R2017/064/M: Pavlát: Neduhy současné vědy/6

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejnil doyen těchto konferencí Vladislav Pavlát příspěvek o problémech současné vědy, ve kterém spojil hluboké znalosti metodologie se svými životními zkušenostmi. Příspěvek dopracoval do podoby článku, který rozhodně stojí za prostudování a promyšlení. Uveřejňuji jej na pokračování i v rámci prezentace závěrečných prací na naší monografii. Z důvodu snadnější orientace dávám do první části abstrakt, klíčová slova, úvod a literaturu.

Jsou dnešní choroby vědy a badatelů nevyléčitelné? – 6. část

Vladislav Pavlát

4.4. "Nemoci" z přeorganizovanosti studia

Je zcela nezbytné doktorandovi narýsovat cesty, po nichž má kráčet, a z nichž nemá sejít. Ani talentovaný doktorand nemusí mít smysl pro povinnost a není-li kontrolován, stane se lajdákem (pokud ovšem jím již dříve nebyl).

Zájmem školicích pracovišť přirozeně musí být snaha doktorandům zpříjemňovat studium např. pořádáním různých diskusí, dodatečných přednášek i speciálních konferenci pro doktorandy. Avšak i zde s mírou, protože všeho moc škodí.

4.5. Kvalita konferenčních příspěvků a (ne)kvalita posudků anonymních posuzovatelů

Problém odborných konferencí na vysokých školách, kde jsou neoddělitelnou součástí dění, jehož se obvykle zúčastňují také doktorandi z různých pracovišť, zde zredukuji jen na jedinou poznámku: požadavky na kvalitu příspěvků v posledních letech značně rostou; dnešním standardem pro posuzování předložených příspěvků na kvalitních konferencích je tzv. double blind review - dvojí oponentura anonymními oponenty. Většinou to ale lze jen velmi obtížně plnit, nevěnujeme-li se soustavněji výběru oponentů a jejich instruování.

4.6. Má pro doktoranda platit” publish or perish?” ve všech fázích jeho doktorského studia?

Velmi stručně: nikoliv. Doporučoval bych, aby doktorand začínal publikovat až tehdy, když se mu podaří vytvořit např. hodnotnou zkouškovou práci vztahující se k tématu jeho disertace. Jinak často vznikají polotovary, které v konečných důsledcích (když se před obhajobou začnou sčítat publikace) někdy mohou doktorandovi spíše v očích oponentů uškodit než pomoci. "Boj o čárky" patří mezi dosti vážné nakažlivé choroby, které by se včas měly léčit.

A co takhle místo výhružného hesla prosazovat nové, motivační heslo: "Publikuj a zvítězíš!" Možná, že by to mnoha doktorandům znělo lépe a zbavilo je to stressu. Nejspíše se to ale asi neujme, neboť "regulaci strachem" vrchnost (na všech úrovních) odjakživa pokládá za nejsnazší a nejúčinnější. 

4.7. Komercializace doktorského studia

Bylo by zajímavé, porovnat, jak je na tom doktorand v Česku, pokud jde o relaci náklady instituce/ náklady doktorandovy. Je to hodně složité, ale bylo by to zajímavé (i v mezinárodním srovnání.)

5. Místo závěru

Jsem rád, že zde mohu potvrdit – hlavně díky diskusím s kolegy z různých pracovišť naší university i jiných universit – svůj určitý, byť omezený optimismus co do léčení chorob alias překonávání různých barier jak ve vědě, tak i v oblasti přípravy mladých vědeckých generací. Ač některé optimistické zvěsti ze zahraničí – např. o blížícím se konci absolutní nadvlády "impaktistů" nebo o bojkotu aligátorů - k nám již postupně přicházejí, zdá se, že nebude trvale možné nadále neotvírat okna a nevětrat.

(Pokračování dalším příspěvkem)