VIZE/170: Teorie produktivní spotřeby/4

Na tuto sérii v rámci seriálu o vizi jsem se zvlášť těšil. Bohužel jsem s jejím zveřejňováním musel trochu počkat, protože došlo k největšímu ohrožení přežití naší civilizace, lumpárně, která v historii nemá obdoby. Nebylo možné stát mimo. Ale i v tuto dobu jsem si vyšetřil čas a postupně připravil následující text, který z pozice velmi obecné teorie ukazuje, jak přistoupit k řešení současných problémů. Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazývám ekonomií produktivní spotřeby.

Vstup do problematiky: Fisherův graf a jeho kontexty

Výklad toho, o co v ekonomii produktivní spotřeby jde a čím se liší od neoklasické ekonomie lze začít různým způsobem. Ověřili jsme si, že jednou z nejvhodnějších možností je kritická intepretace Fisherova grafu, který objasňuje neoklasický přístup k mezičasové volbě, na kterou navazuje spotřeba, a objasnění podstaty úroku.

Nejdříve se podívejme, jak lze úrok vysvětlit prostřednictvím pojmů. Pro jednoduchost použijeme autentický text z učebnice Dějiny ekonomického myšlení R. Holmana.

"Böhm-Bawerk se domníval, že kapitál se zvětšuje převážně právě prodlužováním výrobní periody. Ona vyjadřovala oklikovost (kapitálovou náročnost) produkce... Nyní k otázce, proč se platí úrok z kapitálu? Böhm-Bawerk viděl vysvětlení úroku v tom, že lidé preferují přítomné statky před budoucími statky. Tuto preferenci přítomných statků lze vysvětlit následujícími důvody:

- v rostoucím hospodářství se důchody stále zvyšují; vlivem toho mají pro člověka budoucí statky menší mezní užitek než přítomné statky, protože bude budoucími statky uspokojovat méně naléhavé potřeby,

- lidé většinou nepociťují budoucí potřeby tak naléhavě jako přítomné potřeby, protože budoucnost je pro ně mlhavá; člověk přisuzuje automobilu, který by mohl mít dnes, vyšší subjektivní hodnotu než automobilu, který by mohl mít za rok,

- podnikatelé oceňují přítomné statky více než statky budoucí, protože mohou přítomné statky hned investovat do výroby a vyrábět "oklikověji" (a tedy produktivněji); přítomné statky tak přinesou větší budoucí produkci než budoucí statky.

Z toho vyplývá, že budoucí statky mají menší hodnotu než přítomné statky. Z tohoto pohledu je tedy úrok ážio: je to rozdíl mezi hodnotou přítomných statků a hodnotou budoucích statků.

První dva důvody úroku mají psychologickou povahu, zatímco třetí má technickou povahu. Böhm-Bawerk (překvapivě) trval na tom, že třetí důvod může být samostatnou příčinou úroku, bez ohledu na první dvě příčiny. To kritizoval Irwing Fisher (viz američtí marginalisté), který poukázal na to, že Böhm-Bawerkův třetí důvod vysvětluje pouze poptávku po kapitálu, zatímco první dva důvody vysvětlují jeho nabídku. Fisher ukázal, že úrok vzniká jen díky spolupůsobení technického a psychologického důvodu. Skutečně - kdyby existoval jen třetí, technický důvod úroku, rostlo by investování přítomných statků a oklikovost výroby do takové míry, kdy by již klesající výnosy z kapitálu (z oklikovosti) snížily úrok na nulu. Ale první dva (psychologické) důvody "drží" investování přítomných statků a oklikovost výroby v jistých mezích, takže úrok je pozitivní." (R. Holman, Dějiny ekonomického myšlení 1997, s. 260-261)

Vidíme, že text, kterým je popsán původ úroku, je velmi obtížný. Zkušenost z pedagogického procesu říká, že jen velmi málo studentů je schopno správně a přesně interpretovat to, co je proloženým textem napsáno. A tak si můžeme ověřit, že grafické vyjádření téhož podstatným způsobem přispívá k pochopení toho, o co jde:

Graf 1.: Fischerovo schéma objasnění úroku

- Poloha bodu Y₁ odpovídá velikosti současného příjmu, kterým spotřebitel disponuje.

- Vzdálenost mezi body 0 a Y_C je ta část současného příjmu, který spotřebitel spotřebuje, aniž by z něj měl budoucí výnos.

- Vzdálenost mezi body Y_C a Y₁ je ta část současného příjmu, který spotřebitel investuje, aniž by z něj měl užitky ve smyslu subjektivně pociťovaných požitků či prožitků.

- Vzdálenost mezi body Y₁ a Y_i odpovídá velikosti první investované jednotky současného příjmu, ze které má spotřebitel největší výnos.

- Velikost tohoto výnosu z první investované jednotky současného příjmu odpovídá vzdálenosti mezi body Y_i a Y₁.

- Průběh křivky Y₁Y´₁ je dán mezním výnosem z investičních příležitostí, kterými spotřebitel disponuje. Pokud by tato křivka stoupala rychleji, disponoval by spotřebitel výnosnějšími investičními příležitostmi. Pokud by tato křivka stoupala pomaleji a bod Y_max byl tedy blíže bodu 0, disponoval by spotřebitel méně výnosnými investičními příležitostmi.

- Průběh křivky Y₁Y´₁ popisuje všechny dosažitelné kombinace mezi velikostí té části současného příjmu, která slouží ke spotřebě, a velikostí budoucího příjmu, který vznikl investováním příslušné části současného příjmu.

- Indiferenční křivky IC vyjadřují indiference (lhostejnost) z hlediska efektu té části současného příjmu, která byla určena ke spotřebě a jejímž konečným cílem bylo vyvolání požitků, a budoucího příjmu, který vznikl investováním a který slouží k dosažení budoucích užitků. IC_e je ta indiferenční křivka, která se dotýká křivky Y₁Y´₁ a která určuje optimum z hlediska vztahu mezi současnou a budoucí spotřebou.

- Pokud by spotřebitel více upřednostňoval současnou spotřebu (byl více poživačný), byly by jeho křivky posunuty, resp. pootočeny tak, že by se dotýkaly křivky Y₁Y´₁ pod bodem E. Pokud by spotřebitel více upřednostňoval budoucí příjem (byl více spořivý a "myslel na zadní kolečka"), byly by jeho křivky posunuty, resp. pootočeny tak, že by se dotýkaly křivky Y₁Y´₁ nad bodem E.

- Vzdálenost mezi body 0 a Y´₁ odpovídá velikosti budoucího příjmu spotřebitele.

- To nejdůležitější, tj. úrokovou míru, pak vidíme v podobě sklonu tečny t_e, resp. v podobě poměru mezi stranami pravoúhlého trojúhelníčku v okolí bodu E. Obojí totiž odpovídá velikosti výnosu z té poslední jednotky současného příjmu investovaného do budoucího příjmu, kterou je spotřebitel ochoten obětovat na úkor současné spotřeby.

Všimněme si několika drobností:

1. Fenomén "snížení užitku v důsledku odkladu spotřeby" a "těšení se na něco":

Předpokládá se, že budoucí spotřeba téhož statku nám přináší menší užitek. Sebepozorováním však zjistíme, že v naší psychice kromě jiného existuje fenomén těšení se na něco, který každý z nás chápe jako požitek příjemný. Někdy dokonce tak příjemný, že aktuální spotřebu odkládáme, abychom si prožitek těšení se na něco prodloužili. Selhává naše psychika, nebo bychom měli posunout teorii o něco dále?

Pokud přejdeme na pozice ekonomie produktivní spotřeby, výše uvedený problém nevzniká. Prožitkový mechanismus není cílotvorný, ale rozhodovací, tj. orientuje naše strategické chování směrem na dosahování maximální hodnoty současného příjmu. Pokud je spotřeba produktivní v tom smyslu, že nám akt spotřeby umožňuje dosáhnout přímo či nepřímo vyššího příjmu, pak je logické, že takový akt spotřeby upřednostníme před aktem spotřeby, který nám příslušný efekt přinese později. Peněžní či nepeněžní výnos totiž můžeme investovat dříve a tím dosahujeme celkového zvýšení současné hodnoty budoucího příjmu.

Příklad: Když si koupíme auto (ze kterého máme potěšení) za účelem úspor času (investujeme do úspor času), tak čím dříve tak učiníme, tím dříve můžeme ekonomicky relevantních efektů v podobě úspor času dosahovat. Z auta máme potěšení, na nákup auta se netěšíme. Jinak je tomu, když se těším na to, že sním něco dobrého, co mám schované, na zhlédnutí výstavy, na kterou se chystám jít. – Naše psychika je zkrátka poměrně "moudrá" a většinou nás orientuje správně.

2. Fenomén porovnávání budoucích užitků v různých časových horizontech

Konstrukce Fisherova grafu implicitně předpokládá, že máme schopnost porovnávat mezi sebou užitky, které dosahujeme v různých časových horizontech. Ano. Máme tuto schopnost. Ale jak to děláme?

Sebepozorováním zjistíme, že naprosto nebytnou podmínkou je, že si příslušné situace dokážeme představit. A nejen představit, ale musíme je umět i prožít, jako kdyby probíhaly aktuálně. Tohoto momentu si již před delší dobou všimnul G. Becker a nazval jej "představivostním kapitálem". Hodnotou, kterou si vytváříme postupně a která nám umožňuje zefektivnit naše rozhodování, především strategické rozhodování.

Příklad: To, že představivostní kapitál skutečně funguje, si může ověřit každý sám na sobě. Stačí, když si v situaci, kdy bude pociťovat hled jen mírně, představí dobré jídlo. V tu chvíli jeho pocit hladu začne nabývat na intenzitě a stane se téměř nesnesitelným (a to i v důsledku decinormální HCl, která se mu začne vylučovat do žaludku pod vlivem představ). Méně nepříjemným případem téhož je, když si vybavíme vzpomínku na nějaký příjemný sexuální prožitek, který jsme – třeba i před hodně dlouhou dobou – prožili. Určitě (alespoň do určitého věku) to vyvolá velmi intenzivně pociťované efekty v intimních partiích, u mužů pak zpravidla i vizuálně identifikovatelné.

Nepochybně máme tedy schopnost uchovávat si prožitky v návaznosti na to, co jsme prožili, a na základě vytváření představ zpřítomňovat prožité. To je důležité při porovnání představ o tom, jaký užitek má pro nás stav, kterého můžeme dosáhnout v různých časových horizontech.

3. Fenomén vztahování se k budoucímu:

Kromě zpřítomňování minulého máme též schopnost vztahovat se svými prožitky k budoucímu. Vytvořit si představu toho, co nás čeká, a "prožitkově ji ocenit". Pozitivně (v případě, že chceme nějakého stavu dosáhnout), negativně, když se chceme příslušnému stavu vyhnout, resp. při porovnání nákladů obětované příležitosti, zda – lidově řečeno – nám to stojí za to. Vytváření prožitkově oceněné představy budoucího je rovněž důležité při oceňování rizika.

4. Fenomén přenosu prožitků z budoucnosti na aktuální dění:

Na mnoha příkladech lze ukázat, že naše psychika má jedinečnou schopnost přenášet prožitky z budoucích představovaných situací:

- na současné situace, které k budoucím vedou;

- na činnosti, které vykonáváme s cílem dosáhnout budoucí situace;

- na prostředky, prostřednictvím kterých tyto činnosti vykonáváme.

Protože na tutéž situaci, na tutéž činnost, na tentýž prostředek se současně přenáší více prožitků vyvolaných představami budoucího, dochází k jejich interakci, vzájemnému ovlivňování, "podbarvování" jedněch prožitků druhými (např. pocit obavy se v určitých situacích  mění v pocit statečnosti). Následně mohou jak z hlediska vývoje lidského rodu, tak i jednotlivce vzniknout nové typy silných a dlouhotrvajících prožitků, které se odpoutaly od původních (hladu, strachu, sytosti, sexu apod.) a fixují nové typy potřeb (lovu, vlastenectví apod.).

Úkoly pro teorii odsud vyplývající

Již z tohoto úvodního příkladu přesahu neoklasické ekonomie směrem k ekonomii produktivní spotřeby vyplývá několik směrů teoretické práce:

1. Klasifikovat prožitky z hlediska jejich trvání v čase (okamžité, trvalé, z hlediska průběhu prožitku apod.).

2. Na základě toho pak popsat "algebru prožitků", tj. to, jak prožitky vzájemně interagují (zesilují se, vylučují se, jeden "podbarvuje" druhý, jeden "překrývá" druhý apod.).

3. Popsat fenomén přenosu prožitku na zprostředkování (činnosti, prostředky činností, situace) dosažení stavu, při kterém tento prožitek vzniká.

4. Navrhnout model kapitálového trhu, na kterém oproti sobě vystupují vlastníci investičních prostředků a investičních příležitostí, který by objasňoval úrok jen na základě výnosu investičních příležitostí.

5. Definovat předpoklady takového modelu ve vztahu k realitě.

6. Upřesnit popis doposud známých selhání psychiky v rámci behaviorální ekonomie a identifikovat některá další s využitím poznatků fungování mechanismu prožitků a jeho orientace na dlouhodobou strategii zvyšování příjmů.

(Pokračování)