Diskuse, odstartovaná pojednáním M. Kroha a mou začala před několika málo dny a protáhla se do podoby poměrně koncepčního ujasnění některých zásadních otázek. Každopádně do seriálu o vizi:
Do diskuse o "systémové změně a krizi levice" podnětným a současně zajímavým způsobem zasáhl komentářem na mém blogu Karel Mayer. Malé nedorozumění (přičemž on sám podezřívá, že k nedorozumění došlo) otevírá zásadní problém.
Nejdříve uveřejňuji celý jeho komentář, po té se nedorozumění či přesněji to, o co jde, co považuji za zásadní problém, pokusím stručně prezentovat a rozeberat.
Karel Mayer:
Diskuse nad článkem Michaela Kroha "Krize politické levice: houfy poradců a skutek utek" vyvolaná aktivní oponenturou od Radima Valenčíka je skutečně zajímavá a zřejmě jsme se konečně dostali blíže k podstatě problému, i když mám dojem, že si páni docenti v mnoha bodech nerozumí (doufám, že to není záměr) a hledají více rozpory než průniky.
Pro mě, který stojí hodně daleko od této akademické diskuse a není prakticky vůbec seznámen s "odvětvími produktivní služby", je poslední příspěvek R. Valenčíka konečně něčím, čemu začínám rozumět, protože se zde již vyjadřuje k systému financování těchto odvětví – cituji "Jsou nutné komplexní reformy, které umožní, aby subjekty působící v těchto odvětvích (firmy či organizace poskytující vzdělávací, zdravotní, lázeňské apod. služby) byly financoványpřímo z podílu na ekonomických efektech, které jednotlivé subjekty v těchto odvětvích vytvářejí, a aby si tyto ekonomické subjekty v této oblasti konkurovaly. To těmto odvětvím pr opůjčí sílu, aby se stala ... odvětvími nejvýznamnějšími".
Jistě bohulibý záměr, který při transformaci do reálných podmínek znamená nastavení systému ekonomických parametrů, podle nichž se bude moci ekonomický efekt (?) jednotlivých odvětví měřit. To mi připomíná dobu z konce 80. let minulého století, kdy jsem pracoval na ČPK a hlavní plánovači se nemohly dočkat, až se spustí superpočítač na SPK, který přesně spočítá, co má který podnik vyrobit a co má k tomu dostat investic, materiálu, pracovní síly a co já vím čeho ještě.
Je tedy touto komplexní reformou naplnění nějakého nového superpočítače daty?
Obávám se, ač je mi to velmi nepříjemné, že se zde zase vracíme někam zpět, do doby, kdy úředníci rozhodovali o tom, co a v jakém množství se bude vyrábět. Doufám, že jsem výše uvedenou citaci špatně pochopil a že "komplexní reformou" je myšleno něco zcela jiného.
K tomu ode mne:
Ano, toto je skutečně zásadní, jde o to, aby "subjekty působící v těchto odvětvích (firmy či organizace poskytující vzdělávací, zdravotní, lázeňské apod. služby) byly financoványpřímo z podílu na ekonomických efektech, které jednotlivé subjekty v těchto odvětvích vytvářejí, a aby si tyto ekonomické subjekty v této oblasti konkurovaly".
Domníval jsem se, že když napíšu slovo "přímo", tak je zřejmé, že není někdo, kdo bude tyto efekty měřit a vyhodnocovat, ale že budou oceňovány přímo v rámci tržních kontraktů mezi zúčastněnými aktéry. Neuvědomil jsem si, že slovo "přímo" může mít i jinou interpretaci. Karlu Mayerovi tímto projevuji vděčnost, že na možné nedorozumění upozornil. Mnozí lidé (a projevilo se to i v sérii diskusí) o tzv. "systémové změně" (sám tento pojem nepoužívám, protože je dle mého názoru velmi neurčitý a zavádějící) se domnívají, že "socialistický" přístup k typickým produktivním službám, které spadají pod odvětví produktivních služeb, musí být založen na veřejném financování. To považuji za názor, který znemožnuje vidět podstatu toho o co jde.
V článku, na který K. Mayer reaguje, jsem napsal těsně před jím citovanou pasáží: "myšlenka, že pro vzestup odvětví rozvoje člověka (odvětví produktivních služeb) je nutné do školství, zdravotnictví apod. "shora" (tedy z našich kapes), nasypat více prostředků je omyl. Ne. Takto budou financování jen vyžírkové, zloději, lidé nekompetentní, žáby na prameni."
Viz:https://radimvalencik.pise.cz/6213-tak-co-je-ta-systemova-zmena.html
Chtěl jsem tím vyjádřit despekt k tomu, že nějaké měření toho, kdo se o co zasložil, a podle toho následné přidělování prostředků může vést k potřebným změnám v dynamice odvětví produktivních služeb. Podle mě nemůže.
Co tedy mám na mysli? To, aby stát vytvořil vhodnými reformami základní institucionální rámec pro uzavírání kontraktů mezi poskytovateli produktivních služeb a těmi, kterým jsou tyto služby poskytovány, případně i investory, přičemž tyto svobodně uzavírané kontrakty umožní, aby finanční efekty těchto služeb (to, že někdo je lépe na svou profesi připraven, že je schopen si do vyššího věku své schopnosti uchovat apod. a že se tudíž lépe a déle uplatňuje na profesních trzích, že má vyšší příjem a po delší dobu svého života) byly zdrojem financování těch ekonomických subjektů, které tyto služeby poskytují.
Já vím, někdo si to dovede obtížně představit. V tom je ta potíž. Tradice "socialistického" uvažování směřuje do slepé uličky stále masívnější a stále více neefektivního (či dokonce kontraproduktivního) nalévání zdrojů do "veřejných" oblastí bez zpětné vazby na jejich efekty. Právě to vytvořilo živnou půdu pro parazitování ve velkem, pro dysfunkci veřejných médií, části veřejného školství i dalších sfér společenského života. Právě to je ekonomickým základem bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.
Proto v rámci komplexních reforem navrhujeme náš systém reformy penzijního pojištění či financování vysokého školství, proto se v rámci teorie kooperativních her zabýváme tím, co se v teorii nazvý Human Capital Contracts (HCC) atd. Je to dřina, ale například našemu návrhu na postgraduální nadstavbu systému průběžněého penzijního pojištění začínají odborníci i veřejnost u nás i v zahraničí rozumět.
Nový sektor se nemůže zrodit, když nebude povzbuzován motorem vzájemné konkurence mezi ekonomickými subjekty, které v něm působí, když nebude podpořem vývojem tržních vztahů tak, aby mohly být uskutečňovány směny (kontrakty), které adekvátně rozdělují efekty vznikající rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností člověka, které umožnáí, aby nový sektor mohl vyrůstat z půdy svého vlastního financování. O to v příslušných reformách jde. To je i poučení ze z historické zkušenosti průběhu průmyslové revoluce.
To, co píšu, neznamená odmítnutí financování významných prvků rodícího se sektoru produktivníh služeb z veřejných zdrojů. To má též svůj význam. Znamená to jen to, že ve veřejném financování nemůžeme vidět všelék, ale spíše jen podpůrný faktor.
Právě proto, že se jedná o složité otázky, snažíme se každoročně vydat teoretickou monografii, která představu toho, jak se příslušný sektor rodí a jak jeho vznik a vývoj podpořit, konkretizuje. Dosud jsme vydali čtyři mohografie tohto typu, které na sebe navazují a jejichž plný text je dostupný zde:
https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie
Dávám tučně, protože považuji za důležité, po rozkliknutí se objeví odkazy na plný text všech monografií, viz:2015
Zde jsou názvy příslušných monografií:
(Pokračování)