VIZE/279: Investování do schopností a do pozice/24

Ve dvacátem čtvrtém pokračování se pokusím odpovědět na otázku, proč si myslím, že se u nás otevírá další příležitost pro koncepční reformy, které umožní:

- Zlomit trend setrvačného vývoje bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, který vede do slepé uličky konfliktů, které nemusí naše civilizace přežít.

- Vytvořit "proreformní spojenectví" se zeměmi, které jsou v obdobné situaci, jako je naše (tj. stávají se obětí diskriminace ze strany silnějších, spojuje nás s nimi společná historie, historická zkušenost atd.).

- Emancipovat naši zemi spolu s dalšími zeměmi "proreformního spojenectví" vůči zemím, které jsou pozičně silnější, nejsou však schopny se vymanit ze svých problémů a mají tendenci zneužívat svou (byť i upadající) pozici k tomu, aby důsledky svých problémů přenášely na země pozičně slabší.

- Nastartovat růst založený na dominatní roli produkticních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj a uchování schopností člověka.

- Eliminovat důsledky společenské nerovnosti (i segregace) vznikající v důsledku pozičního investování a podstatně zvýšit vertikální mobilitu, tj. rovnost příležitostí pro rozvoj a uplatnění schopností každého člověka.

- Dosáhnout, aby investiční příležitosti (zejména ty, které jsou spojeny s rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností) byly využívány dle míry jejich výnosnosti nezávisle na tom, komu patří.

- Vytvořit podmínky, za kterých plnější využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností jednoho člověka bylo předpokladem pro plnější využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností druhého člověka.

- Podstatným způsobem tím zvýšit ekonomickou efektivnost a dynamiku rozvoje ekonomiky současně s její "přívětivostí" pro člověka.

Nyní důvody, proč si myslím, že vzniká příznivá situace pro příslušné reformy:

1. Dochází k postupnému vyzrávání a dozrávání společenského vědomí a sebevědomí. Lidé stále více chápou, že "jde do tuhého", že je potřeba něco dělat, aby se předešlo velmi dramatickým situacím, že stávající elity selhávají. Současně si uvědomují, že jednoduchá řešení neexistují. – Lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat.

2. Pokud přibližně v polovině 90. let bylo vysvětlení významu reforem založeno na příkladu vysokého školství (k tomu se ještě vrátím), tak dnes se do popředí dostává otázka penzijní reformy. Lze ukázat a dokázat, že průběžný systém je trvale udržitelný a stabilní i při velmi výrazných ekonomických turbulencích, pokud bude založen na tom, proti jakému riziku pojišťje, tedy co je pojistnou událostí v tomto systému a jaký typ solidarity na tomto základě vzniká. Pojistnou událostí je, že člověk v důsledku stárnutí ztrácí částečně či plně schopnost získat výdělečnou činností dostatek prostředků pro důstojný život. Jde o to, aby systém zabezpečil solidaritu mezi těmi, u kterých tato pojistná událost nastala a u kterých ne. K takovému systému lze přejít postupně, plynule, na dobrovolném základě, přitom tak, že nikoho příslušná reforma nepoškodí. Přitom přechod k tomuto systému může odstartovat celý systém zásadních a nezbytných reforem. Právě na příkladu reformy penzijního systému lze názorně smysl reforem vysvětlit, tak, aby tyto reformy měly dostatečnou oporu ve veřejném vědomí a sebevědomí.

Poznámka: Vím, nebude to i tak jednoduché, ale tentokrát k tomu má teorie dostatečnou vysvětlovací sílu.

3. V období přelomu milénia byla u nás (a nejen u nás) výraznou částí veřejnosti (včetně podstatné části akademické obce) odmítáno, aby se financování vysokého školství odvíjelo i od toho, jak se absolventi vysokých škol uplatňují na profesních trzích (tj. podílem příslušné vysoké školy, resp. fakulty po určitou dobu na části příjmu absolventa). Příslušná reforma neprošla. Nyní pozorujeme důsledky:

- Dominuje poziční investování, roste počet neuplatnitelných absolventů či absolventů, kteří mohou nacházet uplatnění bez perspektivy dalšího společenského vzestupu.

- V důsledku kapitační platby došlo k masifikaci školství a úpadku jeho úrovně. Plagiátorské aféry jsou jen špičkou ledovce.

Je to přímý důsledek toho, že řešení důsledků pozičního investování pouze přerozdělováním není reálné, že v dané oblasti na určitou míru přerozdělování musí navázat takové mechanismy financování, které podporují individuální zainteresovanost, individuální výkonnost, které umožňují, aby si poskytovatelé vzdělávacích služeb mezi sebou konkurovali kvalitou své produkce, aby byli zainteresováni na dlouhodobém uplatnění svých absolventů.

Poznámka: Trpká historická zkušenost z veřejného odmítnutí modelu (resp. z nedostatečné veřejné podpory prosazení tohoto modelu), který nabízel perspektivu, může napomoci překonat některé stereotypy odmítání nezbytných a perspektivních reforem.

4. Tlak diskriminace, kterému bude vystavena naše země a další, které jsou v podobné situaci, společně s tím, jak budou stále zřetelněji selhávat elity západní části EU, bude zvyšovat tendence k emancipaci středounijních zemí, k jejich spolupráci a vzájemné podpoře. To vytvoří příznivé podmínky pro vznik "proreformního spojenectví", protože efektivní obrana bez ofenzivních reforem zvyšujících efektivnost ekonomického systému není reálná.

5. Také společenská věda postoupila o kousek (kus?) dál. Této otázce se budu věnovat samostatně, protože je potřeba vzít v úvahu i opačný trend degenerace vědy, ke kterému rovněž došlo. Ve složitých dobách je vývoj vždy rozporuplný. V našich odmínkách však došlo ještě k jedné události – postupně se přechází na nový systém hodnocení vědy, který může velmi výrazně přispět k tomu, aby se společenské vědy více zabývaly reálnými společenskými problémy, orientovaly se na komplexní řešení problémů a hledaly cesty k praktickému využití svých poznatků. Samozřejmě, že to nebude jednoduché. Mé životní zkušenosti říkají, že se projeví různé snahy eliminovat či alespoň "neutralizovat" roli společenskovědního poznání při interpretaci záměrů, které v této oblasti byly přijaty. Ale šance tu je. A pociťování potřeby opory v kvalitním společenskovědním poznání též.

7. A pak je tu reálný základ, který jsem popsal ve 22. pokračování prostřednictvím obrázku 24. Drtivé většině těch, kteří chtějí žít v naší zemi, se z hlediska příjmové pozice vyplatí hledat řešení v rámci kooperativní hry spojené s využíváním HCC kontraktů umožňujících rozšiření investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností. To, že to lidem s různými zkušenostmi a v různých pozicích nebude docházet dostatečně, resp. budou si to uvědomovat neúplně, zkresleně, převráceně nebo vůbec ne, to je přirozené. Ale samotný objektivní základ hry je důležitý.

(Pokračování dalším článkem této série)