(71.11) Hra: Co přinesl 11.6.2013 (100 dnů Zemana)

15. červen 2013 | 08.00 |

Jedním z hlavních témat 11.6.2013 se stalo hodnocení prvních 100 dnů prezidentování M. Zemana. Objevilo se několik článků v novinách, povícero článků od blogerů a zejména poměrně korektní dvouhodinový pořad na ČT 24, který se uvedenou problematikou zabýval ze všech stran a dal dostatečný prostor i hlavnímu aktérovi. Nejvíce skloňovaný byl vztah M. Zemana k novinářům, tak jak jej hodnotili sami novináři.

M. Horáček ve zmíněném pořadu na ČT 24 se vyjádřil nejzřetelněji, když uvedl, že ani prezident by neměl aplikovat princip kolektivní viny, v tomto případě k určité profesní skupině. Měl by pravdu, pokud by z druhé strany neplatilo něco horšího - totiž to, že právě podstatná část této profesní skupiny vykazuje jasné znaky toho, co se nazývá skupinová konformita (lze říci i skupinová stupidita či stádní chování), tak jak jsem ji popsal viz např.:

http://radimvalencik.pise.cz/120-thbu-skupinova-konformita-20-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/121-thbu-skupinova-konformita-20-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/122-thbu-skupinova-konformita-20-3.html

Stačí připomenout řadu kauz, kdy část novinářské obce se snaží někoho doslova uštvat. Několikrát se o to pokusili i v různých etapách kariéry M. Zemana přímo ve vztahu k němu. Rovněž tak tabuizování některých témat je častým a typickým případem této skupinové konformity. V rámci našeho seriálu určitě budu mít dost příležitostí to dokumentovat na mnoha a mnoha dostatečně průkazných faktech. Nyní stačí jen připomenout, jak podstatná část novinářské obce svorně použila povodně, aby doslova nechala utopit řadu velmi závažných témat (rozhodnutí ústavního soudu o církevních restitucích, deset dní, které otřásly Tureckem), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/331-71-6-hra-co-prinesl-6-6-2013.html

Za to, do jaké míry podstatná část novinářské obce podlehla skupinové konformitě, ovšem novinářská obec nemůže. Hraje totiž klíčovou roli v reprodukci základního ideového paradigmatu, které podmiňuje fungování jader vyjednávání vlivu na všech úrovních, na kterých dochází ke koordinaci působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

(Já vím - je to hrozná formulace, ale nevím jak jinak to říci a ani nevím, zda to lze říci jednodušeji, aniž by došlo k nepřípustnému zjednodušení a posunutí smyslu toho, o co jde.) A je velmi zranitelná. Pokud se novinář chce prosadit, musí se skupinovému chování podřídit a dovolit si jen dílčí odstup (kritičnost) od stávajícího základního ideového paradigmatu i "zaúkolování" ze strany uvedených struktur, aby byl pro veřejnost důvěryhodnější. (Sám si toto podřízení ovšem nemůže přiznat a musí se cítit jako hrdina, statečnější, než ti ostatní...) Novinář je totiž snadno zranitelný - může přijít o svou pozici velmi snadno, právě tak jako může být vyzdvižena a stát se zpravodajem o všem a ze všech částí světa. V takovém prostředí se stěží odolává. Sledoval jsem již mnohokrát, jak ten, komu rozhodně nechyběl talent, postupně podlehl tomu, co se po něm chtělo a "vzal to za své" (přesvědčení). Navíc platí, že součástí fungování základního ideového paradigmatu je účinné řízení osob selektivním poskytováním in-side informací, což má v novinářské branži zcela zásadní význam.

Ani velmi poctivý a velmi kvalifikovaný novinář se tak před skupinovou stupiditou nedokáže tak snadno uchránit a prakticky nemá šanci ji prolomit. To by musel být superman nebo spojit velmi vysokou míru inteligence, sebereflexe, osobní statečnosti a čestnosti s vysoce účinným "čtecím prizmatem" současného dění (které by vykompenzovalo to, že bude odříznut od in-side informací, nehledě na to, že ztratí i pódium, ze kterého může něco říkat). A takové funkční, efektivní "čtecí prizma" toho, co se děje, není tak snadno získat. Vím to, protože právě tím se zabývám a myslím, že dokážu kriticky odhadnout možnosti toho, co je v současné době k dispozici. Větší možnosti vymanit se z vlivu stádního chování se dobrému novináři nabízí v tuto dobu, kdy se bude lámat základní ideové paradigma. Ale být u toho, to chce vědět, o co jde.

Vraťme se však k M. Zemanovi. Jeho averze vůči podstatné části novinářské obce není dána jen osobní zkušeností. Je to dána především a zejména tím, že on sám reprezentuje odchylné ideové paradigma, než je to, které dnes vládně a které jsme definovali jako základní. Vlastně již to, že porazil v prezidentských volbách K. Schwarzenberga, svědčí o tom, že staré základní ideové paradigma je v krizi a začínají jeho proměny. V čem jsou posuny tohoto paradigmatu, s nimiž přichází? Především na rozdíl od těch, kteří v našem prostředí reprezentovali pozici "globální servility" s dopady na oslabení ekonomických pozic, M. Zeman (jako stále ještě i ekonom) usiluje o to, aby naše přisluhování nebylo na úkor exportních možností. Mj. i proto, že musí "nakrmit" ty, kteří mu pomohli v jeho kariéře. A nechce, aby je nakrmil tím, že i oni budou rozkrádat ve velkém a stále větším. Má s tím dost zkušeností a ví, kam by to vedlo. Jako ten, kdo v tom sám není bezprostředně namočen, má přece jen větší ambice.

Ví ovšem, že určitý typ globální loajality musí demonstrovat. Dělá to klasickým českým švejkováním, kdy vyzdvihuje význam boje proti terorismu, přičemž formuluje či podporuje takové návrhy, které stávající koncepci boje proti terorismu zesměšňují. (Nevím, do jaké míry si to on sám uvědomuje.) Mj. o tom, komu se hodí tzv. boj proti terorismu svědčí i skandál s globálním plošným sledováním, k němuž byla právě 11.6. zveřejněna řada informací, viz např.:

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/304489-skandal-se-sledovanim-zneklidnil-i-kongresmany.html

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/304602-technik-ktery-vyzradil-smirovani-cia-zmizel-z-hongkongskeho-hotelu.html

Na druhé straně M. Zeman vystupuje zcela otevřeně proti pokračování ducha studené války. Ducha, který navázal na to, co bylo využíváno již během Krymské války, jak vynikajícím způsobem připomněl a zdokumentoval nedávno O. Krejčí, viz:

http://www.vasevec.cz/vip-blogy/zbytecne-agresivni-tlaky-na-rusko-ze-zapadu-jej-budou-vice-vice-otacet-na-vychod-%E2%80%93-coz-bud

http://cs.wikipedia.org/wiki/Krymsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Tj. M. Zeman zjevně vystupuje proti prezentování Ruska v rámci základního ideového paradigmatu jako (stále ještě, a to i vrcholnými politiky EU) "říše zla". Naše "vyspělá, dokonale lidskoprávní a demokratická euroatlantnická civilizace" totiž nemůže současně bojovat na "dvou frontách":

- Udržovat ducha studené (a dokonce ještě Krymské) války, pěstovat obraz nepřítele tohoto typu.

- Bojovat proti terorismu formou jeho vytváření (jen proto, abychom mohli bojovat i "proti vnitřnímu nepříteli").

Je nutné hledat nové základní ideové paradigma. To, že si toto uvědomuje rovněž podstatná část novinářské obce, bylo hlavním důvodem, proč nakonec i v podání reprezentativního pořadu na ČT 24 došlo k určitému souznění mezi touto obcí a prezidentem.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře