Radimvalencik | (71.258) Hra: Co přinesl 13.2.2014 – Superaf. 246

O tom, co se děje v Bosně, se nadále mlčí. Jedinou výjimkou ve čtvrtek 13.2.2014 (kromě analýzy, kterou jsem na základě toho, co mi poskytl F. Postupa, dal na svém blogu) bylo A2 - článek J. Bělíčka nazvaný "Co bylo zprivatizováno, musí být vráceno". Z článku je také zřejmé, proč se o dění v Bosně mlčí. Politická a zpravodajská reprezentace EU se snaží dění v Bosně "ukrajinizovat" - povzbuzovat síly krajního nacionalismu a radikálního islamismu. O tom se také mlčí. Zatím to těm, kteří v Bosně srostli s korupcí a organizovaným zločinem, i když reprezentují instituce EU, které měly zajistit v Bosně "demokracii" a "reformy", nevychází. Zde je příslušná zpráva:

Zatímco už několik týdnů zuří občanské nepokoje na Ukrajině, neklid se rozšiřuje také na Balkánský poloostrov. Nespokojenost obyvatelstva v tomto regionu postupně kulminuje a po Bulharsku a Rumunsku došlo k významným sociálním otřesům také v Bosně a Hercegovině. Takřka ve všech větších městech již týden zuří pouliční válka.Nikoli však mezi náboženskými a národnostními etniky, jak tomu bylo v občanské válce v letech 1992 až 1995. Nyní je to válka za sociální práva a nové rozložení ekonomických a politických sil ve společnosti. "Pokud politická zvůle a arogance přesáhne určitou mez, přichází na scénu lidové rozhořčení. Říkejme tomu třeba revoluce nebo plebejský hlas ulice, ale ve skutečnosti se jedná o poslední instanci demokratického procesu." Vše začalo v úterý 4. února v kdysi významném průmyslovém městě Tuzla na severovýchodě země, když se před budovou vlády Tuzlanského kantonu shromáždilo přibližně deset tisíc pracovníků místních továren. Vyjadřovali nesouhlas s ukončením výroby několika závodů a dožadovali se několik měsíců nevyplácených mezd. Násilné i poklidné konfrontace mezi demonstrujícími a policií se v následujících dnech rozšířily do dalších třiatřiceti měst po celém území země. Nepokoje zatím nemají žádný nacionalistický podtext. Demonstranti naopak vyzývají ke spolupráci všech etnik a národností v boji proti politické korupci, špatné správě země a přebujelému státnímu aparátu (na jehož chod je každoročně vynaložena polovina HDP). Jak je možné, že v zemi z ničeho nic vyrostlo masivní hnutí s radikálními sociálními požadavky, které mnozí neváhají označit za "bosenské jaro"? Většina zúčastněných se ničemu nediví. "Skutečně vyhladovělí lidé se rozhodli, že musí něco udělat," říká Dunja Tadić z Tuzly. "Lidé tady v podstatě pouze přežívají, dobře se má tak patnáct procent populace, a to jsou většinou lidé, kteří se rozhodli krást, nebo jejich příbuzní. V zemi úplně zničili takzvanou střední třídu." Spojení politiky, byznysu a distribuce pracovních míst, které známe i z našich podmínek, v Bosně nabývá enormních rozměrů. Symbolem tohoto problematického trojsvazku se pro občany Bosny stala privatizace národního majetku, která započala s pádem komunistického režimu, ale naplno se rozjela až po občanské válce. Nemnohým sice dopomohla k závratnému bohatství, ale v podstatě zlikvidovala střední třídu a více než pětina občanů se v důsledku ocitla pod hranici chudoby. Bosna a Hercegovina trpí nejvyšší nezaměstnaností v regionu – podle oficiálních materiálů činí 27,5 procenta, odborníci však tvrdí, že ve skutečnosti přesahuje úroveň čtyřiceti procent. Privatizace se stala hlavním politickým programem poválečné bosenské reprezentace a převedla – tak jako u nás a ve většině postkomunistických zemí – většinu veřejného majetku do soukromých rukou. Soukromý vlastník ovšem není a nikdy nebude vázán sociálními požadavky, které společenský vlastník musel zohledňovat. Podobně jako v případě OKD a ostravských dolů se noví majitelé soustřeďovali na zpeněžení svých aktivit, finanční a burzovní spekulace, aniž by měli na mysli osud regionu. Například firma SODASO v Tuzle, která produkovala osmdesát procent stolní soli v celé bývalé Jugoslávii a byla významným zaměstnavatelem v regionu, měla v roce 2013 už pouhopouhých 422 zaměstnanců a dluží svým zaměstnancům tisíce dolarů na mzdách. Vládní budova v Tuzle, která se minulý týden ocitla v plamenech a byla zcela zničena, původně sloužila za ředitelství právě firmě SODASO a stala se tak navýsost symbolickým terčem. Neutěšená situace v Bosně a Hercegovině podle mnohých plyne také z politického systému, který byl zemi nadiktován v poválečné Daytonské smlouvě. V zemi navíc stále hrají významnou roli mezinárodní instituce v čele s Úřadem vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu, v jehož pravomocích jsou zásahy do legislativy i odvolání politické reprezentace. Podobně třetinu ústavního soudu tvoří zahraniční soudci, které nominuje Evropský soud pro lidská práva. Přísný mezinárodní dohled měl zajistit, aby vláda země naplňovala "potřebné" ekonomické reformy, které měly být završeny vstupem země do Evropské unie. V praxi však tato konstelace vytvářela protekční síť, která u moci udržovala stále tutéž politickou garnituru ignorující hlas občanské společnosti. Země byla v nedávné době svědkem celé řady korupčních skandálů sahajících až do nejvyšších politických pater, včetně prezidenta Budimira Živka. Na jejich řádné soudní projednání však veřejnost stále čeká. Poslední kapkou pro většinu voličů byla éra vládnutí sociálních demokratů, kteří nenaplnili vysoká očekávání voličů a ve své politické praxi se v ničem neodlišovali od předchozích nacionalistických vlád. Pocit, že není koho volit a veškeré volby pouze rozbíhají tentýž absurdní kolotoč korupčních skandálů a neschopnosti politické reprezentace, nakonec vyhnal velkou část obyvatelstva do ulic. V Tuzle už se z řad protestujících studentů a dělníků dokonce zformovala přechodná vláda, která se těší nemalé oblibě a respektu místních obyvatel. Protestující požadují rezignaci politiků všech regionálních vlád, viní je z žalostného ekonomického stavu země a žádají, aby byla do říjnových celonárodních voleb ustanovena přechodná vláda, v níž nebude zastoupen nikdo, kdo se v posledních dvaceti letech jakýmkoli způsobem podílel na politickém dění v zemi. Tato vláda by především měla vysvětlit a urychleně vyšetřit okolnosti privatizace většiny národních podniků, anulovat všechny smlouvy, které se k těmto privatizacím vážou a připravit důkladné přezkoumání celého privatizačního procesu. Továrny a závody by se podle požadavků dělníků měly vrátit do rukou jejich pracovníků a převést vše pod správu lidové vlády, jejímž hlavním úkolem by bylo hájit veřejný zájem. Prozatímní vláda by dle jejich požadavků měla prozkoumat případy ekonomických zločinů, potrestat všechny viníky a zkonfiskovat veškerý majetek, u nějž se neprokáže způsob jeho nabytí. V sociální oblasti protestující požadují především zajištění bezplatné zdravotní péče a vyplácení důchodů v přiměřené výši. Plat politických představitelů by se měl vyrovnat s průměrným platem pracujícího. Jaké jsou dosavadní reálné dopady bosenských protestů na tamější politický život? O víkendu rezignovala předseda vlády Sarajevského kantonu Suad Zeljković, předseda vlády Unsko-sanského kantonu Hamdija Lipovača pro jistotu opustil zemi a odcestoval do Chorvatska. Také předseda Tuzlanského kantonu Sead Čaušević podal svou rezignaci a s ním několik dalších místních politiků. Obecně to vypadá, že politická reprezentace je vyděšena mírou rozhořčení, které v obyvatelstvu vyvolala, a začíná uznávat požadavky protestujících. Dění v Bosně nám připomíná jeden zásadní fakt, který jsme si z naší představy o zastupitelské demokracii zvykli vytěsňovat. Pokud totiž politická zvůle a arogance přesáhne určitou mez a většina obyvatelstva je nucena živořit ve prospěch vládnoucí elity, přichází na scénu lidové rozhořčení. Říkejme tomu třeba revoluce nebo plebejský hlas ulice, ale ve skutečnosti se jedná o poslední instanci demokratického procesu, která může zvrátit zdánlivě neřešitelnou politickou situaci. Tato instance by ovšem měla působit také jako skrytá hrozba, která vytyčuje meze politickému rozhodování. Pokud zvolení zástupci nemají tuto hrozbu neustále před očima, jejich vládnutí se většinou zvrhává v bezuzdnou samolibost a podobně nenasytné prospěchářství. Je dobré jim to čas od času připomenout.

Viz: a2larm.cz/...

U nás doma také došlo 13.2.2014 k zajímavé, nikoli však překvapující události:

Detektivové z protikorupčního (ÚOKFK) i protimafiánského (ÚOOZ) útvaru v rámci společné akce zadrželi ve čtvrtek v Praze lobbistu a podnikatele Ivo Rittiga. Přišli si pro něj hned brzy po ránu přímo do jeho domu. Lobbista byl následně obviněn z praní špinavých peněz. Zatčení, na které jako první upozornila MF Dnes, podle informací Práva souvisí s kauzou pražského dopravního podniku, a zřejmě tedy se zakázkou na tisk jízdenek MHD v metropoli. Zatčeni byli zatím čtyři lidé. Všichni byli obviněni z legalizace výnosu z trestné činnosti, tedy praní špinavých peněz. Česká televize uvedla, že byl zatčen i bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák. Ten to ale v telefonickém rozhovoru pro Právo popřel s tím, že je doma. Šéfka pražských vrchních žalobců Lenka Bradáčová následně informace Práva o zadržení a obvinění celkem čtyř lidí potvrdila. "Dozorujeme trestní věc, kdy ÚOKFK ve spolupráci s ÚOOZ zahájil trestní stíhání proti čtyřem osobám, které jsou v tuto chvíli zadržené. Trestný čin, pro který jim bylo sděleno obvinění, je legalizace výnosů z trestné činnosti (praní špinavých peněz)," řekla ve čtvrtek Právu Bradáčová. Doplnila, že se zadržení dotyčných týká delší dobu prověřované kauzy pražského dopravního podniku. Upřesnila také, že nynější akce přímo nesouvisí s jinou známou kauzou kolem bývalé šéfky kabinetu premiéra Jany Nečasové (dříve Nagyové), v níž přitom policisté z ÚOOZ společně s olomouckými vrchními žalobci prověřovali od počátku právě i Rittiga, ale dodnes jej neobvinili. "My (Vrchní státní zastupitelství v Praze) v této kauze nečiníme žádné úkony, nicméně jde o spolupráci obou republikových útvarů, což znamená, že do našeho případu důkazně přispěl i ÚOOZ v rámci věci, kterou prověřuje či vyšetřuje společně s Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci (kauzu Nagyová, pozn. redakce)," podotkla Bradáčová. Na dotaz Práva pak upřesnila, že "Útvar pro odhalování organizovaného zločinu objevil (při prověřování kauzy Nagyová) některé důkazy, které předal protikorupční policii, tudíž se na tom podílí oba útvary". "Ono to spolu všechno souvisí a postupně se to odkrývá," poznamenal zdroj Práva. "Je to společná akce ÚOOZ a ÚOKFK v souvislosti s případem kolem dopravního podniku, který dozoruje pražské vrchní státní zastupitelství. K zadržení (Rittiga) došlo tady v Praze, policisté pro něj byli přímo doma – prostě si pro něj přišli," řekl Právu zdroj z bezpečnostních složek. Zda všechny čtyři obviněné budou chtít žalobci a policisté poslat do vazby, zatím Bradáčová nechtěla předjímat. Na otázku Práva ale odmítla, že by mezi nimi byl další z podezřelých z kauzy kolem Jany Nečasové a rovněž vlivný lobbista Roman Janoušek. "Osoba tohoto jména není mezi zadrženými," uvedla Bradáčová a na dotaz, zda po něm třeba polici v tuto chvíli nepátrá, odpověděla jednoznačně: "Ne." O spojení Ivo Rittiga s kauzou předražených jízdenek se spekulovalo již v minulosti. Firmy napojené na lobbistu měly mít 17haléřovou provizi z každého prodaného lístku. Policie už v minulém roce v souvislosti s kauzou jízdenek a realizací elektronické jízdenky obvinila několik lidí. Mezi obviněnými byl podle České televize i bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák, předseda představenstva tiskárny Neograph Jan Janků, obchodní partner kontroverzního lobbisty Ivo Rittiga Peter Kmeť a bývalý ekonomický ředitel pražského dopravního podniku Ivo Štika. Obvinění se měli dopustit pletich ve veřejné soutěži či sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, uvedl tehdy dozorující státní zástupce Adam Borgula.

Viz: novinky.cz/...

Zatčení I. Rittiga se očekávalo delší dobu. Ve zprávě o zatčení je však jeden důležitý a v určitém smyslu je to nečekaný moment. Totiž to, jak je formulováno obvinění - legalizace výnosů z trestné činnost. Prokázání praní špinavých peněz je podmíněno znalostí kont a pohybů na nich. To jsou schopny monitorovat pouze zpravodajské služby USA. Ty, pokud takové informace mají, se většinou řídí poučkou slavného šachisty Tarrasche - "lepší hrozby ponechati, než o výhody z nich plynoucí neuváženým postupem přijíti". Neboli v daném případě - použít kompromitující informace k uplatňování svého vlivu. Tím jsou ovšem enklávy těchto služeb vtahovány do propletence vznikajícího na bázi fungování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

Pokud naším detektivům byly příslušné informace poskytnuty, tak to s velkou pravděpodobností znamená, že určitá část zpravodajských služeb USA patrně přestala krýt tu část lobbistů, kteří vytvářeli ekonomické a vlivové zázemí bývalé ODS. Důvody tohoto rozhodnutí mohou být různé:

- Mohla být překročena mez diskreditace.

- Situace mohla být vyhodnocena tak, že se ve své roli krytí struktur založených na vzájemném krytí ukázalo spojení lobbyistů a politické reprezentace ODS nevýkonné, že zkrátka selhalo.

- Mohla být včas a předem připravena lepší vlivová struktura.

- Může jít o projev vnitřních střetů v politicko-zpravodajské struktuře USA (všimněme, jak se vždy velmi obtížně hledá vhodný velvyslanec pro naši zemi, možná nově nastupující chce mít o něco čistší stůl).

A pododobně.

(Pokračování)