R2017/040/M: K programu ČSSD/6

8. leden 2017 | 07.00 |

Dostala se mi do rukou pracovní verze Dlouhodobého programu ČSSD z prosince 2016. Čekal jsem, že to bude program psaný po staru, bez vnímání reality. O tom, co by měl dobrý program obsahovat, jsem psal již dříve, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4088-program-strany-ktera-chce-vyhrat-volby.html

http://radimvalencik.pise.cz/4104-r2016-027-m-co-musi-dobry-program-obsahovat.html

Přece jen jsem však doufal, že si ti, co program dělají, budou uvědomovat, že tentokrát na jeho kvalitě bude hodně záležet a že v něm přece jen něco přínosného bude. Po pravdě řečeno, byl jsem zklamán. Uvedu alespoň pár připomínek k zásadním konstrukčním prvkům programu, třeba to k něčemu pomůže. Vyberu jen ty nejdůležitější pasáže a k nim připojím povětšinou jen stručný komentář.

6. část vybraného textu s mými poznámkami (modře)

Z programu ČSSD:

Digitalizace a budoucnost práce  

Sociální demokracie vnímá potřebu základní humanistické, demokratické a sociálně-demokratické hodnoty a ideály pro digitální éru nově definovat a hájit. Zaznamenávání a využívání dat se dotýká svobody jednotlivce.

V komplexní, rychle se měnící době plné nových výzev bude možná víc než kdy jindy důležité disponovat také odborníky, kteří budou umět její směřování zhodnotit z hlediska společenských šancí a rizik. Vzhledem k výzvám, před které staví digitalizace demokratické společnosti, jako je například přehlcení veřejného sdělovacího prostoru nepravdivými informacemi či politická radikalizace na sociálních sítích, bude zároveň bezpodmínečně nutné vedle vzdělávání odpovídajícího pozměněným potřebám trhu práce klást důraz také na vzdělávání k demokracii a informační a mediální gramotnosti pro všechny.

K tomu:

Ohrožení "demokratického zřízení" zabráníme tím, že vytvoříme "Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám" a personálně, informačně i organizačně ho propojíme s mccarthyovským "Kremlin Watch"? (Tam už nejde jen o "sběr informací o osobách", ale o sestavování seznamů, fabulování skrytých kontaktů, udávání a vytváření nátlaku na soukromé i veřejné instituce.) Přitom toto centrum má především oslabit kritický tlak ze strany veřejnosti vůči jednostrannému informování ze strany mainstreamových medií.

Opravdu tvůrci tohoto programu jsou tak slepí, že nevidí neblahou roli mediálního mainstreamu (včetně veřejného) v zahlcování veřejného sdělovacího prostoru upravenými a zavádějícími informacemi, porušováním vyváženosti zpravodajství, přebíráním vyložených dezinformací atd.?

Z programu ČSSD:

Budoucnost práce

V důsledku aktuálního technologického vývoje, tedy robotizace, digitalizace a vzniku umělé inteligence stojí současná společnost před zvraty srovnatelnými zřejmě přinejmenším s průmyslovou revolucí. Zásadní schopnost po celé dějiny spojená s člověkem, totiž analytický rozum, se z části osamostatní, což zřejmě povede k nahrazení člověka chytrými stroji v řadě průmyslových odvětví i služeb.

K tomu:

Dobré, ale jen nastřelené. Pokud by tvůrci programu měli zájem, mohli by si o těch změnách, které nás čekají, udělat představu např. zde: http://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf

(s. 23 – 34)

Z programu ČSSD:

Práce zajištěná pro všechny

Mizející práci v průmyslu a zemědělství je záhodno nahradit novými pracovními pozicemi v oblasti péče o lidi i životní prostředí a ve sféře vzdělávání a kultury, které budou racionalizaci podléhat méně – řadu přínosných, aktuálně neplacených aktivit v těchto oblastech lze redefinovat jako něco, za co člověku náleží odměna a stejné společenské uznání, jakému se nyní těší výdělečná práce. Zvýšení počtu placených pozic ve zdravotnictví a sociální péči je kromě toho záhodné i z hlediska stárnutí populace. Podstatnou roli v této úloze musí sehrát stát, který se neobejde bez zavedení nových forem zdanění, reformy sociálních systémů, tak aby si zachovaly svoji univerzalitu a účinnost i v nové situaci, a případně i převzetí aktivní role při tvorbě pracovních míst a financování mezd za taková pracovní místa ve výši stanovené novou společenskou dohodou z veřejného rozpočtu.

K tomu:

Tady se vrací základní koncepční chyba, která je hned v úvodu. Kdo nevidí perspektivu přeměny rozvoje schopností člověka v nejvýznamnější faktor určující kvalitu a dynamiku růstu, ten nikdy nepochopí, že sektor produkce lidských schopností, který násobí potence technického rozvoje, je schopen absorbovat jakkoli velké množství lidí uvolňovaných z bezprostřední výroby, přitom jakožto sektor samonosný. Vůbec přitom není nutné "hledat nové formy zdanění", ale podpořit přirozené mechanismy, které vracejí ekonomické efekty z oblasti, ve které se projeví, do oblasti, ve které vznikly. Tedy to, co v našem přístupu nazýváme přenesenou cenou a zprostředkovaným využitím přenesené ceny.

Z programu ČSSD:

Nezbytné je také uhájit potřebné hranice mezi prací a volným časem a místo přelívání pracovní doby do prostoru určeného k zotavení a nárůstu objemu přesčasů pro jedny a ztráty práce pro druhé postupně přistoupit ke zkracování pracovní doby bez snížení příjmů i prodloužení celkové délky zákonem stanovené dovolené.

K tomu:

Autorům této verze programu nikdy nedošlo Marxovo: "dělník je doma, když nepracuje, a když pracuje, není doma".

Co je to za hloupost? – zeptá se někdo. Tak tato "hloupost" je jedna z nejvýznamnějších myšlenek, jaká kdy byla řečena. Totiž to, že pokud člověk necítí svoji práci jako svoji vlastní přirozenost, jako naplnění bohatství svého života, jako oblast, kde se cítí doma v pravém a plném smyslu tohoto slova, tak je něco špatného na společenských poměrech, ve kterých žije.

Uvedu celou pasáž z Marxových "Ekonomickofilozofických rukopisů" (z r. 1845):

"A v čem záleží zvnějšnění práce? – Předně v tom, že práce je dělníkovi vnější, tj. nenáleží k jeho podstatě, že se proto dělník ve své práci nepotvrzuje, ale popírá, necítí se v ní dobře, ale je v ní nešťasten, nerozvíjí v ní žádnou svobodnou fyzickou ani duchovní energii, ale moří svou tělesnost a ruinuje svého ducha. Proto se dělník cítí při sobě teprve vně práce a v práci se cítí vně sebe. Doma je, když nepracuje, a když pracuje, není doma. Jeho práce není proto dobrovolná, ale vynucená, nucená práce. Není proto uspokojením nějaké potřeby, ale jen prostředkem k uspokojování potřeb mimo ni. Její cizota se projeví jasně v tom, že jakmile neexistuje žádný fyzický ani jiný nátlak, utíká se před ní jako před morem. Vnější práce, práce, v níž se člověk zvnějšňuje, je práce sebeobětování, trýznění. Konečně se vnějškovost práce jeví pro dělníka v tom, že není jeho vlastní, ale někoho jiného, že mu nepatří, že v ní nenáleží sám sobě, ale někomu jinému. Tak jako v náboženství vlastní činnost lidské fantazie, lidského mozku a lidského srdce působí na individuum nezávisle na něm, tzn. jako nějaká cizí božská nebo ďábelská činnost, tak ani dělníkova činnost není jeho vlastní činností. Náleží někomu jinému. Dělník v ní ztrácí sebe sama. Z toho tedy plyne závěr, že se člověk (dělník) cítí být svobodně činným už jen ve svých zvířecích funkcích, v jídle, pití a plození, nanejvýš ještě v bydlení, strojení atd., a ve svých lidských funkcích se cítí už jen jako zvíře. Zvířecí se stává lidským a lidské se stává zvířecím." (S. 23)

Viz: http://www.kmbe.cz/ekonomicko_filozoficke_rukopisy.pdf

Pěkná pasáž. Na ni navazují ještě silnější pasáže o tom, co je skutečná, tj. všeobecná práce, kterou popisuje za 12 let K. Marx ve svých dalších rukopisech ("Grundrisse"). Mj. právě taková práce, o které hovoří, je tou, pro kterou technologickou základnu bude vytvářet Průmysl 4.0. Ale podmínky k tomu, aby schopnosti pro takovou všeobecnou práci (ve které je člověk doma) vznikaly, rozvíjely se, byly podchyceny všechny zárodky toho, co je v podobě předpokladů dáno každému konkrétnímu člověku do vínku, vytváří právě ekonomika založená na produktivních službách. K. Marx viděl hodně daleko. A to především proto, že se vymanil z dobových stereotypů a předsudků, které do sebe absorbovaly deformovanost doby a smířily se s touto deformovaností jako s něčím jedině možným. Možná, že by se s jeho vizí měli autoři programu seznámit, protože jsou hodně pozadu za ní.

Případně by se mohli seznámit s koncepcí týmu R. Richty vtělenou do slavné knihy "Civilizace na rozcestí", která (ač v loňském roce oslavila 50 let od svého prvního vydání) pokročila v odpovědi na problémy, s nimiž se autoři programu trápí, mnohem lépe.

K tomu všemu a úplně na závěr:

Jedna dimenze této verzi Dlouhodobého programu ČSSD chybí zcela: Reakce na tzv. rozpolcenost společnosti, odpověď na otázky, kdo a proč ji rozpolcuje, jak se s rozpolceností vyrovnat.

To není jen o Zemanovi, ale spíše o problému toho, jak je generována současná globální moc, jak si současná globálním špiclováním lidí a jejich následným vydíráním vynucuje globální slouhovství v lokálních podmínkách, jak se jí politické reprezentace podřizují, jak se jí podřizují i média, tzv. osobnosti ze sféry umění či vědy, které si formou slouhovství této moci chtějí zajistit kariéru.

(Pokračování dalším tématem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář