Proč přešlapujeme na místě a jak dál?/3

V předcházejícím pokračování (viz https://radimvalencik.pise.cz/11613-proc-preslapujeme-na-miste-a-jak-dal-2.html ) jsem se zabýval problematikou laického sledování vývoje vědy o společnosti. Jednou z oblasti, ve které je nanejvýš aktuální, která je dostupná každému, kde si může každý udělat konkrétní představu, o co jde (a také se přesvědčit, že na to má), je penzijní problematika. Dokonce na ni sedí příklady, které jsem uvedl v předcházející části (viz odkaz na ni). Zcela nedávno jsem k ní napsal krátký seriál, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11577-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11578-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/11582-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-3.html

https://radimvalencik.pise.cz/11583-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-4.html

https://radimvalencik.pise.cz/11584-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-5.html

https://radimvalencik.pise.cz/11586-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-6.html

https://radimvalencik.pise.cz/11588-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-7.html

https://radimvalencik.pise.cz/11590-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-8.html

https://radimvalencik.pise.cz/11592-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-10.html

https://radimvalencik.pise.cz/11593-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-11.html

https://radimvalencik.pise.cz/11594-penze-uz-zase-jak-se-v-tom-vyznat-12.html

https://radimvalencik.pise.cz/11598-v-parlamentnich-listech-o-penzich-a-ekonomech.html

Každý si může snadno ověřit, že v daném případě pochopí, o co jde, že se v dané problematice lze vyznat, že si lze uvědomit i širší kontext této problematiky z hlediska zásadní změny, kterou prochází společnost. Tučně zvýrazněn odkazy upozorňují na to nejdůležitější, které si dovolím citovat:

Existují dva principiálně odlišné, protichůdné a vzájemně odlišné přístupy k penzijní problematice:

- První přístup se snaží prosadit řešení, které "bolí", tj. které je založené na restrikcích. Je to řešení nikoli ekonomické, protože navrhuje použití administrativních nástrojů k násilnému, paušálnímu prodloužení doby odchodu do důchodu. Toto řešení je ekonomicky neefektivní, podlamuje důvěru v penzijní systém a vede do slepé uličky. – To je přístup, k jehož prosazení u nás byla dotlačena tato vláda.

- Druhý přístup navrhuje řešení, které nejenže "nebolí", ale je bezprostředně spojené s naplněním přirozeného bohatství života a prodloužením plnohodnotného života člověka, tj. které se opírá o možnost vytvoření systému motivací pro prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění dle konkrétních psychických i fyzických možností každého jednotlivce a podmínek, v nichž se nachází. Tyto motivace se týkají nejen těch, o prodloužení doby, jejichž uplatnění jde (osob vyššího věku), ale také subjektů poskytující vzdělávací služby (od prvotního vzdělání až pod "upgrade" schopností ve vyšším věku), zdravotních služeb (včetně lázeňských), podmínek ve firmách apod. Tento přístup nejenže zvyšuje dynamiku ekonomického růstu, ale mění i jeho kvalitu v ekonomický růst šetrný k přírodě. Rovněž mění postavení člověka v práci, kdy roste význam tvůrčích mezigeneračních týmů.
Ano. Tak je to ložené. Pokud jde o analogii laického sledování vývoje vědy o společnosti se sportem či kosmonautikou, o kterém jsem hovořil v předcházející části, tak by člověk čekal, že to bude něco jako s hokejovým zápasem. Zastánci jednoho i druhého přístupu předvedou, co dovedou, a zvítězí ten lepší. Laičtí, ale kvalifikovaní fandové to mohou průběžně sledovat.

Brzy by se ukázalo, že protiekonomické, administrativní, paušální zvyšování věku odchodu do penze nepatří ani na mistrovství světa, dokonce ani ne do druhé národní ligy. Jenže v daném případě můžeme jít s analogií ještě dál. Soupeř, který by drtivě porazil toho, kdo neumí hrát hokej (v daném případě toho, kdo nerozumí či nechce rozumět penzijní problematice, což je doloženo v seriálu, na který odkazuji) není k zásadní diskusi o  penzijní problematice připuštěn. Alespoň ne do mediálního mainstreamu, který se dané problematice věnuje. Doložitelně. Bohužel i tuto situaci známe ze současného "sportovního" dění, kdy se někomu omezí možnost účastni na soutěži.

A tak zatím nelze přejít ke třetí analogii laického sledování vývoje vědy o společnosti – srovnání s tím, jak byla veřejnost v šedesátých létech minulého století zaujata kvalifikovaným sledováním kosmonautiky. Pokud by si mediální mainstream plnil svou společenskou roli, mohli bychom sledovat přínosné diskuse:

- o tom, jak zkvalitnit vzdělání počínaje předškolním tak, aby si člověk vybíral a průběžně konkretizoval celoživotní dráhu svého produktivního uplatnění, která by mu "seděla", kterou by upravoval podle vývoje svého vzdělání, zdraví i situace;

- jak zainteresovat koncové stupně vzdělání na co nejdelším dobrovolném uplatnění člověka na profesních trzích, které mu přináší naplnění smyslu žití;

- jak průběžně provádět na míru šitý a účinný "upgrade" schopností člověka;

- jak na základě principu "co člověk do průběžného systému penzijního pojištění dá, to dostane dle pojistné matematiky v podobě doživotní renty zpět" motivovat každého k dobrovolnému prodloužení svého produktivního uplatnění;

- jak člověku umožnit kdykoli volbu na jedné straně mezi omezením výdělečných aktivit a na straně druhé dobrovolným prodloužením (byť i rozvolňovaných) výdělečných aktivit umožňujících zvyšování reálné doživotní renty;

- čím může k prodloužení doby produktivního uplatnění přispět systém zdravotní a lázeňské péče, který bude na tomto prodloužení vhodnými ekonomickými nástroji zainteresován;

- co lze učinit v oblasti firemní kultury a společenské zodpovědnosti firem, aby byl člověk co nejdéle, byť i přiměřeně profesně aktivní, udržoval společenské kontakty související s jeho profesním zaměřením a byl přínosný i z hlediska mezigeneračního přenosu zkušeností;

- jako podpořit rozvoj a zesíťování tvůrčích mezigeneračních týmů, které jsou nejvhodnějším prostředním pro dlouhodobé a postupně rozvolňovaného profesní uplatnění člověka;

- jak vše výše uvedené přispěje ke změně charakteru ekonomického růstu, přiblíží povahu ekonomického růstu naplnění smyslu žití, učiní růst dynamický a současně šetrný k přírodnímu i životnímu prostředí.

... - Tak o tomto si zatím můžeme nechat jen zdát, přitom je to doslova na dosah ruky. Stačí jen kvalifikovaně sledovat, o co v dané oblasti jde, a nenechat cizí moc prostřednictvím morálně i ideově vyprázdněných osob devastovat naši zemi. Máme na to?!

(Pokračování)