Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

PENZE. Už zase! Jak se v tom vyznat?!/7

0pt;font-family:"Times New Roman",serif; mso-ansi-language:UZ">Vybírám z jeho rozhovoru to nejdůležitější, od svého textu odlišuji barevně a průběžně komentuji. Hlavní myšlenky J.Šulce jsem uspořádat tak, aby co nejvíce vynikla odlišnost toho, co dělá vláda, s nosnou alternativou, zejména to, že se jedná o neslučitelné, protikladné a protichůdné cesty. Tj. čím rychleji zastavíme vládní destrukci penzijního systému, tím dříve a s menšími ztrátami budeme moci začít realizovat skutečnou reformu průběžného systému penzijního pojištění. K tomu, co je podstatou skutečné reformy penzijního systému J.Šulc uvádí:

"...lidi v tom věku, kdy mají nárok na důchod, z práce v podstatě vyženeme, protože to ‚pocukrování‘ a ta motivace, aby v té práci dál zůstali, je směšná. Nedivím se, že Česká republika patří mezi evropské rekordmany v podílu populace, která se dožívá důchodového věku a okamžitě odchází do důchodu. Ve spoustě jiných zemí panuje rozumné stanovisko, aby člověk, pokud může, pokud chce, pokud mu stát umožní dobré podmínky, zůstal pracovat do 66, 67, klidně do 70. Proč ne? - Vím, že řada článků v Parlamentních Listech pochází z pera pana docenta Radima Valenčíka. Ten to spočítal. Jeho materiál má Jurečka, má ho Babiš. Proč si ho pořádně nepřečtou? V tom s ním držím basu."

Návazně na to k otázce"Stanovit tedy natvrdo věk odchodu do důchodu považujete za nesmysl?" dodává:

"Je to zbytečné. Všichni jsme kdysi básnili o švédském modelu. Ve Švédsku, když má člověk nárok na důchod, tak si nechá spočítat od úřadů, jaký by ten důchod měl být. A podívá se, jestli se mu vyplatí dál pracovat, nebo nevyplatí, a podle toho se rozhodne. Ve Švédsku je podíl těch, co dál pracují, čtyřikrát větší než u nás. Protože jejich politici přemýšlejí hlavou, a ne prostě jako účtař, jako Stanjura, že by ho to stálo na příjmech na sociálních odvodech. To je politika škudlilství, která nemá obdoby. - V německém systému, který, bohužel, prosákl ještě za Rašína do Rakouska-Uherska a k nám za první republiky, když je nějaký problém, tak se začne šetřit. Anglosasové to dělají jinak. Začnou víc vydělávat. O tom to přece je. - Valenčík a já navrhujeme takovou důchodovou reformu, kdy odchod do důchodu bude formálně dán, ale ten člověk se rozhodne podle toho, jestli se mu do důchodu vyplatí jít, nebo nevyplatí. A zváží si svoje možnosti.

K tomu ode mne:

Zde je stručně a jasně řešeno o co jde. Je zde ovšem technický problém, který je třeba připomenout, ale také to, jak jej lze elegantně a bez rizik překonat. Náš současný průběžný systém je tak trochu "zbastlený". Kombinuje zásluhovost a příjmovou solidaritu dost nešťastným způsobem, tak jak se různé politické a věcné tlaky na tento systém uplatnily. Pokud by ho někdo chtěl celý předělat, vyvolá to značná pnutí a averze, čehož se každý bojí.

Není však nutné reformovat celý penzijní systém. Stačí jen jeho (jak jsme to nazvali) postgraduální nadstavbu, tj. z technických důvodů zastropovat věk odchodu do penze na současných 65 létech a těm, kteří budou schopni a ochotni  pracovat ve vyšším věku poskytnout adekvátní motivaci na základě následujícícho: To, co do systému průběžného penzijního pojištění odvedou "navíc" jim přeměnit v doživotní rentu, tj. podle pojistné matematiky očekávané doby dožití jim vrátit.

To vytvoří motivaci, která umožní DOBROVOLNĚ (nikoli vynuceně, administrativně) prodloužit průměrnou dobu pracovního uplatnění podstatně více, než destruktivním způsobem, kterým se o to snaží vláda, čímž podrývá důvěru v penzijní systém a tím i jeho příjmovou stránku.

Toto řešení má ještě jeden důležitý aspekt: Naplňuje smysl penzijního pojištění. Pojistnou událostí je totiž nikoli to, že se člověk dožije vysokého věku, ale to, že od určité doby, která u každého nastává individuálně, není schopen si plně či částečně zajistit dostatek prostředků pro důstojný život svou výdělečnou činností. Průběžný systém penzijního pojištění není založen na mezigenerační solidaritě, jak se mnozí nesprávně domnívají, ale na solidaritě mezi těmi, kteří ve vyšším věku mohou a chtějí pracovat, a těmi, kteří z fyzických, psychických důvodů či pod vlivem vnějších okolností již pracovat nemohou či nechtějí.

Postgraduální nadstavu lze nastavit tak, aby výplata z toho, co se vytvoří navíc tím, že člověk je výdělečně činný i ve věku po stanovené hranici (65 let), se promítne do příjmu všech osob (nad 65 let), které mají nárok na penzi, a to:

- Plně zásluhovou částku z prostředků, které člověk odvedl (po 65 létech) do systému.

- Základní částku, kterou dostane každý (nad 65 let) financovanou z daně z příjmu (i z dalších příjmu státního rozpočtu "navíc") těch, kteří jsou výdělečně činní (po 65 létech).

Z vytvoření podmínek pro prodloužení doby produktivního uplatnění člověka a tím i jeho plnohodnotného života tak budou mít prospěch všichni. Příslušné motivace lze přenést i do systému celoživotního vzdělání a zdravotní péče, které mohou podstatným způsobem k prodloužení dobrovolného produktivního uplatnění člověka přispět. A pochopitelně svou roli může sehrát i firemní kultura a vytváření tvůrčích mezigeneračních týmů. Toto vše se současná vláda snaží potlačit, dokonce se snaží pro tuto cestu řešení penzijní problematiky zničit podmínky.

A celý penzijní systém? Jakmile začne postgraduální nadstavba, tj. zvýšení motivací pro prodloužení doby produktivního uplatnění člověka, fungovat, bude možné administrativně stanovenou hranici posouvat od 65 let nikoli nahoru, ale dolu. Povede to nikoli ke snížení, ale zvýšení příjmů do penzijního systému, protože příslušné motivace bude možné nastartovat dříve. Přitom si každý člověk bude moci vybrat, zda zůstane ve "starém" systému, nebo přejde do "nového", motivujícího.

Výše uvedené, resp. velmi stručně prezentované řešení je výsledkem víceleté práce týmu při Vysoké škole finanční a správní, první soukromé ekonomické univerzitě, které získalo ohlas i na mezinárodních ekonomických fórech, kde bylo podrobně diskutováno, viz např.:

·       VALENČĺK, Radim a Miroslav JURÁSEK. POSTGRADUATE FULLY MERIT-BASED AND FULLY CLOSED PAY-AS-YOU-GO PENSION SYSTEM. Economy&Business. Burgas: Science Events Ltd, 2017, Neuveden, č. 11, s. 32-40, 11 s. ISSN 1314-7242.

·       MERTL, Jan, Jiří MIHOLA, Radim VALENČĺK a Jan BOSÁK. Postgraduate pension system´s extension: support tool for active ageing. Online. In Marcynkiewicz, E. PenCon proceedings 2018. Lodž: Lodž University of Technology, 2018, s. 63-75. ISBN 978-83-7283-900-8.

·       MERTL, Jan a Radim VALENČĺK. The Extension Of Pay-As-You-Go Pension Insurance System – Income And Expenditure Aspect. Economy & Business. Burgas: International Scientific Publications, 2019, roč. 13, č. 1, s. 77-86. ISSN 1314-7242.

·       VALENČĺK, Radim. Theories and mechanisms of productive employment in the context of Czech pension reform. Online. In Filip Chybalski, Edyta Marcinkiewicz. Pensions today. Economic, managerial, and social issues. Lodz: Lodz University of Technology Press, 2021, s. 156-169. ISBN 978-83-66287-93-8. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.34658/9788366287938.14.

·       MERTL, Jan a Radim VALENČĺK. On the Issue of Stabilising the Pay-As-You-Go Pension System. Online. In Nálepová, V., Blaštíková, M. Proceedings of the International Scientific Conference ECONOMIC POLICY: Post-Pandemic Challenges and Opportunities of the Czech and European Policy. Ostrava: Vysoká škola PRIGO, 2022, s. 223-231. ISBN 978-80-87291-32-0.

(Pokračování další částí rozhovoru)

Zpět na hlavní stranu blogu