Následující materiál vznikl v rámci našeho týmu a bezprostředně se týká vize, o kterou jde (zejména ve smyslu vystižení podstaty přeměn). Jeho autorem je Mgr. Ing. Miroslav Jurásek, Ph.D. z Vysoké školy finanční a správní. Myslím, že ač odborný, přesto bude text srozumitelný širší veřejnosti. Zejména proto, že je přímo k věci. Zdroje uveřejňuji v prvním pokračování.
Proč není lidský kapitál využíván efektivně? – 1. část
Miroslav Jurásek
Úvod
Za nejobecnější příčinu současných problémů je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti, kdy těžištěm ekonomiky jsou produktivní služby spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.
Společnost jako celek na tomto stavu bezesporu tratí. V tomto článku jsou ukázány negativní důsledky tohoto neuspokojivého stavu. Zároveň je zkoumáno, proč dochází k neefektivnímu využívání (a v tomto smyslu k mrhání) lidského kapitálu. Ten je pojednán ve smyslu produktivní spotřeby.
Pozornost je ale soustředěna hlavně na systémové "vady" tohoto stavu, zejména důsledky tzv. pozičního investování. Je to právě zpětný dopad pozičního investování na vývoj společnosti, který vyvolal v život síly (přerozdělení příjmů, konkurenci v oblasti pozičního investování, porušování obecně přijatých zásad a vzájemné krytí, pokud dojde k porušení obecně přijatých zásad), které podstatným způsobem oslabily a narušily funkčnost institucionálního systému společnosti.
Tento jev (investování do pozic) se svými negativními dopady je popsán s využitím teorie her, konkrétně hry Titanic. Je ukázáno, že už jen uvědomění si reality této hry (jejich eventuálních rizik) může vést k efektivnímu využívání lidského kapitálu.
1. Vymezení pojmu lidský kapitál
Pro účely tohoto článku je hodnota lidského kapitálu (HC) dána užitky, které plynou jednak z okamžité spotřeby určitého statku a z budoucího příjmu, který je generován touto přítomnou spotřebou. Typickým příkladem je např. vzdělání: určitý požitek ze vzdělávání máme v okamžiku jeho spotřeby, protože "uspokojujeme" svou vnitřní potřebu po vědění, znalostech. Nově nabyté poznatky však mohou být zúročeny v budoucnu tím, že je využijeme ve svém budoucím povolání (čili naše dříve získané dovednosti a vědomosti) budou zdrojem příjmu.
Jelikož člověk ve svém rozhodování volí mezi současnými a budoucími užitky (prožitky), porovnává, co bude prožívat v budoucnu s tím, co prožívá právě teď nebo bude prožívat. Tato danost fungování racionálního člověka koresponduje s pojetím lidského kapitálu, jejímž autorem je Gary S. Becker (1997, s. 17). Tento nositel Nobelovy ceny rozlišuje kapitál osobní a společenský.
Osobní kapitál (P) zahrnuje relevantní spotřebu v minulosti spolu s dalšími vlastními osobními zkušenostmi. Tím však nemusí nutně končit, protože se v důsledku této spotřeby může vytvořit určitý užitek v budoucnu. Pro vyjádření toho, že jedinec není izolovaný, ale pohybuje se v určitém sociálním prostředí (se svou historií a nastavením), které bezesporu ovlivňuje jeho prožitky, Becker ještě zavedl druhou složku lidského kapitálu, tzv. společenský kapitál (S).
V každém případě je vidět, že spotřeba vedoucí k rozvoji lidského kapitálu (resp. užitky z ní plynoucí) je rozložena v čase: minulé prožitky ovlivňují současnou spotřebu a ta se může (a také nemusí) projevit v budoucnu. V každém případě mezi těmito časovými okamžiky (tj. mezi minulostí, přítomností a budoucností) je zjevná spojitost: minulé zkušenosti nám pomáhají pochopit současnou spotřebu (tj. proč spotřebováváme to, co spotřebováváme).
Soustřeďme se ale pouze na současnou spotřebu a budoucí užitky (příjmy), které tato okamžitá spotřeba může přinést. K první komponentě lidského kapitálu (jež se projevuje v přítomném okamžiku) se budeme vztahovat ve smyslu spotřebním; ke druhé komponentě (vztahované k budoucnosti) se budeme vztahovat ve smyslu produktivním.
Označme spotřební charakter lidského kapitálu jako C a jeho produktivní složku jako P. Lidský kapitál je pak formálně možné vyjádřit následující rovnicí: