VIZE/330: Jak porozumět Marxovi/4

Důležtou sérii o tom, jak může porozumět Marxovi ten, kdo mu chce porozumět, uveřejňuji v logice věci v rámci seriálu o vizi.

Pokračuji v seriálu, který je určen jen těm, kteří chtějí porozumět Marxovi. Podrobněji na úvod v prvním dílu, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/6223-jak-porozumime-marxovi-kdyz-chceme-porozumet-1.html

V této části bude řeč o omylech Karla Marxe. Jejich pochopení je nedílnou součástí pochopení jeho díla. Právě Marxovy omyly jsou předmětem nekritického uctívání Marxe a Marxova díla ze strany jeho příznivců, či naopak příčinou zatracování Marxe a Marxova díla ze strany jeho odpůrců. Poměrně zajímavé je, že ani jedni ani druzí nepochopili, co je v Marxově díle nadřazeno jeho omylům, co je nadčasové oproti dobovému, metodologicky vůdčí a dodnes aktuální.

4. Dobové omyly Karla Marxe

Marxovi v jeho době zapadalo všechno do sebe: Základem kapitalistické společnosti je vykořisťování, jehož ekonomickou podstatu je to, že kapitalista platí z pozice vlastníka výrobních prostředků dělníkovi jen jeho pracovní sílu (ekvivalent prostředků nutných k jeho reprodukci, k jejichž vytvoření je zapotřebí např. 6 hodin práce), zatímco samotný kapitalista si přisvojuje celou dělníkovu práci v době jejího trvání např. 12 hodin. Pokud dojde ke znárodnění (vyvlastnění kapitalistů), bude si moci ve prospěch podmínek pro svůj svobodný rozvoj dělnická třída nadhodnotu rozdělit. Současně skončí anarchie výroby, která je zdrojem krizí. Proces zespolečenštění v oblasti organizace výroby pokročil natolik daleko, že lze přejít i k zespolečenštění v oblasti vlastnictví a následně i rozdělování. Dělnická třída je k tomuto účelu cvičena a organizována samotným procesem kapitalistické výroby, a pokud si osvojí dobrou (tedy Marxovu) teorii, dokáže se sjednotit, a to i v nadnárodním měřítku, a provést velkou revoluci, kterou skončí předhistorie lidstva založená na rozdělení společnosti na třídy, které byly spojeny s určitým typem vlastnictví, a třídy, které byly třídou vlastníků ovládány i vykořisťovány. Kapitalistická společnost založená na průmyslové výrobě k této zásadní změně vytvořila jak ekonomické podmínky, tak i subjekt (dělnickou třídu), který je schopen s využitím teorie tuto změnu provést.

Výjimečnost dělnické třídy spočívá mj. i v tom, že její příslušníci vlastní jen svoji pracovní sílu, jsou tedy obětí všeobecného bezpráví a tudíž i nositeli všeobecné spravedlnosti. Proto třídní boj vyvrcholí vítězstvím této třídy, která přinese svobodu všem ostatním.

Hezky se to čte. A snad se tomu i dobře věří. Má to ovšem několik problémů:

1. Jak ukázal již Böhm-Bawerk, kapitalistická konkurence nutí kapitalisty, aby sami sebe o nadhodnotu (přebytek nad náklady) připravovali investováním do inovací, které jediné jim mohou přinést vyšší míru zisku.

2. Bez konkurence není nikdo schopen vytvořit tlak na dostatečně intenzivní tok inovací. Je iluzorní, že inovace lze naplánovat. To dostatečně přesvědčivě prověřil tzv. reálný socialismus.

3. Společenské vlastnictví není dlouhodobě stabilní z hlediska dílčích výkonů vlastnických funkcí, jak ukázal Djilas, vykonavatelé dílčích vlastnických funkcí budou posilovat svoji pozici, získávat z toho různá privilegia, návazně se pak pokusí přeměnit neplnohodnotná vlastnická práva v plnohodnotná, což ukázal či ukazuje vývoj ve všech zemích, kde tzv. socialistická revoluce proběhla.

4. Oproti Marxovu očekávání došlo k podstatnému zlepšení postavení dělnictva, což mělo své ekonomické příčiny právě ve vazbě na dynamiku inovací, kromě toho došlo k výrazné diferenciaci zaměstnaneckého stavu na profesní skupiny a hierarchizaci postavení v těchto skupinách.

...bylo by možné pokračovat dále. Hlavní otázkou ovšem je, v čem byla podstata toho, proč se Marx v řadě věcí mýlil.

Podle mého nejhlubšího přesvědčení v tom, že podle něj ekonomickou základnou nové (komunistické společnosti, jejíž první fází je socialismus) je průmysl. Marxe ani chvilku nenapadlo, že je třeba hledat jinou ekonomickou základnu, jiný dominantní sektor, který vytvoří nejen z hlediska dostatku produkce, ale i z hlediska možnosti uplatnění podmínky pro to, aby se svobodný rozvoj schopností stal podmínkou rozvoje všech a současné i faktorem určujícím dynamiku a podobu ekonomického růstu. (K tomu měl nakročeno nejvíce ve svých "Rukopisech "Grundrisse"" z roku 1857-1859, kde v souvislosti s tzv. "všeobecnou prací", koncepcí technologických změn, pojetím volného času apod. formuluje daleko dopředu směřující pohledy, které jsou dodnes fascinující, inspirující a hlavně vycházejí ze silných metodologických základů.)

Proto se Marx soustředil jen na problematiku jednorázové změny vlastnických vztahů a s tím spojenou představu o "proletářské revoluci", místo toho, aby hledal změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ke které rozvoj průmyslu vytvořil podmínky a která bude mít standardní podobu prosazení nového sektoru jako dominantního, a to se vším všudy, tak jak tomu bylo v případě průmyslové revoluce. (Tento sektor jsem nazval "odvětví produktivních služeb", tj. služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění rozvíjejících se schopností člověka.)

"Postmarxisté" různého typu se dali jinou cestou. Našli zalíbení v pojmu revoluce, který chápou jako akt dobytí moci a rozdělení kořisti. A tak hledají nejrůznější subjekty, které by mohly revoluci provést, nejrůznější typy diskriminace, které by mohly vést některé skupiny lidí ke vzpouře, přecházejí k důrazu na nadstavbové prvky, jakými je např. kultura. Především však opomíjejí to, co je základem Marxova vidění společnosti, jeho hlavním přínosem a co je spojené s jeho způsobem uvažování.

Věnováno Ivanu Dubskému, se kterým jsem měl příležitost v polovině 80. let několikrát diskutovat o Marxovi ve vinárně "U Šupů" a který mě v mnohém o Marxovi poučil. O Ivanu Dubském viz: https://is.jabok.cz/el/JA10/zima2014/T552/um/Ivan_DUBSKY_-_Vybrane_osobnosti_filosofie_20._stoleti.pdf

(Pokračování? Snad někdy, pokud budou ohlasy a pokud vyšetřím čas...)