VIZE/105: Teorie a praxe/1

Z hlediska procesu probouzení, vyzrávání a dospívání společenského vědomí a sebevědomí si pozornost zasluhuje zejména dění v ČSSD před sjezdem této strany 18 února. Dne 23. ledna jsem uveřejnil úvodní článek série věnované dění před sjezdem ČSSD zařazené do seriálu o hledání vize a významu vize a následně 30. ledna ho zařadil do této série, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5413-vize-098-uvod-k-serii-o-cssd.html

Tři navazující články se zabývají obecnou problematikou vztahu mezi teorií a praxí. Z hlediska dění v ČSSD jsou víc aktuální, než by se mohlo na první pohled zdát.

Analýza vztahu teorie a praxe – 1. část

Předmětem této kapitoly je tematizace problematiky vztahu teorie a praxe jako předmětu poznání. Při jejím zpracování byly využity jak dlouholeté zkušenosti z práce týmu, který se zabývá vymezením změny, o kterou v současné době jde, tj. přechodu k ekonomice, jejímž těžištěm jsou produktivní služby přispívající k nabývání a uchování lidských schopností. Při identifikování a vymezení jednotlivých prvků v oblasti vztahu teorie a praxe byla využita metoda úplného a dobře strukturovaného výčtu.

1. Mezičlánky, subjekty a podmínky spojení teorie s praxí

Vztah mezi teorií a praxí je složitě strukturovaný. V prvním přiblížení můžeme rozlišit:

- Mezičlánky, které spojují rozvíjející se teorii s jejím praktickým uplatněním.

- Subjekty, které se podílejí na rozpracování teorie, které jsou jejími nositeli a které zabezpečují přenos teorie do oblasti praktického užití.

- Podmínky spojení teorie s praxí.

1.1 Mezičlánky, které spojují rozvíjející se teorii s jejím praktickým uplatněním

Na úrovni vědy

Jako mezičlánky, kterými prochází teorie na své cestě do praxe, lze uvést v prvé řadě:

- Sdílení teorie týmem, který ji rozpracovává. Týmová práce je jedním z nejvýznamnějších předpokladů uplatnění teorie v praxi. Výjimkou může být publikace (kniha) zpracovaná jednotlivcem, který pochopil dobu; kniha, která najde silný ohlas v odborné i zainteresované laické veřejnosti. Příkladem může být Bohatství národů Adama Smitha nebo Kapitál Karla Marxe. V dnešní době může srovnatelné dílo působit maximálně jako dílčí faktor osvěty.

- Účinná metodologie, která umožňuje sdílení teorie v rámci týmu a která je oporou pro uplatnění interdisciplinárního přístupu. Společenská realita je schopna absorbovat pouze komplexní řešení problémů. Teorie tedy musí využívat výsledky větší množství disciplína a pohybovat se na několika úrovních abstrakce, resp. konkretizace zohledňující předpoklady jejího praktického uplatnění. K tomu je nutná dobrá a v rámci týmu sdílená metodologie. Tu nelze do týmu vnést zvenku. V praxi týmové práci dochází k postupnému a diferencovanému osvojování různých prvků metodologie jednotlivými členy týmu. Důležité je, aby si významu metodologie byli členové týmu vědomi, měli přehled o teoretických zdrojích, na základě jejichž využití se v oblasti metodologie mohou zdokonalovat. Ne nepodstatné je také to, aby si přínos jednotlivých dílčích metodologických postupů, které se osvědčují, uvědomovali. Základem společně sdílené metodologie je práce s pojmy, tj. schopnost to, čím se tým zabývá, přesně vymezit prostřednictvím pojmů.

- Rozšíření základních nosných myšlenek (nových poznatků, s nimiž teorie přichází) v rámci vědecké komunity. Doba, která si vyžaduje uplatnění nové teorie, je vždy spojena s určitým zlomem. A to jak zlomem setrvačných historických tendencí, které zavedly společnost do slepé uličky projevující se nárůstem a vyhrocováním neřešených problémů, tak i zlomem v teorii samotné. Pokud se týmu nepodaří vytvořit dostatečnou reputaci v rámci odborné veřejnosti, může jen velmi dílčím způsobem přispět k ovlivnění toho, co se odehrává v praxi. A naopak. Orientace na dosažení prestižních výsledků, budování reputace týmu, vytvoření povědomí v rámci vědecké komunity toho, čím se tým zabývá a s jakými výsledky, výrazně zvyšuje možnosti aplikace výsledků teorie v praxi.

K tomu několik poznatků z praxe vědecké práce

I.

Velmi důležité je dosáhnout toho, co lze nazvat "prestižními výsledky", tj. takové výsledky které jsou uznány vědeckou komunitou a zaujmou vědeckou komunitu. To není tak jednoduché. Jak jsme uvedli v části věnované situaci ve vědě, je v současné době věda orientovaná na vykazování výsledků dle kritérií, která nejsou vždy funkční, a to právě jak z hlediska praktického uplatnění výsledků vědy, týmovosti a orientace vědy na překonání setrvačných přístupů. Proto se skutečně nové prosazuje velmi obtížně a trvá zpravidla několik let, než se podaří dosáhnout dílčích výsledků v oblasti uznání výsledků bádání, které nejsou setrvačným pokračováním stávajícího. Jinak řečeno – čím více se týmu daří překročit práh setrvačného vidění reality, čím výraznější výsledky dosahuje, tím větší obtíže má s tím aby tyto výsledky byly uznány vědeckou komunitou.

Šanci na dosažení výsledků v dané oblasti zvyšuje:

- Již zmíněná týmovost, která umožňuje zvýšit četnost výstupů v určitém směru, dostat je do povědomí vědecké komunity, postupně je formou konzultací v rámci týmu "vybrousit" či "vyladit" tak, aby jejich srozumitelné podání s důrazem na to nejdůležitější bylo dostatečně přesvědčivé.

- Využití silných metodologických prostředků spojených s aplikací vlastního matematického aparátu (modelu). Vytvoření takového modelu patří k nejnáročnějším výkonům v oblasti badatelské práce.

- Začlenění práce do komplexního výzkumu orientovaného na identifikování podstaty změn, kterými musí projít společnost, pokud se má vymanit z pasti setrvačného vývoje.

V roce 2017, ze kterého čerpáme poznatky pro zpracování této monografie, se takových výsledků podařilo dosáhnout ve dvou směrech:

- Příspěvek Improving sustainability of human resources through pension system extension (Mertl, Valenčík 2017) byl oceněn jako nejlepší na významné konferenci ISCOBEMM 2017 pořádané Masarykovou univerzitou v Brně. Popisuje možnost reformy penzijního systému formou zavedení postgraduální plně zásluhové a plně uzavřené nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění. Jedná se o významnou součást výzkumu zaměřeného na návrh komplexních reforem podporujících konstituování sektoru produktivních služeb.

- Příspěvek GDP and Dynamic Intensity and Extensity Parameters - Calculation for the Czech Republic and Germany in the Period 1991 – 2017 (Wawrosz, Mihola, Kotěšovcová) získal na konferenci Economic Days pořádané Univerzitou Hradec Králové první cenu spojenou s finanční odměnou 300 švýcarských franků. Metoda analýzy parametrů extenzivního a intenzivního růstu je v rámci týmu, který zpracoval tuto monografii dlouhodobě rozpracovávána a vyla využita při zpracování první monografie, konkrétně subkapitoly 2.3 Analýza dynamiky hospodářského růstu v dlouhodobém historickém období (Valenčík a kol. 2014, s. 12 – 15).

V předcházejících létech se podařilo některých významných výsledků dosáhnout i na mezinárodním poli v oblasti teorie her. Z hlediska praxe budování image vědeckého pracoviště se však ukazuje, že význam pro prezentaci celého přístupu není příliš velký vzhledem k úzké specializaci špičkového výzkumu v zahraničí, který je v současné době výrazně individualizován. Jinými slovy – pokud chceme prezentovat prestižní výsledky tak, aby se tím otevřela cesta k aplikování poznatků v praxi, hraje v současné době, kdy komunikace v rámci vědecké komunikace není příliš intenzivní, soustředění se na domácí prostředí, kde existují mnohem intenzivnější vazby. To pochopitelně neznamená, že není třeba pracovat na výstupech, kterými se lze úspěšně prezentovat i na mezinárodní půdě.

II.

V oblasti metodologického zázemí platí, že "dobré metodologie není nikdy dost". V této souvislosti je dobré v rámci běžné komunikace při týmové práci (diskuse k průběžným výsledkům na odborných setkáních) vždy zpozorňovat na to, co je přesahem oproti stávajícímu poznání, a to jak z hlediska standardně uznávaných poznatků vědy, tak i v případě týmově rozvíjeného poznání. Vymezení a interpretace přesahu je právě tím, o co při rozvíjení vědy jde, viz subkapitola 7.5 Schopnost přesahu a základní poznávací schopnosti ve třetí monografii (Valenčík a kol. 2017, s. 60-63).

Na úrovni styku vědy s potenciálními realizátory výsledků teorie

Potenciálních realizátorů teorie je povícero a v realizaci výsledků vědeckého poznání mají různou pozici i různou roli. Můžeme rozlišit tři typy potenciálních realizátorů výsledků, které teorie zaměřená na řešení praktických problémů dosáhne:

- státní,

- politické,

- občanské.

V prvním případě se jedná o státní instituce působící v příslušných oblastech. V situaci, kdy je dostatečný prostor pro setrvačný vývoj společnosti, je zpravidla tato cesta uplatnění výsledků v praxi dostatečná. Objeví-li se nějaký problém, je příslušnými specializovanými institucemi státu identifikován, je standardními kanály oslovena odborná oblast, aby problém řešila, a problém se řeší v intencích setrvačného vidění reality, které je v takových dobách dostatečné.

Již v tuto dobu si však společnost připravuje problémy spojené se vstupem do obtížnějšího období. V oblasti praxe i oblasti teorie začínají pozičně převažovat odborníci se setrvačným viděním reality. Jakmile se společnost začíná potýkat s narůstajícími problémy, nejenže tyto problémy nejsou řešeny, ale velmi rychle narůstají další. Selhávání institucí a prvky nestability nahrávají vzniku spontánně, ale dynamicky se organizujících zájmových skupin uvnitř institucionálního systému, které z problémů, se kterými se společnost potýká, těží. Nastává období, kdy se společnost vydává na cestu, ze které lze vyjít jen tehdy, když se prosadí teorie, která je schopna z nadhledu popsat podstatu zlomu, o kterých v daných historických podmínkách jde.

Taková teorie zpravidla není státními institucemi vyžadována, resp. jsou vytvářeny aktivní bariéry, které výrazně omezují možnost teorie zaměřené na řešení existujících problémů.

V této souvislosti je vhodné rozlišit primární a indukované problémy:

- Primární problémy vyvstávají bezprostředně pod vlivem toho, že setrvačný vývoj společnosti naráží na přirozená omezení.

- Indukované problémy jsou reakcí na primární problémy, jsou spojeny se selháváním institucí, demoralizací v důsledku ztráty vize, parazitováním pro které se v důsledku selhávání institucí otevírá větší prostor. To se nepříznivě promítá jak do oblasti vědy, tak zejména do oblasti možnosti jejího spojení s praxí.

(Pokračování druhou částí příspěvku)