Ekonomie produktivní spotřeby 14. část
Na tuto sérii v rámci seriálu o vizi jsem se zvlášť těšil. Bohužel jsem s jejím zveřejňováním musel trochu počkat, protože došlo k největšímu ohrožení přežití naší civilizace, lumpárně, která v historii nemá obdoby. Nebylo možné stát mimo. Ale i v tuto dobu jsem si vyšetřil čas a postupně připravil následující text, který z pozice velmi obecné teorie ukazuje, jak přistoupit k řešení současných problémů. Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazývám ekonomií produktivní spotřeby.
Makroekonomický aspekt: Jsou výdaje domácností produktivní?/5
Nejprve byla otestována závislost podílu výdajů na produktivní spotřebu na celkových spotřebních vydáních na příjmovém decilu v časové řadě prostřednictvím korelačního koeficientu. Za roky 2004 – 2015 je celkem k dispozici celkem 12 pozorování. Výsledky jsou uvedeny v Tabulce 4.
Tabulka 4
Kritická hodnota t1-α/2 významnosti korelačního koeficientu pro hladinu významnosti α = 0,05 určená pomocí Studentova t rozdělení pro (12 – 2), tj. 10 stupňů volnosti, činí 2,228 (podle Bakytové a kol., 1986; tab. č. VI). Absolutní hodnota vypočteného testového kritéria t tedy musí být větší než 2,228, abychom mohli zamítnout nulovou hypotézu. Na základě tohoto testu vychází závislost podílu produktivních výdajů na celkových spotřebních výdajích v čase významná pro decil třetí, pátý a šestý. V souladu s očekáváním jde o korelaci pozitivní, tj. u těchto decilů, které představují v daném vzorku domácností nižší až střední příjmové kategorie, v průběhu času roste podíl výdajů na produktivní služby. U ostatních decilů nelze nulovou hypotézu zamítnout.
Podobně byla otestována prostřednictvím korelačního koeficientu i závislost podílu výdajů na produktivní spotřebu na celkových příjmech podle příjmového decilu v časové řadě 2004 – 2015 – viz Tabulka 5.
Tabulka 5
V tomto případě jsou významné korelace pouze u decilu prvního a desátého, přičemž jde o korelaci negativní. V průběhu daného časového období tedy u prvního a desátého decilu docházelo k poklesu podílu výdajů na produktivní spotřebu v poměru k celkovým příjmům. Paradoxně se tedy nejchudší domácnosti chovaly v tomto ohledu
stejně jako nejbohatší domácnosti. Důvody tohoto chování však patrně budou jiné. Zatímco u nejchudších domácností se stále udržuje vysoký podíl výdajů na základní životní potřeby a na růst výdajů na produktivní služby jim tak zřejmě už nezbývá, tak se u nejbohatších domácností významněji projevuje snaha celkově snížit podíl spotřebních vydání a naopak vydávat prostředky na vydání klasifikovaná jako nespotřební.
Struktura čistých peněžních vydání za rok 2015, která čerpá ze statistiky rodinných účtů - viz ČSÚ d (2017), je podle jednotlivých decilů v základním členění na spotřební a nespotřební vydání uvedena v Tabulce 6.
Tabulka 6
Z údajů v Tabulce 6 vyplývá, že zatímco u prvního až osmého decilu tvoří podíl spotřebních vydání na čistých peněžních vydáních celkem více než 90 %, tak v 10. decilu tento podíl významně klesá na necelých 80 %. Podobně se tento údaj choval i v předchozích letech.
Lineární regrese pro závislost podílu produktivních výdajů na celkových spotřebních vydáních na příjmovém decilu byly spočteny u těch decilů, kde závislost vyšla jako statisticky významná a navíc pro krajní decily, první a desátý. Souhrnně jsou výsledky pro tyto regrese obsaženy v Tabulce 7 a pro statisticky významné regrese zachyceny v Obrázku 8. Grafy pro jednotlivé regrese včetně konfidenčních intervalů jsou uvedeny v Příloze 2. Všechny regresní přímky mají pozitivní sklon a potvrzují to, co již naznačily korelační koeficienty, že u 3., 5. a 6. decilu v průběhu času statisticky významně rostl podíl výdajů na produktivní služby. Z grafu je také patrné, že po kulminaci v roce 2011 dochází i
u těchto decilů k útlumu v podílu těchto výdajů a v posledních letech spíše jejich oscilaci bez výraznějšího trendu, který byl dosažen v předchozích letech.
Tabulka 7
Obrázek 8
(Pokračování)