VIZE/020: J. Barták o roli vzdělání

Rychle se blíží naše tradiční vědecká konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání (již 20. ročník!), tentokráte zaměřená na problematiku vztahu teorie a praxe. Bude 24. listopadu od 9.00 hodin v budově VŠFS Estonská. Je volně přístupná a kdo mě pošle mail, dodám mu podrobnosti včetně programu, uvítám i aktivní vstupy. Budou na ní projednávány i otázky související s vizí budoucího vývoje. Proto předkonferenční diskusi (pracovní verze vybraných příspěvků) zařazuji do seriálu o vizi budoucího vývoje.

Připravovat budoucnost znamená vytvářet přítomnost, aneb Směřuje současné vzdělávání k rozvoji kompetentních osobností?

Jan Barták

Podtitulkem dávám ke zvážení, zda současné vzdělávání tuto roli plní. Respektive, zda tím požadavkem rozumíme osvojení požadovaných kompetencí vzdělávanými v zájmu svém i společnosti.

Považuji za inspirativní, že touto myšlenkou se zabývali již antičtí myslitelé. U Platóna se setkáme s názorem, že " stát je organizací, v níž lidé spojují své různé vlohy k prospěchu svému i státu" Platón akcentoval společný přínos členů společenství, Aristoteles vyjadřoval i respekt k individuálním schopnostem každého jedince a jejich přínosu k obecnému prospěchu.

V souvislosti s výrazným prosazováním křesťanství dochází na sklonku římského impéria k nahrazování vědění vírou. Země nemůže být kulatá, tvrdil Lucius Lactanius, poněvadž "klasy a stromy by na druhé straně visely dolů". "V den soudu by lidé neviděli Pána sestupujícího z nebes", tvrdil Sv. Augustin. Pošetilé utlumování vědeckých poznatků antických učenců a jejich nahrazování vírou trvalo nějakých 1200 let. Ostatně ještě v 16. století Giordano Bruno za názor, že "Písmo se týká morálky a není autoritou v astronomii či fyzice" skončil na hranici, a podobně byla zatracována věda a pravdivé poznání ještě ve století osmnáctém (ve Španělsku byli kacíři popravováni ještě v XIX. století!).

V průběhu historického vývoje lidského poznání byl jedinec až do osvícenství považován pouze za objekt vzdělávacího působení. Nedostatek respektu k jedinci jako nositeli specifických schopností neumožňoval jejich diagnostiku a rozvoj. Od proklamativního vyjadřování hodnoty člověka k jejímu praktickému plnému využívání však vedla (a dosud vede) dlouhá cesta.

Ani v současnosti nemusíme pro argumenty chodit daleko: ve školách se oceňují spíše reproduktivní než tvůrčí schopnosti studujících, samostatné myšlení, kriticko-analytické uvažování a kreativita ruší hodnotící schémata. To se promítá i do praxe: neřídíme lidi, ale "lidské zdroje". Mechanický překlad z anglického "Human Resources" evokuje, že lidé jsou jen "zdroji", čímsi pasivním, bez vlastní subjektivity a tvůrčího potenciálu. Umožňuje to chápat je podobně jako zdroje energetické, surovinové apod. Tedy zdroje, které je třeba levně nakoupit a v zájmu návratnosti vložené investice exploatovat.

Podobný utilitární přístup ke vzdělávání a k praxi, kdy lidé jsou spíše objekty vnějšího působení, než tvůrčími subjekty, tenduje k vyčerpání svých možností. Je anachronismem přecpávat studenty prázdnými formulemi, sytit je mrtvými znalostmi. "Úkolem vzdělávání není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani dělat z nich mravence, kteří mají žít v mraveništi" uváděl již Antoine de Exupéry v Citadele. "Važme si člověka kvůli pokladu, který v sobě opatruje. Osvoboďme ho a on bude tvořit..." Dnešním jazykem: poskytněme mu metodu, aby dokázal problém uchopit a řešit, naplňovat pojmy obsahem, myslet kriticky, v alternativách, docházet nestandardními metodami k nadstandardním řešením.

Od osvícenství žijeme ve společnosti, která – byť na různé úrovni – chápe úlohu poznání na vzestupné škále jako:

- databázi neměnných poznatků, "absolutních pravd"

- nikdy nekončící proces falzifikace, modifikace a zpřesňování našich poznatků

- "spekulativní myšlení" (dle Ivana Havla hraní s nepřesnými pojmy, neověřenými fakty, nestandardními myšlenkami, metaforami, experimenty)

- kritické myšlení a "dobrodružství objevování".

Fyzika se nevrátí k Helmholtzovi ani astronomie ke Koperníkovi, ale falzifikace jejich hypotéz umožňuje hlubší poznání reality, formulování nových, relativně pravdivých soudů. Každé tvrzení je tudíž třeba verifikovat na základě vymezení jeho místa v systému, přičemž do tohoto procesu vstupují i naše představy a zkušenosti. Dochází tak k synergii mezi imaginací a rozumovou úvahou, která vyžaduje, řečeno s Lynnou Teddyovou, "volnost k soustředění a kázeň k fantazii". Jde o synergii racionálního a imaginativního myšlení, které v průběhu dějin vedlo např. k zpřesnění podmínek platnosti Ohmova zákona, pochopení deterministického chaosu, objevu fraktálů, Michelangelovy fresky, Bachova umění fugy či Rodinovo Věčné jaro.

Budoucnost začíná dnes. Má-li dnešní student v budoucím světě obstát, nesmí být třtinou větrem se klátící, ale sebe si uvědomující osobností, schopnou samostatného kritického myšlení při hledání a nalézání vlastní cesty k poznání. Osobnost disponující rozumovými, emočními a morálně volními vlastnostmi vybavená anticipovanými odbornými, sociálními i osobnostními kompetencemi. K tomu bude třeba využít kombinace formálního vzdělávání (ve školské soustavě), neformálního vzdělávání (prostřednictví mimoškolních vzdělávacích institucí) a informálního (spontánního) učení s využitím systémového přístupu, zahrnujícího vedle pedagogiky dospělých (andragogiky), psychologii, sociologii, antropologii, estetiku, etiku a další disciplíny.

Všestranné provázání práce a vzdělávání, charakterizované Marxem již v jeho disertaci věnované problému lidské podstaty, zejména však v jeho Kapitálu, je "jediným prostředkemk produkci všestranně rozvinutých lidí". Tedy lidí schopných sebepoznání, sebehodnocení a cíleného seberozvoje, směřujícího k seberealizaci při uspokojování osobních i společenských Tedy přerod člověka z role pouhého objektu působení vzdělávacího či pracovního procesu k roli sebe si uvědomujícího subjektu, který není pouze pasívním vykonavatelem svěřených úkolů, ale aktivním zlepšovatelem stávajících procesů, v pracovním prostředí až "spolupodnikatelem", autorem nových výzev, podnikatelských příležitostí, úspěšných inovací.

Jde o zásadní změnu paradigmatu od člověka přijímajícího poznatky v osobnost zhodnocující poznané v tvůrčí aktivní činnosti generující pozitivní změny.

(Pokračování dalším příspěvkem)