K problematice penzí aktuálně/5

Na několik dní přeruším seriál o Husovi a do seriálu o reformách zařadím několik článku souvisejících s tématem penzí a veřejnou diskusí v Poslanecké Sněmovně, která proběhla včera 1. října. Uveřejňuji stručný záznam se svými poznámkami:

Penzijní systém - hrozivý implicitní deficit. Nutno dosáhnout konsensu ke změně. Doposud se nic nezměnilo. Lidí si šetří na stáří zcela nedostatečně. To je poznatek behaviorální ekonomie všude ve světě. Z behaviorální ekonomie též vyplývá, že se musí člověk přimět: Sami byste se museli odhlásit z nového systému, abyste zůstali ve starém. Volit něco mezi Novým Zélandem a Švédskem. Nerozhodnutí spadnou do veřejnoprávního fondu.

K tomu ode mě: Naprosto chybí rozbor dosavadních zkušeností z fungování tzv. 2. pilíře (fondového systému) ve srovnatelných zemích (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Pobaltí apod.). Kromě toho rozbor dopadů na stávající systém a interakce mezi systémy.

Problém: Růst počtu obyvatelstva 65+. Cíl zachovat náhradový poměr (důchod/průměrná mzda) 40 %. Nutno uchovat maximální počet pracujících vzhledem k počtu 65+. Významně se zvyšuje míra zaměstnání starších osob, ale rychleji než v jiných zemích (Německo, Severské země). V ČR pracuje jen 30 % z těch, kteří tvrdili, že budou pracovat v penzijním věku. V západních zemích je to až 70 %. Podle průzkumu příčinou není zdravotní stav. Důvod odchodu do důchodu: Byl dosažen důchodový věk. Lze očekávat, že dojde k prolomení stropu 65 let.

K tomu ode mě: Přehlíží se zásadní otázka – prodloužit do dobu produktivního uplatnění diferencovaně formou účinných motivací, nebo vynuceně a paušálně? Automatický příklon k vynucenému paušálnímu prodloužení, což je dle mého názoru slepá ulička a ve svých důsledcích nebezpečné.

Daniel Münich:

Hrozba oslabení veřejných rozpočtů v důsledku implicitního dluhu stávajícího penzijního systému. Řešení: 1/ Velký efekt mateřských školek, vyšší zaměstnanost žen, vyšší příjmy do penzijního systému – zde se nabízejí další možnosti zejména v oblasti dostupnosti veřejných služeb; potvrzuje to i srovnávací analýza dat s jinými zeměmi. 2/ Zbytečně dlouhý a neefektivní vzdělávací proces – možnost zvýšení efektivnost, souběh s výdělečnou činností či s rodičovstvím. 3/ Zvýšení kvality vzdělávacího procesu a dopady na HDP.

K tomu ode mě: Poctivá analýza. Rezervy, na které ukazuje, je dobré znát, vidět, mít o nich představu.

Jaroslav Vostatek:

Nutno TRANSPARENTNOST, ZÁSLUHOVAT, SROZUMITELNOST (zatím je v tom "binec"). Zejména valorizace důchodů nesrozumitelná. Stačilo by přejít na rakouský plně zásluhový (NDC) důchod, každý má každý rok přepočítané, kolik dostane podle toho, kolik do systému dal. Všechny změny realizovat formou postupného náběhu. Třetí pilíř je neústavní, navíc drahý.

K tomu ode mě: Kupodivu nereagoval na návrh Maláčové, který jde stejným směrem. Rovněž tak neukázal pozitivní dopad motivací v jím navrhovaném systému na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění.

Robert Jahoda:

Problémy přijmou cca za 30 let. Ad 3. pilíř – jedinec s průměrným příjmem šetřící podobu 26 let: 50% propad jak akcií, tak kurzů. Naspořeno 25 průměrných platů, tj. jeden průměrný plat na jeden rok, což je jen 9 %. Přehled možností, co s tím, pro a proti. Čím více budeme řešení odkládat, tím vyšší budoucí cena.

K tomu: Ani v jeho příspěvku nezmíněna možnost pozitivního dopadu motivací na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění a tím i výši výplat.

Vilém Kahoun:

Nutná komplexní revize sociálního zabezpečení. Důsledné rozdělení systému na zásluhový a solidární. První pilíř v současné době kombinuje solidárnosti i zásluhovost. Řešení: Nultý pilíř, základní dávka na stáří. Proti redukčním hranicím (tj. podpora zásluhovosti). Podmínka 35 let doba pojištění, příliš tvrdá. Individuální konta penzijního pojištění. Problém náhradních dob.

K tomu ode mě: Bez invence, nic nového.

Průměrný věk dožití v roce 2100: ženy 91,2, muži: 87,5. Počet obyvatelstva (v důsledku imigrace) se téměř nezmění. Nárůst počtu obyvatel 65+. Po dosažení důchodové hranice zaměstnanost prudce klesá, více než ve srovnatelných zemích. Zafixování hranice odchodu do důchodu na 65 létech by znamenalo prodloužení doby dožití v důchodu nad 25 %.

K tomu moje otázka: Kolik bude zbývat člověku, který půjde v 67,2 létech kolem roku 2050 do důchodu let života? 89,6 let? – Neodpovídá realitě.

Tereza Štyglerová: Musí se uvažovat komplexně.

Vladimír Bezděk:

1/ Jak zabezpečíme stabilitu povinného důchodového pilíře? 2/ Chceme provést diverzifikaci povinného důchodového pilíře? 3/ Jak vyřešíme existující příjmovou solidaritu, která je příliš vysoká? 4/ Jak vyřešíme otázku mezigenerační solidarity (co celoživotně zaplatím a co dostanu)? – Příjmy zvyšovat nelze. Rozhodující je důchodový věk. Věk 65 let jako hranice odchodu do důchodu dlouhodobě neudržitelný.

K tomu: Ani v jeho příspěvku nezmíněna možnost pozitivního dopadu motivací na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění a tím i výši výplat.

Danuše Nerudová:

Varianty – A: Omezení výdajů. B: Zvyšovat příjmy. C: Poměr mezi příjmy a výdaje. – A nepřichází v úvahu, příliš velká chudoba. B – i kdyby se zvýšil důchodový věk, nestačí, v roce 2070 by musel být věk odchodu do důchodu 73 let. C – zvýšení sazby pojistného, zvýšení spoření ve 3. pilíři při snížení důchodů v základní části, jasná pravidla solidárního financování, tj. nultý pilíř financovaný z daní a plně zásluhový systém – patrně nejdůležitější krok a nejlepší řešení.

K tomu: "jasná pravidla solidárního financování, tj. nultý pilíř financovaný z daní a plně zásluhový systém – patrně nejdůležitější krok a nejlepší řešení" – K tomu krok správným směrem.

Jiří Václavek (moderátor), ad Vostatek: Navrhuje Maláčová změny, které jdou směrem ke zjednodušení systému?

Jaroslav Vostatek: Ano. Jsem optimista. První krok by mělo být zrušení redukčních hranic.

K tomu:Jde o mnohem víc, než o větší "zásluhovost", jde o: 1/ (Primárně:) Vytvoření stimulací k prodloužení doby produktivního uplatnění. 2/ (Sekundárně:) Vytvoření ekonomické základny pro samofinancování (financování na bázi kontraktů) těch služeb, které umožňují prodloužit dobu produktivního uplatnění člověka (návazně pak o proměnu celého ekonomického systému).

(Pokračování)