VIZE/029: Blahout-Klesla o behavior. ekonomii/2

V rámci seriálu o hledání vize uveřejňuji několik vybraných pasáží z článku Michala Blahouta a Arnošta Klesly (oba působící v našem týmu) o behaviorální ekonomi. Navazuji tak na článek o významu behaviorální ekonomie při zpracování vize (teoretické zdroje dávám do prvního pokračování), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5175-vize-026-role-behavioralni-ekonomie.html

Vliv behaviorální ekonomie na rozvoj lidského kapitálu – 1. část

Michal Blahout – Arnošt Klesla

Úvod

Lidský kapitál je v současnosti nejvýznamnějším faktorem hospodářského růstu a lze se domnívat, že jeho význam bude stoupat i v budoucnu. S tímto vývojem je spojena jedna zásadní skutečnost a to nutnost soustavného vzdělávání i během výkonu povolání. Díky vývoji telekomunikační a informačních technologií a globalizaci, se nové myšlenky a poznatky šíří takovou rychlostí, že získaný lidský kapitál velmi rychle zastarává. Zároveň se lze setkat s přeinformovaností, kdy díky internetu lze velmi snadno získat velké množství informací, které ovšem mají různou relevanci a validitu, což způsobuje velkou kognitivní a časovou náročnost na jejich vyhodnocení. Přístup a získání informací je velmi snadný, proto by rozvoj lidského kapitálu neměl směřovat primárně na získávání znalostí, ale spíše na rozvoj schopností tyto poznatky vyhodnotit a implementovat na řešení konkrétních problémů. Lidské vnímání a uvažování totiž může být velmi snadno ovlivnitelné celou řadou psychologických a kognitivních jevů, díky nimž může člověk realizovat špatná rozhodnutí, i když má relevantní a kvalitní informace.

Cílem tohoto textu je představit jednotlivé behaviorální předsudky a popsat jejich vliv na lidské myšlení a rozhodování. Pokud má docházet k rozvoji lidského kapitálu napříč společností, tak se nelze spoléhat pouze na získávání znalostí, ale i na rozvoj schopnosti tyto získané znalosti pochopit a umět z nich vyvozovat kvalifikovaná rozhodnutí. Při rozvoji lidského kapitálu je tedy podstatné rozlišovat mezi nabýváním znalostí a schopností či kompetencí. Kompetentní člověk je ten, který nejenže disponuje znalostmi, ale dokáže znalosti aplikovat na řešení konkrétního problému. Dokáže identifikovat své chyby, poučit se z nich a tyto chyby dále neopakovat. Zároveň je schopen tyto poznatky předávat dalším, což zvýší mezigenerační provázanost.

Teoretická východiska tohoto textu budou vycházet z odborné literatury věnující se problematice behaviorální ekonomie a behaviorálních financí. Využívat bude poznatky zejména z prací Daniela Kahnemana, J. Neumanna, O. Morgenstrena, D. Arielyho a J. Heymanem. Dále pak práci psychologů Davida Dunninga a Justina Krugera, kteří přišli s teorií Dunning–Krugerova efektu, vysvětlující proč lidé s malými schopnostmi nejsou schopni rozvoje svého lidského kapitálu v dané oblasti.

1                 Behaviorální ekonomie 

Behaviorální ekonomie je jedním z nově se rozvíjejících ekonomických směrů, který se na rozdíl od klasické ekonomie, která se zaměřuje zejména na externí faktory ovlivňující lidské jednání, zaměřuje na interní motivy mající vliv na rozhodování ekonomických subjektů. Přičemž za ekonomické subjekty mohou být v tomto případě považovány i právnické osoby, jelikož jejich jednání je determinováno jednáním lidí, tvořících tyto organizace. Za interní faktory, ovlivňující lidské jednání, lze považovat kognitivní a emoční faktory, dále pak sociálně-kulturní aspekty lidského života.

I když je behaviorální ekonomie považována v rámci ekonomie za poměrně novou disciplínu, tak její přítomnost lze v klasické ekonomii zaznamenat již od jejího vzniku. Za zakladatele ekonomie, jako vědy, se všeobecně považuje Adam Smith, který v roce 1776 publikoval své nejznámější dílo Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Pár let před publikováním svého nejznámějšího díla vydal v roce 1759 knihu Teorie mravních citů, v níž se zamýšlí nad morálními a psychologickými aspekty lidského jednání. Jeho současník, Jeremy Bentham, který se věnoval teorii užitku a byl tak jedním ze zakladatelů neoklasické ekonomie, kladl velký důraz na psychologické vlivy při vnímání užitku.

S postupným rozvojem ekonomie, byly psychologické a emoční aspekty lidského jednání posunuty do pozadí a to zejména kvůli jejich velké volatilitě a špatné empirické dokazatelnosti. Hlavní ekonomický proud začal používat předpoklad racionálního člověka, který byl jistou formou zjednodušení reality a jednalo se tak o snahu přiblížení se přírodním vědám a položení většího důrazu na empiričnost.

Předpoklad racionálního jednání člověka, tedy takového jednání, při kterém se člověk snaží o maximalizaci svého užitku, byl často dáván do rozporu s kognitivními vlivy na lidské chování. Například nositel Nobelovy ceny Herbert A. Simon označoval behaviorální aspekty lidského jednání za projev omezené racionality. "Všechny tyto formy iracionality hrají důležitou roli v životě každého z nás, myslím si však, že je zavádějící nazývat je iracionalitou. Je lepší je vidět, jako podoby omezené racionality," "Abychom pochopili a mohli předvídat lidské chování, musíme se vypořádat s omezenou racionalitou. Tato omezení přitom nejsou ani v nejmenším zřejmá, ani dopředu nemůžeme vědět, kde leží." [H. Simon: Human Nature in Politics, 1985]. Na základě tohoto předpokladu pak byli kritici racionality člověka řazeni k zastáncům behaviorální ekonomie. Nejznámějším kritikem teorie racionální volby je právě zmíněný Herbert Simon, který přišel s konceptem omezené racionality, tedy tvrzení, že lidský mozek má své kognitivní limity, které mu ve většině případů brání v dosažení optimálního rozhodnutí. Do této skupiny lze řadit i Johna Maynarda Keynese za jeho kritiku stádových efektů na akciových trzích a jeho důraz na iracionalitu tržního jednání.

Máme za to, že behaviorální ekonomie není v rozporu s teorií racionální volby. Behaviorální ekonomie pouze rozšiřuje faktory, které je nutno brát v potaz, při hodnocení maximálního užitku. Člověk se vždy snaží o maximalizaci svého užitku, tedy lze konstatovat, že vždy jedná racionálně. Ovšem ne vždy se mu daří dosáhnout maximálního užitku, i když se o to snaží.

Za zakladatele behaviorální ekonomie, jako samostatného ekonomického proudu lze považovat izraelské psychology Daniela Kahnemana a Amose Tverského, kteří v roce 1979 publikovali článek Prospektová Teorie: Analýza rozhodnutí za rizika. [D. Kahneman, A. Tversky, 1979]. Za tento článek obdržel Daniel Kahneman v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii. To pomohlo behaviorální ekonomii k tomu, aby byla zařazena do hlavního ekonomického proudu.

Ovšem Tverský a Kahnemann nebyli první, kteří zpochybňovali teorii očekávaného užitku. Již v roce 1953 na pařížské konferenci vystoupil francouzský matematik Maurice Allais [Allais, M.; 1953], který na základě svého experimentu prokázal, že se lidé podle teorie očekávaného užitku nechovají. Na tento experiment navázali další, kteří potvrdili neplatnost axiomu nezávislosti na rozhodování.[Morrison,D.; 1967][Raiffa, H.; 1968][Allais, M.; Hagen, O.; 1979]

References

Allais, Maurice. "L'extension des théories de l'équilibre économique général et du rendement social au cas du risque." Econometrica, Journal of the Econometric Society (1953): 269-290.

Allais, Maurice, and Ole Hagen. "Expected utility and the Allais paradox." Reidel, Dordrecht (1979).

Ariely, Dan, and George Loewenstein. "The heat of the moment: The effect of sexual arousal on sexual decision making." Journal of Behavioral Decision Making 19.2 (2006): 87-98.

Feld, Jan, Jan Sauermann, and Andries De Grip. "Estimating the relationship between skill and overconfidence." Journal of Behavioral and Experimental Economics 68 (2017): 18-24.

Fink, Bernhard, and Robert Trivers. "Cognitive simplicity and self-deception are crucial in martyrdom and suicide terrorism." Behavioral and brain sciences 37.4 (2014): 366-367.

Frimer, Jeremy A., Linda J. Skitka, and Matt Motyl. "Liberals and conservatives are similarly motivated to avoid exposure to one another's opinions." Journal of Experimental Social Psychology 72 (2017): 1-12.

Gibbs, Shirley, et al. "The Dunning-Kruger Effect in a workplace computing setting." Computers in Human Behavior 72 (2017): 589-595.

Kahneman, Daniel, and Amos Tversky. "Prospect theory: An analysis of decision under risk." Econometrica: Journal of the econometric society (1979): 263-291.

Kruger, Justin, and David Dunning. "Unskilled and unaware of it: how difficulties in recognizing one's own incompetence lead to inflated self-assessments." Journal of personality and social psychology 77.6 (1999): 1121.

Meketa, Irina. "A critique of the principle of cognitive simplicity in comparative cognition." Biology & Philosophy 29.5 (2014): 731-745.

Raiffa, Howard. Decision Analysis: Introductory Lectures on Choices Under Undertainty. Addison-Wesley, 1968.

Sauvayre, Romy. "The rationality of belief change and the unexpected effects of a conflict of values." Rationality and Society29.3 (2017): 298-321.

Simon, Herbert A. "Rationality in psychology and economics." Journal of Business (1986): S209-S224.

Smith, Adam, et al. Teorie mravních citů. Liberální Institut, 2005.

(Pokračování)