VIZE /221: Skutečné penzijní pojištění

Zase trochu hodně obecné vědy. Zase z oblasti ekonomie produktivní spotřeby, tradiční téma reformy penzijního systému.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/5783-vize-218-analyza-trhu-1.html

Včera (31. června) jsem měl příležitost zúčastnit se expertního semináře "Důchodový systém ČR  z evropské perspektivy". Cílem semináře bylo diskutovat o budoucnosti českého důchodového systému ve světle dvou čerstvých studií Evropské komise. Obě studie jsou výsledkem společné práce Evropské komise a expertů členských států a jsou zpracovávány pravidelně jednou za tři roky. Studie poskytují zajímavý pohled na českou důchodovou politiku ve srovnání s jinými zeměmi EU. Jedná se o:

- Ageing Report 2018, který obsahuje dlouhodobé projekce výdajů spojených se stárnutím (důchody, výdaje na zdravotnictví a dlouhodobou péči) v jednotlivých členských zemích a hodnotí dopady stárnutí z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných výdajů. K tomu viz:

https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/economy-finance/ip065_en.pdf

- Pension Adequacy Report 2018, který srovnává přiměřenost důchodů v EU-28 a vliv důchodových systémů na životní úroveň starších lidí, analyzuje hlavní problémy s dosažením přiměřenosti důchodů v budoucnu i možná řešení, viz:

https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=cs&pubId=8084&furtherPubs=yes

Zde je původní program semináře, který byl jen mírně pozměněn:

Na semináři se sešli téměř všichni, co k dané problematice mají co říci. Šéf týmu k penzijní reformě působící při minulé vládě Martin Potůček, klasik českého penzijního systému Jaroslav Vostatek, špičkový demograf Tomáš Fiala a další. Diskuse byla plodná, korektní, vedená s pocitem zodpovědnosti za budoucnost a včasné reagování na výzvy nejrůznějšího druhu.

Podle stávajících projekcí s dlouhodobým časovým horizontem (2018 až 2070) by se kolem roků 2050-2055 měla udržitelnost stávajícího penzijního systému z demografického hlediska o něco mírně zlepšit, pak ale nastane výrazné zhoršování, které bude k roku 2070 gradovat. Zdánlivě je to až za dlouho, začne to postihovat až ty ročníky, které v současné době nastupují do práce. Jenže penzijní systém se vyznačuje velkou setrvačností. Navíc je nutné počítat s tím, že při nezvládnutí důsledků technického pokroku může podstatně vzrůst nezaměstnanost.

Můj návrh na řešení problémů

Hned na začátku diskuse jsem položil dvě vzájemně navazující otázky, které jsem formuloval takto:

Předpokládejme, že budeme problémy stability systému průběžného penzijního pojištění uvažovat v systému, který je systémem penzijního pojištění v pravém smyslu tohoto slova, tj. vychází z přesné definice a z přesného pochopení toho, co je pojistnou událostí v tomto systému. Touto pojistnou událostí nemůže být nic jiného než to, že člověk v důsledků stárnutí (vlivu toku času na individuální výkonnost) ztrácí částečně či plně schopnost zajistit si prostředky ke svému důstojnému životu vlastní výdělečnou činností. K tomu směřují mé dvě otázky:

1. Jakým způsobem uvažovaly projekce možnost prodloužení období produktivního uplatnění člověka na profesních trzích v návaznosti na změny charakteru práce, zkvalitňování systému celoživotního vzdělávání, zdravotní péči zaměřené na prodloužení reálné (nikoli nominální) délky života, zlepšování obstarávacích a pečovatelských služeb?

2. Existuje metodika či model, které by umožnily zahrnout do projekcí skutečnost velmi výrazných odlišností v době, kdy nastává pojistná událost uvedená výše, a následně zohlednily vliv takového penzijního systému, který by motivoval k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka (naplnil solidární aspekt mezi těmi, kteří jsou stárnutím vyřazování z profesních trhů dříve, a těmi, kteří na nich chtějí a mohou působit déle) a na základě toho by zajistil větší stabilitu systému průběžného systému penzijního pojištění?

K oběma otázkám se účastníci diskuse vraceli, a to zejména v tom smyslu, že by bylo dobré výše uvedené do projekcí zahrnout, ale zatím nikdo neví jak. Problém je hlavně v tom, že využití možností, na které pojetí systému penzijního pojištění uvedeného typu orientuje, je nesmírně komplexní otázkou. Nebude jednoduché přeorientovat současné diskuse směrem k uvažování problému stability penzijního systému ve všech relevantních souvislostech. Ale jsem optimista a předpokládám, že během několika let k tomu dojde.

V současné době připravujeme v našem týmu poměrně prestižní výstup z dané oblasti zkoumání, který bude obsahovat využití stávajících poznatků (a modelu, který máme k dispozici) k propočtu kvantitativních parametrů různých scénářů rozložení příjmů a výdajů v postgraduálního nadstavbě průběžného systému pojištění, konkrétně pak na:

1. Období plného investování do výše doživotního příjmu z postgraduální nadstavby (člověk si po překročení věku 65 uchoval dostatečný příjem z profesního uplatnění a odvádí do systému jak příslušný odvod z příjmu, tak i nečerpaný důchod).

2. Období rozvolňování profesních aktivit (v důsledku toho se snižuje příjem člověka, což kompenzuje částečnými nebo plnými výplatami z penzijního systému, a současně začíná odvádět menší odvody z příjmu do penzijního systému, ovšem i tak se jeho doživotní příjem z postgraduální nadstavby zvyšuje).

3. Období zvyšujících se nákladů na nadstandardní zdravotní služby, dále pak na služby pečovatelské a obstarávací (které si vyžadují čerpání prostředků i z postgraduální nadstavby, ale kdy současně je s využitím výše uvedených služeb člověk stále ještě schopen výkonu určitých výdělečných aktivit obohacujících jeho život, které dále zvyšují jeho doživotní výplaty z postgraduální nadstavby).

Cílem modelování bude prezentovat některé standardní scénáře života 60+, 70+, 80+ (kde "+" není "křížek", ale "plus"), demonstrovat na nich reálnost a atraktivnost systému, který navrhujeme. V širším kontextu je uvedená postgraduální nadstavba současného průběžného systému penzijního pojištění popsána ve třech navazujících vědeckých monografiích, které jsou plně ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

(Pokračování dalším tématem)