VIZE/030: Blahout-Klesla o behavior. ekonomii/3

V rámci seriálu o hledání vize uveřejňuji několik vybraných pasáží z článku Michala Blahouta a Arnošta Klesly (oba působící v našem týmu) o behaviorální ekonomi. Navazuji tak na článek o významu behaviorální ekonomie při zpracování vize (teoretické zdroje dávám do prvního pokračování), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5175-vize-026-role-behavioralni-ekonomie.html

Vliv behaviorální ekonomie na rozvoj lidského kapitálu – 2. část

Michal Blahout – Arnošt Klesla

2                 Behaviorální předsudky

Behaviorální předsudky lze charakterizovat jako jistou formu zkreslení při vnímání reality a chyby v lidském myšlení. Tyto chyby mají pak výrazný vliv na lidské rozhodování a vysvětlují tak, proč lidé, i když se chovají dle zásady racionality, ne vždy učiní volby vedoucí k maximalizaci jejich užitku. Přestože mají významný vliv na lidské rozhodování, je pro konkrétního člověka velice obtížné si tyto chyby při svém jednání uvědomit. Tento jev podrobněji vysvětluje Dunning-krugerův efekt. 

Je třeba si uvědomit, že behaviorálních předsudků je celá řada a i když do jisté míry působí na každého člověka, tak míra působení je u každého člověka jiná a liší se i u každého behaviorálního předsudku. Respektive u každého jedince mají výraznější vliv jiné behaviorální předsudky. Zároveň lze konstatovat, že čím jsou lidé inteligentnější a vzdělanější, tím méně daným chybám podléhají.

2.1           Afektivní heuristika

Afektivní heuristika je chyba v lidském myšlení, kdy člověk jedná pod vlivem emocí. Emoce jsou nedílnou součástí lidské psychiky a vždy budou lidské jednání do nějaké míry ovlivňovat. Důležité ovšem je, aby toto ovlivnění nebylo fatální.

Nepochybně každý člověk v životě zažil situaci, kdy jeho jednání a vnímání bylo ovlivněno momentálním emočním rozpoložením. Kupříkladu euforie způsobuje podceňování rizika, kdežto deprese naopak jeho přeceňování. Míru dopadu afektivní heuristiky se pokusil dokázat Dan Ariely [D. Ariely 2006] na behaviorálním experimentu.  Vzal skupinu studentů a dal jim dotazník, kde byly otázky týkající se sexuálních preferencí, bezpečnosti při sexu a morálního jednání ve vztahu k sexu. Studenti na tyto otázky odpovídali ve dvou situacích. Jednak ve škole a jednak doma, kdy měli za úkol se sexuálně vzrušit a pak odpovídat. Ukázalo se, že při vzrušení byli studenti v průměru o 72 % ochotnější přistoupit na různé sexuální praktiky. O 135,8 % (Tato vysoká hodnota je do jisté míry nahodnocena odpověďmi na extrémnější otázky, kdy odpověď ano volilo) by byli ochotnější dopustit se nemorálního jednání a o 25 % ochotnější riskovat co se týče bezpečnosti. Tento příklad se týká sexuálního vzrušení, ale dá se předpokládat, že i ostatní emoce mají na lidské jednání podobný dopad.

Afektivní heuristika je velmi často používána při manipulaci, kdy se jedna strana snaží o prosazení svého názoru. Lze to vidět kupříkladu při současné migrační situaci, místo apelu na rozum je apelována na city lidí. Všichni jsme viděli fotku utonulého chlapečka, vyvolávající v analogii představu o vlastním mrtvém dítěti, nebo dítěti z vlastní rodiny. Přesto, že pravděpodobnost, že by se dostalo naše dítě do podobné situace, je prakticky nulová.

2.2           Kognitivní snadnost

Kognitivní snadnost je jeden z nejvýznamnějších behaviorálních předsudků, který svým smyslem zaštituje mnohé další. Celá řada behaviorálních předsudků se dala zařadit do skupiny chyby kognitivní snadnosti. Podstata toho jevu vychází z faktu, že každé rozhodování nese určitou míru kognitivní náročnosti, vědomého úsilí a vyžaduje čas. To můžeme nazvat náklady na dosažení rozhodnutí či zpracování informace a myšlenky. Na některá rozhodnutí vynakládáme malé náklady. Kupříkladu rozhodnout se, zda si dámě čaj nebo kávu, ale některá rozhodnutí stojí více nákladů, kupříkladu rozhodnout se, zda se stát zaměstnancem nebo začít podnikat. Jaký obor studovat. Zde člověk pracuje s pojmy, které si lze velmi těžko představit. U rozhodnutí mezi kávou a čajem je volba jednoduchá, člověk ví, jak který nápoj chutná a tak může učinit kvalifikované rozhodnutí, které nevyžaduje příliš velké náklady. Ale při rozhodování, jaký obor studovat, je to mnohem složitější, protože nemůže vědět, jaký obor mu lépe půjde, co vše studium jednotlivých oborů obnáší a musí umět i odhadnout, jaký obor mu v budoucnu přinese to nejlepší uplatnění. Náklady na toto rozhodnutí jsou poměrně vysoké a užitek z něj plynoucí je nejistý a v hodně vzdálené budoucnosti. Lidská mysl je proto nastavena tak, aby si svá rozhodnutí co nejvíce zjednodušovala. Snaží se být co nejefektivnější a dospět s co nejmenšími náklady k co nejlepším rozhodnutím.

Z evolučního pohledu byl tento přístup úspěšný, protože po většinu lidské existence se lidé dostávali do poměrně jednoduchých rozhodovacích situací, které spočívaly v rozhodnutí "uteč nebo bojuj" a ve velké části případů ani nezáleželo na zvoleném rozhodnutí, ale na jeho rychlosti. Lidský mozek se tedy snaží jakékoliv rozhodnutí co nejvíce zjednodušit na nejzákladnější dilemata. V přírodě a boji o přežití to bylo efektivní jednání, na rozdíl od současného světa, který je mnohem komplexnější a na naše rozhodnutí má vliv mnohem více faktorů a důsledky některých rozhodnutí mohou sahat daleko do budoucnosti.

2.3           Krátkodobé myšlení

Tato chyba je propojena s chybou předešlou. Přemýšlet dlouhodobě bývá kognitivně náročné, a proto lidé nepřemýšlí a neplánují příliš dlouhodobě. Klíčem k úspěchu je právě dlouhodobé myšlení. Absence dlouhodobého myšlení a tedy i směřování byla příčinou zániku všech civilizací. Můžeme namítnout, že budoucnost je nejistá, což je naprostá pravda, ale drtivá většina lidí se jí dožije. Je tedy otázka, zda je racionálnější dávat přednost současnému užitku před budoucím.

Dalším projevem krátkodobého myšlení je snaha o přenesení budoucího užitku do současnosti. Aneb skvělé zítřky už dnes! Skutečné řešení, které by odstranilo příčinu problému, by trvalo desetiletí možná i staletí. Lidé ale chtějí řešení, které hned odstraní to, co jim vadí a tak si přijme řešení, které jen odstraní symptomy, ale problém zůstane. Lidé chtějí okamžité řešení problému a když není možné, tak přichází řešení, která jen odstraní projevy, ale problém přenesou do budoucnosti, kde bude pravděpodobně ještě větší.

2.4           Kognitivní nesoulad

Poznání může být nejen kognitivně náročné, ale také do jisté míry nepříjemné. Existuje české pořekadlo, že nevědomost je sladká. Některá zjištění mohou u lidí vyvolat tak zvaný kognitivní nesoulad, což je pocit vnitřního napětí či rozporu z nově zjištěných informací. Lidé často mají o nějakém jevu svoji představu, která se nemusí neshodovat se skutečností. Když jsou pak s danou skutečností konfrontováni, tak to v jejich mozku vyvolává kognitivní nesoulad. Tento pocit je tak nepříjemný, že se ho lidé snaží nějakým způsobem zbavit, například ignorováním nepříjemné informace, či přijetí lživé nebo zavádějící informace, která má daný nepříjemný pocit zmírnit. Kupříkladu pokud člověk zažil nějakou výrazně traumatizující situaci, byl obětí násilí či zneužívání v dětství, tak se stává, že člověk danou událost z paměti úplně vytěsní. Jedná se o zcela přirozený obranný mechanismus lidského vědomí. Ovšem podobný mechanismus se neprojevuje jenom u krizových situací, pro které se vyvinul, ale lze s jeho projevy setkat i při běžných situacích. Klasickým příkladem mohou být studenti a jejich příprava na zkoušky. Najdou se tací, kteří si myslí, že jsou na zkoušku dobře připraveni. V realitě tomu tak není, buď nevyvinuli dostatečné úsilí, nebo na to nemají kognitivní kapacity. Když pak u zkoušky neuspějí, jejich mozek se musí vypořádat se dvěma protichůdnými informacemi, což vyvolává v mozku daný nesoulad. Na jednu stranu si myslí, že jsou chytří a látku umí a na druhou stranu neuspěli u zkoušky. Tyto dvě informace se zároveň vylučují. Přičemž pro člověka je nepříjemné přiznat si, že není tak chytrý, jak si myslí a tak bude hledat jiné vysvětlení, které by jeho nesoulad vyřešilo, kupříkladu, že si na něj pedagog zasedl.

Nejčastěji se tato chyba projevuje právě při sebehodnocení, kdy lidé, kteří mají malé schopnosti v nějaké oblasti, je vnímají jako větší, než ve skutečnosti jsou. Když se pak dostaví selhání, popřípadě je někdo upozorní na jejich neschopnost, tak to u nich vyvolá kognitivní nesoulad. Tomuto jevu se podrobněji věnuje dunningův-krugerův efekt.

(Pokračování)