Jaké reformy a proč (34) K připomínkám (úvod)

9. březen 2014 | 08.02 |

Jak jsem slíbil, dostávám se k připomínkám k sérii nazvané "Elegantní teorie", která je součástí seriálu "Jaké reformy a proč". Protože jsem na některé připomínky v obecné rovině reagoval již v článku ze 3.3.2014 "Bez řešení příčin nás čekají další ukrajiny", viz

http://radimvalencik.pise.cz/1114-bez-reseni-pricin-nas-cekaji-dalsi-ukrajiny.html

a další den jsem příslušný text využil i ve 29. pokračování seriálu jako úvod, použiji jej i nyní jako základ a rozšířím jej o zelené pasáže (červenou barvu jsem již využil ke zvýraznění toho nejdůležitějšího v rámci původního textu).

Rozšířený text k úvodu reakce na připomínky:

Problémy, jaké se teď vyhrotily velmi blízko nás v souvislosti s děním na Ukrajině, nejsou náhodné. Mají svou příčinu v tom, že se naší společnosti (teď nemyslím jen v naší zemi, ale globálně) nepodařilo a nedaří změnit charakter ekonomického růstu. Myslet, si, že se dnes mohou problémy řešit tím, že jedna ze stran zvítězí, je naivní. A kdo některé ze stran začne nekriticky fandit či dokonce věřit, že jejím vítězstvím se problémy vyřeší, může z toho i zhloupnout. Postupné narůstání intenzity a rozsahu konfliktů i jejich přibližování k nám je dáno tím, že se setrvačný vývoj naší civilizace dostal do slepé uličky.

K tomu: Velmi důležitá je z tohoto hlediska podložená představa o možnosti takového růstu, který by byl současně dynamický (konce exponenciálně dynamický v tom smyslu, že jeho procentuální přírůstky dlouhodobě oscilují kolem určité konstantní hodnoty), a současně trvale udržitelný. To je reálné, pokud:

1. Podstatnou součástí růstu (toho, co se do něj "počítá") jsou produktivní služby spojené s nabýváním, uchování a uplatněním lidského kapitálu (tj. to, co umožňuje kvalitní a současně plnohodnotný život).

2. Tento lidský kapitál působí na zvýšení intenzity těch inovačních procesů, které radikálním způsobem snižují množství naturálních vstupů do procesu výroby (nové technologie apod.) a tím osvobozují ekonomický růst od bezprostřední závislosti na bariérách spojených s omezeností přírodních zdrojů a omezeností schopnosti přírodního prostředí absorbovat důsledky lidské činnosti.

Ve 100. pokračování seriálu "Superaféra" (ze dne 24. září 2013, kdy jsem pochopitelně neměl ještě tušení, že se právě na Ukrajině něco semele), který jsem loni psal od 13. června (počátku pádu minulé vlády) do vzniku vlády nové (18. února tohoto roku) jsem se pokusil stručně vystihnout, o co jde:

Koncept, ze kterého vychází analýza a komentování událostí, se opírá o vymezení toho, co jsou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jak tyto struktury vznikly a vyvinuly se v globálně provázaný systém, jak si podřídily zpravodajské služby (formou privatizace jejich enkláv), jak penetrovaly institucionální systémy jednotlivých zemí a jaké mají lokální modifikace. Pro fungování těchto struktur jsou mimořádně významná jádra vyjednávání vlivu, přičemž k vyjednávání vlivu dochází v rámci určitého globálně sdíleného základního ideového paradigmatu. To je založeno na následujícím:

- Prosazování silových řešení doslova "za každou cenu".

- Pěstování obrazu nepřítele a výroba reálného nepřítele (právě uplatňováním silových řešení).

- Používání dvojího metru k demonstrování moci a možnosti využívat in-side informace při ovlivňování chování osob.

- Kontrola chování osob v oblasti politické reprezentace vlastní země i ostatních zemí (jejich monitorování, výroba kompromitujících materiálů, vydírání, protěžování i "měkké" řízení formou poskytování in-side informací, přičemž to poslední je bezprostředně spojeno s prosazením silového řešení za každou cenu).

Právě takovéto základní ideové paradigma totiž umožňuje efektivně zastírat a překrývat činnost struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad působících v globálním i lokálním měřítku, viz např.:

http://radimvalencik.pise.cz/295-70-4-thbu-o-co-se-oprit.html

http://radimvalencik.pise.cz/311-70-4-3-hra-odkud-kam-jdu-a-kam-se-snazim-dojit.html

http://radimvalencik.pise.cz/318-71-1-hra-co-prinesl-1-6-2013.html

Pokud chceme v našem světě změnit něco k lepšímu (a je nejvyšší čas, protože teď už začíná jít o přežití), pak je především nutné zformulovat a rozšířit do všeobecného povědomí jasnou a nosnou alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Platí totiž následující:

- Bez omezení vlivu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (které se naven projevují jako různá kořistnická lobby, klientelistické sítě, mafie působící v různých složkách státu apod.) se nepodaří řešit žádný významný úkol podmiňující pozitivní vývoj, nepodaří řešit žádný problém, v důsledku kterého vznikají civilizační rizika.

- Bez alternativy ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu se nepodaří omezit vliv struktur založených na vzájemném krytí, proto ty mají obrovskou regenerační schopnost.

V současné době je stávající globální sdílené základní ideové paradigma v krizi a tudíž změna je možná. Klíčovou úlohu (a to v pravém smyslu slova - úlohu klíče k řešení současných problémů) hraje právě a zejména zformulování a rozšíření do všeobecného povědomí jasné a nosné alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče; kdo se pouští do řešení dílčích problémů, aniž by si vyjasnil jejich obecný základ, ten na neřešení těchto problémů v obecné rovině bude narážet na každém kroku, narážet slepě a to ho bude odsuzovat k bezzásadovosti, příštipkaření, k tomu, aby se stal figurkou se kterou se manipuluje, aby byl vtažen do her, kterým nerozumí.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/617-71-112-hra-co-prinesl-20-9-13-superafera-100.html

K tomu:

Velmi důležitá je zde červeně zvýrazněná poznámka.

Nejdříve však trochu širší kontext. V úterý 4.8.2014 jsem měl příležitost zúčastnit se semináře na téma "Korupce, fenomén naší společnosti", která se konala v Poslanecké sněmovně pod záštitou předsedy ústavně právního výboru J. Tejce (byl přítomen většině jednání, kterého se zúčastnila např. i L. Bradáčová). V jednotlivých příspěvcích bylo kvalifikovaně popsáno velké množství konkrétních případů korupce. Bylo otevřeně konstatováno, že dotažení těchto případů do konce nebo provedení legislativních změn, který by možnost podobného jednání omezily, naráží na nepřekonatelné bariéry působení nesmírně silných klientských sítí (tj. toho, co nazývám z určitých důvodů a podle mého názoru přesněji strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). Doporučil jsem, aby se příští jednání na téma "korupce" zaměřilo právě na problém "rezistence korupce", tj. zda je možné a jak prolomit celý systém struktur založených na vzájemném krytí, který penetroval institucionální systémy jednotlivých zemí, vytvořil globální systém podřizující si jak ty instituce, jejichž posláním by mělo být společnost před porušováním obecně přijatých zásad chránit, tak - dokonce - i zpravodajské služby nejvýznamnějších zemí.

Někdo řekne, že se s tím stejně nedá nic dělat. Já si myslím, že první krok je o tom vědět a podrobit příslušný fenomén odborné analýze. Zkrátka nejdříve je potřeba vědět, s čím máme co do činění. Tímto současně určitým způsobem odpovídám na ty připomínky, které mi vyčítají, že "pracuji jen a abstraktním modelem", "nevidím realitu takovou, jaká je" apod. - Vidím velmi dobře, kde jsou ty nejobtížněji prolomitelné bariéry, pokud má dojít k pozitivní změně. A vidím to právě díky dobré teorii. Jsem si dokonce jist, že řada mých oponentů ani nedomýšlí, jak celý systém funguje. Ale to se postupně naučíme.

Teď je otázka, co s tím. Částečně jsem to naznačil již červeně zvýrazněnou pasáží: "Bez alternativy ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu se nepodaří omezit vliv struktur založených na vzájemném krytí, proto ty mají obrovskou regenerační schopnost."Ale asi to chce rozvést. Kdekoli na světě se struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad vzájemně střetají (konkurují si, vytlačují se, bojují spolu, ale i propojují se a kooperují). Přežívají a stávají se součástí globálního systému jen ty, které mají schopnost vyjednávat vliv v rámci toho, co nazývám globálně sdílené (a globálně vnucované) základní ideové paradigma. To je v pasáži citované ze 100. dílu seriálu "Superaféra" popsáno tučně. V současné době je toto paradigma v krizi. Všude tam, kde se řešily problémy na jeho bázi, jsou dnes problémy ještě větší. Ví se (a vědí to i hodně zasvěcení), že je s tím potřeba něco dělat. Čas od času se k tomu nabídne příležitost. Určitá u nás byla otevřena vývojem po 13.6.2013. V rámci zmíněného seriálu jsem den za dnem monitoroval, zda a jak bude využita, aniž bych si příliš dělal iluze o posunu, k němuž může dojít. Mj. připravuji monografické zpracování materiálu, který jsem takto získal. Hlavní poučení z vývoje od 13.6.2013 do 18.2.2014? Mohlo dojít k výraznějšímu posunu, ale nedošlo k němu, protože aktéři, kteří se hry účastnili, neměli žádnou představu o alternativě k tomu, co nazývám oním globální sdíleným základním ideovým paradigmatem. Neměli představu o možnosti zlomu setrvačných tendencí, o ekonomice založené na produktivních službách, která otevírá nový růstový prostor, o tom, jaké reformy a proč je nutné prosadit. A tak začali rychle podléhat tomu starému ideovému paradigmatu. Tomu, které svět vede do hlubokých krizí. Tomu, v rámci kterého nelze nic vyřešit. Tomu, které zbavuje člověka étosu a demoralizuje jej. Tomu, které vede k tomu, že se za normální považuje to, co normální není. Zatím to u vlády, která vzešla z mimořádných voleb, vidíme jen v zahraniční politice (což by se dalo "omluvit" nezkušeností). Brzy uvidíme, jak se "považování za normální toho, co není normální", projeví v oblasti "pragmatiky vládnutí".

Teď zpět k článku ze 3.3.2014 "Bez řešení příčin nás čekají další ukrajiny":

K seriálu o reformách, který píšu, "Jaké reformy a proč", viz:

blog: http://radimvalencik.pise.cz/archiv/

diskusní skupina na FB: https://www.facebook.com/groups/728107677207981/

dostávám řadu námětů i kritických poznámek. Nejčastěji se mně namítá, že realita je horší, než se domnívám, a tudíž jsou moje návrhy nerealizovatelné. Ale ono je to naopak. Jak ukážu po skončení teoretické části seriálu (bude to brzy - 8. března 13. dílem série "Elegantní teorie"), situace je mnohem a mnohem horší, než pokud jde o problémy, které oponenti uvádějí. Ale právě proto potřebujeme silnou a elegantní teorii a návazně podrobně rozpracovaný koncept komplexních reforem, abychom "prolomili" globálně sdílené paradigma (viz červeně zvýrazněné). A teď je ten pravý a nejvyšší čas ho připravit a prokomunikovat. Během příštích cca tří let.

K tomu:

Už slyším otázku: "A myslíš, že to bude stačit?" - Nevím. Ale nic lepšího neznám. Nejzranitelnějším místem celého systému struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je právě mnou často zdůrazňované globálně sdílené základní ideové paradigma vyjednávání vlivu. Jaká je šance, že se podaří prosadit pozitivní alternativu vůči němu?

Nejdříve to, co možnosti jeho pozitivní proměny nahrává:

- Vliv v rámci struktur založených na vzájemném krytí vyjednávají lidé, kteří patří mezi nejkompetentnější a zvládli umění dosáhnout dohody; některým začíná docházet, o co jde.

- To, co je oním "globálně sdíleným základním ideovým paradigmatem vyjednávání vlivu" se stává stále čitelnějším a srozumitelnějším; "pachatel o sobě dává vědět".

- Existuje poměrně dobrý teoretický popis toho, jak funguje poziční investování, jak jsou v konkurenčním prostředí nositelé pozičního investování vzájemně nuceni překračovat hranice přijatelného, jak se propojují struktury založené na vzájemném krytí s pozičním investováním...

Nyní k tomu, co těmto proměnám brání:

- Ten, kdo se stává součástí hry na úrovni vyjednávání vlivu v rámci zmíněného paradigmatu, zpravidla začíná trpět určitým typem omezenosti, ze které se lze jen velmi obtížně vymanit.

- Proces "čtení toho, o co jde" probíhá poměrně pomalu a je narušitelný vyvoláváním animozit nejrůznějšího typu.

- Teorie je důležitá věc, ale v dnešním postmoderním světě není ani ve světě vědy věda sama dostatečně silným argumentem.

Závěrem: Uvidíme, jak to dopadne. V dalších pokračováních se budu věnovat jednotlivým připomínkám, které jsem k sérii o významu teorie zaznamenal.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (34) K připomínkám (úvod) ondrey 09. 03. 2014 - 11:51