VIZE/026: Role behaviorální ekonomie

V rámci seriálu o hledání vize uveřejňuji několik poznámek o úloze behaviorální ekonomie z hlediska analýzy některých podstatných momentů přechodu k ekonomickému systému založenému na produktivních prvcích spotřeby:

Neoklasická ekonomie (a z ní vycházející současný hlavní proud mikroekonomie): Cílem je maximalizace užitku, tj. prožitků či požitků.

Ekonomie produktivní spotřeby: Cílem je maximalizace současné hodnoty budoucího příjmu, prožitkový mechanismus je součástí ocenění nejvhodnější alternativy.

Neoklasická ekonomie (a z ní vycházející současný hlavní proud mikroekonomie): Jde o určení racionální míry přerozdělení. K tomu máme teorii blahobytu vycházející z představy hranice dosažitelného užitku a volby kompromisu mezi efektivností a rovností v rámci daného ekonomického systému. Míra přerozdělování je pak určena mechanismem veřejné volby.

Ekonomie produktivní spotřeby: Jde o zdokonalování tržních mechanismů, a to zejména v oblasti finančních trhů, tak aby se vytvořily podmínky pro co nejplnější využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem a uchování lidských schopností podle míry jejich výnosnosti. Snažíme se dosáhnout optimum součtu příjmů na hranici dosažitelného příjmu a tomu odpovídající rozdělení zvýšení budoucích příjmů. Jde o plynulé oživování prvků finančních trhů, které umožňují financovat konkrétní poskytovatele produktivních služeb (tj. služeb přispívajících k nabývání a uchování lidského kapitálu) z ekonomických efektů, o které se tito poskytovatelé zasloužili.

-------

Lidská psychika je v odhadování budoucnosti, včetně adekvátního "oddiskontování" budoucích prožitků (vytvoření představy o budoucnosti, o budoucí situaci a naší pozici v ní a jejího prožitkového ocenění) do současnosti velmi omezena. Proto se v této oblasti otevírá obrovský (skutečně obrovský) badatelský prostor pro behaviorální ekonomii (v návaznosti na evoluční teorii lidské psychiky).

Jedním z cílů je identifikovat stereotypy a předsudky při racionálním vnímání reality, především však vizí, které si k pochopení budoucnosti i toho, o co jde, vytváříme.

Velký empirický materiál je například obsažen v oblasti písemně dochovaných záznamů v různých mediích, které ukazují na iracionální, resp. alergické reakce veřejnosti na racionální návrhy reformních změn.

Behaviorální ekonomie by například mohla objasnit příčiny "uctívání" kultu "špatného konce" či "temných zítřků". Proč lidé dávají přednost apokalyptické vizi před pochopením reálné možnosti změn k lepšímu v celé jejich perspektivě? A proč až teprve tehdy, když už se objeví všichni čtyři jezdci, se stává vize lepší budoucnosti přitažlivá?

(Pokračování dalším příspěvkem)