VIZE/172: Ekonomie produktivn spotřeby/6

Ekonomie produktivní spotřeby 6. část

Na tuto sérii v rámci seriálu o vizi jsem se zvlášť těšil. Bohužel jsem s jejím zveřejňováním musel trochu počkat, protože došlo k největšímu ohrožení přežití naší civilizace, lumpárně, která v historii nemá obdoby. Nebylo možné stát mimo. Ale i v tuto dobu jsem si vyšetřil čas a postupně připravil následující text, který z pozice velmi obecné teorie ukazuje, jak přistoupit k řešení současných problémů. Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazývám ekonomií produktivní spotřeby.

Model kapitálového trhu (pokračování)

V dříve zpracovaných výstupech k této problematice nebyl explicitně identifikován jeden důležitý předpoklad konvergence příjmů v důsledku opakovaného působení kapitálového trhu, který je do modelu vtělen. Totiž to, že výnosy z investičních příležitostí zúčastněných subjektů jsou na sobě navzájem nezávislé.

Na základě zjednodušeného modelu, který jsme v předcházejícím pokračování prezentovali formou grafů 2 a 3, můžeme identifikovat různé typy příčin toho, proč fungování kapitálového trhu působí v realitě opačným způsobem, tedy tak, že zvyšuje příjmovou a majetkovou divergenci.

Touto příčinou je fenomén, který nazýváme pozičním investováním, resp. investováním do společenské pozice. Cílem tohoto investování je upřednostnit investiční příležitosti různého, ale nikoli pozičního typu, kterými disponuje poziční investor, před různými, ale nikoli pozičními investičními příležitostmi ostatních potenciálních investorů.

Jde tedy zejména o problém uplatnění lidského kapitálu.

Uplatnění lidských schopností je problémem každé společnosti. Ve společnosti, jejíž dynamika je závislá na rozšířené reprodukci soukromě vlastněných kapitálů v konkurenčních podmínkách, hraje poziční investování několikanásobnou negativní roli:

- Omezuje využívání investičních příležitostí a tím i dynamiku růstu. Zvlášť citlivé je to u investičních příležitostí, které jsou spojeny s nabýváním lidského kapitálu a následnou možností společenského vzestupu.

- V návaznosti na to deformuje charakter ekonomického růstu. Podstatná část spotřeby je nejen neproduktivní, ale přímo kontraproduktivní, působí ve směru zpomalení ekonomického růstu. Přitom se mnohdy jedná o spotřebu, která podstatným způsobem zatěžuje přírodní prostředí, vyžaduje si využití většího množství materiálů a energií.

- Prohlubuje ekonomickou nerovnost a je zdrojem potenciálních konfliktů, které permanentně přerůstají v konflikty aktuální, dlouhodobě přežívající a vzájemně se mezi sebou propojující.

Graf 4: Vliv pozičního investování na posun křivek mezního výnosu

                                                                                            Z drobných úspor vynucených věřitelů (kterým byly omezeny investiční příležitosti) mohou poziční investoři realizovat své investiční příležitosti s vyšším výnosem, to vše při celkové ztrátě společenské efektivnosti.

Problém pozičního investování nelze řešit represí, ale jen tím, že jeho vliv eliminuje zdokonalováním tržního mechanismu tak, aby byly podpořeny ty investiční příležitosti, které se investování do společenské pozice snaží potlačit. Proto jedním ze směrů rozvíjení ekonomie produktivní spotřeby je:

1. Identifikování, popis a analýza forem pozičního investování zaměřeného na omezování investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

2. Nalezení těch forem vzájemně výhodných HCC (smluv týkajících se lidského kapitálu), které mohou eliminovat negativní vliv těch forem pozičního investování, které nejvíce omezují ekonomický růst a deformují jeho charakter.

3. Řešení problematiky vytvoření podmínek pro fungování těchto HCC v rámci komplexních reforem podporujících přechod k ekonomickému systému založenému na produktivních službách, a to v rámci ucelené, realistické a pozitivní vize, která přispívá k prosazení výše uvedené i svým étosem.

Každý typ společnosti měl vždy v historii jako svůj největší problém nerovný přístup svých členů k využívání investičních příležitostí, kterými disponovali "od přírody", tedy primárních investičních příležitostí, a následně těch, které si postupně vytvářeli na základě využívání primárních investičních příležitostí.

Výše uvedené lze rovně přeformulovat tak, že v jazyce na jedné straně možností, na druhé straně bariér využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti se nejzřetelněji zrcadlí neduhy (nedostatky, příčiny problémů) každého typu společnosti v každém stádiu jejího vývoje, v každé konkrétně historické situaci, ve které se nachází. Koncept ekonomie produktivní spotřeby je z tohoto hlediska velmi vhodný k tomu, aby na příčinu problémů poukázal.

(Pokračování)