Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Na tuto sérii v rámci seriálu o vizi jsem se zvlášť těšil. Bohužel jsem s jejím zveřejňováním musel trochu počkat, protože došlo k největšímu ohrožení přežití naší civilizace, lumpárně, která v historii nemá obdoby. Nebylo možné stát mimo. Ale i v tuto dobu jsem si vyšetřil čas a postupně připravil následující text, který z pozice velmi obecné teorie ukazuje, jak přistoupit k řešení současných problémů. Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazývám ekonomií produktivní spotřeby.
Ekonomie produktivní spotřeby (proč a v čem je hlavním přesahem)
Ekonomie produktivní spotřeby ve vztahu k neoklasické ekonomii a jejím dílčím přesahům:
1. Překonává hlavní paradigma neoklasické ekonomie, podle které spotřebitel maximuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. Mechanismus preferencí založený na subjektivně pociťovaném prožitku považuje nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací, a to z hlediska orientace na dlouhodobou strategii využití současného příjmu do pořizování a využívání aktiv umožňujících zvyšovat současnou hodnotu budoucího příjmu.
2. Z tohoto hlediska přebírá některé inspirace a poznatky behaviorální ekonomie, které poukazují na to, že lidská psychika se rodila v určitém prostředí, její fungování má určitou setrvačnost a existují výrazně odchylky faktického rozhodování jednotlivců a skupin jednotlivců od optimální rozhodnutí. Všímá si takových jevů, jakými jsou například přenos prožitků z finálního uspokojení potřeby na podmínky, prostředky a činnosti, kterými může k uspokojení potřeby dojít. Fenomén přenosu prožitků na jedné straně zvyšuje intenzitu motivací vedoucích k naplnění dlouhodobé strategie, zefektivňuje volbu, může však současně vést k několika typům selhání lidské psychiky. Podobných propojení mezi behaviorální ekonomií a ekonomií produktivní spotřeby, které jsou výrazným přesahem neoklasické ekonomie, je více.
3. Zásadním způsobem přehodnocuje a přepracovává koncept ekonomie blahobytu tím, že hranici dosažitelného užitku nahrazuje hranicí dosažitelného budoucího příjmu (resp. současné hodnoty dosažitelného budoucího příjmu). Ukazuje a dokazuje, že za určitých podmínek může být dosaženo optima, kdy rovnost (interpretována jako rovnost možností využívat investiční příležitosti dle míry jejich výnosnosti) je současně pareto-efektivní. Předpokladem je ovšem zdokonalování kapitálového trhu, a to zejména v oblasti investování do rozvoje a uchování lidského kapitálu. Na základě toho navrhuje komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro to, aby odvětví produktivních služeb mělo reálnou ekonomickou základnu pro svou expanzi jako dominantního odvětví.
4. Nabízí rozsáhlé uplatnění pro teorii kooperativních her v oblasti HCC (kontraktů týkajících se lidského kapitálu), které jsou nezbytné pro zdokonalování kapitálového trhu příslušným směrem. K tomu nabízí i příslušný model kapitálového trhu, který podstatným způsobem překonává nedostatky neoklasického modelu zaměřeného na objasnění úroku.
5. Konkretizuje tak představu teorie veřejné volby o hlavních směrech vývoje a zdokonalování trhu.
6. Využívá koncept Schumpeterovy teorie inovací k popisu změny související s konstituováním odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického odvětví, tj. změny srovnatelné svým významem, obsahem a převratností s průmyslovou revolucí. Dává na tomto základě model růstu ekonomiky, který vychází z podstatného zvyšování intenzity i převratnosti inovací, který umožňuje růst neomezený s rostoucí dynamikou.
7. V této souvislosti se vrací k reprodukčnímu pojetí ekonomiky, kdy spotřeba (včetně spotřeby jednotlivců a domácností investičního charakteru) je chápána jako akumulace a uchování lidského kapitálu, který zpětně působí na ekonomiku jako nejvíce dynamický a nejvíce dynamizující výrobní faktor. Zde navazuje i na inspirace Marxova pojetí zákona ekonomie času a přírodně historického charakteru společenského vývoje.
8. Překonává některá omezení keynesiánského rozlišení spotřeby domácností a investic firem, ukazuje reálné trendy ve vývoji spotřeby a investování domácností jak ve směru produktivní spotřeby (v případě příjmově středních vrstev), tak ovšem i ve směru investování do společenské pozice (v případě příjmově vyšších vrstev). Ukazuje na rizika setrvačného růstu v důsledku nadužívání efektu multiplikátoru ke stimulaci ekonomického růstu, který je setrvačný v tom smyslu, že neotevírá prostor pro mnohem plnější uplatnění lidského faktoru jako výrobního faktoru zvyšujícího intenzitu a převratnost inovací.
9. Využívá inspirace institucionální ekonomie k identifikování role státu při snižování transakčních nákladů na HCC a při omezování vlivu investování do společenské pozice, kdy dochází k tomu, že jedni (ti, co investují do společenské pozice) omezují možnost využívání investičních příležitostí, kterými disponují druzí (ti, co jsou investováním do společenské pozice diskriminováni)
Historický kontext vzniku ekonomie produktivní spotřeby
Podobně jako objektivní poptávka po vzniku neoklasické ekonomie vznikla v období, kdy vlastníci práce (zaměstnanecký stav) měli k dispozici tak velké příjmy, že rozhodování o jejich užití při pořizování spotřebních statků se stalo jedním z nejvýznamnějších jevů v ekonomie, má i vznik ekonomie produktivní spotřeby dobové, resp. historické souvislosti. Objektivní poptávka po ní vzniká v období, kdy:
1. Procesy šíření inovačních vln a technologická vyspělost ekonomiky schopná realizovat inovace jsou na takovém stupni, že se nabízejí v podstatě neomezené možností pro absorbování akumulovaného lidského kapitálu (rozvoje lidských schopností) jako výrobního faktoru, který nejvíce dynamizuje ekonomický růst a současně určuje i jeho podobu.
2. Vývoj institucionálního systému dospěl do etapy, kdy je stát schopen technicky i technologicky zvládnout podporu vývoje trhu tak, aby bylo zabezpečeno fungování HCC (kontraktů založených na smlouvách o rozdělení výnosů z produkce, uchování i uplatnění lidského kapitálu) nezbytných pro využití efektů vznikajících produkcí, uchováním a následně uplatněním lidského kapitálu jako zdroje financování odvětví produktivních služeb.
3. Dochází k nárůstu rozporu mezi setrvačným trendem vývoje ekonomiky, který směřuje ke stále větší ekonomické nerovnosti a následně sociální segregaci (včetně vzniku vyloučených enkláv), důsledkem čehož je omezení rovnosti příležitostí pro uplatnění schopností majetkovými a příjmovými bariérami na jedné straně, na straně druhé pak možností otevření cesty k ekonomice využívající plně investiční příležitosti v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, ke společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech.
4. Domácnosti mají možnost orientovat se na dlouhodobou strategii celoživotního rozvoje a uplatňování schopností svých členů jako základního a nejdůležitějšího zdroje budoucích příjmů, maximalizaci současné hodnoty budoucích příjmů, na strategii spojenou s posílením mezigenerační soudržnosti, na strategii spojenou s přednostním využíváním produktivních služeb.
Z tohoto hlediska poslání ekonomie produktivní spotřeby (její využití v praxi, při podpoře nezbytných přeměn a při orientaci v těchto přeměnách) spočívá v následujícím:
1. Umožňuje vytvořit názornou představu o obsahu historické změny spočívající v nastartování odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru, tedy o změně, která je svou hloubkou a převratností srovnatelná s průmyslovou revolucí.
2. Ukazuje konkrétní cesty realizace komplexu reforem, které jsou podmínkou toho, aby se odvětví produktivních služeb mohlo rozvíjet na vlastním ekonomickém základě, aby si toto odvětví (jeho jednotlivé složky) zajistily zdroje vycházející z jejich efektů na základě fungování tržních mechanismů tak, aby i v těchto oblastech mohla působit konkurence vedoucí ke zvyšování efektivnosti.
3. Poskytuje názornou představu o podobě a obsahu ekonomického růstu založeného na plném využívání možností rozvoje, uchování a uplatňování lidského kapitálu, který není omezen přírodními bariérami a současně může probíhat s trvale rostoucí dynamikou.
4. Je příležitostí k vytvoření ideového nadhledu nad současným děním, k pochopení toho, k čemu došlo, proč k tomu došlo, a jak se vymanit z pasti setrvačných tendencí.
(Pokračování)