Volby17/040: ke sjezdu ČSSD/3

16. březen 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4310-volby17-030-o-silenstvi-ortel-a-merkel.html

Na úvod této série stručná poznámka: Článek vychází z toho, co jsem napsal před několika dny.Je první ze čtyřdílnéí série, která měla dost velkou čtennost a na kterou přišlo i větší množství ohlasů. 3. a 4. díl série jsou věnovány Dloudobému programu ČSSD, který oproti pracovní verzi zaznamenal určitý pozitivní posun.

Přiznám se, že tou verzí "Dlouhodobého programu ČSSD", která byla předložena sjezdu ČSSD, jsem byl překvapen. Příjemně. Zaznamená určitý posun k lepšímu od pracovní, kterou jsem kriticky a podrobně připomínkoval. Zde je celá původní pracovní verze s mými poznámkami ke stažení:

http://radimvalencik.pise.cz/4136-r2017-035-m-k-programu-cssd-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/4137-r2017-036-m-k-programu-cssd-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/4138-r2017-037-m-k-programu-cssd-3.html

http://radimvalencik.pise.cz/4139-r2017-038-m-k-programu-cssd-4.html

http://radimvalencik.pise.cz/4140-r2017-039-m-k-programu-cssd-5.html

http://radimvalencik.pise.cz/4141-r2017-040-m-k-programu-cssd-6.html

Vybírám nejvýznamnější pasáže ze sjezdové verze a připojuji k nim komentář:

(1)

"Koncepce sociálního státu jako nástroje zajištění blahobytu pro co nejširší společenské vrstvy se stala, a doposud je, sociálnědemokratickou ikonou. Ovšem historicky pochopitelné neustálé zdokonalování státní a veřejné péče s sebou přinášelo některé problémy. Samotné rozvinuté průmyslové státy se dostaly až na samé meze možností jejího financování. Současně tato široká sociální státní péče a prevence vyvolávala v důsledku její byrokratizace poměrně často pocit, že je tím příliš omezovaná svoboda jednotlivce a napadána jeho důstojnost. Tyto pocity nejsou jistě jen účelovým nástrojem neoliberální kritiky sociálního státu. I sociální demokracie musí svou koncepci sociálního státu stále kriticky přehodnocovat a klást si otázku, jakým způsobem, k jakým účelům a v čí prospěch stát využívá svých možností. Od tradičního státu rozdělujícího, v němž je určující moc a možnosti zásahu, a kde sociální politika může být nástrojem zjevné či skryté manipulace, se podstatně odlišuje moderní sociální stát, který má sloužit sociálně slabším a vytváří solidární společenství a vzájemné uznání všech občanů. Přitom účelem sociálního státu nesmí být udržování jedince v pasivní závislosti na sociální pomoci, ale sociální investice do jeho schopností pomoci si sám (především investice do vzdělání). Solidární pomoc má svou skutečnou cenu jen tam, kde podporuje samostatnost a spoluzodpovědnost."

K tomu: Zde se postupně rodí koncepce motivujícího a ekonomicky efektivního sociálního státu. Pozitivní je i snaha odhalit příčiny problémů, s nimiž se zabezpečení sociálního státu v současné doby potýká. Je to ovšem jen začátek cesty správným směrem. K pochopení toho, že hlavní oporou sociálního státu jsou produktivní služby (služby zaměřené na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu), které ze sociálního státu činí nikoli "zátěž ekonomiky", ale že se – až se v podmínkách sociálního státu dostatečně rozvinou – bude jednat o jednu z hlavních ekonomických zdrojových oblastí společnosti založené na produktivních službách, je ještě daleko.

(2)

"Sociální demokracie respektuje tvořivou podstatu každého jedince. Svou politiku zakládá na tradičním předpokladu, že svobodný rozvoj člověka se naplňuje jen v podmínkách, pro něž platí, že svobodný rozvoj každého jednotlivce je předpokladem svobodného rozvoje všech lidí. Ale odmítá konstruovat "nového člověka". Z realistického obrazu člověka plynou pro sociálnědemokratické myšlení významné teoretické závěry o potřebě opustit všechny mechanické představy o všemocnosti ekonomických faktorů ve společenském vývoji na jedné straně a neméně iluzorní představy, že politika může fungovat jako všemocná páka v žádoucích kulturně-politických proměnách společnosti. Pro moderní sociální demokracii je svět politiky svébytným prostorem, v němž má zlo specifický ráz, a s nímž jsou spojeny četné mravní deformace. Nežijeme ve vysněném světě. Právě jako svobodné a mnohotvárné bytosti budeme vždy vystaveni ranám a nepřízni lidského údělu. Tento úděl – úděl omylnosti a viny, nemocí a neštěstí, selhání a ztroskotání – není pro sociální demokracii důvodem k rezignaci na humanizační a emancipační vizi. Je mocnou výzvou k nepřetržitému překonávání tragického rozměru, který je lidské existenci vlastní."

K tomu: Jedna z nejpozoruhodnějších pasáží "Dlouhodobého programu". Především je nutné ocenit zařazení ústřední Marxovy myšlenky z "Komunistického manifestu" o tom, že jde o společnost, v níž je svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech. Lepší funkční ideál společnosti nikdo nevymyslí. Tento je, dalo by se říci, kantovsky čistý. Chybí tam ovšem ještě druhá polovina Marxovy vize, která je nutnou součástí přírodně historického pohledu na vývoj společnosti. Totiž to, že současně jde o takový svobodný a plnohodnotný rozvoj schopností člověka, který působí jako nejvýznamnější ekonomický faktor, jako nejdynamičtější faktor ekonomického růstu. Místo toho jsou tam zavádějící plky o tom, že ekonomické faktory ve společenském vývoji nejsou všemocné. To je pořád ten zastaralý pohled, který bude sociální demokracii bránit v rozletu: "Vy Nedobylové vytváříte ekonomické bohatství, my Petzoldové se zabýváme sociálnem." Ne, historickým úkolem strany typu sociální demokracie (pokud má mít perspektivu, resp. naplnit svou historickou misi), je pozvednout důraz na sociálno (to, co je zaměřeno na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností) jako na hlavní konkurenční ekonomický faktor, který starou společnost, starou ekonomiku převálcuje svou dynamikou... A do těchto pasáží ještě vpadne existenciální úvaha o zlu. Když už otázku zla otevřeme, chtělo by to pojmenovat reálné společenské kořeny zla. Zlo nelze svádět jen na lidská selhání. Zlo se rodí prostřednictvím působení určitých společenských mechanismů (jejich analýze se bude podrobněji věnovat v komentáři k poslední citované pasáži programu v dalším pokračování). Jedním z největších nedostatků je, že příčiny selhání současné globální moci ani tato verze "Dlouhodobého programu" neanalyzuje (přesněji, vyhýbá se tomu jako čert kříži). Pro srovnání:

http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

(š)

"Člověk nežije v neomezeném a nekonečném životním prostoru, žije v prostoru omezeném a konečném."

K tomu: Jeden z obecně oblíbených omylů, v sociálně demokratickém prostředí zvlášť rozšířený. Žijeme ve světě nevyčerpatelném ve své podstatě, ve své vnitřní struktuře, v možnostech, co z každého kousíčku tohoto světa můžeme vytvořit. Záleží jen a jen na našem poznání, které je podmíněno tím, jak se podaří využít investiční příležitosti spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním lidských schopností, jak se podaří navýšit inovační potenciál společnosti. Pokud se během nejbližších 50-80 let podaří zvládnout nesmírně obtížný přechod ke společnosti, jejíž ekonomika bude založena na produktivních službách (ekonomika z hlediska vztahu státu a trhu smíšená, tj. i v oblasti produktivních služeb bude hrát výraznou roli trh), pak:

1. V takové ekonomice bude svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech a současně bude tento rozvoj nejdynamičtějším faktorem ekonomického růstu.

2. Tato ekonomika dokáže plně osvobodit ekonomický růst od závislosti na kvantech přírodních zdrojů, bude to ekonomika, která bude schopna prakticky z ničeho vyrobit prakticky cokoli. A během 200 let umožní rozvoj lidského poznání a technologií dospět k prolomení časoprostorových bariér té části Vesmíru, ve které se lidská civilizace zrodila.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář