Pokračuji v mapování gejzíru absurdit, které přináší současná doba a v nichž se vyjevuje rozpad současné globální moci v logice komplexu her TITANIC. Uveřejňuji v rámci seriálu o reformách mírně modifikovanou verzi článku, který jsem zveřejnil již včera při příležitosti 600. výročí upálení Jeronýma Pražského.

Plním si svoji povinnost. Poprvé v Římě. Ve svém věku jsem už měl výčitky svědomí, že se tam snad ani nepodívám.

Foto 1: Pozůstatky antického Hippodromu. Hned pod Palatinem, aby se na závody mohli koukat císařové.

Foto 2: Tibera. Trochu špinavá, ale přece jen pěkná.

Včera jsem s využitím modelu hry typu "Tragédie společného" ukázal, proč a jak došlo ke zhroucení hry na "vyvolené" v rámci komplexu her TITANIC. Toto zhroucení odstartovalo řadu dalších her, k jejichž popisu a utřídění se dostanu v dohledné době. Nyní se zaměřím na absurdity, které zhroucení hry na "vyvolené" každodenně přináší a bude přinášet. Tady je první z nich.

Plním si svoji povinnost. Poprvé v Římě. Ve svém věku jsem už měl výčitky svědomí, že se tam snad ani nepodívám.

Foto 1: Koloseum z druhé strany. Od čeho jsou ty díry ve zdi? Nepodařilo se nám zjistit.

Foto 2: Pohled na zbořený chrám ve Forum Romanum.

Plním si svoji povinnost. Poprvé v Římě. Ve svém věku jsem už měl výčitky svědomí, že se tam snad ani nepodívám.

Foto 1: Ještě jednou noční Koloseum.

Foto 2: Foto 2: Traianovo obchodní centrum antického Říma.

Foto

Před několika dny (22. května) jsem v článku "R2016/111: TITANIC - experiment naostro/3"

Plním si svoji povinnost. Poprvé v Římě. Ve svém věku jsem už měl výčitky svědomí, že se tam snad ani nepodívám.

Foto 1: Těsně před přistáním. Letiště je kousek od moře.

Foto 2: Na hotel jsme dorazili až večer. Ale i pozdně večerní procházka stála za to. Santa Maria Maggiore. Mnohem

O tom, jak funguje současná globální moc, vypovídá následující německé video (z televizní stanice ZDF). Zaslouží si důstojné místo v seriálu a reformách:

Toto je opravdu v nejlepších tradicích České sody:

S menším odstupem času pokračuji v pouti k pramenům Šáreckého potoka. Prameny Šáreckého potoka vlastně neexistují, protože potok mění název. Takže vlastně skončím u pramenů Litovického potoka.

Původně jsem měl připraveno ke zveřejnění až 27. 5. v rámci seriálu o reformách. (A taky tam bude zveřejněno.) Ovšem Jakub Janda zase blbne a tak zveřejňuji mimo seriál s předstihem. Tady to je, přesně tak, jak jsem napsal dnes ráno - i s tím dovětkem (važme si toho, že máme Jandu):

K problému solidarity a tržní alokace ve zdravotnictví

Každý rok v tuto dobu vyrazím na jedno z nejkrásnějších míst kousíček od Prahy. Necelých 30 km od středu. Skoro celou dobu se jede po dálnici. Od sjezdu z dálnice k cíli je to 5 km. Celkem 40 minut.

Jde se kolem velkého kopce, asi 7 km. Nádherné výhledy. vzácná květena, romatnická místa - a v tuto dobu i májovky. Jednou jsem jich zde našel i dva kg.

Kopec nad osadou Záhrabská.

Každý rok v tuto dobu vyrazím na jedno z nejkrásnějších míst kousíček od Prahy. Necelých 30 km od středu. Skoro celou dobu se jede po dálnici. Od sjezdu z dálnice k cíli je to 5 km. Celkem 40 minut.

Jde se kolem velkého kopce, asi 7 km. Nádherné výhledy. vzácná květena, romatnická místa - a v tuto dobu i májovky. Jednou jsem jich zde našel i dva kg.

Kopec nad osadou Záhrabská.

Z hlediska specificky českých podmínek má smysl při zkoumání předpokladů pro realizaci komplexních reforem věnovat pozornost i vývoji KSČM. Z několika důvodů:

1. Paradoxně je to politická strana klasického typu, která v důsledku shody řady okolností nejvíce odolová procesu eroze, kterým jsou postiženy všechny tradiční politické strany.

2. Je stranou ideového typu a to, jak je schopna

Do seriálu o reformách zařazuji i připomínku "Kauzy Ransdorf". V logice věci. Na to, jakým způsobem současná globální moc manipuluje s veřejným míněním si je nutné a znovu připomínat. Už proto, abychom si uvědomili nutnost bránit se, A také, abychom se naučili se bránit.

V logice věci zařazuji do seriálu o reformách dříve napsaný článek. Je o tom, jak současná globální moc ovládá a používá tzv. celebrity:

Marek Eben v roli krále Majálesu v Olomouci asi před stovkou studentů lehce, s trochou vtipu i bez něj parodoval Zemana a jeho Ovčáčka. Dostalo se mu

S menším odstupem času pokračuji v pouti k pramenům Šáreckého potoka. Prameny Šáreckého potoka vlastně neexistují, protože potok mění název. Takže vlastně skončím u pramenů Litovického potoka.

Foto 1:

Vracím se k ještě jednomu článku, ktrý jsem napsal před několika dny a který je také svým způsobem markerem toho, že se rozehrává komplex her typu TITANIC. Jedná se spíše o komedii, pokud by z toho, jak rychle degeneruje současná moc, neběhal člověku mráz po zádech. Zde je uvedený článek:

Událostí, která stojí za zaznamenání i v rámci seriálu o reformách k která mě vedla k urychlenému zveřejnění předcházející čtyřílné série o komplexu her TITANIC, je vystoupení bývalého německého prezidenta Wulffa, kterému věnovala média značnou pozornost a jehož analýzu jsem zveřejnil 9. května odpoledne, a tragická událost v Mnichově, která se stala hned druhý den ráno.

Zde je můj článek

Zavítal jsem do polského města. Nění vyhledávaným turistickým cílem, ale má svůj půvab.

Katovice.

Foto 1: Historické centrum. Malé, ale pěkné. Jsou do něj poměrně citlivě vloženy moderní vestavby včetně vyvedeného nového nádraží.

Foto 2: Jedna z nejhezčích budov (ta prostřední),

Zavítal jsem do polského města. Nění vyhledávaným turistickým cílem, ale má svůj půvab.

Které město to je? (Odpověď uvedu zítra)

Následující foto hodně napoví:

Foto 1: Létající talíř? Ne sportovní hala.

Foto 2: Moderna a opuštěná šachta. Tak teď už bychom mohli uhodnout,

Raná. Kopec, ze kterého se lítá vzhůru. A jsou z něj i pěkné výhledy. Bez větších problémů se k němu dá dojet z Prahy autem. A výhledy z něj jsou nádherné.

A rostou zde i velmi vzácné kytky. Pár jsem jich vybral.

Foto 1: Hlaváček jarní. Vydrží dlouho. Je to vidět i z květů, které jsou trochu poznamenány nedávnými mrazy. Září na mnoha místech

Wulff: "Považuji za výdobytek civilizace, že v Německu může každý věřit tomu, čemu chce, a že nikdo nikoho k víře nenutí. Protože na evropské půdě bylo

S menším zpožděním jsem se dostal k napsání stručné informace o tom, jak dopadl seminář v Jihlavě. Připomenu to nejdůležitější:

7.5. proběhl v Jihlavě tento seminář "Nové republiky" (jejíž duší je Ivan David):

Budoucnost pro dolních 10 miliónů

Vystoupili:

MUDr.

K problematice prokomunikování reforem se vztahuje tento příběh, který se stal hitem a v jistém smyslu i pomníkem ČT postaveným ještě zaživa:

V předvečer

Pravý česnek medvědí

Dnes 7.5. probíhá v Jihlavě od 10.00 tento seminář:

Do seriálu o reformách zařazuji tři navazující články připomínající oděský masakr v roce 2014 v době, kdy si toto výročí připomínáme. Je o to, jak otevřít prostor pro prokomunikování reforem.

Měl jsem možnost o víkendu zavítat do jednoho z nejhezčích polských měst se slavnou minulostí - Krakova.

Uveřejňuji další foto, které by mohly mít titulek "Krakov, jak ho neznáte".

Foto 1: Pohled z vápencového kopce nedaleko centra Krakova na... Co to vlastně je? Vypadá to hrůzně. Půjdu se tam podívat.

Do seriálu o reformách zařazuji tři navazující články připomínající oděský masakr v roce 2014 v době, kdy si toto výročí připomínáme. Je o to, jak otevřít prostor pro prokomunikování reforem. Vyprázdněná, zapouzdřená, vydíratelná a manipulovatelná euroreprezentace totiž blokuje nejen vyšetřování tohoto masakru

Měl jsem možnost o víkendu zavítat do jednoho z nejhezčích polských měst se slavnou minulostí.

Do Krakova.

Poslední série foto z toho města je unikátní. Málokdo na daném místě byl. Pozoruhodný církevní komplex, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Prý postmoderní. Možná by se dala použít i jiná slova. Tady na s. 97 až 102 jsem o tom našel něco víc:

Měl jsem možnost o víkendu zavítat do jednoho z nejhezčích polských měst se slavnou minulostí - Krakova

Foto 1: Pohled z okna hotelu. Vykouklo slunce.

Foto 2: Nedaleko od centra jsou vápencové kopce, ze kterých se nabízejí zajímavé výhledy na město.

Před pár dny jsem uveřejnil - přiznávám, že trochu kontroverzní – článek nazvaný ""Sluníčkáři" a "náckové"". Zaznamenal jsem na něj velké množství reakcí a několik tisíc jeho přečtení. Myslím, že si zaslouží zařazení do seriálu o reformách, konkrétně do tématu prokomunikování reforem. Předně upřesním to, co chápu pod pojmem "sluníčkář". Nemám na mysli ty, co hledají to dobré v lidské duši. Podle mého názoru se začal pojem "sluníčkář" odvíjet od symbolického používání tibetské vlajky. Mj. v hloučku protikomunistických aktivistů letos na Prvního máje také jedna taková vlajka byla. Pro mne je tento "sluníčkový" symbol deklarací dobrovolného intelektuálního sebeomezení, která má jasný cíl: Nepřemýšlet, neporovnávat, ignorovat argumenty a realitu, podporovat používání dvojího metru jako "velkého klacku", resp. nástroje současné globální moci a nekriticky sloužit současné globální moci v očekávání odměny a dnes i záchrany v rozehrávané hře (komplexu her) typu TITANIC. Stačí si uvědomit, že režim, který v Tibetu vládl do roku 1950, byl z hlediska lidských práv nejkrutější teotyranií v dějinách. Dalším atributem "sluníčkářů" je, že v rámci svého "sluníčkového" boje za lidská práva nejen ignorují vraždění např. na Ukrajině a v Turecku (vražděni jsou novináři, intelektuálové zvolení politici, civilní občané a to stále a za stálého mlčení "naší" euroreprezentace), ale někteří z nich s tímto vražděním sympatizují. Proč? Protože právě v tomto mlčení "naší" euroreprezentace spatřují sílu současné globální moci, které slouží právě proto, že "je to v nich", že se vydali na cestu nekritického slouhovství. Proto pro mě je "sluníčkářství" vrcholem pokrytectví a nemám pro něj porozumění. Tady je článek, ke kterému jsem napsal pár úvodních řádků:

Potkal jsem včera ve vinárně "U Libušky" (v ulici Voršilská) kamaráda. Slušný a vzdělaný člověk, tak trochu (spíš dost) sluníčkář. Sdělil jsem mu svůj dojem z podvečerní procházky Prahy, která mě okouzlila. "Jo, Praha byla moc pěkná," – odpověděl – "dokud ji neovládli náckové s hradním pánem v čele."

Dělal jsem, že nechápu, jak to myslí, a odpověděl: "Máš pravdu. Přesně jako při nástupu fašismu v Německu na začátku 30. let. Stejné provokace jako s podpálením Reichstagu. Pokus o zapálení Kliniky, pochopitelně nevyšetřený. Teď zase nacistické malůvky na zdech. A to vše s podporou (minimálně) nečinnosti policie a zpravodajských služeb. A koordinováno s intenzivní medializací v ČT a dalších "našich" veřejných sdělovadlech, které si povinně platíme. A vůbec nejhůř – prvním, kdo legitimizuje tyto typicky náckovské praktiky je ministr pro legislativu a lidská práva Dienstbier!!! Takto daleko to nedošlo ani v Německu ve 30. létech. Ale stejně si myslím, že u nás náckové neprojdou. I když pokus o erdogenizaci EU tu je."

Dál jsme raději nepokračovali. Proč si kazit dobrou náladu. A hlavně – spěchal jsem na pracovní schůzku týkající se jednoho důležitého projektu. (Dopadla lépe, než jsem očekával.)

Bude to složité. Hlavní naší oporou je pochopení toho, o co jde, jak se bránit a jak napravit to, co se pokazilo. Zde jenom několik odkazů:

Za prvé: Nedělejme si iluze o "sluníčkářích". Jsou mezi nimi i slušní lidé. Velká většina z nich jsou však jen slouhové globální moci, viz:

1. Více či méně si uvědomuje, že se nachází v prostředí komplexu her TITANIC, tj. že může dojít k událostem, při kterých budou někteří obětováni, a to jak v přeneseném, tak případně i fyzickém smyslu.

2. Nevěří v možnost záchrany kooperativní cestou, tj. předpokládají, že se zachrání jen ti, co budou sloužit "té správné straně" konfliktů.

3. Věří ve svou vyvolenost a utvrzují se v ní vzájemně mezi sebou, tím že sdílejí určité informace, které jiní nemají.

4. Démonizují tu "druhou stranu", pěstují si její obraz jako nepřítele, který je vším vinen, který musí být zničen (čímž se zbavují morálních zábran, pokud jde odmítnutí kooperativního řešení).

5. Dělají ze svého pokrytectví vrchol morality, aniž by si to byli ochotni a dokonce i schopni připustit.

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/3355-vysledky-vypoctu-slunickaru.html

Za druhé: A co je to ta globální moc? Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

Na tento článek jsem se zvlášť těšil. Jako v kaňonu Slovenského ráje, přitom hned u Prahy.

Podle mého názoru se jedná o NEJVĚTŠÍ VODOPÁD v blízkém okolí Prahy. Odhaduji skoro 20 m výška a slušný průtok. Snese srovnání s největšími vodopády ve Slovenském ráji, a přece o něm nikdo neví.

Je z místa vzdáleného od centra Prahy pouhých 32 km. Autem jste zde za 40 minut.

Není nikde

Hlavní dojem ze sociálně demokratické oslavy svátku Prvního máje byl:  POHODA.

Dobrou náladu vytvořil již úvodní vystoupení Jirky Helekala. Skvělý výkon.

Sešlo se pár stovek lidí. Většinou sympatizantů.

Připravena

Na tento článek jsem se zvlášť těšil. Jako v kaňonu Slovenského ráje, přitom hned u Prahy.

Podle mého názoru se jedná o NEJVĚTŠÍ VODOPÁD v blízkém okolí Prahy. Odhaduji skoro 20 m výška a slušný průtok. Snese srovnání s největšími vodopády ve Slovenském ráji, a přece o něm nikdo neví.

Je z místa vzdáleného od centra Prahy pouhých 32 km. Autem jste zde za 40 minut.

Není nikde

Zavítal jsem na komunistický První máj. Vyšel na neděli, takže jsem nemusel obětovat tak vzácný prodloužený víkend.

Letos opět dorazil Milouš Jakeš. Téměř 94letý!!! Neuvěřitelné. A v kondici. Sedl si na místo vyhrazení diskusím. A diskutovala se zajímavá témata:

Lerošní zvláštností bylo i to,

Na tento článek jsem se zvlášť těšil. Záměrně ho uveřejňuji k svátku Prvního máje.

Podle mého názoru se jedná o NEJVĚTŠÍ VODOPÁD v blízkém okolí Prahy. Odhaduji skoro 20 m výška a slušný průtok. Snese srovnání s největšími vodopády ve Slovenském ráji, a přece o něm nikdo neví.

Je z místa vzdáleného od centra Prahy pouhých 32 km. Autem jste zde za 40 minut.

Není