VIZE/060: Šetek - Amortizace lidského kapitálu/4

Do seriálu o hledání vize zařazuji vybrané pasáže z podnětného příspěvku Jaroslava Šetka z Jihočeské univerzity, který dodal na 20. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělání (abstrak a literaturu uveřejňuji pro lepší orientaci v první části):

Amortizace lidského kapitálu a věková hranice pro odchod do starobního důchodu – část 4.

Jaroslav Šetek

Možné varianty řešení

Je jisté, že předmětem zájmu při sledování urychlené amortizace lidského kapitálu a následného dřívějšího odchodu do starobního důchodu nejsou pouze profese hornické a ve služebních poměrech vojenských. Existuje celá řada profesí se stejným problémem, jako je např. hutnictví, směnné provozy zdravotníků v nemocničních zařízení, pracovníků sociálních služeb v pobytových zařízeních apod. Zároveň  nastupující éra Průmyslu 4.0 (Společnosti 4.0) provázená značnými technologickými změnami značně komplikuje prognózu pro zakotvení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu.  Pro řešení problémů těchto pracovních kategorií je možná řada variant:

1. Obnovení důchodových kategorií a problematiku přenechat plně do rukou státu
2. Povinnost zaměstnavatele odvádět zvýšené příspěvky na sociální pojištění do veřejných zdrojů,
3. Povinnost zaměstnavatele hradit zvýšené příspěvky na soukromé penzijní připojištění 
4. Ponechat na dobrovolnosti zaměstnavatele odvádět příspěvky – liberální verse
5. Ponechat stejnou věkovou hranici pro všechny skupiny a pro neschopné pracovat v dosavadním pracovním zařazení stanovit rekvalifikační program pro změnu pracovní pozice.

Výchozím dokumentem pro výše uvedených pět variant by byla Národní soustava povolání, a to z níže uvedených důvodů:

*  Je otevřená a veřejně dostupná á databáze informací o povoláních, která se vyskytují na českém trhu práce.

*  Vytváří ji zaměstnavatelé prostřednictvím sektorových rad jako svých reprezentativních zástupců a garantem je stát.

*  U každého povolání jsou popsány pracovní činnosti, pracovní podmínky, zdravotní a kvalifikační požadavky, požadované kompetence.

*  Povolání jsou začleňována do soustavy dle oboru a kvalifikační úrovně.

*   Svým obsahem se řadí k aktuálním a živým evropským databázím určeným pro široký okruh uživatelů z řad studentů, zaměstnanců, nezaměstnaných, úřadů práce a pro odborníky v oblasti lidských zdrojů.

*  Plní úlohu hlavního informačního zdroje pro tvorbu Národní soustavy kvalifikací.

První varianta - obnovení důchodových kategorií a problematiku přenechat plně do rukou státu se jeví značně neefektivní pro stát. Vychází to z reality, že stát není důsledkem rozsáhlých strukturálních změn vlastníkem veškerých ekonomických subjektů působící v české ekonomice. Z toho by profitovaly zejména nestátní ekonomické subjekty. Jak již bylo zmíněno, uvedená varianta nemá průchodnost.

Druhá varianta - povinnost zaměstnavatele odvádět zvýšené příspěvky na sociální pojištění se jeví jako nejschůdnější Na základě klasifikace profese dle Národní soustavy povolání by vznikla zaměstnavateli (bez ohledu stát, soukromý subjekt) povinnost odvádět za určené zaměstnance vyšší odvody. Kombinací výše odvodů a odpracovaných let by vznikl nárok na zvýhodněnou věkovou hranici k odchodu do starobního důchodu. Vše je pod kontrolou státu, zaměstnavatel plně participuje na problému, navíc má ekonomický motiv, a to zejména s nástupem éry Průmyslu 4.0, kdy se v rámci úspor mandatorních výdajů na sociální pojištění může orientovat na modernizaci technologií a vytvořit podmínky pro rekvalifikaci zájmových pracovníků s cílem jejich přesunu na pracovní pozice odpovídající přiměřené – standardní amortizaci lidského kapitálu.

Třetí varianta povinnost zaměstnavatele hradit zvýšené příspěvky na soukromé penzijní připojištění se její také neefektivní. Vyplývá to ze značných administrativních nákladů s provedením. Navíc vybraní zaměstnanci by byli nuceni uzavřít jinak dobrovolné penzijní připojištění, kam by zaměstnavatel přispíval (v průmětu 4 % z hrubé mzdy). Nelze vyloučit, že zaměstnavatelé by tak zejména v období stagnace snižovali mzdy, zákonitě by tak i klesly odvody na penzijní připojištění. Vůči zaměstnancům by to znamenalo vynucenou participaci na problému. Ti by mohli díky úsporám odejít do předdůchodu, třeba o pět let dříve a žili by z těchto úspor. Stali by se zároveň státními pojištěnci v systému zdravotního pojištění.

Čtvrtá varianta - ponechat na dobrovolnosti zaměstnavatele odvádět příspěvky (liberální verse) by plně vyplývala z firemní kultury (firemní sociální politiky) na smluvních podmínkách, což by bylo i nástrojem konkurence na trhu práce. Tedy lapidárně řečeno bylo by zcela v plné působnosti zaměstnavatele, zda tyto benefity poskytne či ne. Od toho by se také odvíjela pozice zaměstnavatele na trhu práce. Je jisté, že v době ekonomického růstu by tyto své benefity zvyšoval za cílem nabírat lidské zdroje na trhu práce, v době stagnace snižoval či úplně rušil. To by mohlo být mj. i příčinou značných strukturálních disproporcí v zaměstnanosti a ve výkonech sektorů ekonomiky, což by v konečných důsledcích narušilo i zajištění stabilního ekonomického růstu. V konečném důsledku by se tak ohrozily významné ekonomické zájmy státu.  

Pátá varianta - ponechat stejnou věkovou hranici pro všechny skupiny a pro neschopné pracovat v dosavadním pracovním zařazení stanovit rekvalifikační program pro změnu pracovní pozice, se rovněž jeví značně neefektivní. Bylo by rovněž otázkou, kdo by garantoval a financoval rekvalifikační program – zaměstnavatel či stát nebo kombinací obou subjektů.

3. Závěr

Značně populární se jeví zavedení takzvaných předdůchodů v rámci penzijního připojištění, tedy ve spoření na penzi (tedy výše uvedená třetí varianta). Jenže tento koncept není v praxi zaměstnavateli a jejich zaměstnanci zejména z primárního a sekundárního sektoru (hornictví, hutnictví) a dalších namáhavých profesí využíván. Lze se tedy domnívat, že tito zaměstnavatelé očekávají navrhované řešení na úkor státních důchodů. Za jistý konsenzus lze najít optimum mezi státem i zaměstnavateli odvádět zvýšené příspěvky na sociální pojištění (tedy výše uvedená druhá varianta) vybraným profesím v souladu s klasifikací Národní soustavy povolání. 

U služebních poměrů vojenských (pro ozbrojené síly a bezpečnostní sbory) ponechat autonomii v systému sociálního zabezpečení. Ten by však byl plně efektivní, kdyby vycházel z jednoho zákona (např. Zákona o vysloužilcích apod.) s orientací na akceptování amortizace lidského kapitálu. Lze konstatovat, že ideálním vzorem pro vytvoření jedné legislativní normy by byl zákon č. 221/1999 Sb. o vojácích, který do značné míry modifikuje zrušené pracovní kategorie, a to zvýšením zápočtu doby služby pro přiznání výluhového příspěvku v některých funkcích zvláštní nebezpečnosti, fyzické a psychické zátěže apod..   

(Pokračování dalším příspěvkem)