THBU Skupinová konformita (20.3)

9. březen 2013 | 12.40 |

THBU Skupinová konformita (20.3)

Tušíme i vidíme hry, které se nehrají. Chceme se vyvarovat omylu a právě tím se ho dopouštíme.

Celkem jsem od 25.1.2013 uveřejnil na tomto blogu již na 40 dílů seriálů, který doporučuji stáhnout a dle možností si postupně osvojovat teorii her jako bojové umění. Stojí to zato. A postupně se naučíme ještě víc.

K úloze 1(20.2) – vysvětlení skupinové konformity z hlediska teorie omylu interpretovaného v rámci kontextuálního charakteru her

Existuje ještě jedno vysvětlení, proč se lidé chovají konformně. Vychází z teorie omylu interpretovaného z hlediska kontextuálních her, tak jak jsme ji prezentovali v dílu (20) našeho seriálu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/192264-teorie-her-jako-bojove-umeni-20.html

Omylu se zde paradoxně dopouštíme právě proto, že se chceme vyhnout omylu. To je první, ale ne poslední paradox v případě, kterým se zabýváme. Omyl z hlediska kontextuálních her spočívá v tom, že buď nevidíme, že se nějaká hra hraje, a v důsledku toho špatně oceníme parametry té hry, kterou považujeme za hlavní, nebo v případě, že do hlavní hry, která se hraje, vkládáme kontext jiné hry, která se ovšem nehraje.

Nyní vysvětlení: Život nás neustále poučuje, že některé hry, které se hrají, prostě nevidíme.

A toto poučení se nám vrací v podobě určité nejistoty, že se nerozhodujeme správně. Oporu pak nacházíme ve skupinovém chování jiných. Ostatní se shodnou, tak se přidám i já. Předpokládám přitom, že to, proč se shodli (jaký kontext znali a já ne), mi dojde později.

Rozdíl mezi tím, co vidíme na vlastní oči (čárky na Obrázku 1(20.1), válečnou realitu po vyhlášení totální války viz díl (20.1), si vysvětlujeme existencí další hry, kterou nevidíme, ale můžeme jen tušit. Tušení a následné objevování parametrů hry, která neexistuje, nás vede k tomu, že se dopouštíme fatálního omylu. Ukažme si to na příkladech (popíšeme z pohledu tušení, vidění a úvahy toho, kdo se omylu dopouští):

- Podívejme se pozorně na obrázek 1(20.1). Na první pohled je jasné, že čárkou v levém obdélníku, která je shodná s čárkou v pravém obdélníku, je čárka nejvíce nalevo. Prostřední je kratší a ta napravo delší. Jenže – všichni ukazují na čárku, která je úplně vpravo, tj. tu nejdelší. Mohou se všichni mýlit? Co když si ovšem na rozdíl ode mě uvědomují optické efekty, které vznikají posloupností čárek a odlišnou velikostí obdélníku? Aha! Takže mohu naletět. Ve skutečnosti je hra o tom, zda podlehnu optickému klamu či nikoli. Tak to tedy ne. Správné řešení bude, když označím čárku úplně vpravo.

- Vidím ruiny a to, jak naše armáda ustupuje na východě i na západě. Ale ostatní jsou přesvědčeni, že válku dovedeme do konečného vítězství. Mýlím se já, nebo oni? Možná, že vědí o něčem, co já nevím. Může mít tajnou zbraň, kterou vyhrajeme válku? To bude asi to hlavní! Proto se vyplatí vsadit na loajalitu vůči vůdci.

Poznámka: Inteligentnější oddaný nacionální socialista v Německu roku 1943-1945 by jako tu hru, kterou jen tuší, kterou vidí ostatní a která rozhodne o konečném vítězství, přijal za svou tu, která je založena na očekávaném konfliktu spojenců, po kterém se Německu nabídne možnost hrát rozhodující roli na vítězné straně nově polarizovaného konfliktu. Vždyť k tomu přece celý vývoj válečné situace od počátku směřuje, ale bojovat efektivně umí jen Německo.

Důležitý závěr:

Omyl spočívá v tušení a následném vidění obrysů i parametrů hry, která nám dává vysvětlení odlišnosti mezi tím, co vidíme, a jak se chovají ostatní. Abychom sdíleli skupinovou konformitu, musíme si fikci takovéhoto hry vytvořit.

K tomu drobná poznámka: Případ spontánně sdílené módy je jiným tipem skupinové konformity, než případ, který můžeme obrazně pojmenovat "slepci vedou slepce".

Druhým paradoxem situace, kterou se zabýváme, je že právě tím se stáváme pěšákem ve hře, o které nemáme zpravidla ani tušení. Obava z neznalosti kontextu hry, na který nás upozorňuje jednání ostatních, nás vede k tomu, že nevědomě vstupujeme do hry, jejíž parametry neznáme, kterou si neuvědomujeme a zpravidla o ní nemáme ani tušení. Skupinová konformita vždy otevírá prostor pro nejrůznější hry.

Významný příklad:

O tom, jaké hry se mohou hrát pod pokličkou situace vzniklé v důsledku skupinové konformity, vynikajícím způsobem vypovídá kniha i následně natočený (v 70. létech) sovětský televizní seriál Sedmnáct zastavení jara, viz:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stierlitz

(a některé důležité části dostupné na Yotube).

Dílo bylo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB (1970), která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita O. Stierlitze (agenta KGB působícího přímo v centrále SD), v televizním seriálu ztvárněného sympatickým hercem Tichonovem, vnímání KGB v Rusku pomohla. Současně byl tento seriál i určitou paralelou mezi narůstajícími problémy Sovětského svazu, který směřoval k ekonomické prohře v tzv. studené válce, a bezvýchodnou válečnou situací v Německu po porážce u Stalingradu. Z dnešního hlediska se lze divit, že seriál u nás nebyl na hlavních veřejných i soukromých televizních programech dosud vysílán (již více než 20 let). A to přesto, že je v kruhu pamětníků i dobře informované mladší generace považován za kultovní. Ne náhodou. Velmi výstižně ukazuje, jak se jednotlivé hry vzájemně prolínají, ovlivňují, překrývají apod.

Obrázek 1:

Prezentované foto je z titulní stránky fandů Stierlitze, viz:

http://trolejbus.com/stier/

Některé příklady her, které se pod pokličkou skupinové konformity ve vztahu k fikci totální války vedoucí ke konečnému vítězství, hrály ve skupině "dobře informovaných"):

- Kaltenbrunner (šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu) předvolá svého specialistu a žádá ho o prověření Stierlitze. Hlavní důvod? Prakticky na všechny vysoké důstojníky úřadu má Kaltenbrunner materiály svědčící o tom, jak se v soukromí vyjadřují o tom, že válka je prohraná. Pouze Stierlitz vždy jen říká – je to v pořádku, vůdce ví, co dělá... A přitom Kaltenbrunner ví, že Stierlitz není ani fanatik, ani primitiv. Tak jakou hru tedy ve skutečnosti hraje? (Jak působila tato dobře podaná scéna v televizním seriálu uprostřed 70. let v Sovětském svazu, si pamětník snadno představí.)

- Hitler na poradě nejbližší říká, že k vítězství je blízko, tak blízko, jako doposud niky. Podle něj se fatální konflikt mezi tak různorodými spojenci, jakými jsou jeho váleční protivníci, blíží. Šéf SD Schellenberg toho využije a snaží se přesvědčit říšského vůdce SS a ministra vnitra Himmlera o tom, že je nutno zahájit separátní jednání s Američany s cílem obětovat Hitlera a uzavřít spojenectví s USA proti Sovětskému svazu. Pokud by něco prosáklo (jak se také stalo), vykázali by to jako plnění Hitlerovy instrukce, podle které je nutno napomoci vyvolat konflikt mezi spojenci.

- Gruppenführer SS a šéf gestapa Müller zasvěcuje Stierlitze do svých plánů. Teď nemá smysl utíkat, protože každého lze ještě chytit. Je nutné vyčkat do posledních dnů války a dostat se k Himmlerovu zlatu. Z toho pak financovat nové oživení myšlenky nacionálního socialismu a historického revanše. Jen bude nutné počkat nejméně 30 let, než všichni zapomenou na to, co praxe této myšlenky přinesla. Chlubí se Stierlitzovi, jak rychle jej převerboval na svoji stranu, pokud ovšem – jak Müller v rozhovoru se Stierlitzem dodává – nehraje Stierlitz ještě další, skrytější hru.

Detaily mohou být literárně vyfabulovány. Seriál však velmi dobře ilustruje množství nejrůznějších her, které zasvěcení (ti, co nepodlehnout pasti skupinové konformity a mají dost informací o reálném stavu věcí) hrají.

Pro odlehčení dva vtipy z Wikipedie, které ilustrují popularitu seriálu...

"Stierlitz jakožto superagent se v Rusku stal vděčným terčem vtipů, parodujících zejména jeho těsné úniky a zázračnou obratnost, s níž vodil za nos své esesácké "kolegy" Kaltenbrunnera, Bormanna a Müllera."

První vtip:Stierlitz vykopl dveře a po špičkách se plížil k zamyšlenému Bormannovi.

Druhý vtip: Stierlitzovi nedošel dopis z Ústředí. Přečetl si ho ještě jednou, ale stejně mu nedošel.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stierlitz

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: THBU Skupinová konformita (20.3) strigi 13. 03. 2013 - 23:46
RE(2x): THBU Skupinová konformita (20.3) radimvalencik 14. 03. 2013 - 13:36