VIZE/089: Penze a motivovaná péče o zdraví/2

V návaznosti na příspěvek klasika penzijního systému v ČR profesora Jaroslava Vostatka zařazuji krátkou sérii, která ukazuje konkrétní možnosti reformy penzijního systému ve vazbě na problematiku motivované péče o zdraví:

Model výplat v postgraduální nadstavbě průběžného systému penzijního pojištění – 2. část

Z hlediska předběžných úvah opírajících se o testování různých strategií akumulace prostředků v rámci postgraduálního systému a jejich čerpání vyplývá, že zhruba polovina prostředků může být využita na zdravotní péči, jejímž cílem je co nejvíce a co nejdéle uchovat fyzickou a psychickou zdatnost člověka, který má zájem o dlouhodobé uplatnění, který tomu podřídí svoji životosprávu a strategii profesního uplatnění.

V současné době testujeme model dobrovolného nadstandardního pojištění pro účastníky postgraduálního systému našeho typu penzijního pojištění, který je založen na kontraktech následujícího typu:

1. Pojišťovna obstarává a hradí pojištěnci služby zaměřené na prodloužení doby jeho produktivního uplatnění (včetně monitoringu zdraví, prevence, lázeňské péče apod.).

2. Pojištěnec hradí pojišťovně tyto služby určitou částkou, pro kterou ve věku rozvolňování profesních aktivit čerpá prostředky z postgraduální nadstavby.

Kontrakty jsou z obou stran dobrovolné (tak, jak si klient vybírá svou pojišťovnu, tak si pojišťovna vybírá svého klienta, který musí splnit určité předpoklady). Systém má celou řadu předností:

- Motivuje obě strany ke spolupráci, jejímž cílem je zdraví pojištěnce.

- Je to jediný systém, který je určitou obdobou systému péče o zdraví čínského císaře v dřevních dobách – tj. kdy lékař (v našem případě ten, kdo zdravotní služby zprostředkovává a přenáší příslušné motivace na konkrétní poskytovatele zdravotních služeb) má zájem na tom, aby jeho klient byl co nejvíce a co nejdéle zdráv.

- Motivovaný segment zdravotního pojištění a zdravotní péče může pozitivně ovlivnit i další segmenty zdravotní péče, navíc s postupným rozšiřováním systému směrem k nižším věkovým kategoriím může hrát v celém systému péče o zdraví stále významnější roli.

- Motivaci obou stran lze zvýšit tím, že při dosažení určité hranice produktivního uplatnění ve vyšším věku (např. 80 let) se pojišťovně zvýší částka, kterou pojištěnec odvádí pojišťovně dle předem sjednaných podmínek. (Vypadá to sice, že je to "na úkor" pojištěnce, ale ve skutečnosti je to v jeho prospěch.)

- Vytvořilo by se konkurenční prostředí, které by mohlo podstatným způsobem zvýšit kvalitu komplexu služeb zaměřených na dlouhodobý a plnohodnotný život člověka a odstartovat inovační procesy v této mimořádně významné oblasti.

Při řešení konkrétních otázek souvisejících s rozdělením efektů vyplývajících z poskytování produktivních služeb v oblasti prodloužení období produktivního uplatnění v návaznosti na systém plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby systému průběžného penzijního pojištění lze využít poznatky z teorie kooperativních her, konkrétně (S, d) Nashova vyjednávacího problému.

Nashův (S, d) vyjednávací problém je jedním z nejčastěji se vyskytujících případů kooperativní hře. Lze říci, že každý akt směny, každý akt uzavření kontraktu, každý vztah mezi věřitelem a dlužníkem, každá společná akce, o které rozhoduje více účastníků a která přináší více účastníkům zvýšení užitku, má podobu Nashova (S, d) vyjednávacího problému.

V případě dvou účastníků ji lze graficky vyjádřit takto:

Teorie zná několik triviálních řešení:

- Rovnostářské rozdělení (které axiomatizoval Kalai).

- Diktátorské řešení.

- Řešení založené na maximalizaci součtu.

Pak existuje několik řešení, které pro některé úlohy vyplývají z intuitivně samozřejmých axiomů, nejznámější z nich jsou:

- Nashovo řešení

- Kalai-Smorodinského řešení

Existují rovněž řešení sekvenčního typu, která odpovídají logice postupného vyjednávání, z nichž některá byla axiomatizována. Nejznámějším je Raiffovo sekvenční řešení. Toto a další řešení lze různým způsobem modifikovat a kombinovat.

Řešení založené na maximalizaci součtu výplat a následných kompenzacích tomu, kdo disponuje převahou prostředků přinášejících výnos ze společné akce. V některých případech vede tato úloha ke specifickému sekvenčnímu řešení. Je tomu tak v případě, kdy se v průběhu vyjednávání mění cena prostředků, které jsou investovány do společné akce, tj. kdy v průběhu vyjednávání není cena prostředků konstantní.

V našem případě považujeme za nejvhodnější právě poslední z uvedených řešení, mj. i proto, že se jedná o nejvhodnější řešení v oblasti, kde existuje určitý vztah mezi věřitelem a dlužníkem na finančním trhu či obdoba tohoto vztahu. V daném případě takový vztah existuje:

- Investorem je ten, kdo zprostředkovává zdravotní služby. Efekt mu vzniká minimalizací pojistných událostí.

- Věřitelem je pojištěnec, který investici splácí z výnosu dosaženého tím, že jsou minimalizovány pojistné události (tj. snížení příjmů z výdělečné činnosti v důsledku stárnutí).

(Pokračování dalším tématem)