VIZE/021: J. Mihola o základním příjmu/1

Rychle se blíží naše tradiční vědecká konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání (již 20. ročník!), tentokráte zaměřená na problematiku vztahu teorie a praxe. Bude 24. listopadu od 9.00 hodin v budově VŠFS Estonská. Je volně přístupná a kdo mě pošle mail, dodám mu podrobnosti včetně programu, uvítám i aktivní vstupy. Budou na ní projednávány i otázky související s vizí budoucího vývoje. Proto předkonferenční diskusi (pracovní verze vybraných příspěvků) zařazuji do seriálu o vizi budoucího vývoje.

Předpoklady implementace základního příjmu – 1. část

Jiří Mihola

"Výsledek vznikl při řešení studentského projektu Zdokonalení penzijního systému jako intenzifikační faktor ekonomiky s využitím účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum Vysoké školy finanční a správní."

Abstrakt:

Zavedení základního příjmu jako jednotné dávky pro všechny občany daného státu bez jakýchkoliv dalších podmínek představuje zásadní systematické řešení sociálního zabezpečení s významnou úsporou aparátu zabezpečujícího zjišťování nároků na nejrůznější sociální dávky i odstranění jejich častého zneužívání. Ve svém důsledku by stát nikterak významně nezatížil, naopak jeho prosperitu by zvýšil, zejména pokud by tuto aktivitu propojil s významným využívání nejvhodnějšího povolání. Jeho zavedení ovšem brání nutnost zásadní změny ekonomického myšlení, neboť to znamená vnímat člověka jako svébytnou bytost se svými lidskými právy, nikoliv jako na zboží. To vyžaduje dosáhnout potřebný stupeň poznání i kultivace společnosti.

Literatura

BUSTA, David: Model ekonomického dopadu hypotetického zavedení garantovaného příjmu v České republice na základě dat z roku 2015, Bakalářská práce VŠE, 2017, s. 10 a 11., ISBN: 978-80-7408-138-5

BUSTA, David: Základní příjem v Česku, Hospodářské noviny 9. 8. 2017, s. 10 a 11., ISBN: 978-80-7408-138-5

Mihola, Jiří: Přehled českého školství, nakladatelství Občanské sdružení Melius, 1. vydání, Praha: 2014. 1220 s. ISBN: 978-80-87638-03-3

PAINE THOMAS NATIONAL HISTORICAL ASSOCIATION, Paine on Basic Income and HumanRights, [online]. [cit. 2017-10-10], Dostupné z https://thomaspaine.org/paine-on-basicincome-and-human-rights.html

VAN PARIJS, Philippe, Marek Hrubec, Martin Brabec a kol., Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití?, 2007, Filosofia, ISBN 9788070072592

HÄNI, Daniel a Enno Schmidt: filmová esej Základní příjem, přístupné on line na https://m.youtube.com/watch?v=2mP3b86zVvo

Další aktuální odkazy: https://www.zakladnyprijem.sk/?page_id=68

Úvod

Historický exkurz ukáže, že základní příjem je svým způsobem velmi stará myšlenka, která řeší odvěký problém zabezpečení základních životních potřeb nějakým jednoduchým systémovým řešením, tak aby lidé nežili ve strachu z toho, že nebudou mít dost prostředků na obživu, na založení rodiny či na svou seberealizaci prostřednictvím vhodného povolání. Podobně starou myšlenkou je demokratické uspořádání společnosti, v níž by se aktivně na vládě podílel každý občan, nikoliv pouze aristokracie. Oba uvedené principy se staly aktuálními spolu s potřebou vytvářet větší celky v podobě států, jejichž základní principy uspořádání společnosti byly vtělovány do ústav městských států i významnějších státních útvarů.

Je přirozené, že dokud byl občan chápán jako majetek či nástroj realizace zájmů aristokracie mohl se sociální princip prosazovat jen jako projev lidství vrchnosti, tak jak to známe z Babičky Boženy Němcové. Přesto, že se postavení občanů postupně měnilo, je prostý občan chápán v kapitalistické společnosti jako vlastník schopnosti pracovat, kterou nabízí na trhu práce. Pokud neuspěje, je odkázán na sociální dávky a žije na okraji společnosti bez náležitého uplatnění. Systém sociálních dávek je ve většině zemí komplikovaný, a proto náročný na provoz i zabezpečení proti zneužití.

Realizace prosté myšlenky základního příjmu naráží především na stupeň vyspělosti společnosti. Zavedení základního příjmu vyžaduje fundamentální změnu chápání smyslu existence člověka a významu společnosti jako nositele poznání a synergického efektu, který je pro jednotlivce nedosažitelný. Tato změna je srovnatelná se změnou chápání vesmíru jako prostoru pro život, v němž je Země jen jednou z planet, nikoliv omezeného geocentrického vnímání světa s pozemšťanem v jeho centru.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na to, že celosvětově historicky rozpracovaný koncept základního příjmu lze využít při řešení problémů reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění a přispět tak k řešení studentského projektu specifického výzkumu Zdokonalení penzijního systému jako intenzifikační faktor ekonomiky.

V tomto článku se budu zabývat stručnou historií problému, základními principy, souvislostmi s nejvhodnějším povoláním, finanční náročností a vybranými problémy zavedení základního příjmu.

1 Historie

Až na nemnoho výjimečných událostí, kdy se otroci či poddaní na nějaký čas vzedmuli, se dějiny pozemšťanů vyvíjeli v duchu vlády aristokracie, které se sice střídala, avšak běžný občan se na řízení státu prakticky nepodílel a o své životní zabezpečení se staral každý sám. Určitá forma sociální pomoci se objevovala jen v rámci obce, která se mohla alespoň zčásti postarat o své staré, invalidní, opuštěné či jinak nemohoucí občany nebo v rámci určité sociální služby církve.

Konkrétní písemnou zmínku (Busta, 2017, s. 10 a 11) o tom, že by se do sociálního zabezpečení chudých měl zapojit stát, najdeme až v roce 1516 v Utopii Thomase Morea. O vytvoření národního fondu, z něhož by se vyplácela každému při dosažení jednadvaceti let věku částka 15 liber šterlinků, píše revolucionář Thomas Paine v roce 1796 ve svém díle Agrarian Justice. V roce 1848, kdy Karel Marx dokončoval Komunistický manifest, navrhl právník Joseph Charlier v Bruselu koncept základního příjmu, který se odvolával na Painovo přirozené právo lidí vlastnit přírodní bohatství.

Sociální aspekt se podařilo na úrovni státu realizovat v podobě sociálních dávek až sjednotitelem Německa Otto von Bismarckem (Železný kancléř), a to spíše z pragmatických důvodů, než jako výraz solidarity s občany. Roku 1881 byl zaveden nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a dokončen byl v roce 1889.

Matematik a filozof Bernard Russell napsal v roce 1918, že jistá úroveň příjmů, dostatečná na nejzákladnější potřeby, by měla být zajištěna všem, ať pracují, či nikoliv. V roce 1920 navrhl ekonom Major Douglas sociální dividendu, která reagovala na situaci v poválečné Velké Británii. Myšlenka radikálního zjednodušení sociálního systému se objevuje v díle amerického ekonoma Miltona Friedmana, když ve svém díle Kapitalizmus a svoboda z roku 1962 navrhuje zápornou daň z příjmů. Jako doplněk sociálního zabezpečení navrhuje v roce 1967 nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin koncept garantovaného minimálního příjmu. Do debaty o základním příjmu přispěl také Richard Nixon.

Od roku 1986 jsou stoupenci základního příjmu sdruženi do iniciativy Basic Income Netvwork. V roce 1995 vydal klíčové dílo o základním příjmu ekonom Philippe Van Parijs z Harvardovi univerzity s názvem Skutečná svoboda pro všechny. V České republice se zabýval v roce 2006 myšlenkou základního příjmu ministr financí Vlastimil Tlustý. V roce 2007 vydali autoři Martin Hrubec a Martin Brabec a Van Parijs publikaci Všeobecný základní příjem: Právo na lenost, nebo přežití?

V teoretické rovině jde o aktuální problém, kterým se zabývají mnohé významné ekonomické university i světa. O tom svědčí např. na internetu dostupná filmová esej autorů Häni a Schmidta, kde k této problematice vyjadřuje několik desítek renomovaných odborníků z cca 30 univerzit z celého světa, viz: https://m.youtube.com/watch?v=2mP3b86zVvo

Do současnosti se uskutečnily čtyři pokusy (podrobně Busta, 2017, 12 až 14 a 21 až 25) o realizaci základního příjmu. Ve Finsku je od začátku roku 2017 realizováno experimentální zavedení částečného základního příjmu 560 Euro/měsíc na 2 roky pro vybrané lidi. Zavedení základního příjmu připadá v úvahu po vyhodnocení tohoto experimentu. Podobný experiment se připravuje i v Kanadě a v Německu. Ve Švýcarsku proběhlo v roce 2016 o zavedení základního příjmu pro všechny referendum, které jej prozatím odmítlo. Příjmy z ropného průmyslu jsou od roku 1976 distribuovány obyvatelstvu formou dividendového fondu, který má povahu základního příjmu. Na rok byl realizován pilotní projekt vyplácení 100 namibijských dolarů měsíčně každému občanovi po dobu jednoho roku.

(Pokračování další částí příspěvku)