VIZE/087: Vostatek o penzijním systému/5

19. leden 2018 | 07.00 |

blog ›

Do seriálu o hledání vize zařazuji vybrané pasáže ze zásadního příspěvku klasika českého důchodového systému profesora Jaroslava Vostatka, který dodal do sborníku na 20. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a k dalšímu využití (abstrakt a literaturu uveřejňuji pro lepší orientaci v první části):
REFORMA FINANCOVÁNĺ PENZĺ, ZDRAVOTNĺ PÉČE A RODINNÝCH DÁVEK JAKO INTENZIFIKAČNĺ FAKTOR EKONOMIKY – 5. část

Jaroslav Vostatek

Reforma dávek na bydlení pro seniory

Reforma dávek na bydlení v různé míře navazuje na důchodovou reformu. Příspěvek na bydlení pro seniory (65+) by měl navazovat na základní starobní důchod a na důchod ze sociálního důchodového pojištění a měl by být přiznáván v zásadě na dobu 1 roku (nikoliv tedy na 1 čtvrtletí). Seniorský příspěvek na bydlení by měl přitom zohledňovat pouze příjmy z uvedených důchodů a z obdobných důchodů ze zahraničí. Optimální je správa seniorského příspěvku na bydlení poskytovatelem starobních důchodů (ČSSZ). Výpočet seniorského příspěvku na bydlení může být výrazně jednodušší. Maximálně zjednodušená konstrukce seniorského příplatku na bydlení by mohla aplikovat ve světě používaný vzorec testovaného starobního důchodu s těmito parametry: 17 % PM – 30 % D, kde D je výše veřejných a zaměstnaneckých důchodů seniora. Minimální důchod zaměstnance s nízkým celoživotním příjmem by pak celkově činil 38 % PM (11 400 Kč měsíčně v podmínkách roku 2018). Dnes tento minimální důchod, zvýšený o příspěvek na nájemní bydlení jednotlivce, činí až 10 130 Kč (v Praze), v městě s 50 000 až 99 999 obyvateli až 8400 Kč – viz obrázek 2.

.jpg" align="absMiddle" width="666">

Obrázek 2: Důchod a příspěvek na nájemní bydlení v obci do 99 999 obyvatel v závislosti na hrubé mzdě v roce 2018 (vše v % PM)

Hlavním cílem reformy příspěvku na bydlení pro seniory je jeho podstatné zjednodušení a s tím související srozumitelnost; pro dnešní českou praxi je typické to, že naprostá většina seniorů, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, o tuto dávku z neznalosti a ze stigmatizace vůbec nežádá. Malá důchodová reforma od 1. 1. 2019 přitom sníží celkový "prostor" pro uplatnění příspěvku na bydlení již z důvodu zavedení základního důchodu na úrovni 9000 Kč měsíčně. Reforma příspěvku na bydlení pro seniory je tak realizovatelná v rámci malé důchodové reformy.

Doplatek na bydlení je u nás dávkou pomoci v hmotné nouzi. Jde o světový unikát – dvě dávky na bydlení (pro jednu sociální skupinu) nikde ve světě nejsou. Absurdní je již samotná konstrukce "doplatku": má uhradit nutné náklady na bydlení, které nejsou pokryté příspěvkem na bydlení (?) a ještě má zbýt prostor pro uplatnění příspěvku na živobytí (??). Absurdity si byl patrně vědom zákonodárce, když novelou zákona o pomoci v hmotné nouzi v roce 2017 umožnil obcím vyhlásit zóny bez nově přiznávaného doplatku na bydlení. Protiústavnost této novely (nerovnost mezi občany ve stejné situaci) může urychlit zánik doplatku na bydlení bez náhrady. Jediným faktickým účelem doplatku na bydlení je téměř bezmezné dotování "byznysu s chudobou". K podstatnému zvýšení výdajů na doplatek na bydlení v letech 2012-2014 došlo v důsledku přesunu kompetence na úseku dávek v hmotné nouzi z obcí s rozšířenou působností na okresní úřady práce. Ušetřily se stamilióny na mzdách ve veřejné správě a vydaly se přitom miliardy navíc ze státního rozpočtu. Opačný krok je obtížnější, nicméně jím není nutno podmiňovat zrušení doplatku na bydlení v co nejkratší době.

Závěr

Česko má zastaralý a zbytečně komplikovaný systém penzí, který se promítá i do struktury veřejných příjmů a který vyvolává nežádoucí motivace a je navíc i neústavní. Klíčovým deformačním prvkem je nerespektování zásadního významu solidární složky starobních důchodů ve financování těchto důchodů, které je skryto s podstatným přispěním první redukční hranice při výpočtu procentní výměry důchodů. To se odráží i v nadměrně vysokém pojistném důchodového pojištění. Neracionální je i financování veřejné zdravotní péče, počínaje roztříštěným "systémem" výběru pojistného a konče celkovou výší pojistného pro zaměstnance a zaměstnavatele. Pojistné na důchodové a zdravotní pojištění placené zaměstnanci není koordinováno ani s výběrem daně z příjmů ze závislé činnosti; progresivita této daně navíc nebyla aktualizována od zavedení její nové koncepce v roce 2008. Také máme velmi členité a tím i nesystémové (a také extrémní) dotování soukromého důchodového spoření, sloužícího v reálu jen k daňové optimalizaci. Plýtváním je též již samotná existence doplatku na bydlení. Senioři nevyužívají příspěvku na bydlení – z neznalosti a z důvodu jeho zbytečné komplikovanosti. Příspěvek na bydlení pro seniory lze v našich podmínkách nahradit testovaným penzijním příplatkem. Senioři také nemají rovný přístup k rodinným dávkám, v nichž hlavní roli hraje daňové zvýhodnění na dítě. Kombinace univerzálního daňového zvýhodnění na dítě a testovaného přídavku na dítě je i bez zřetele k seniorům neobvyklá, resp. přinejmenším zbytečná.

Koordinací daňové a sociální politiky lze celý systém důchodů a navazujících dávek výrazně racionalizovat, včetně odpovídajícího snížení počtu a rozsahu agend a jejich personálního zajištění i na úrovni zaměstnavatelů. Některé reformy lze realizovat během jednoho roku; velká důchodová reforma, při níž se zastaralý systém důchodového pojištění transformuje na srozumitelný a flexibilní moderní systém osobních penzijních účtů (NDC), vyžaduje přípravu po dobu dvou až tří let. Již s ohledem na uvažovanou reformu daně z příjmů ze strany ministerstva financí je možná a nezbytná druhá "malá" důchodová reforma, spočívající ve zrušení první redukční hranice při výpočtu procentní výměry starobního důchodu a ve snížení pojistného na důchodové pojištění o 11 % z hrubé mzdy, jež bude realizováno se současnou "výměnou" pojistného mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; celkovým výsledkem racionalizace bude zahrnutí pojistného placeného zaměstnanci do daně z příjmů ze závislé činnosti a výhradní placení pojistného zaměstnavateli (a OSVČ). Současně bude zavedeno jednotné inkasní místo pro pojistné zdravotního pojištění. Předpokládaná účinnost této malé důchodové a daňové reformy je 1. 1. 2019. Současně je možné a žádoucí realizovat i přechod k univerzálním přídavkům na děti na úrovni 8-10 % průměrné celostátní hrubé mzdy (2400 až 3000 Kč měsíčně), vypláceným přednostně ze systému Finanční správy. A také od 1. 1. 2019 lze nastartovat přechod k jednotné rodičovské dávce ve výši 100 % hrubé mzdy, která bude zdaňována a vyplácena po dobu 100 týdnů (150 týdnů u dvojčat) ze systému nemocenského pojištění. Významně zvýšenou nabídku práce ze strany rodin s malými dětmi lze očekávat též v návaznosti na legislativní nastartování nároku na místo ve školce a jeslích od 1. roku věku dítěte. Obdobný efekt očekáváme i od velké důchodové reformy.

Poděkování

Příspěvek vznikl při řešení studentského projektu "Zdokonalení penzijního systému jako intenzifikační faktor ekonomiky” s využitím účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum Vysoké školy finanční a správní.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu