Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
PENZE. Už zase! Jak se v tom vyznat?!/8
PENZE. Už zase! Jak se v tom vyznat?!/8
(Pokračování komentáře k rozhovoru J. Šulce pro Parlamentní listy)
Do diskuse k penzijní problematice vstoupil 29. dubna rozhovorem pro Parlamentní listy nestor v tomto oboru Jaroslav Šulc, který se účastnil práce v několika komisích pro penzijní reformu po dobu více než 20 let a intenzivně se danou problematikou zabývá i nyní. Je autorem i jednoho z nejucelenějších materiálů na toto téma, na který jsem odkázal již dříve, viz:
https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/
Celý rozhovor s J. Šulcem je zde:
Vybírám z jeho rozhovoru to nejdůležitější, od svého textu odlišuji barevně a průběžně komentuji. Pokračování začnu pasáží, kde s J. Šulcem ne zcela souhlasím:
"Hranice 65 let je naprosto mýtická, je to nějaký fetiš. Je jasné, že prolomena bude, jenom není jasné kdy. Ale když bude prolomena, tak bude důležité, aby byla prolomena férově a aby o tom lidé věděli v dostatečném předstihu. Jsem ve velkém rozporu se svými přáteli a kolegy z odborů, z levice, s komunisty, se socialisty i s ANO. Ale tohle je můj odborný názor a dokážu ho odborně obhájit."
K tomu ode mne:
Už se těším na diskuse s J. Šulcem na toto téma. Souhlasím s tím, že je naprosto přirozené, aby se s tím, jak se bude prodlužovat průměrná doba dožití ve zdraví, prodlužovala i průměrná doba výdělečné aktivity, a to i výrazně nad 65 let. Ale nikoli administrativně a paušálně. Tato hranice spíše bude mizet, rozplývat se a uvedu jak. To, že J. Šulc se nevyjádřil zcela přesně, umožňuje ještě z trochu jiného úhlu objasnit zásadní rozdíl mezi tím, co se snaží prosadit vláda, a tím, kudy vede cesta k efektivnímu systému.
J. Šulc použil ne zcela šťastnou či přesnou formulaci, která je v částečném rozporu s tím, co říkal. Připomenu to, co v odpovědi na otázku redaktora"Stanovit tedy natvrdo věk odchodu do důchodu považujete za nesmysl?" odpověděl: "Je to zbytečné. Všichni jsme kdysi básnili o švédském modelu. Ve Švédsku, když má člověk nárok na důchod, tak si nechá spočítat od úřadů, jaký by ten důchod měl být. A podívá se, jestli se mu vyplatí dál pracovat, nebo nevyplatí, a podle toho se rozhodne. Ve Švédsku je podíl těch, co dál pracují, čtyřikrát větší než u nás."
V dobře nastaveném průběžném systému penzijního pojištění není žádná administrativní hranice odchodu do penze nutná! To se uvědomme a zapamatujme.
Jenže u nás máme, jak jsem uvedl, systém trochu "zbastlený" z hlediska nastavení vztahu mezi zásluhovostí a příjmovou solidaritou. Pokud půjdeme cestou využití administrativní berličky a plně zásluhovou zavedeme (bez rizika a jakýchkoli nákladů) jen postgraduální část, kterou doplníme posílením jednotného základu penze společného pro všechny (tzv. nultého pilíře) z plného převodu daně z příjmu pracujících nad 65 let (plus ještě další prostředky, které vznikají prodloužením doby produktivního uplatnění, ale pro názornost stačí uvažovat jen daň z příjmu), pak se otevírá cesta k postupnému snižování této administrativní berličky a posilování motivující role penzijního systému ještě před dosažením 65 let. Postupně takto bude možné "pročistit" celý průběžný systém penzijního pojištění na základní podmíněnou jednotnou dávku, kterou dostane každý, a plně zásluhovou složku, kterou se převádí to, co člověk do systému odvedl, v jeho doživotní rentu a podíl na financování základní podmíněné jednotné dávky (tj. příjmovou solidaritu).
Ještě stojí za to připomenout některé další části rozhovoru J. Šulce pro Parlamentní listy, které jsou pro pochopení současné penzijní diskuse přínosné:
"Fialova vláda se jako čert kříže bojí zdanit bohaté a operuje jenom výdaji a schodkem rozpočtu. Proč nehovoří o příjmech? Proč nemluví o tom, že by se příjmy daly výrazně posílit? Přece každá mince má dvě strany. Samozřejmě ta neschopnost řešit generaci Husákových dětí se projevuje v tom, že všichni mají hrůzu z toho, že se prohloubí schodek rozpočtu jen kvůli důchodům o nějaká tři, čtyři procenta. Kristepane. My dáváme na důchody 8-9 procent, ale jiné země dávají také 9, 10, 11, 12, 14 a žijou. A nehroutí se. Tady je spousta demagogie, spousta lží a spousta zbabělosti. - Máme příšerně nastavený daňový systém, který v podstatě ožebračuje střední a nižší třídu, u nichž jsou ty daně extrémně vysoké, zdanění práce je o 10 procentních bodů výš, než by mělo být. Nezdaňuje se kapitál, všichni se bojí na ty kapitalisty sáhnout. A pak si vymýšlejí, že skrouhnou důchodce, kteří se neumí bránit. Vždyť je to prasárna, nic jiného. Vím, že na tom jednání na Hradě byl Vláďa Bezděk, bývalý šéf důchodové komise, kde se také rozumně dohodli. Závěry dosažené mezi odborníky jsou jasné. Ale politici se toho bojí jako čert kříže. Je to od nich obrovské farizejství a faleš."
Z hlediska role odborného přístupu je zajímavá i tato část:
"Byl jsem přizván k jednání České demografické společnosti. Je to parta, která se věnuje důchodové reformě, je to nějakých 15 lidí, všichni se navzájem známe a víme, která bije, a tu reformu jsme schopni napsat za týden. Ale to by nás ti politici museli poslouchat. Jenomže tady si každý z nich přihřívá svou politickou polívčičku, shání body a dělají tyhle vylomeniny. A my jsme analyzovali materiál pana Jurečky a řekli jsme: ‚Není to úplná pitomost, ale není to to pravé ořechové. Tudy cesta nevede.‘ Když se podíváte na jeho návrh a stanovisko komise, které je na webu, tak z toho vyplývá, že Jurečkův návrh má zuby. Je nerovnoměrný, nedemografický a je diskriminující v případě vývoje, který se nedá předpokládat, takže bude mít výkyvy, jako měl po covidu. - Navrhli jsme proto mnohem elegantnější variantu, spravedlivější, která je demografická a férová, a to je metoda, kterou jsme připravili už v roce 2016, to byla ta poslední Potůčkova komise. Měli jsme tam přizvané demografy, počítali jsme to a velmi dlouho jsme o tom diskutovali. Ale existoval tam obrovský konsensus, že věk odchodu do důchodu by se prodlužovat měl. Ale jen spravedlivě, demograficky a zase na principu takovém, aby v důchodu mohl každý člověk prožít zhruba čtvrtinu života. A protože tuhle informaci vláda má, má ji každých pět roků od statistického úřadu, tak jsme řekli, ano, do roku 2036 se s tím hýbat nebude, možná ještě déle, ale je pravděpodobné, že ten věk v nějakém horizontu deseti let čtvrtina života bude už znamenat, že ten člověk do důchodu nemůže jít v 64 ani 65 letech, ale možná v 65 a půl."
K tomu ode mne:
Na uvedeném jednání jsem byl. Práce, kterou odvedli demografové je skutečně vynikající. K tomu je ovšem potřeba dodat, že jako správní statistici uvažují v průměrech, a tako je nutné chápat i jejich stanovení doby, po kterou člověk v průměru musí pracovat, aby byl systém stabilní. V diskusi se ukázalo, že rozhodně nejsou proti tomu, aby se toho dosáhlo motivacemi, nikoli příkazy. Mj. byla to velmi názorná ukázka mezioborové či interdisciplinární spolupráce.
(Pokračování, jakmile se objeví něco zajímavého k této problematice)