Připomenutí 50. výročí 21. srpna 1968 přineslo ze strany mainstreamových medií dosud nejzřetelnější pohrdání historickou skutečností: MĺSTO ZVÝRAZNĚNĺ TEHDEJŠĺ JEDNOTY NÁRODA CĺLENÉ ROZEŠTVÁVÁNĺ LIDĺ DNES. Jak se však ukázalo, trend na vyhrocování situace až ke konfrontaci neprošel. K tomu, o co šlo a jak to souvisí s otevřením cesty k řešení současných problémů, je věnována následující série:
Výročí okupace si připomínám od 21. srpna 1968 každý rok. Se smutkem. Jako výročí zmařené šance na lepší buducnost nejen pro naši zemi.
Půl století po té se "veřejnoprávní" připomínka podpořená tou "neziskovou" - dle mého subjektivního pocitu – jaksi nepovedla.
Tolik diletantismu, tolik negramostnosti, pokud jde o znalost historie a souvislostí, i pokud jde o základní postupy logického myšlení, jsem neslyšel. Takovou neprofesionalitu, takové pohrdání slušností a fakty, takovou účelovost, takové pokrytectví... Ani za minulého režimu z té druhé strany se nekleslo tak hluboko při účelových interpretacích roku 1968. Včetně neslavně proslulého "Poučení z krizového vývoje". Vím o čem mluvím.
Podle mě je to projev zoufaloství slouhů či spíše poskoků současné globální moci, projev toho, že jádro této globální moci se nechází v posledním tažení a vede něco jako goebbelsovskou totální válku.
K tomu viz (soudě podle počtu přečtení to už skoro všichni četli, ale přece jen):
Trochu si zjednoduším práci a místo, abych polemizovat s tím, s čím se nedá ani polemizovat nedá (s těmi, kteří neumí ani číst a ani počítat), uvedu odkaz na kvalifikovaný a důstojný komentář, který se mi nejvíce líbí, od Standy Novotného: