VIZE/199: L. Toman o krachu pěrestrojky

Do hledání vize nepochybně patří teoretická reflexe příčin neúspěchu sovětské perestrojky. K tomu jsme vydali 151. číslo online dostupného internetového časopisu Marathon. Zde základní informace:

Vyšlo třetí letošní, celkem už 151. číslo časopisu Marthon, který je celý dostupný online:

MARATHONInternet: https://www.valencik.cz/marathon

Filozofie, ekonomie, politologie, sociologie, psychologie, historiografie

MARATHON

3/2018

číslo 151

Teoretický časopis věnovaný otázkám postavení

člověka ve světě, ve společnosti, v současném dění

Zde je úvodní poznámka k tomuto číslu, resp. k hlavní stati Luďka Tomana:

Druhé letošní číslo je monotématické, do jeho obsahu je zařazeno obsáhlé pojednání

Ideologie sovětské perestrojky: studie o významu iluzí a lží v politice

(texty, fáze, nárys dynamiky)

Luděk Toman

Mapuje dobu nedávnou. Prací na toto aktuální téma není mnoho, ačkoli má dané téma velkou praktickou relevanci:

- Při hledání dlouhodobé vize spojené s představou nikoli setrvačného vývoje, kde se chtě nechtě vtírá otázka: Lze uvažovat o socialistické perspektivě založené na opakování toho, co tu už bylo, ovšem v lepším provedení, nebo šlo o slepou uličku dějin, která z podstaty nemohla být dlouhodobě a z hlediska historické perspektivy životaschopná? – Je zřejmé, že uvedená otázka má přinejmenším metodologický význam, pokud uvažujeme různé alternativy dalšího vývoje, nehledě na to, že má i význam v oblasti praktické politiky.

Na správné odpovědi záleží mimo jiné i osud některých politických stran, především však i to, jakou roli ve vývoji společnosti sehrají.

- Při předvídání vývoje v zemích, jako je Čína, Vietnam, Severní Korea, Kuba, a to i z čistě pragmatického hlediska vývoje obchodních vztahů, vnímání různých signálů, které jsou projevem specifické historie a situace uvedených zemí, adekvátních reakcí na ně apod.

Z tohoto hlediska lze jednoznačně říci, že pojednání Luďka Tomana zaplňuje důležitou mezeru v koncepčním vidění reality. Jeho práce shromáždila rozsáhlý materiál, který je utříděn a ze kterého jsou vytěženy některé důležité poznatky i závěry. Pozitivní je, že se snaží vyhnout extrémům v interpretaci dějů, které byly určitým historickým excesem, a to takového rázu, že chtě nechtě musí vzrušit každého.

Zajímavé jsou i úvodní metodologické poznámky autora, kde klade důraz na práci s pojmy a upozorňuje na to, že dané téma nelze zpracovávat z pozice nezaujatého pozorovatele. V tom má částečně pravdu, přesto však v jeho případě při interpretaci některých událostí bylo vhodné doplnit pohled o prezentaci alternativních výkladů a pramenů. Mám na mysli například popis a hodnocení druhého pokusu o převrat v Ruské federaci v roce 1993. Formuloval bych následující metodologické doporučení: Nezaujatý přístup je iluzí, autor by si však měl být vědom své zaujaté pozice a při zpracování zejména těch otázek, které jsou z hlediska jeho pozice kontroverzní, by měl důsledně dbát na vyváženost zdrojů.

Určitým nedostatkem, resp. projevem současné úrovně dosaženého poznání (kterou lze posunout dále) je to, že není důsledně rozlišována otázka selhávání systému od epizodní role osobností či různých nahodilých, případně vnějších vlivů na chod událostí. Zde bych doporučoval mnohem více respektovat závěry, ke kterým dospěl již M. Djilas ve druhé polovině 50. let ve své "Nové třídě", případně i mého článku v 37. svazku časopisu Politická ekonomie (1989). Rekapitulace vývoje ve sledované dramatické době by měla vycházet z přesněji uchopeného logicky vyjádřeného závěru týkajícího se životaschopnosti tehdejšího společenského systému a – což je to nejdůležitější – zpětně autorovu odpověď na otázku příčin událostí ovlivňovat. Jinak vždy hrozí, že budeme zaměňovat, resp. nedokážeme odlišit to, co bylo příčinou problémů vyplývajících ze samotné podstaty systému a co bylo důsledkem specifické historické situace, selhání osobností či důsledkem vnějších vlivů. (Na druhé straně jsem si vědom, že uvedený požadavek je zásadní a nelze očekávat od úsilí jednoho autora, aby jej v plné míře naplnil; tj. vnímám výsledek, který autor předvedl, jako pozitivní vklad do splnění výše tematizovaného cíle.)

Práci považuji za zdařilou a hodnou zveřejnění v rozsahu, který odpovídá monotématickému číslu časopisu Marathon.

(Pokračování dalším tématem)