Výsledky "výpočtu sluníčkářů"

21. duben 2016 | 09.14 |

S předstihem uveřejňuji podkladový materiál ke své sérii článků o tom, jak "vypočítat sluníčkářství" (což je pochopitelně určitá nadsázka). Materiál navazuje na výsledky analýzy komplexu her TITANIC prostřednictvím nástrojů teorie her. Následující článek dává určitou představu o tom, co využití teorie her v dané oblasti umožňuje. Proto příslušnou část uveřejňuji i mimo příslušnou sérii:

Nyní se můžeme dostat přímo k vymezení fenoménu "sluníčkář". K tomu, aby se prosadilo nekooperativní řešení umožňující záchranu VYVOLENÝCH, není nutné, aby všichni NE-VYVOLENÍ byli SLOUHOVÉ. Stačí, když SLOUHŮ bude dostatečné množství. Dejme tomu, že ze 100 % všech zúčastněných potřebujeme jen 10 % slouhů. (V realitě patrně mnohem méně.) A dejme tomu, že 30 % těch, kteří jsou na TITANICU, je ochotno (a dokonce chce) uvěřit fikci záchrany jako odměny za slouhovství. Přitom VYVOLENÍ jsou schopni omezence rozpoznat. Pak je rozhodování VYVOLENÝCH jednoduché. Vytvoří prostě jen fikci záchrany a najde se dost těch, kteří v tuto fikci budou věřit. A nejen věřit, oni se v rámci skupinové konformity (skupinové omezenosti) začnou v této fikci utvrzovat.

Někteří z nich od určitého momentu, kdy podlehnou memplexu "sluníčkářství", který jim umožňuje si tuto víru uchovat, se v ní začnou skupinově utvrzovat a snažit se ji šířit; budou tím oddanějšími SLOUHY, čím více markantů toho, že se jedná jen o fikci záchrany prostřednictvím VYVOLENÝCH, bude.

Tímto jsme vlastně vymezili pojem "sluníčkář". Je to jen, kdo:

1. Více či méně si uvědomuje, že se nachází v prostředí komplexu her TITANIC, tj. že může dojít k událostem, při kterých budou někteří obětováni, a to jak v přeneseném, tak případně i fyzickém smyslu.

2. Nevěří v možnost záchrany kooperativní cestou, tj. předpokládají, že se zachrání jen ti, co budou sloužit "té správné straně" konfliktů.

3. Věří ve svou vyvolenost a utvrzují se v ní vzájemně mezi sebou, tím že sdílejí určité informace, které jiní nemají.

4. Démonizují tu "druhou stranu", pěstují si její obraz jako nepřítele, který je vším vinen, který musí být zničen (čímž se zbavují morálních zábran, pokud jde odmítnutí kooperativního řešení).

5. Dělají ze svého pokrytectví vrchol morality, aniž by si to byli ochotni a dokonce i schopni připustit.

Procesy seskupování "sluníčkářů" do kolektivů, ve kterých se ve svém vidění reality vzájemně utvrzují, probíhají v podstatě spontánně. Nejsou nijak zvlášť organizovány.

Jen se vytvoří vhodné prostředí založené na vytváření:

1. Fikci všemocnosti (demonstrací síly).

2. Pěstování představy o nepostradatelnosti slouhů a jejích výjimečných kvalitách.

3. Využití efektu skupinové stupidity, tj. "věříme všichni společně, a proto to tak musí být".

4. Vyvolávání nenávisti proti těm, kterým hra došla: Právě proto, že jim došla, jsou v očích omezených slouhů méněcenní, jsou nepřítelem, kterého nenávidí se vší intenzitou svého "sluníčkářství".

5. Citlivé poskytování in-side informací o tom, jaké řešení té či oné konfliktní situace se prosadí v realitě doslova "za každou cenu", a to z následujících důvodů:

- demonstruje se tím moc,

- vyplývá z toho určitý benefit pro "sluníčkáře" (vědí, jak se mají zachovat, jak to dopadne a která strana sporu či konfliktu je ta pravá),

- testuje se tím afinita "sluníčkářů" vůči moci, které slouží.

"Sluníčkáře" lze poměrně snadno rozpoznat. A lze rozpoznat i ty, které "sluníčkáři" obzvlášť nemají v oblibě. Ty, kteří prošli raným stádiem pokusu o jejich "zesluníčkáření", nenechali se však příslušným memplexem ovládnout, získali vůči tomuto memplexu přirozenou imunitu. Z pochopitelných důvodů jsou tyto osoby (zvlášť pokud získají status významné osobnosti) "sluníčkářům" trnem v oku. Snaží se je zdiskreditovat všemi prostředky.

Významným kritériem stavu společnosti je to, jak úspěšná je snaha VYVOLENÝCH v komplexu her TITANIC zdiskreditovat významné osobnosti, které jsou imunní vůči memplexu "sluníčkářství". Pokud obliba takových osobností roste, ukazuje to na krizi "sluníčkářství". Reakcí ze strany "sluníčkářů" je pak stupňující se nenávist nejen vůči příslušným osobnostem, ale i vůči celé zemi a všem normálním obyvatelům v ní. To jsou hořké konce "sluníčkářství", které se daly předpovědět, viz 7. bod mého novoročního desatera:

"...pro rok 2016 ještě jedna prognóza: Sluníčkáři budou v defenzívě, většina z nich bude podléhat stálé většímu hlupství, poroste jejich agresivita, nesnášenlivost, servilita vůči globální moci, druhorepublikové kolaborantství, pokrytecké národní sebemrskačství a hulvátství. Část z nich si naopak začne uvědomovat podstatu hry, ale nebudou to mít lehké. Prozření se neodpouští. Zejména ne ze strany těch, kterým zobali z ruky. Tak jim držme palce, ať vystřízlivění přežijí bez úhony."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3033-co-si-prat-do-noveho-roku-2016-moje-desatero.html

K tomu stojí zato připomenout ještě to, jak funguje současná globální moc:

http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

(Mj. kouknul jsem se právě teď do statistik mého blogu a zjistil, že článek o podstatě současné moci, který jsem uveřejnil při příležitosti výročí republiky loni v říjnu, si stále ještě udržuje vysokou čtenost, konkrétně 1.019 přečtení za posledních 30 dní.)

Další kroky v analýze fenoménu "sluníčkářství" udělám s využitím teorie her, viz příslušná série článků.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.07 (15x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Výsledky "výpočtu sluníčkářů" nekra 21. 04. 2016 - 15:07