na zavolanou, v den kdy dopisuj tyto poslední řádky, dostává se do mých rukou zápis z pozoruhodného krátkého proslovu prezidenta republiky při zahájení letošní výstavy Pád železné opony. V tomto projevu po úvodních oficialitách prohlásil:

"Moje projevy bývají velmi provokativní a připravte se, že provokativní bude i tento projev. Hrozně rád vzpomínám na listopadové události v naší zemi. A myslím si, že odměna všech těch, kteří se na nich podíleli, je dána zážitkem, který tehdy měli. Zážitkem, který se už nebude opakovat, pokud se do naší země nevrátí totalita a ona se nevrátí.

Nicméně v čem spočívá moje milá provokace pro všechny z vás. Teď si budou čechrat peříčka na třicáté výročí listopadové revoluce různé skupiny lidí. Dobrá, nechť tam jsou se vší úctou ti, kdo tam opravdu byli.

A pak je skupina lidí, která jenom přihlížela, možná že ona bude právě nejhorlivější, aby sdělovala, že ona vlastně tu listopadovou revoluci organizovala, připravovala a provedla. Mějme s ní soucit, protože odvaha je někdy velmi vzácné zboží, a ne každému je dána. A já si vzpomínám, jak jsme se báli, jak to dopadne.

To tenkrát vůbec nebylo jisté, že totalitní režim na nás nepošle tanky, dokonce ministr Václavík plánoval forsáž nad Letenskou plání. Víte, co je to forsáž? To je nízko letící letadlo, stihačka. No a to by, kdyby to bylo, znamenalo ušlapání desítek, mnoha stovek lidí.

A pořád čekáte, v čem prezident řekne tu provokaci. Už se to blíží. Protože pak je tu třetí skupina lidí, a to jsou ti, kdo stáli proti nám. Nic proti tomu, mají svaté právo na svůj názor. Ale právě tato skupina bude na třicáté výročí listopadové revoluce vystupovat jako její největší obhájci. Pilná antichartistka z časopisu Reflex napíše článek, že naši občané špatně volí, a odsoudí tím demokratické a svobodné volby. Student, který v lednu 1989 na titulní stránce Rudého práva odsoudil Palachův týden, sytým hlasem ocení účast studentů v listopadové revoluci. Muž, který v září 1989 vstoupil do Komunistické strany Československa, neméně sytým hlasem bude hájit svobodu našich médií, jichž je čelným představitelem. No a zezadu to vše bude chránit, dříve z Bruselu, nyní naštěstí už jen z Prahy, agent Plavec. A aby toho nebylo málo, existuje u nás taková zvláštní perverzní skupinka, jmenuje se Kaputin, a ta se vyznačuje tím, že kdy někdo položí někam květiny, ona je sebere a hodí do odpadkového koše. Vzpomněl jsem si na Cyrana de Bergerac. Při poslání tě bodnu už. Nuž, jaké je moje poslání.

Vzdejme úctu lidem, kteří opravdu dělali listopadovou revoluci, mějme soucit s lidmi, kteří neměli odvahu se tehdy připojit, a mějme hluboké pohrdání vůči lidem, kteří si přisvojují výsledky listopadové revoluce, i když ve své době dělali všechno, aby tato revoluce neuspěla."

Tečka.

K tomu poznámka ode mě:

Toto již je poslední část. Všechny poznámky jsem formuloval průběžně, takže skoro není co dodat. Tak snad jen nejdůležitější reakce, kterou jsem dostal a která výpověď J. Šolty zpochybňuje (obecně, bez uvedení konkrétností). Dostal jsem ji od člověka, kterého si vážím, důvěřuji mu a který je informovaný.

Nejdůležitější z toho, co J. Šolta píše, je tato pasáž:

"V úterý 21. 11. 1989 mi do práce zavolal Oleg a poprvé mě pozval na velvyslanectví. Uvedl mě do slavnostního sálu Petschkova paláce a usadil do křesla, kde prý vždy sedává soudruh Husák. Spatra ve stoje spustil asi dvacetiminutový monolog. Zpočátku jsem nechápal oficiální úvodní fráze o přátelství mezi našimi národy a upřímné hluboké omluvy sovětské strany za četná příkoří a přehmaty, ke kterým v minulosti v našich vztazích docházelo ze sovětské strany. Dlouhý oficiální referát jsem stručně shrnul do pěti bodů, které jsem si doma zapsal jako "Stanovisko vlády SSSR k situaci v ČSSR po 17. listopadu 1989", konstatovalo:

1. Vzhledem k tomu, že československé vedení neplní dříve ujednané dohody, necítí se být sovětské vedení proto povinováno nadále podporovat stávající československé vedení! Jmenovitá kritika směřovala na všechny členy předsednictva ÚV KSČ, včetně, jak opakovaně zdůrazňovala, Ladislava Adamce (Je třeba, všechny je vymést!).

2. Sovětská vláda s porozuměním chápe důvody demonstrujících na ulicích našich měst. Sovětské vedení proto s plnou odpovědností garantuje všemi dostupnými prostředky, že pokud nedojde na ulicích k drancování, rabování, lynčování apod., potom proti těmto pokojně demonstrujícím občanům nezasáhne československá armáda ani československá Bezpečnost. (Navíc je v záloze připravena Střední skupina sovětských vojsk v ČSSR.)

3. Sovětská vláda je připravena uznat v Československu každou demokratickou vládu, která vzejde ze svobodných voleb. (Nemusí to být nutně KSČ!).

4. Sovětská vláda je obeznámená s určitými tendencemi na Slovensku o větší samostatnost, tyto snahy registruje a po dohodě s ostatními státy podporuje. (Praha to musí vzít na vědomí a smířit se s tím!)

5. Sovětská vláda by uvítala, kdyby k požadovaným změnám v ČSSR došlo co nejdříve! (Nejlépe do konce tohoto měsíce, tj. ještě před 1. 12. 1989.)"

Považuji ji za autentickou z následujících důvodů:

- Je psána dobovým jazykem. Pokud by poznámky nebyly autentické, dalo by se to asi poznat.

- Zapadá to do celého kontextu.

- Určité indikace těchto bodů se mně zprostředkovaně donesly i v tehdejší době.