VIZE/065: Monografie TEORIE A PRAXE/2

V rámci seriálu o úloze racionálně zdůvodnění vize vycházející z identifikování příčin současných hromadících se problémů uveřejňuji vybrané pracovní části připravované monografie:

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe

Navazuje na předcházející tři monografie zpracované v létech 2014-2016 týmem působícím při VŠFS. Všechny tři jsou ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

Považuji je za důležité z hlediska pochopení toho, o co jde a co dělat.

Vybrané pasáže čtvrté připravované monografie jsou upraveny pro potřeby tohoto blogu.

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe – 2. vybraná část

1.1. Metodologie přístupu a použité metody

Téma, kterým se zabýváme, je svou povahou nejen interdisciplinární, ale má ještě jeden významný aspekt: Kombinuje použití metod různého stupně vědecké vyzrálosti, tj. na jedné straně se pohybuje v oblasti analýzy empirického materiálu, jeho evidence, utřídění, identifikování souvislostí, na druhé straně si vyžaduje využití vysoce sofistikovaných metod vycházejících z teorie her a náročný matematický aparát, který teorie her používá.

Pokud jde o identifikování všech podstatných momentů (mezičlánků, vlivů, bariér) spojení teorie s praxí, zde je na místě především metoda úplného a dobře strukturovaného výčtu. Další metodou, kterou lze využít, je kritická analýza historie dané problematiky. Jde o identifikování těch případů v rozvoji historie společenských věd, kdy si některé teoretické přístupy začaly uvědomovat, že se musejí teoreticky (důležité je to, že právě teoreticky) vyrovnat s problematikou toho, jak dosáhnout uplatnění svých výsledků v praxi.

Významnou metodologickou oporou bude dynamický model komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění (financování vzdělání, péče o zdraví a starobních důchodů). Je realizovatelnost v rovině modelu totiž umožní velmi přesně identifikovat hlavní bariéry, které způsobují neprůchodnost reforem.

Na základě identifikování nejvýznamnější a nejvíce problémových momentů spojení teorie s praxí použijeme specifické teoretické nástroje:

- Matematický model nekooperativní hry typu Titanic a typu Souboj klanů, který byl vyvinut právě k tomu, aby umožnil identifikovat klíčové momenty spojení teorie s praxí.

- Nástroje behaviorální ekonomie, které umožňují popsat omezení a selhání lidské racionality, v jejichž důsledku vyvstávají bariéry v oblasti spojení teorie s praxí.

- Koncept vycházející z matematického modelu kooperativních her, který umožňuje identifikovat nejvýznamnější bariéry uplatnění teorie v praxi i možnosti, jak tyto bariéry překonat.

Společným základem všech výše uvedených metod je přesné vymezené pojmů (resp. práce s pojmy založená na definování a dotváření jejich obsahu formou vzájemných určení).

Jak pracovat s pojmy, aneb nejdůležitější metoda

Současné společenské vědy kladou velký důraz na standardizaci přístupů, což se mj. projevuje v tom, že je předepsána standardní struktura článků prezentovaných na konferencích či zaslaných do časopisů. To je celkem v pořádku, má to ovšem jeden háček, který stojí za povšimnutí a zvýraznění. Pokusím se stručně vyjádřit, o co jde.

Požaduje se, aby každý článek (a pochopitelně i rozsáhlejší výstup, například v podobě monografie) měl explicitně uvedeno, jaké metody byly použity. To je také zcela v pořádku, dokonce je to velmi přínosné. Ale při interpretaci toho, o co jde, se zpravidla uvádí tato (či podobná) formulace: "uveďte popis použitých metod, charakteristiky datových souborů apod.".

Tady je zdroj značných nedorozumění, dokonce následných hlubokých deformací celého systému společenskovědního bádání, jejichž odstraňování – pokud někdy v dohledné době začne – potrvá to hodně dlouho. Deformace, která poměrně nevinným pohledem na problematiku použitých metod vznikla, má totiž důsledky i v personálním zakotvení současných věd o společnosti. Proč?

Většinou se to totiž chápe v intencích citované pasáže, že autor si osvojí některou z náročnějších metod matematického zpracování dat, získá nezbytná data (uznávající se jen takové datové soubory, jejichž získání je finančně poměrně nákladné) a ta pak následně "prožene" příslušnou metodou (někdy spojenou s finančně náročným software). Pokud by takový přístup byl považován jen za doplněk toho nejzákladnějšího, bylo by to také v pořádku. Ale v současné době je takový přístup interpretován jako jediný, který splňuje atribut "vědeckosti".

To, co se považuje za "vědu" se pak uzavírá samo do sebe. Kdo má finance, získá data i software, kdo je nemá, nemůže "vědu" dělat, jeho výsledky se neuznají – a tak nedostane ani ty finance. Máme pak dokonale získané a dokonale zpracované datové soubory, jejich příspěvek k pochopení současných problémů a cest jejich řešení je však zpravidla minimální. Tím se nechci dotknout některých výjimek, které jsou výsledkem skutečné poctivé vědecké práce, jejíž těžiště ovšem leží někde jinde než v té oblasti, která se považuje za jedinou oblast vědy. O co jde?

Základem jakéhokoli smysluplného vědeckého bádání, které má být využitelné v praxi, které má přispět k pochopení toho, o co jde, co je příčinou problémů v dané oblasti a jak je řešit, musí totiž být především adekvátní pojmové uchopení reality. Začátkem poctivé vědecké práce, která se snaží překročit práh stávající poznání, případně vymanit bádání v určité oblasti ze slepé uličky stereotypu, musí být přesné vymezení pojmů. To, co lze nazvat "práce s pojmy", porovnat formulace různých "zažitých" tvrzení a definic, návazně na to ukázat jejich přesahy, interpretovat tyto přesahy, vyjádřit je prostřednictvím pojmů.

Bez tohoto totiž běží věda po vyjeté koleji, která je dříve nebo později kolejí slepou, protože realita nesnáší setrvačnost a stereotyp. K zanesení vědy stereotypy přispívá i použití angličtiny, která ztratila na kráse z dob Humových (Huma považuji za jednoho z největších mistrů anglického vědeckého jazyka), ale i později třeba dob Friedmanových. Někdy z použitého jazyka stereotypy přímo čiší.

Zkuste dnes napsat do předepsané "kolonky" (kapitoly) nazvané v angličtině "Material and Methods" toto: "Výchozí metodou, kterou při zpracování dané problematiky používám, je práce s pojmy, konkrétně upozornění na zásadní nedostatky v následujících definicích a formulacích - ... V následující kapitole ukážu, jak příslušné pojmy definovat správně, dokážu, že stávající formulace a definice jsou zavádějící, představím interpretaci nového pohledu na danou realitu." Nebo tak něco podobně.

V oponentských posudcích se dočtete: "Práce s pojmy? Jaká práce s pojmy? To přece není metoda! Co je v tom přístupu nového? Vždyť se jedná o pouhou kompilaci..."

Ten, kdo formuluje toto hodnocení, se oprávněně rozhořčuje. Vždyť to narušuje jeho stereotypní vidění reality. Aby tak někdo přišel s formulováním přesahu stávající poznání a ještě mu dal interpretaci! No to nelze připustit.

A tak se ve vědě udržuje holzmanovské hledání aluminiového klíčku, který hledáme tam, kde svítí světlo, ale ne tam, kde jsme ho ztratili, protože tam ještě nebylo osvětlení zavedeno. Případně Arnoštkovy dokonalé kozelce, které ovšem Mistr v opozici k Majorovi komentuje slovy "hledáte-li dokonalost v kozelcích, nemám, co bych dodal".

Teprve na základě přesné práce s pojmy odhalíme skutečné problémy, která pak může věda dalšími pojmovými určeními identifikovat a nakonec přejít třeba až k modelům, s nimiž lze pracovat prostřednictvím matematického aparátu, kterými lze testovat různé alternativy. Ale základem jsou přesná pojmová určení, schopnost pracovat s pojmy (Hegelův Begriff, pojem v pravém smyslu jako "pochopení", ale i "uchopení" reality, nikoli jen zástupný koncept).

1.2. Prizma, kterým se budeme na problematiku vztahu teorie a praxe dívat

Co je největším současným problémem z hlediska vztahu teorie (společenských věd) a praxe (realizace nezbytných reforem)?

Na první pohled není zcela zřejmé, jak odpovědět. Proto je dobré nejdříve vložit ještě jednu otázku: Jak k odpovědi na otázku největšího problému ve vztahu teorie a praxe přistoupit?

Pak je možné otázku konkretizovat takto: Co z hlediska vztahu mezi teorií a praxi vytváří významnou bariéru, co však lze poměrně snadno změnit?

Tj. tím nejdůležitějším je právě to, kde lze něco změnit.

Odpověď: Setrvačné uvažování

Setrvačné uvažování je slepé, pokud jde o příčinu současných problémů. Právě zde lze změnit přístup k chápání současných problémů.

Žijeme ve zlomové době a tomu musí odpovídat základní metodologická pozice přístupu k identifikování toho, o co jde.

Znamená to programově odmítnout setrvačné vidění reality, které dává klapky na oči a neumožňuje odhalit příčinu současných problémů.

(Pokračování další částí)