Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Podstata současné moci - úvaha k výročí 28.10.

Podstata současné moci - úvaha k výročí 28.10.

26. říjen 2015 | 16.02 |

K následujícímu příspěvku mě přiměla velmi podnětná přednáška s diskusí, kterou uspořádalo Spojenectví práce a solidarity pod názvem Role USA v globálních konfliktech 22. 10. 2015 v Domu odborových svazů v Praze. Hlavním vystupujícím byl profesor Harris z USA.

Pto úplnost – SPaS má stránky, viz:

http://www.i-spas.cz/

(předpokládám, že s odstupem času se tam objeví i záznam přednášky s besedou, který byl pořízen).

Profesor Harris vystoupil velmi fundovaně, otevřeně, kriticky k politice Spojených států, netajil se svou levicovou orientací.

Přesto v některých momentech sklidil od přítomného (dost kvalifikovaného a zkušeného) publika i kritiku, když se i přes svůj ostře kritický postoj k politice USA snažil některé prvky politiky této velmoci nekriticky obhajovat.

Ještě dříve, než se dostanu k podstatě svého sdělení, předešlu dvě poznámky:

1. Domnívám se, že v současné době, v době, kdy nám citelně schází fundovaná představa toho, co se vlastně v současném světě odehrává, mají obdobné akce, umožňující výměnu názoru a dobírání se podstaty věci mimořádný význam. Jedna takováto akce vyváží tucet demonstrací, na kterých jde někdy jen o exhibici těch, co by rádi nějakým způsobem vstoupili do politiky.

2. Chyba při posuzování toho, co se odehrává, se notoricky opakuje – neustále používáme schéma "zájmu států" a jejich hry na velké šachovnici. Přitom toto staré schéma se přežilo a neumožňuje nám vidět to hlavní. Pokud si to neuvědomíme, nikam se nedostaneme. Této chyby se dopustil (jak ještě ukážu) i profesor Harris. A nedávno jsem za tutéž chybu kritizoval profesora Krejčího. Toho si velmi vážím. A vážím si i přátelství s ním. Rozhodně bych ho nechtěl naštvat, ale se starým schématem se nikam nedostaneme, jen otevřeme prostor pro nejrůznější konspirační teorie, které jsou z hlediska kvalifikovanému odporu proti tomu, co se děje, velmi nebezpečné. Při této příležitosti bych rád připomenul svůj článek z 22. – 24. 9. 2015 nazvaný Spěchají. Proč? A v čem se O. Krejčí mýlí, který jsem uveřejnil ve třech navazujících částech:

http://radimvalencik.pise.cz/2743-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/2744-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/2745-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-3.html

Upozorním jen na jeden moment přednášky profesora Harrise s diskusí. Už se chýlila ke konci. V tu dobu dělal překladatele Jan Kavan, využil svého práva položit poslední otázku. Položil dokonce otázku uzavřenou, tj. s uvedením alternativ odpovědi. Pokusím se ji parafrázovat. Vzhledem k tomu, že jsem si ji okamžitě nezaznamenal, patrně nepřesně. Pokud mě někdo opraví či doplní, velmi to uvítám, protože otázka byla mimořádně přesná, poučná a zajímavá. Zněla přibližně takto:

Často kritizujeme Spojené státy, že někde zasáhnou, místo řešení problémů to přinese problémy ještě větší, nehledě na utrpení lidí. Znovu a znovu se to opakuje, znovu a znovu jsme toho svědky. Je to proto, že (nyní přijde vyjmenování možných alternativ):

1. Administrativa USA dostává do zpravodajských služeb USA správné informace, ale chybně je vyhodnotí a proto dělá chyby?

2. Zpravodajské služby USA nejsou schopny získat dostatečné informace, dělají chyby, nejsou dostatečně kvalifikované, nedávají administrativě Spojených států dostatečnou oporu pro to, aby mohla kvalifikovaně vést USA v současném složitém světě?

3. Zpravodajské služby USA hrají své hry, záměrně podstrkují nepřesné informace administrativě USA, svým způsobem s ní manipulují, a proto jsme svědky toho, čeho jsme svědky?

Jan Kavan to řekl lépe, proto se mu za neúplnou a nezáměrně zkreslenou interpretaci předem omlouvám, nicméně i v této podobě je to uhození hřebíčku na hlavičku, pokud jde o pochopení současného dění.

Profesor Harris vybral a rozvinul první variantu. Podle něj je na vině administrativa USA. Ta si je vědoma obrovské moci USA, a proto spoléhá na silová řešení. Ale na jejich prosazení ani síla takové mocnosti, jakou jsou USA, nestačí. Proto jsme svědky toho, čeho jsme svědky.

Reakce sálu byla kritická. Osobně bych přímo v tomto kontextu dodal tři momenty, které dále rozvinu:

- Nejde jen o manipulování s administrativou USA určitými enklávami zpravodajských služeb. Samotná administrativa USA je dosazována a v případě potřeby selektováno mocí, která s působením příslušných enkláv zpravodajských služeb souvisí. Dosazována a selektována je i reprezentace zpravodajských služeb, tj. její "šéfové", kteří toho zase tak moc neřídí.

- Nejde jen o hru či hry zpravodajských služeb USA a nejen USA, ale o celý komplex her, které se odvíjejí od problému současného světa a toho, jakým způsobem je generována současná moc. Kdo toto nepochopí, nemá šanci vidět cestu ze současné krize.

- Nejde jen o zpravodajské služby, ale zejména o reálnou ekonomickou základnu současné moci, tj. to, co ji "živí" a dělají tuto moc skutečně mocnou či silnou.

Nyní se pokusím ve stručnosti říci, o co jde. Každá lidská pospolitost je od pradávna ohrožována dvěma neduhy, které, pokud se "vyboulí", pokud začnou "bujet", mohou tuto pospolitost zlikvidovat. Je to:

- Bohatnutí bohatých a chudnutí chudých nad určitou mez, následné oddělování se bohatých od chudých formou investování do společenské pozice s cílem uchránit svá privilegia, a to i za cenu případného obětování či likvidace těch, kteří se ekonomickému a sociálnímu útlaku brání.

- Vytváření struktur, které jsou založeny na vztazích vyplývajících z toho, že někdo na někoho něco ví. Něco difamujícího. A aby ho mohl začít vydírat, kryje ho. Aby měl z vydírání potřebný efekt, protěžuje jej v rámci institucionálních struktur, kterými je vykonávána správa, rozdělování veřejných prostředků, příp. kterými je zabezpečována ochrana dané lidské pospolitosti proti porušování obecně přijatých zásad (morálních norem, zvyklostí, zákonů).

Jedno i druhé, pokud se "vyboulí" či "rozbují", zlikviduje jakoukoli pospolitost či civilizaci. My máme tu smůlu, že žijeme v době, kdy k tomuto rozbujení došlo. A kdy došlo k propojení struktur vzniklých na bázi pozičního investování se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Pokud jde o zpravodajské služby, tak ty jsou dnes deformovány a degenerovány právě touto reálnou ekonomickou základnou, ze které a na které vyrostly.

Tím se spustila řada her, z nichž upozorním jen na některé:

1. Nejlépe se masivní narušování obecně přijatých zásad (které může mít podobu parazitování na devastaci celých států) kamufluje, pokud je překryto nějakým konfliktem. A tak se jde od jednoho konfliktu k ještě většímu, od jedné lumpárny k ještě větší. A nejde to zastavit, Všem se to vymklo z rukou. – To není "přílišné sebevědomí americké administrativy", to je hra, která se vymkla všem z rukou a kterou nepůjde zastavit bez masového odporu. Ovšem odporu, který vychází z poznání toho, o co jde.

2. Mnozí z těch "zasvěcených", kteří se na hře podílejí a kteří "považují za normální to, co normální není" jako znamení své nadřazenosti či vyvolenosti, již nevěří, že existuje pozitivní řešení, možnost nápravy. A tak spouštějí hru Titanic – hru, při které nejde o to, co nejvíce lidí zachránit, ale naopak, co nejvíce lidí uzavřít v podpalubí a odepsat, aby se zvýšila šance na jejich vlastní záchranu. Součástí této hry je i snaha o destabilizaci zemí EU, aby byl eliminován přirozený a vlivný odpor proti těm největším lumpárnám z pozic kulturně historických tradic, jejichž nositeli tyto země jsou (racionalita, úcta k člověku, vzdělanost, kulturní rozhled, znalost dějin včetně dějin vědy dějin nábožeství apod., zkrátka všeho toho, co je prevencí jednostrannosti, nesnášenslivosti, uzavřenosti).

3. Jsou to hry spojené s oživování duchů minulosti, historických animozit.

4. Jsou to hry spojené s různými formami tunelování ve velkém a shora.

5. Jsou to hry spočívající v prestižním prosazování předem avizované vůle (zčásti veřejně deklarované, zčásti poskytované formou in-side informací "vyvoleným" či přesněji figurkám, s nimiž se manipuluje), aby byla udržena autorita devastující moci i v podmínkách, kdy exponenciálně roste nespokojenost a s ní a kdy se houfuje ale i rozkládá (v důsledku síly, kterou tato moc disponuje) odpor proti ní.

Moc, která stojí proti nám (a to i proti těm, co ji svým počínáním reprodukují, stali se v logice této reprodukce jejími figurkami a postupně se mění v zombie – pro viditelné příklady nemusíme chodit daleko), je obrovská. Propojuje zneužití informací (degeneraci zpravodajských služeb, které měly původně společnost chránit), financí (formou tunelování společnosti shora), srůstání majetku a zločinu vzlínající přes nejrůznější formy porušování obecně přijatých zásad, kdy se za normální považuje to, co normální není. Podřídila si i sféru mediální (která se změnila ve zdroj manipulace) a dokonce i vědeckou, která připuštěním postmodernizace spáchala harakiri, na místo vědecké poctivosti, angažovanosti, erudovanosti a historické kontinuity hledání pravdy dosadila slouhovství, zavírání očí, nad tím co se děje, i úst těm, kteří by se o to, co se děje, přece jen pokusili říci.

Neexistují již státy, které by hájili své, byť třeba i sobecké zájmy, a to dobře či hloupě. Existuje jen moc, která státy ovládla a která se projevuje ve stupňujících se iracionalitách. Nikdo ji již neřídí a zatím ji nikdo nedokáže zastavit. A to proto, že reformátoři "shora", kteří se dostali přímo do styku se zlem, uviděli kousek té hrůzy a pocítili potřebu nápravy, jsou prvními oběťmi neobratných pokusů o změnu. A ti "zdola" zatím nepochopili či dokonce nechtějí pochopit, co se "právě hraje".

Velkým nebezpečím pro ty, kteří by mohli svou aktivitou přispět k nápravě, je, že si obrovskou sílu moci, která stojí proti nám všem, proti lidem, neuvědomují, či ještě hůř, nechtějí uvědomit. A to prostě proto, že si příliš brzo dělí kůži medvěda, kterého chtějí ulovit. Ale lov ještě ani nezačal. Medvěd (nemyslím tím v tomto příkladu ruského medvěda) běhá po lese, a my se zatím o jeho kůži pereme v chlívku, a do lesa se nám nechce. Nechceme se opřít o kvalifikovaně poznanou pravdu. A tak pořádáme co nejvíce setkání odporu (kolik jich je s těmi "nejlepšími úmysly" připraveno jen na 28. října tohoto roku?!), aby se každý aspoň kousek zviditelnil, než abychom se snažili s trochou pokory a skromnosti hledat cestu k sobě navzájem, spojit úsilí a konečně se pustit do dlouhého zápasu se skutečným zlem, které ohrožuje nejen naše individuální přežití.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.22 (46x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší