VIZE/028: M. Blahout o behaviorální ekonomii/1

V rámci seriálu o hledání vize uveřejňuji několik poznámek Michala Blahouta o behaviorální ekonomii jako úvod k vybraným pasážím z jeho příspěvku na konferenci:

Úvodní poznámka k behaviorální ekonomii

Michal Blahout

Jsem velice potěšen zájmem o behaviorální ekonomii. Osobně se domnívám, že přestože teorie her a behaviorální ekonomie přinášejí rozdílné pohledy na věc, tak se mohou skvěle doplňovat.

A teď k samotnému textu: Jak jsem říkal na našem semináři, není nic horšího, než dobře informovaný blbec. Ono totiž nestačí mít jen informace, ale je třeba umět tyto informace pochopit a dospět ke správným závěrům. Bohužel v současné době se snahy o rozvoj LK zaměřuje hlavně na to poskytování informací a znalostí. Snaží se, aby informace byly přístupné co nejširší části populace a byly poskytovány v dostatečném množství a kvalitě. Ovšem již se nezaměřujeme na příjemce těchto informací, kteří sice informace mají, ale je jim to k ničemu. To je jako kdyby mi někdo nahrál do hlavy román v čínštině, který bych uměl z paměti odrecitovat, ale nerozuměl bych, o čem ten příběh je. Podstatnější je tedy pochopení smyslu, než mít znalosti.

Ostatně schopnost pochopení smyslu a učení se ze zkušenosti je definice inteligence. Tedy je lepší menší množství znalostí, které příjemce lidského kapitálu pochopí a stanou se součástí jeho vědomí, než velké množství nesmyslných dat.

Samozřejmě bychom se měli snažit o zlepšení kognitivních schopností jedince. (schopnost chápat, pochopit smysl) jako významné v tomto ohledu vidím právě behaviorální předsudky, které dokáží identifikovat selhání klasického pojetí racionality, vysvětlit její příčinu a navrhnout řešení. Platí, že prvním krokem k odstranění chyby či nedostatku je, si danou chybu uvědomit a dokázat ji pojmenovat. To ale není nic nového. Po celou lidskou historii se objevuje v mytologii příběh, kdy hrdina musí zjistit jméno démona, aby ho byl schopen ovládnout a porazit. Jakmile si dokážeme uvědomit (pojmenovat) podstatu problému, tak víme, jak problém řešit.

Na behaviorální ekonomii je skvělé to, že některé jevy se dají dobře testovat. Můžeme udělat empirický experiment, jehož výsledky pak krásně odpublikujeme. Můžeme začít reprodukcí experimentů ze zahraničí a srovnat jejich zjištění s našimi, kde se domnívám projeví rozdílná mentalita národů. Případně studenty na škole rozdělit dle národnosti. Vsadím se, že čínští studenti budou mít úplně jiné výsledky, než čeští. Následně přijít i s vlastními experimenty a identifikovat nové behaviorální předsudky. Třebas extrémní myšlení a past 100 % jsou mými nápady. Pokud budeme dané experimenty dělat průběžně, tak pak lze publikovat progresivní vývoj.

Příklad experimentu:

Můžeme zkusit zpochybnit Surowieckiho "Moudrost davů". Ten na příkladech dokazuje, že většinové rozhodnutí dosahuje lepších výsledků, než expertní, jelikož vyeliminuje extrémy. Klasický příklad je odhad váhy býka. Když se zeptáte chovatelů a expertů na chov skotu, kolik váží tamten být, tak jejich odhady budou méně přesné, než když se zeptáte skupiny laiků a jejich odpovědi zprůměrujete. Což je pravda, ale tu skupinu laiků lze velmi snadno zmanipulovat pomocí behaviorálního předsudku ukotvení. Pokud se jich zeptáte zvlášť, tak aby neslyšeli odpovědi předchozích, nebo budou svoje odpovědi psát na papír, tak každý dá svůj neovlivněný odhad a následný průměr bude blízký skutečnosti. Ovšem když je pozvete do jedné místnosti, kde se jich budete ptát po jednom tak, aby ostatní slyšeli odpovědi ostatních, tak se většina skupiny ukotví okolo odhadu prvního tázajícího. Zde můžeme udělat ten experiment, kde vezmeme tři skupiny studentů třeba po 20 studentech a necháme je hádat váhu nějakých předmětů. První skupina to bude psát na papír, abychom měli nezkreslené výsledky. Do druhé a třetí skupiny zařadíme manipulátory, například tři do každé. V těchto skupinách se bude hádat nahlas a manipulátorů se budeme ptát jako prvních. Ve druhé skupině budou schválně hádat málo a ve třetí skupině moc. Když pak srovnáme odhady, tak si myslím, že v druhé skupině budou hádat v průměru nejméně, ve třetí nejvíce a v první budou v odhadu uprostřed.

Nebo čajový experiment:

Uspořádají se dvě oddělené čajové ochutnávky. Každá pro 10-20 lidí. Účastníci musí být bez znalosti čajů. Účastníci během ochutnávky ochutnají několik (cca 10) druhů čaje s výkladem o jeho původu a chuti. Každý účastník dostane formulář, kde bude popis jednotlivých čajů a stupnice, na kterou by si poznačili celkovou chuť daného čaje a výraznost příchutě. Jedna skupina (kontrolní) absolvuje skutečnou ochutnávky, kdy každý druh čaje bude odpovídat popisu. Druhá skupina (testovaná) absolvuje ochutnávku se stejným výkladem, ale vždy dostane na ochutnání stejný čaj. (mezi ochutnávkou čajů si mohou vždy propláchnout ústa vodou, aby se nemíchaly chutě.) Pak se srovnají jejich poznámky o výraznosti chutě čaje a zkusíme, zda lidé hodnotili čaj podle skutečné chuti nebo podle toho, jak jim byl prezentován. Hypotéza je, že účastníci druhé skupiny budou chuť čajů hodnotit stejně či velmi podobně jako účastníci v první skupině. Zde se projeví Doublething (císařovy nové šaty).

Můžeme provést známý experiment s Coca-Colou a Pepsi-Colou. Když se lidí zeptáte, zda mají raději colu nebo pepsi, tak vyhraje coca, ale když jim dáte ochutnat z neoznačených kelímků, tak vyhraje pepsi.

Případně budeme podávat lidem kávu a zeptáme se jich, aby ohodnotili její chuť na stupnici 1-10. V obou skupinách bude stejná káva, ale jedna ji dostane v plastovém kelímku a druhá v porcelánovém hrnečku. Přestože káva bude stejná, tak ta v hrnečku bude mít lepší hodnocení.

Co se týče aplikace do politiky, kterou v textu zmiňujete, tak tam se behaviorální předsudky také projevují. Klasickým projevem je kognitivní snadnost, kdy lidé prostě nechtějí přemýšlet nad problémy a nejvhodnějším řešením. Chtějí, aby jim někdo přednesl jak na stříbrném podnose co nejjednodušší a tedy co nejsnadněji pochopitelné řešení. Nějaké komplexní reformy s přínosy v dlouhém období nejsou pro lidi zajímavé. Ti chtějí ukázat na někoho, koho mohou nenávidět a dát mu přes hubu.

Stejně tak krátkodobé myšlení. Lidé řeší pouze aktuální problémy, místo toho, aby se jim snažili předcházet. Předcházet problémům znamená dlouhodobě přemýšlet. Platí to i zpětně do minulosti. Politici jsou tu od toho, aby řešili problémy. Tedy politici jsou hédonisté, kterým jde o přízeň voličů. Tedy v zájmu politiků je problémy řešit, ale nikoliv vyřešit. Když politik problém vyřeší, tak sice získá v daném okamžiku politické body, ale za 4 roky si to již nikdo nebude kvůli krátkodobému myšlení pamatovat. Tedy v současnosti jsou jim minulé úspěchy k ničemu a převáží je aktuální problémy. Proto se politici snaží problémy udržovat, aby na jejich řešení získávali politické bodíky.

Kvůli kognitivnímu nesouladu dávají lidé přednost příjemné lži před nepříjemnou pravdou, čistě proto, že si problémy nechtějí připustit. Dokud si problém nepřipustí, tak neexistuje a nemusí mu čelit.

(Pokračování vybranými pasážemi z příspěvku M. Blahouta)