VIZE/062: Šetek, Alina - Hodnota LK/2

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Teorie hodnoty lidského života versus lidský kapitál – ekonomie s mezioborovým přístupem 

V centru pozornosti je kategorie hodnoty, která je objasňována převážně na pozicích teorie pracovní hodnoty, kdy jsou směnné relace (resp. determinace rovnovážných relativních cen) určovány na základě vynaložených množství práce na výrobu jednotky zboží. Jednofaktorová teorie pracovní hodnoty pojímá práci (nositelem je člověk) jako jediný zdroj hodnoty – ostatní faktory hodnotu nevytváří. Patří mezi objektivní teorie, spočívající na principech ekvivalence směny (to co prodávající i kupující na trhu obdrží je v určitém ohledu stejné a je výsledkem práce) a ztělesňuje objektivně-nákladový přístup k hodnotě. Přitom bývá rozlišována užitná hodnota (jako schopnost uspokojit potřeby) a klíčová směnná hodnota (jako schopnost směny za něco jiného). Vedle objektivní tradice již od dob starověku existuje tradice subjektivně-užitkového přístupu zdůrazňující větší užitek po uskutečnění směny; k této náleží pozdější teorie mezního užitku (pokud vůbec na pozice teorie hodnoty, resp. ceny aspiruje.

Výklad hodnoty určené prací je různě a často i rozporně formulován a modifikován (Pettym, Smithem a Ricardem). Staví na výrobních nákladech, dobově zejména nákladech práce – živé (běžného pracovního výdaje dělníka) a později také mrtvé - akumulovaných výsledků minulé práce (Smith, 1958). Vynaložená práce je pojímána jako společensky nutná (je po ní poptávka, vyrábí se za použití průměrných technologií). Někteří autoři hledají univerzální měřítko hodnoty –Petty v reprodukčních nákladech (množství potravy k reprodukci dělníka), Smith v množství živé práce, které je možné najmout prodejem zboží. Teorie pracovní hodnoty měla různý ideologický podtext původně zaměřený na obhajobu přirozených práv třetího stavu proti šlechtě (Locke, 1984, 2000).  Podle teorie pracovní hodnoty interpretované D. Ricardem je hodnota (H) tvořena přenesenou hodnotou (H_p) a hodnotou nově vytvořenou (H_n). Nově vytvořená hodnota se rozkládá na důchody: mzdy a zisky. (Smith, 1958) Velikost nově vytvořené hodnoty je závislá na množství vynaložené práce. Na hodnotu zboží působí nejen práce, která je na ně přímo vynaložena, ale i práce vynaložená na nářadí, nástroje a budovy, jež takové práci napomáhají. To je v souladu s interpretací hodnoty v tradiční podobě, součtu hodnoty přenesené a hodnoty nově vytvořené: H = H_P + H_n.(Smith, 1958) K. Marx koncepci koncepcet teorie hodnoty klasiků použil pro odsouzení kapitalistů – jako základ své teorie nadhodnoty a nalezení klíče k objasnění vykořisťování dělníků za kapitalismu. (Marx, 1954, 1958)

Prostor společenskovědního bádání se v tomto prostoru rozrostl a  roce 1930 vznikla chicagská ekonomická škola. Jak ukáže realita jejího vědeckého přístupu a zájmu do současnosti, lze konstatovat, že navázala také na tradice nastolené již 20. letech sociologickou a kriminologickou školou. To potvrzuje zejména její interdisciplinární přístup ekonomie k ostatním oborům společenských věd (sociologii, kriminologii, psychologii, demografii, právu, politologii apod.). Za značně průlomový v rámci chicagské ekonomické školy je přístup Garyho Beckera k lidskému chování. (Becker, 1997) Při zaměření na teoretický koncept jednoho z nejvýznamnějších "duchovních otců" teorie lidského kapitálu z chicagské školy Gerryho Beckera, tak ten jej definoval jako souhrn získaných schopností, dovedností na straně jedné a odpovídající motivace tyto schopnosti a dovednosti uplatnit na straně druhé. Rovněž uvádí, že se jednotlivci rozhodují o účasti na tvorbě lidského kapitálu jako o investici na základě porovnání výnosů a nákladů. V jeho pojetí jsou výnosy např. vyšší mzdy, lepší zaměstnání, ale třeba i nepeněžní výnosy jako zlepšení zdraví, kulturní vzdělanost, posun na společenském žebříčku. Nákladem je hodnota času (náklady ztracené příležitosti) a hodnota výdajů na pořízení těchto investic. G. Becker přikládá velký význam v rámci lidského kapitálu znalostem a zdraví.(Becker, 1971)Jiný zástupce chicagské školy Henry Schultz nahlíží na lidský kapitál jako na soubor všech lidských schopností a nerozlišuje, zda vrozených či získaných. Společným znakem  konceptů Beckera a Schultze je, že tvorba lidského kapitálu je v podstatě nikdy nekončícím procesem, který začíná narozením a končí smrtí. Hlavně G. Becker si všímal, že k ukládání základních dovedností dochází v raném věku v rámci rodiny. Rodiče jsou ti, kteří utváří svým dětem představy o životě, jeho hodnoty a postoje a zásadně ovlivňují jejich rozvoj a vzdělávání. V průběhu života pak nastupují formální vzdělávací instituce, které pomáhají utvářet lidský kapitál, stejně jako samotný výkon práce nebo různé druhy výcviku v zaměstnání. (Becker, 1997)Výše zmíněné teorie stojí na předpokladu, že úroveň lidského kapitálu se s postupujícím časem a věkem člověka zvyšuje, neboť dochází k jeho rozvoji, ať již aktivním učením a čerpáním zkušeností, nebo pasivním způsobem.

Funkcionalistická teorie diktátorů

Problematiku teorie hodnoty lidského života lze spatřit i v myšlenkových konceptech diktátorů.  Počátky diktátorství v teoriích lze najít u jednoho z největších myslitelů všech dob Platóna. Ten zmiňuje ideální stát, ve kterém vládne bratrstvo moudrých "filozofů". Svou myšlenku ovšem nepraktikoval, takže není zcela jasné by to celé dopadlo. Ideální stát byla totiž jen jednou z mnoha myšlenek tohoto velkého průkopníka. Ideologie diktátorů, kteří ovlivnili chod dějin 20. století – Lenin, Stalin, Hitler pronášeli rovněž myšlenky ideální společnosti projevy vyvolávající pocity plné soucitu ke svým národům. Bližším zkoumáním jejich myšlení a jednání lze odhalit, že hodnotu člověka posuzovali z hlediska "funkcionalistické teorie". Funkcionalisté používali často analogie společnosti s lidským tělem. Pokud chceme například pochopit význam "srdce", musíme ukázat, v jakém vztahu je k jiným ústrojným částem těla. Pokud analyzujeme sociální jev, tak také hledáme, jakou má daný jev funkci při zajišťování další existence společnosti. Pokud nějaký element (sociální skupina, třída apod.) neplní tuto funkci, hodnota jejich života nemá pro společnost hodnotu, nejsou tedy žádným přínosem. Zmínění diktátoři byli totiž přesvědčeni, že lidský život je hodnotný, pokud je člověk ekonomicky produktivní a životy těch, kteří nejsou ekonomicky produktivní z důvodu rasy, náboženské orientace a sociálního původu, považoval za bezcenné, neužitečné a odstranitelné. Lze usuzovat, že právě tento názor na hodnotu lidského života, přítomný v nacistické a  komunistické ideologii, přispěl k masivním ztrátám na životech v 20. století.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu