Radimvalencik | Jaké reformy a proč (41) Připomínky k modelu (5)

Právě dnes mám narozeniny. Pokud mi někdo chce udělat radost, tak to může udělat dvojím způsobem:

Za prvé: Přečte si první díl tohoto seriálu o reformách a zamyslí se, jak by mohl přispět k naplnění záměrů, které tam formuluji, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

I s odstupem času si myslím, resp. jsem stále více přesvědčen, že to, o co se snažím je reálné, potřebné a neodkladné.

Za druhé: Zajde dnes někdy po 18.00 ke mně domů - oslavuji tím, že neformálně v kruhu zájemců probíráme ty otázky, o kterých píšu.

Uvedu ještě poslední část připomínek, které jsem nashromáždil jako reakce na obecný model, ze kterého koncept reforem vychází. Pro inspiraci a úplnost.

Názor I. Ludvíka uveřejněný na FB a reakce na něj:

Ivo Ludvík: Radime, díky za akademicky velmi zajímavý popis jednoho z důsledků upřednostňování poměřování kvality života etalonem materiálních hodnot a upozadění posuzování kvality lidského bytí materiálně nekvantifikovatelnými kritérii. To je základní problém západoevropské civilizace, zhoubný problém. Snaha o zkvalitnění, resp. vytvoření silného centralizovaného kapitálového trhu - v evropském rozměru - je východiskem ze situace, kdy centrální i komerční banky evropských států systémově nemají kam ukládat své prostředky a v jejich bilancích jsou pak americké dluhopisy stojící na základech sekuritizovaných paskvilů nebo přímo tyto investiční dobroty, které nakonec ohrožují globální ekonomický systém exportem neduhů superkreativního amerického ekonomického inženýrství do zemí evropského prostoru, kde kapitálové trhy v podstatě neexistující nebo jsou velmi rigidní.

Dušan Vyhlídal: Snaha o zkvalitnění, resp. vytvoření silného centralizovaného kapitálového trhu - v evropském rozměru - je východiskem ze situace, kdy centrální i komerční banky evropských států systémově nemají kam ukládat své prostředky a v jejich bilancích jsou pak americké dluhopisy... Svatá prostoto! Ekonomickým "inženýrstvím" jsou technokratické návrhy podobného typu! Americké dluhopisy a dolary jsou v centrálních a zejména komerčních bankách proto, protože ho klienti poptávají!!! Obojí je pro ně jistotou.

Ivo Ludvík: Dušane omyl, jsou tam proto, že ty banky zkrátka nemají kam jinam investovat nebo kam byste investoval vy v pozici tuzemského centr bankéře. A centrální evropský trh s CP je jednou z podmínek jejího rozvoje a alespoň klopýtavého přibližování se kapitál trhu USA, ale to je vám asi známo, že.

Michael Kroh: Rád bych připomněl, že instituce tohoto druhu již dávno existují v podobě Evropského sociálního fondu (v letech 2007 - 2015 jím protéká jen v ČR 10 miliard Kč) či Evropského regionálního fondu (investice do vzdělávací infrastruktury). Mohou si na ně "sáhnout" vzdělávací instituce státní i soukromé, ba dokonce i jednotlivci (stáže). Vedle toho již existuje spousta nadací a fondů soukromých, nevím, proč by měly mít jen evropský rozměr. Peněz na vzdělání a vůbec do rozvoje lidského kapitálu je dost, i když slovo "dost" je relativní - vždy jich může být víc.

Průběžné připomínky Ondreye v komentářích na blogu:

Ondrey: Podle mě elegantní teorie nesmí postrádat věci, které jsou aktuální. Normativní přístup k rozhodování hráčů a jejich preferencí maximalizací užitků je dnes již hluboce popsáno neoklasiky a všichni víme, že je pro dnešní společnost pasé, (viz rýnská myšlenka). Co se týče myšlenky redistribuce a její vztahu k jakému si prvokřesťanského, či rouškou komunismu zakrývající egalitářství, považuji ji za špatnou. Čisté přerozdělování, jak si redistribuci představujeme, se zdá být tím nejlepším způsobem, jak do sociální struktury společnosti zabudovat redistribucionistické cítění, jelikož řeší současně obě palčivě pociťované otázky: přebytek příjmů na straně jedné a jejich nedostatek na straně druhé. Ovšem v dnešní západní společnosti ty přebytky nejsou STÁTU,tedy nás všech, ale jednotlivců sdružených často v neovlivnitelných institucích. Státy, které přerozdělují jsou většinou zadluženy. O paskvilu zvaný ČR nemá se cenu ani rozepisovat. Dovolím si myšlenku od Rýna: "So ist es für den Nobelpreisträger von 1994, Reinhard Selten, gegeben, dass Menschen nicht in der Lage sind, alle ihre Handlungen auf der Grundlage eines Nutzenmaximierungskalküls durchzuführen. Zum einen können sie nicht klar definieren, was sie eigentlich wollen, zum anderen reichen ihre Fähigkeiten hierzu nicht aus. (Gigerenzer, G.; Selten, R.: Bounded Rationality: The Adaptive Toolbox. The MIT Press, Cambridge, MA (2002) ) Tak to je pro nositele Nobelovy ceny z roku 1994, Reinharda Seltena, zadáno, že lidé nejsou v poloze provádět všechny své akce na základě výpočtu maximalizace užitku. Proto NELZE jasně definovat, co vlastně chtějí, pro další (pozn. autora subjektivisty) tento kalkul dle jejich dovedností nestačí.

Ondrey: Podle mě je potřeba začít stimulací okolí, tedy makroekonomickými vlivy (e. g. poptávkovými šoky) na to, aby mohla býti FIRMAMI, nikoli institucemi vytvářena ekonomika produktivní spotřeby. Lidský kapitál je zdroj, který je potřeba kooperativně alokovat, akumulovat, rozvíjet a zároveň zabraňovat odlivu příležitostí k jeho zlepšovaní či erozi. Podle mě jádro není v tom, že spotřebitelé budou substituovat užitky více za subjektivní prožitky. Dnešní a budoucí problémy ekonomiky NENÍ možné řešit úvahami nad prožitky hegelovsky (i. e. veškerý světový proces je seberozvíjením požitkem ducha, úkolem filozofie tedy zde autorovi stránek jeho teorie je sledovat toto rozvíjení myšlením a přechodem na ekonomiky produktivní spotřeby) od zdola. Podle mě je potřeba nahlížet na oba užitky (objektivní a subjektivní) pozitivisticky. Dnes už v EU nebojujeme o to aby se nasytily hladové krky, tedy o kardinální užitky. Dnes už o ně nebojuje ani Čína. Evropě hrozí deflační spirála...díky vývoji v SRN. Zvýšení exportu o 4,1 % v loňském roce sice pomohlo hospodářskému růstu v SRN. Naopak tento růst oslabil0,7 % pokles útrat (spotřeby) domácností. Další průšvih (v SRN letitý) pokles reálných mezd o celoroční bonusy, perks, i mimosmluvní odměny prudce poklesly. To vše může vést k deflační spirále. Inflace v SRN takřka neroste a deflace= nezaměstnanost. ECB nemůže nakupovat státní dluhopisy (FED to obchází a Bank of Japan s deflací bojuje druhou dekádu) a to by mohl být velice blízký problém. K tomu přičtěme nedůvěru na mezibankovním trhu z důvodů obav z kapitálového nedostaku v bankách. Pochybuji, že v této situaci bude chtít někdo investovat, do ekonomiky produktivní spotřeby.

Připomínky S. Duška na FB:

Saša Dušek: Radime, toto výše uvedené je sice moc pěkné avšak v praxi nepoužitelné. Protože ten kdo peníze má, je nebude půjčovat jinému. Možnost, že o ně přijde, je vysoká a dlužník nemá moc velkých nadějí na to, že je zhodnotí tak, že by věřiteli vše vrátil a úrok k tomu navíc. Stačí se porozhlédnout okolo: Kolik lidí má peníze na to, aby je půjčovali jiným? A kolik z těch co ty peníze má je půjčovat bude? A nezapomínej na další náklady spojení s půjčkou a to jsou smlouvy a evidence splátek a daň ze zisku. A kdyby horní grafy byly o investování do akcií, tak to je to a samé. Kolik lidí se odhodlá investovat? A jak to dopadne? Stačí se podívat na NWR, jak dopadlo? A proč? Protože účtuje podle IFRS a jede na present value = současnou hodnotu. Tzn. přepočítává budoucí zisky z vytěžitelných zásob uhlí na nyní - současný zisk. A co se stalo? Na začátku přišel expertní znalec a určil, že se vytěží X tun uhlí. Uhlí mělo cenu tehdy 100. A oni to propočítali na zisk a ten si rozdělili. Pak cena uhlí klesla na 20, prodeje také a jiný expertní znalec  zjistil, že uhlí je míň než bylo původně i přes to co odtěžili, neboli zásob bylo již na začátku míň, než deklarovali a tudíž, když klesla cena uhlí mají ztrátu v miliardách Kč. A TA ZTRÁTA JE STEJNĚ POFIDERNÍ JAKO ZISK NA ZAČÁTKU z přepočtu zásob uhlí. Jak snadné podle IFRS .A nyní zpět k Tvému článku. Lidé se nějak ekonomicky chovají, ale valná většina si na důchod nespoří a žije přítomností. Odkládá si jenom někdo a to ještě do fondů, které spravují ti, co věští z křišťálové koule a investují do akcii např. NWR, nebo dluhopisů státu. A jak chtějí na základě minulých dat projektovat budoucnost? Situace se mění neustále a nikdo nic neví. Dle mého názoru to tudíž nebude fungovat, když státy rozhazují peníze jako večerníček a neví si rady, co mají dělat nyní. Nastane situace, kdy se budou odepisovat dluhy jako v Řecku, a bude zavedena daň z vkladů na účtech v bankách jako na Kypru a uvalena daň na majetek jak chce MMF.

Připomínky P. Garguláka na FB a s tím související další:

Petr Gargulák: Proces zrodu společnosti založené na produktivních službách má řadu obdobných rysů jako proces vzniku průmyslové společnosti, resp. průběh průmyslové revoluce. A příčina je nezaměstnanost samozřejmě a volný trh a jeho nedostatečná organizace, ale, už je vidět, že se na tom pracuje. Viz rekvalifikace, stáže apod. Vlastně začíná se směřovat k dynamickému propojení systému. Individuální výnosy z investic do vzdělání jsou ty, které si přivlastňuje určitá fyzická nebo právnická osoba:

- Nabyvatel vzdělání (žák, student, absolvent).

- Domácnost nabyvatele vzdělání.

- Firma, kde je nabyvatel vzdělání zaměstnán.

- Region, kde nabyvatel působí (zde se ovšem projevují i společenské výnosy).

- Poskytovatel vzdělávacích služeb (škola, která vzdělání poskytuje).

- Investor (v případě, že jsou vzdělávací služby hrazeny formou půjčky).

Každopádně tohle všechno bude mít jenom krátkodobý účinek bez dynamizace vzniku pracovních míst. Bez přímé aplikace vzdělaného na dané pracovní místo. Určitě se nesmí zaspat. Jinak to bude účinek typu, spousta vzdělaných bez adekvátního pracovního zařazení, což vykazuje následně prvky zneužití nezaměstnanosti. A na druhé straně překročení tolerance a smyslu lidské existence jedince. Tady bych možná ještě doplnil: Zajištění vnitřní bezpečnosti státu a demokratického řádu ve společnosti s důrazem na rozvoj "Základních lidských práv a svobod".

Společenské výnosy z investic do vzdělání mají několik podob:

- Pozitivních externalit, tj. kladných přesahů individuálních výnosů (kvalifikovanější společenská angažovanost, lepší výchova dětí, pozitivní působení na mezilidské vztahy, schopnost poskytnout kvalifikovanou pomoc v případě potřeby, lepší péče o vlastní zdraví, větší odolnost vůči podlehnutí deviantním formám chování apod.).

- Veřejných statků, konkrétně pak typu nedělitelného statku (v řadě profesí jsou výsledky působení vzdělaného člověka volně přístupné, např. v oblasti základního výzkumu).

- Produkce kvalifikace zaměstnanců pracujících v oblasti v oblasti poskytování veřejných služeb (vojáci, policisté, učitelé, zaměstnanci státní správy apod.).

- Zvýšení daňových odvodů a odvodů do systémů zákonného sociálního pojištění.

Podobnou připomínku má i M. Kroch:

Michael Kroh: Radime, mám jen jednu "nevyhlídalovskou" poznámku. Nejsem si vůbec jist, zda investice do vzdělání představují za všech okolností ono paretovské zlepšení. Já vím, myslíš to dobře, podporuješ rovnost příležitostí a zrušení pozičního monopolu určitých skupin obyvatel. Ale je nutno si uvědomit dva problémy: za prvé, prosazování rovnosti naráží na zájem držitelů pozic (což je, alespoň v mém chápání, v rozporu s principem paretovského zlepšení - mohu se ale mýlit); druhý problém tu už nastínil Petr Gargulák, tj. vliv na rozšíření prostoru pro lidské aktivity, tvorbu pracovních míst atd. Já si v tom nejsem úplně jist, ale jsem přesvědčen, že je to složitější.

Myslím, že moje reakce problém, na který upozorňuje P. Gargulák i M. Kroch dostatečně vysvětluje

Radim Valenčík: Pracovní příležitosti v dostatečné míře se vytvoří až otevřením nového růstového prostoru v rámci ekonomiky produktivních služeb. "Poziční investování" je zásadní problém, k tomu se vyjádřím v úvodu dílu, který budu věnovat odpovědi na připomínky.

Příslušný díl jsem uveřejnil již dříve, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

(Pokračování)