VIZE/027: C. Ibrkus: Meze behaviorální psychologie

V rámci seriálu o hledání vize uveřejňuji několik poznámek Cyrila Ibrkuse o behaviorální psychologii, které reagují na můj včerejší článek o úloze behaviorální ekonomie z hlediska analýzy některých podstatných momentů přechodu k ekonomickému systému založenému na produktivních prvcích spotřeby:

Možnosti, meze a perspektivy behaviorální psychologie a behaviorální ekonomiky

Cyril Ibrkus

Behaviorální psychologie byla samotným autorem Skinnerem na konci jeho kariéry zpochybněna jim samým na základě nových poznatků neurověd, zejména možnosti sledovat aktivitu mozku, na různé podněty, přímo. Ukazuje se, že mozek má mnohem větší vliv na naše "vědomé" rozhodování (Libetův pokus). Tento proces je autonomní, to znamená že "svobodné" rozhodování má určité zákonitosti, které vědomě nemůžeme překonat. To se dá interpretovat i tak že na základě převládajícího informačního pozadí, ve kterém se vědomě pohybujeme, podmiňujeme i naše volby. Pak i behaviorální ekonomika je podmíněna zvoleným řídícím modelem.

Tento determinismus je natolik elastický, že je obtížné najít přesný algoritmus, existuje-li vůbec a to je asi i důvod proč všechny ekonomické teorie zatím neumí správně interpretovat interakce mezi potřebou a jejím uspokojením.

Je otázka zda ekonomie, tak jak je dnes chápána jako společensko vědní disciplína, není jenom viditelnou informační základnou pro mnohem podstatnější existenční základ lidského vědomí a jeho modifikování formou aktivní manipulace. Čemu odpovídá i historický vývoj společností. Ekonomie (či spíše současné neo odnože založené na volném trhu a vlastnictví) zjevně neumí nabídnout řešení potřeb člověka ve společnosti a nahrazuje jej právě řízenou společností.

Je otázka, jestli právě naučené neschopnosti jako větší újma ze ztrát v minulosti, než investice do lepší budoucnosti, nejsou jenom výsledkem schémat našeho mozku v rámci společenského vývoje, který je překonatelný jiným uspořádáním vztahů. Evidentně jsme před novou epochou, kde konfrontace s umělou inteligencí bude přinášet celou řadu odhalení. Otázkou je, zda to postřehneme, pokud platí determinismus reakcí našeho mozku nezávisle na našem vědomí.

Podstatné je tedy porozumět ontologii vědomého poznávání a odhalit preontologické struktury vytvářející ontologii. Pokud tam najdeme deterministické závislosti, pak se nám podaří řídit společnost v zájmu člověka. Chce to ale naučit se přemýšlet v hlubších systémových úrovních, než na stupni já vím, nebo já vím, že vím.

V každém ohledu je to vzrušující doba kdy se vše zrychluje, a nápor na vědomí člověka dosahuje úrovní, které vedou buď k vypnutí pozornosti, nebo naopak otevření se výzvám a každodenním boji o zachování si racionálních funkcí schopných čelit zpochybňování všech existujících poznání.

K tomu moje poznámka:

Výše uvedené souvisí mj. s fortifikátorem prožitků: To, co je pro nás dlouhodobě prospěšně (činnosti, prostředky činností, situace) začínáme pozitivně prožitkově oceňovat a samo se pro nás stane motivem činnosti (výkon činností, obstarávání prostředků činností, dosahování příslušných situací). To zvyšuje intenzitu našich motivací, na druhé straně je i příčinou některých typů selhání mechanismu preferencí.

(Pokračování dalším příspěvkem)