REFORMY (101) Jde to

11. květen 2015 | 07.00 |

Po zveřejnění včerejšího stého pokračování seriálu o reformách, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2323-reformy-100-profesorem-ale-za-co.html

jsem obdržel řadu námitek. Uvedu nejdůležitější z nich (v lehce upravené podobě):

1. Platí "nechoď Vašku s pány na led". Je lepší, když se společenské vědy věnují dílčím či okrajovým tématům, než když se pokouší vyřešit "problémy tohoto světa". Stejně na to nemají.

0pt;mso-fareast-language:X-NONE;mso-bidi-font-weight:bold">K tomu: Jenže problémy se samy od sebe nevyřeší. Nejde o to, aby věda sloužila nějakým "pánům". Síla vědy spočívá v tom, že cokoli může udělat předmětem svého zkoumání. Může si například položit otázky: Kdo a jak je schopen provést změny k lepšímu? Jak mu k tomu může věda napomoci?

2. V praxi rozhodují in-side informace a ne věda. Na ně je každá věda krátká.

K tomu: In-side informace hrají velmi významnou roli a jejich generování i využívání je spojeno s reprodukcí moci. Prostřednictvím nich ti, co mají v rukou moc, jsou např. schopni ze společenského systému získat obrovské finanční prostředky. Prostřednictvím nich jsou též schopni ovládat vybrané jedince. I tuto problematiku však lze udělat předmětem vědeckého poznání a ukázat, jak systém moci funguje. Především pak ukázat, proč a kde nefunguje, kde selhává, kde naráží na bariéry svých možností, jak probíhá jeho krize, kdo a jak jej může změnit.

3. Pokud by se někomu podařilo odhalit příčinu současných problémů, bude za to po zásluze potrestán a neštěkne po něm ani pes.

K tomu: Individuální riziko vždy existuje. Zejména v dnešní době narůstajícího globálního špiclování. Právě proto jde o to, aby to, oč tu běží, kvalifikovaně pochopilo velké množství lidí. Abychom na základě trpělivého poznávání a prokomunikování pochopili základní parametry toho, co se odehrává, a stali se aktivními účastníky změn. Proto se poznání společenské reality musí sestávat z celé řady prvků, např.: a) zasazení současné doby do širších rámců; b) propracovaného konceptu reforem, které je nutné uskutečnit (včetně – nazvěme to – "technických detailů"); c) odpovědi na otázku, co by normálního člověka mělo motivovat k tomu, aby se s pochopením toho, oč tu běží, angažoval; d) objasnění původu a způsobu reprodukce současné moci; e) identifikování příčin a průběhu krizí současného systému moci a na základě toho předvídání, co se bude odehrávat; f) navržení způsobu využití změn, ke kterým bude docházet. – A to vše bude nutné vyložit uceleně, srozumitelně. Monografie, kterou jsem uveřejnil právě před dvěma dny před napsáním tohoto příspěvku, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2316-reformy-99-odkaz-na-monografii.html

je prvním pokusem. Pokusem, který má řadu nedostatků, který však ukazuje, že to jde. A ještě něco. Analýza toho, jak je generována a jak funguje (resp. nefunguje) současná moc ukazuje, že přímo v centrech (jádrech vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad) dochází k zásadním změnám. Krize je reflektována i na této úrovni. Mj. proto je významnou součástí ucelené odpovědi na otázku, co dělat, i srozumitelná, realistická a teoreticky podložená pozitivní vize. Střety na nejrůznějších úrovních a v různé podobě probíhají a ještě s větší intenzitou budou probíhat v této oblasti, tj. mezi těmi, kdo pozitivní vizi vidí a kdo ji nevidí či přesněji vidět nechce.

4. Realitu vidíme každý po svém. Týmová práce je jen fikce.

K tomu: Tak se to může jevit jen tomu, kdo to nezkusil a zůstává uzavřen ve svých názorech. Když jsme schopni vytěžit cenné poznání z děl, která byla napsána před sto, dvěma sty léty, dokonce i před dvěma tisíci léty, lze vytěžit i z toho, nad čím pracuje kolega v týmu. Je to otázka vztahu k lidem a úcty k druhému. Fascinující příklad týmu, kterým disponoval Galileo Galiei, ukazuje, že to jde. Právě tento tým (tým a nikoli sám Galilei, který se v řadě věcí mýlil a byl korigován svými kolegy v týmu) stál u zrodu novověké racionality.

5. Žijeme si dost pohodlně. Není nikdo, kdo by si chtěl pálit prsty a riskoval, že přijde o svůj klid.

K tomu: Jakmile kdokoli přestane hledat odpověď na zásadní otázky doby (o co jde a co dělat), nebo se spokojí s příliš jednoduchou odpovědí (ve stylu "tito jsou hodní a tito zlí, tito za všechno zlé mohou"), nutně se vyprázdní existenciální náplň jeho života. Efekt vyprázdnění (ztráty smyslu) je vždy, v každé době, tím intenzivnější, čím více každý na své kůži problémy pociťuje. Před tíží doby neutečeme. Pokud je doba zlá, nutí lidi k odhodlání problémy řešit nejen existenční, ale i existenciální tíseň. Tak to má člověk v sobě zabudované logikou vzniku sebe samotného jako součásti lidského rodu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2096-reformy-30-hledani-smyslu-i.html

http://radimvalencik.pise.cz/2097-reformy-31-hledani-smyslu-ii.html

(připomínám, že individuální rozměr musí být součástí ucelené koncepce řešení současných problémů).

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář