VIZE/056: Jelen - K základnímu příjmu

Do seriálu o hledání vize zařazuji příspěvek studenta VŠFS Petra Jelena, který dodal na 20. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělání:

K problematice základního příjmu

Petr Jelen

Na konci listopadu proběhla na půdě VŠFS vědecká konference na téma Lidský kapitál, během níž vystoupila řada řečníků se zajímavými příspěvky týkajících se Průmyslu 4.0. Ačkoliv byla témata různorodá, spojovala je myšlenka zmíněná v úvodním slově o vztahu současné teorie a praxe, podle které je nejvýznamnější bariérou setrvačné uvažování.

Hranic naší představivosti a pasti setrvačného uvažování se z probíraných témat nejvíce dotýká základní příjem. Jde o koncept jednotné peněžní dávky, kterou by získával každý člověk bez jakýchkoliv podmínek. Uvažování o takové dávce nutně naráží na naši zažitou představu o sociálním pojištění a soustavě cíleně určených a objemově různých dávek. Proto dokázat si představit společnost založenou na fungování základního příjmu je opravdu těžké. Přesto se základní příjem stal jedním z nejdiskutovanějších ekonomických témat poslední doby.

Domnívám se, že při úvahách o tom, zda základní příjem zavést či nikoliv, musíme hlavně zvážit, zda by přinesl skutečně to, co si od něj slibujeme. Ale co to vlastně všechno je? První stoupenci základního příjmu pochází z názorově opačných politických ideologií. A není proto divu, že nazírají na základní příjem z jiného úhlu a akcentují jiné důvody, proč tuto dávku zavést.

Pohled levice

Levici jde především o pocit zabezpečení související s větší kontrolou svého času a možnost činit lepší rozhodnutí ohledně své práce. Dostatečně velký základní příjem by znamenal, že bychom se nemuseli stresovat, zda máme na základní živobytí nebo ne. Vědomi si této jistoty bychom si mohli práci lépe vybírat, případně rozvolňovat své pracovní aktivity tak, že bychom v práci netrávili tolik času jako nyní.

Právě aspekt přírůstku volného času je pro nabývání a uchování lidského kapitálu důležitý. Zatímco dnes lidé prakticky nemají čas věnovat se více svým koníčkům, v případě zavedení základního příjmu je pravděpodobné, že by se začali věnovat činnostem, které je baví. Ať už by šlo o sport, četbu, kreslení, fotografování nebo cokoliv jiného, tyto aktivity by měly pozitivní sekundární dopad na jejich zdraví a pohodu a cítili by se tudíž i lépe v práci. Je známo, že pokud člověk dělá něco, co ho baví, je šťastnější. Tím že by se lidé intenzivněji zabývali a přirozeně zdokonalovali v činnostech, které jim jdou, zapojovali by důležité části mozku a spolu s úbytkem stresu je možné, že by měl základní příjem nemalý dopad na zvýšení věku dožití a menší nemocnost.

Pro levici je důležitá spíše emancipační než ekonomická hodnota základního příjmu. Lidé by se mohli osvobodit od svírající práce a více se věnovat svému vlastnímu rozvoji a společenskému kontaktu, ve kterém by nacházeli cesty, jak spolupracovat a vytvářeli komunity.

Ekonomickou hodnotu spatřuje levice ve změně přístupu k redistribuci. Naše společnost prosperuje, zažíváme stálý technologický pokrok, ale jak se spolu s ním mění způsob našeho života? Místo toho, aby střední třída bohatla a měla více volného času, sledujeme trend opačný. Veškeré zisky jdou za vlastníky kapitálu a dochází k prekarizaci práce, která znamená, že stávající redistribuční systémy přestávají fungovat. Současný systém tedy hromadí bohatství u menšiny lidí, mzdy normálních lidí neporostou a podle krajní levice je tak základní příjem de facto nevyhnutelný.

Pohled pravice

Libertariáni si od zavedení základního příjmu slibují především zjednodušení sociálního systému a omezení administrativy, a tudíž i role státu. Stejně tak jako se domnívají, že nejlepší daňový systém je ten s rovnou daní, protože je jasný a jednoduchý, byl by podle nich i systém s jednotnou dávkou pro všechny srozumitelný a přehledný.

Budoucnost

Osobně se domnívám, že tento zvláštní soulad zájmů levice a pravice, které společně základní příjem prosazují, je současně jeho velkou slabinou. Verze základního příjmu totiž není jedna, a proto bude záležet, jaké politické síly si tuto myšlenku přivlastní a prosadí.

Měl-li by plnit humanistické cíle levice, je nezbytné, aby byl univerzální a dostatečný. Bez těchto dvou předpokladů jeho zavedení ztrácí smysl. Při reálném uvažování o jeho zavedení, by podle mě určitě došlo ke zpochybňování těchto dvou podmínek – tedy základní příjem ano, ale pochopitelně ne pro parazity (nepracující, nepřizpůsobivé...) a taktéž pochopitelně ne velký (přece by lidé měli být motivováni dál pracovat). Takové úvahy jdou přímo proti smyslu všeobecného příjmu. Spolu s nimi je však také podstatné, aby byl základní příjem doplňkem sociálního státu a nikoliv jej nahrazoval.

Pravicová představa ale vychází z toho, že by základní příjem všechny dosavadní dávky nahradil. Tím by se stal nástrojem odbourání zbytků sociálního státu. Bez povšimnutí by podle mě nemělo zůstat, že se k základnímu příjmu začala hlásit celá řada establishmentových pravicových ekonomů a přijde mi, že se mezi nimi stalo toto téma trendy záležitostí. Jakou verzi základního příjmu ale prosazují a jak by nastavili jeho parametry? Taktéž je zajímavé, že si základní příjem oblíbili podnikatelé ze Silicon Valley. V jejich případě jde podle mě o určitý mesiášský komplex spojený s naivitou upřenou k tomu, že by základní příjem vedl k inovativnějšímu prostředí.

Realita

Kdybych tedy měl rozhodnout, zda nepodmíněný příjem zavést nebo ne, záleželo by to na jeho parametrech a étosu, se kterým by byl zaváděn. Jasný názor zatím ale nemám a nejradši bych přihlédl k výsledkům a zkušenostem z jiných zemí.

V roce 2003 navrhl jistou podobu této dávky poslanec Vlastimil Tlustý z ODS. Mělo jít o příjem 4000 Kč, který by ovšem nahrazoval sociální dávky, starobní důchody a nemocenskou i podporu v nezaměstnanosti. Takto nastavené parametry považuji za antisociální a návrh bych nepodpořil. Nedošlo by totiž podle mě k žádné reálné změně v našich životech kromě zmíněného škrtu potřebných dávek.

Zajímavé bude sledovat výsledky experimentů v Nizozemsku a Finsku. V Holandsku bylo náhodně vybráno 250 lidí, kterým je jednotný příjem pokusně vyplácen. Ve Finsku bude v roce 2018 takto vyplácen 2 000 lidem. Závěry shrnující to, jestli a jak se změnilo chování lidí, tudíž zatím nejsou. O zavedení základního příjmu se loni hlasovalo v referendu ve Švýcarsku, ale nedošlo k jeho přijetí.

Při takovém hlasování podle mě hraje setrvačné myšlení nemalou roli. Myslím, že celý koncept práce jako takové máme v hlavách pevně zafixován. Zvlášť v České republice se podle mě často řídíme hesly: "bez práce nejsou koláče" a "kdo nepracuje, ať nejí". Často sami sebe a hlavně ostatní hodnotíme podle toho, jakou práci kdo má. A všeobecný příjem by naše hodnocení práce značně naboural.

Hrajeme-li ale nyní o to, jaký charakter bude mít Práce 4.0, je podle mě důležité, aby nevykazovala znaky řady současných zaměstnání, kde je kladen vysoký důraz na individuální výkon, produktivitu a firemní oddanost a kde stále častěji dochází k prolínání osobního času s pracovními povinnostmi. Bude-li však trend takový, pak je potřeba se ptát: Je tento systém tím nejlepším, kterého jsme schopni? A pokud nic víc, tak je základní příjem dobrým spouštěčem těchto úvah.

(Pokračování dalším příspěvkem)