Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

Štěpán forgáč: Idea vize, jak ji vidím já
Úplně nejdříve je potřeba vědět kdo je kdo
Reakce na to, co následuje v dalším textu, nás rozdělí na ty, kteří:
1. chtějí zásadní politickou změnu,
2. chtějí pouze úpravy stávajícího politického systému.
Rozdělení je nezbytné pro jasné směřování tvorby vize.
Vize musí jasně a stručně popsat, co je špatně, proč je to špatně a co je potřeba udělat, aby se to změnilo.
Jsem zásadně pro první variantu
Ta musí sdělit, že nám nejde o kosmetické úpravy stávajícího politického systému, ale o zásadní politickou reformu. To znamená, že chceme dosáhnout vyvlastnění politické moci politickým stranám a hnutím do rukou občanů. Že nám jde o získání politické svobody všech územních celků a jejich občanů a nastolení skutečné demokracie.
Navrhuji pak sdělit naši vizi formou manifestu. Nazval bych ho třeba Manifest demokratů.

tibor ganzer: Filozofové by řekli : odveký problém Objektu a Subjektu ,
Ten Subjekt už bychom asi měli - občané státu (objevuje se taky jako "lid").
Tak už jenom se shodnout na tom Objektu.
např.: "Komplexní reforma hospodářství a státní správy"
Cíl komplexní reformy ? "Využití lidského potenciálu"
Účel komplexní reformy ? "Rozvinutí lidského potenciálu"

michael kroh: Je třeba identifikovat základní rozpor současné společnosti. Domnívám, že je to ten samý, o němž mluvil Marx. Je to rozpor mezi společenským charakterem lidské činnosti, především, činnosti základní - ekonomické, a soukromým přivlastňováním výsledků této činnosti. Tehdy se jevil jako rozpor mezi prací a kapitálem. Dnes po půkdruhém století se však proměnil. Rozpor mezi prací a kapitálem ustoupil do pozadí, protože se našla jiná řešení než Marxem předpovězená proletářská revoluce. Vystoupil ale jiný problém, a ten je zásadní. Je to problém udržitelnosti samotné existence lidstva, který je projevem výše uvedeného rozporu a ještě naléhavěji vyžaduje řešení. Je přirozené, že elity majetkově a mocensky svázané se současným systémem se budou snažit tento problém řešit v jeho rámci technokratickými reformami. Nicméně ty jen současné rozpory prohlubují a odsouvají skutečná řešení na neurčitou budoucnost. Určit subjekt realizace změn bude proto možné na základě vztahu k jejich způsobu. Někteří budou klást odpor, jiní budou jen pro kosmetické úpravy a někteří budou radikální. Tentokrát nebude čistě třídní rozdělení, ale budou tam i jiné faktory. V první fázi změn půjde o alianci druhé a třetí skupiny proti té první, poté souboj (nemyslím bratrovražedný, ale ideologický a politický) mezi nimi. Půjde také o souboj ekonomických systémů, ale vítězem nebude ten, kdo bude mít větší zisk a vyhraje v konkurenčním boji, ale ten, jehož systém bude zajišťovat dlouhodobou udržitelnost existence lidstva na Zemi. Čili půjde o zcela nová kritéria efektivnosti, zkrátka o novou ekonomii a s ní spojenou sociologii. Také je třeba změnit přístup k vlastnictví, a to ve prospěch veřejných statků a vytlačovat trh jako kritérium přijatelnosti lidských aktivit. Ke konkrétnějšímu obrazu se dostaneme přes odpověď na otázku \"Co je špatně? Co je nutno podrobit negaci?\".\r

Štěpán forgáč: Myšlenky pana Kroha jsou blízké mým. Mám zato, že bych s ním mohl spolupracovat.

radimvalencik: Dík. Posun správným směrem.

---
radimvalencik.pise.cz

karel janko:
Vidím to takto:
celé je to způsobeno
1. degenerací - krizí stávajícího společenského systému
2. vyčerpáním některých zdrojů rozvoje lidstva - (o tom právě píši článek)

Štěpán forgáč: Stará ekonomika degeneruje proto, že degeneruje starý společenský řád a nová se ještě neprosazuje, protože tu ještě není nový společenský řád. No a nová vize má být právě o novém společenském řádu. Bez něj je nová ekonomika ve starém společenském řádu nesmysl.

radimvalencik: Jen jestli to není naopak. Nový ekonomický řád musí vyrůstat na nové ekonomické základně. Ten, kdo o ní nemá představu, nemůže znát ani cestu:

Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad niž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidi není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku.

---
radimvalencik.pise.cz

karel hais: K otázce: SUBJEKT-ZMĚNA-POLARITA
Ve své páté úvaze se chci věnovat tématům, které jsou rozhodující při tvorbě vize.
Nejprve se chci věnovat polaritě ve společnosti.
Pokud chceme rozpoznat jednotlivé tábory ve společnosti, tak si musíme uvědomit a rozeznat cíle jednotlivých skupin. Máme ve společnosti v podstatě tři vrstvy. Velkokapitál, střední třídu, nejnižší vrstvu, která je liberálním kapitalismem nejvíce postižena, protože náklady na uspokojení svých potřeb už nemá možnost na nikoho dalšího přenést. Zároveň je odkázána na libovůli vrcholové a střední třídy při rozdělování výdobytku společnosti. Vrcholová třída je složena z vlastníků výrobních prostředků a kapitálu. Tato vrstva společnosti je obklopena servisní skupinou politiků a úředníků, kteří prosazují její zájmy. Střední třída je složena ze živnostníků, malých podnikatelů, policistů, vojáků, pedagogických pracovníků a příslušníků obecních samospráv. Nakonec je zde nejnižší třída, která se skládá z těch, kteří přímo vytvářejí nadhodnotu společnosti.
Tyto skupiny pochopitelně nemají ostře ohraničené hranice svých zájmů a v mnoha případech se (v těchto hraničních bodech) jejich zájmy překrývají. To vytváří dojem kompaktnosti společnosti a na první pohled je vytvářen dojem bezkonfliktního uspořádání společnosti. Protože společnost je ovládána ideologií liberální demokracie, která vytváří představu, že každý příslušník společnosti má vliv na přerozdělování zisku společnosti a dokonce, že má vliv na procesech řízení. Proto nelze směšovat úpravy liberálně demokratického charakteru se zásadními změnami v rámci „dobré vize“, kterou jsem posunul mezi -izmus a shrnul jsem ji pod souhrnný název, Komunitarismus.

Proč k polarizaci společnosti dochází ?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá pokud se pokusíme na ní odpovědět z filosofického hlediska z praktického je složitější.

Velkokapitál v rámci liberálního kapitalismu si uzurpuje moc a právo na rozhodování o tom, kam ostatní dvě vrstvy mohou ve svých právech jít. Princip společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady, jim toto chování umožňuje.
Uvedený fakt si v současné době málo uvědomuje střední vrstva, která se bojí domýšlet věci do konce. Bojí se tento princip nazvat pravým jménem. Proto používá slova, jejichž význam nechápe, nesměle, se směšnými a neobratnými vytáčkami opakuje fráze, jejichž skutečný smysl jí uniká. Chce, aby společnost vyhrožovala horní vrstvě společnosti, že chce změny, ale zároveň odmítá novou vizi která by tyto problémy řešila. Dokonce někteří z vůdců této vrstvy komunitarismus odmítají, protože je pro ně příliš převratný – zásadní. Důvod proč tomu tak je, se nám přímo nabízí. Střední třída ( v rámci své podstaty ) používá stejných principů společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady. S tím rozdílem, že jedná v rámci nižšího patra moci. ( Vysvětlím: Jsou skupiny, které se tváří jako opoziční, demonstrují, podepisují petice atd., a chtějí, aby nebyly omezovány ve svém podnikání, zaměstnání. Např. v oblasti gastronomie a cestovního ruchu. Ale zároveň chtějí zachovat principy současného liberálního kapitalismu. Nositelé těchto myšlenek nechtějí zásadní změny v pojetí fungování společnosti. Jim vadí, že horní vrstva jim nechce přiznat stejná práva jako má sama. V okamžiku, kdy vládnoucí vrstva jim tuto možnost umožní a přestane ji omezovat, tak střední třída ukončí svůj opoziční postoj a plně využije svého nabytého postavení.
Jejich snaha zatáhnout nejnižší vrstvu do svých problémů a udělat z ní beranidlo proti globální moci je farizejský postoj. Vůbec nechápe svou úlohu mezivrstvy, stojící mezi vládnoucí třídou a tvůrci nadhodnoty ( nejnižší vrstvou ).

Na závěr tohoto tématu. „Polarizace společnosti“, vyplývá v nerovném přístupu k výdobytku společnosti a k procesům řízení mezi vrstvami. Kapitalismem se rozumí ono vývojové stadium zbožní výroby, kdy se zbožím stávají již nejen produkty lidské práce, nýbrž i sama pracovní síla člověka. Tvrdit, že vývoj trhu nebo dělba práce ( hospodářské poměry společnosti ) mohou vznikat a zanikat z vůle nějaké skupiny osob - ,,inteligence" nebo „vlády" vychází z naprosto nepravděpodobných a mylných předpokladů.
Dokonce některé opoziční proudy vyjadřují názor, že bychom se měli vrátit k budování občin. Vůbec si neuvědomují, že takové uspořádání společnosti je překonáno právě dělbou práce, technickým rozvojem a celkovým poznáním lidstva.
V současné době někteří představitelé střední třídy hájí výrobu a služby živnostníků za jejich nedotknutelné právo. Nechtějí si připustit, že zánik tohoto způsobu výroby a služeb je díky obecným zákonitostem zastaralý a tudíž odsouzený k odumírání. ( viz. Předešlá charakteristika střední třídy ). Tento proces „ odumírání“ existuje i v ostatních charakteristikách střední třídy.
Proto dobrá vize analyzuje společenské procesy minulosti a předpokládá procesy budoucí bez časového omezení. Tím vymezuje hranice takového vývoje, ve kterém se budou pohybovat jednotlivé kroky praktické realizace.
Proto přechod od soudobé společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady, k společnosti k stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru, je vývojová tendence, na kterou poukazují práce R. Valenčíka a spol.

Odpověď na otázku, kdo je příjemce nové vize, nebo která skupina je cílovou skupinou, takové vize, si troufnu tvrdit, že každý člen společnosti, který naznačený vývoj pochopí, ztotožní se s ním a je ochoten stát se realizátorem praktických kroků směřující k naplnění tohoto vývojového trendu.

radimvalencik: Děkuji všem, kteří přispěli. Postupně vše zapracuji. Velmi se přimlouvám za to, aby si každý přečetl následující díl a sám sobě položil otázku, zda se nezkusit posunout do vyššího levelu:
https://radimvalencik.pise.cz/10061-vize-jakou-potrebujeme-45.html

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Idea vize, jak ji vidím já

Reakce na to, co následuje v dalším textu, nás rozdělí na ty, kteří:

1. chtějí zásadní politickou změnu,

2. chtějí pouze úpravy stávajícího politického systému.

Rozdělení je nezbytné pro jasné směřování tvorby vize.

Vize musí jasně a stručně popsat, co je špatně, proč je to špatně a co je potřeba udělat, aby se to změnilo.

Jsem zásadně pro první variantu

Ta musí sdělit, že nám nejde o kosmetické úpravy stávajícího politického systému, ale o zásadní politickou reformu. To znamená, že chceme dosáhnout vyvlastnění politické moci politickým stranám a hnutím do rukou občanů. Že nám jde o získání politické svobody všech územních celků a jejich občanů a nastolení skutečné demokracie.

Navrhuji pak sdělit naši vizi formou manifestu. Nazval bych ho třeba Manifest demokratů.

tibor ganzer: Zkusil jsem vizualizovat „VIZE“ do podoby diagramu. (Visual management)
Dvakrát jsem to potom předělal.
Výsledek je neuspokojivý (mírně řečeno), asi to chce více hlav a více rozumu.
Zítra jsem doma a nainstaluji Jitsi na komp.
Termín diskuze: středa večer nebo v sobotu večer ?

radimvalencik: Dík za reakci a využití možností. Není třeba Jitsi instalovat, stačí kliknout (to je právě výhoda Jitsi). Ale pokud si instalujete, můžete si zřídit i vlastní stránku.
Můžeme se spojit ve středu (zítra) 2.2. ve 20.00.

---
radimvalencik.pise.cz

tibor ganzer: pokus dobrý, ale zistil som že Linux Mint a Jitsi sa navzájom neznášajú.

Takže večer v 8:00 na Jitsi, keby to nešlo tak pošlem pozvánku emailom na predpotopný Skype
inak....ha ha ha.... akože "každý diskutujúci by do toho chcel vkládat svoje myšlienky"
no jasné , keď je to bez kostry .....
Uvidíme sa večer a vrhneme sa na diagram
Bude to asi na 15 min. Cielom seansy je pokročit z verzie 1.01 do 1.02
Pěstovat vizi - to sa mi páči.

michael kroh: Na podporu svého vymezení základního rozporu společnosti uvedu malý příklad - náhradu práce kopáče robotem s umělou inteligencí.
Pozice soukromého podnikatele: nestojím o robota, je moc drahý a kopáč levný. Nevyplatí se mi to (stará, individualistická ekonomie, soukromovlastnický charakter výroby je brzdou technického pokroku).
Pozice celospolečenského zájmu: výborný nápad. Umělá inteligence nahradí jednoduchou těžkou práci a umožní bývalému kopáčovi se rekvalifikovat, využít plně své schopnosti a vytvořit jinou činností daleko větší hodnoty s mnoha dalšími multiplikačními dopady.
A to je právě to, oč tu běží. Nová ekonomie posuzuje technologické změny z hlediska celospolečenského přínosu. A ten musí být přerozdělen mezi členy společnosti (využit pro rozvoj v oblasti veřejných statků, což je vlastně také přerozdělení, ale pro všechny na základě jejich potřeb - tj. žádný diktát).
Na tom bychom se přes rozdílná východiska mohli shodnout.

radimvalencik: Samozřejmě, že souhlas. Ale lze jít ještě o velký kus dál. Ze 44:

"Základním atributem nové ekonomiky bude podstatné zvýšení specificky lidských, tj. "nenahraditelných" (umělou inteligencí) schopností člověka při generování inovací "odlehčujících" ekonomiku a otevírajících prostor neomezenému ekonomickému růstu"

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10060-vize-jakou-potrebujeme-44.html
Je tam k tomu nesmírně zajímavý komentář Mariana Světlíka (neznám ho).

---
radimvalencik.pise.cz

radimvalencik: Vítám jako podstatný příspěvek k vypěstování funkčního jádra vize, na které pak bude možné navázat konkrétní programy řešení problémů ve standardně definovaných oblastech a které umožní ukázat vzájemnou podmíněnost řešení. To je teď nejaktuálnější a na to máme tak dva měsíce. Otázka přežití (dlouhodobé udržitelnosti a podle mě i vstupu lidstva na novou úroveň existence v rámci překonání stávajících časoprostorových omezení) je správně vyzdvižena jako kardinální. K tomu několik bodů:
1. Ad „Co je špatně?“ – Neřešení problémů a snaha potlačit reformátory vyvolala proces poměrně rychlé degenerace jádra současné globální moci (jejíž koncentrace díky majetkové, finanční a informační nadvládě dosáhla nebývalých rozměrů). Proces degenerace moci bude mít za následek turbulence, velmi obtížné situace a konflikty, akutní ohrožení našeho přežití apod., ale také povede ke štěpení současné globální moci, k možnosti získání spojenců „shora“ pro hegemona vyvedení společnosti z krize.
2. Ad role „konkurenčního boje“: Ekonomická kritéria úspěšnosti systému nelze ošidit. Ale lze se prosadit vyšší kvalitou růstu, která bude plněji využívat potenciál schopností lidí k „odlehčení“ závislosti růstu na přírodních zdrojích či poškozování přírodního prostředí a ke zrychlení inovační dynamiky v klíčových, resp. strategických oblastech.
3. Součástí řešení musí být i definování cesty, jak „desegregovat“ společnost, tj. jak zvrátit proces majetkové a následně sociální, informační i politické segregace společnosti, který se vymkl kontrole a zvrhl v devastování společnosti.

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Já bych navrhoval jako základní sdělení formu manifestu a nazval bych ho třeba Manifest demokratů.
Ten musí jasně a stručně sdělit veřejnosti, co je špatně, proč je to špatně a co je potřeba udělat, aby se to změnilo. Sdělit, že nejde o kosmetické úpravy, ale o zásadní politickou reformu. Že je nutné dosáhnout vyvlastnění politické moci politickým stranám a hnutím do rukou občanů. Že je nutné vybojovat si politickou svobod, bez níž není nastolení skutečné demokracie možné. Sdělit, že žijeme ve lži. Tou lží že je tvrzení, že jsme svobodní a žijeme v demokracii. Život v této lži způsobuje, naše existenční ohrožení.
Degenerace jádra současné globální moci je způsobena nepřirozeností společenské systému (moc nemají všichni - demokracie, mají ji jen někteří – nedemokracie). Zárodek chaosu, který v sobě současný společenský systém měl při svém vzniku, se v současné době plně rozvinul a bude dále narůstat, až dojde k jeho zhroucení sama do sebe. Zhroucení společenského systému bude současně zhroucením moci. Na území zhrouceného společenského systému nastoupí jiný společenský systém. Ještě si můžeme vybrat který to bude - mezi demokracií a další nedemokracií. Moc času nemáme. Svět potřebuje nového mocnáře - lid.

jan schneider: S velkou chutí jsem si přečetl příspěvek pana Kroha. I já se snažím sledovat tvé myšlenkové vichry, ale nezvládám to, ztrácím se v tom a jsem celkově ve zmatku. Tudy se z krize podle mého soudu nedostaneme. Když jsem se dočetl k tvé chvále (sebechvále?) na šest monografií, skoro mě trefil šlak.\r\rMáš pravdu, že na netrpělivost se musí dát pozor, ale k čemu jinému vede tvoje rozvláčnost? \r\rProstě, kamenuj si mě, posmívej se mi, ale z kruhu \"kudy-z-krize\" jsem víceméně vycouval po zjištění, že jde (sebedefinovaně) o záležitost intelektuálů. Jenomže já jsem primitiv a intoše si mažu na chleba, i když, po pravdě, nic moc.\r\rMám ale úplně jiné zkušenosti. Třeba s tím, kolem čeho chodíš a neustále medituješ. Nevím, jak se to komu bude líbit, ale já měl radši Olgu Havlovou, než Vaška, protože to byla hubatá žižkovská holka z chudé rodiny, a Vaška napomínala třeba slovy \"nekomplikuj věci přílišným myšlením\". Tato výtka nemá hodnotu sama o sobě, ale právě ve zmíněném kontextu. Určitě by sis s Václavem velmi dobře rozuměl, ale bylo by to na roky ...\r\rProto si myslím, že možné řešení spočívá v pravém opaku - v nalézání zbytných slov a úvah a meditací, a v jejich škrtání. Je skryto v hledání základního problému, jehož řešení má vliv na všechny ostatní. \r\rVypráví se, že jednou přišel pohan za rabi Šamajem, který byl proslulý svou moudrostí, ale i tím, že byl poměrně vzteklý. Pohan se ho optal, zda by mu mohl vysvětlit podstatu Tóry, a to za dobu, po níž vydrží stát na jedné noze. Rabi Šamaj ho pochopitelně velmi zhurta vyhodil. Pohan se nedal a zašel na rabi Hillelem, pověstným oponentem rabi Šamaje, který krom moudrosti proslul laskavostí. Na stejnou otázku pohanovi řekl: \"Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě. Jdi - a studuj. Všechno ostatní je komentář.\"\r\rTomu se říká zlaté pravidlo rabi Hillela, nicméně podobnou moudrost tradují všechny civilizace, hodné toho jména.\r\rMetodicky je pozoruhodná tradice rabínských dvojic, protože dialog, spor mezi nimi byl zaznamenáván, neboť nebyl až tak důležitý výsledek, jako onen proces jeho nalézání. Moudří tradenti se z toho učí logiku onoho procesu, ti hloupí ho opakují doslovně.\r\rPodle odhadů Milana Machovce, Egona Bondyho a Milana Balabána, jak jsem je slýchal na bytových seminářích, leccos již tehdy podle nich naznačovalo, že se blíží nová osová doba (Jaspers). Myslím, že je dobré vzít v potaz tuto rovinu, která je současně hlubinou i výšinou. Nelze na ní reagovat tupým opakováním starých dogmat, protože před lidstvem nikdy ještě takový problém nestál. (Jestli stál, tak ho lidstvo prošvihlo.)\r\rK reflexi je nutno nejprve od problému poodstoupit, aby problém sám nezahltil celý obzor pozorovatele. Mám za to, že v tomto případě je nutno poodstoupit velmi. Proto mi připadá, že tvůj problém, popsatelný pojmy jako je ekonomika a řízení, s přídavkem sociologie, je stále příliš vnořen do bahna dnů. Jeho řešením se možná pohne něco dílčího, ale chybí základní směrník.\r\rProč to vůbec dělat? \r\rVojáci říkají, že není správné začínat válku, když nemáš představu o tom, jak ji chceš ukončit. --- A o tom je asi potřeba si udělat představu, aby ta dílčí řešení k ní pak směřovala. Z dílčích řešení nikdy celkový směr nevyplyne - a když, tak sotva (jak pointoval s oblibou Mejla Hlavsa).\r\rProto se ptám - v čem je problém?\r\rJá vím, že vypadám jako kokot, ale stejně: mohl bys mi říci, po dobu, co vydržím stát na jedné noze, v čem je problém?\r\rRespektive - v čem je \"matka všech problémů\"? Co vlastně řešíme? \r\rMůj nástřel? Velmi primitivní: potravinová soběstačnost (bezpečnost). Myslím, že důsledné řešení tohoto problému najednou dává smysluplné spektrum problémů odvisejících a souvisejících i směr jejich řešení. Když ale nebude co žrát, končí veškerá filosofie. (Podobně můžeme dát zkusmo do centra otázku energetickou, ale ta platí, čím jsme vzdálenější od rovníku, kdežto baštit se musí všude.)\r\rTakže se omlouvám, že jsem to té intelektuální debaty takto primitivně vstoupil, ale třeba to někoho zaujme. Každopádně myslím - a proto to taky píšu - že je třeba využít tvé úžasné energie. Jen bych k tvé velmi dobré poznámce o trpělivosti připojil ještě i tu stručnost. Aby prací na textu písmen ubývalo, nikoliv přibývalo. \r\rJasně, sám jsem si naběhl, takže končím a pěkně zdravím

radimvalencik: Moc a moc děkuji za zlaté pravidlo rabi Hillela. Lépe problém trpělivosti nelze vyjádřit.

Ale i celá další část Tvého komentáře je nesmírně přínosná. Je skvělou ilustrací s prvky výstižné karikatury požadavku vysvětlit podstatu Tóry, a to za dobu, po níž vysvětlující vydrží stát na jedné noze. To neumím.

Budu mít ještě několik drobných poznámek, protože Tvůj komentář je velmi inspirující, ale k tomu se dostanu asi během dvou dní, neb jsem se právě vrátil z Malty a doháním resty.

Jen otázka. Není „matkou všech problémů vzduch? Vždy když nebudu co dýchat, končí veškerá filozofie, a to podstatně dříve, než když nebude co žrát. Jednoduchý argument je fajn, ale jednoduchost by neměla být zavádějící.



A teď trochu vážně:

1. Pokud chceš ne-rozvláčnost, tak ta je např. zde, tady lze cupovat, protože jsem pod tlakem trochu přeskočil několik kroků v tom, co nazývám „pěstování vize“:

https://radimvalencik.pise.cz/10046-vize-jakou-potrebujeme-32.html

2. Největší problém vypěstování sdílené vize spočívá v tom, že většina těch, kteří se přihlásí k práci na vizi, touží (vnitřně, aniž by si to poctivě přiznali) po tom, aby do vize prosadili svůj názor, aniž by jej kultivovali s využitím inspirací, které do procesu pěstování vize vnášejí další. V krajním případě hrozí omílání stereotypu. To je hlavním důvodem té netrpělivosti. V nejbližší době s odvoláním na tento moment uvedu konkrétní příklad.

---
radimvalencik.pise.cz

radimvalencik: Ač relativně mladý kluk, dovolím si vás, slovutné kmety, upozornit na drobnou chybu ve vašich úvahách. Neřešil bych ji, ale týká se mé milované matematiky, takže musím pozvednout hlas na její obranu.

Slova „ ... promiň, že Ti píšu tak dlouhý dopis, ale neměl jsem čas napsat krátký...“ nejspíš nepatří ani do korespondence Marxe a Engelse, ba dokonce nepatří ani Oscaru Wildovi, jak se občas traduje. Úvodní větu „Vážený příteli, omlouvám se, že jsem Vám musel poslat dlouhý dopis. Neměl jsem bohužel čas napsat krátký,“ prokazatelně (a minimálně jako první) použil Blaise Pascal v rozsáhlém dopise svému příteli Pierre de Fermatovi (tuším že v roce 1648), v němž mu vysvětloval pojem „matematická naděje“.

A ještě pár slov k vizi. Její základní vlastností musí být stručnost, snadná uchopitelnost a aplikovatelnost. Samozřejmě, je potřeba neupadnout do osidel Parkinsonova zákona, pravícího, že „Každý problém má mnoho jednoduchých, transparentních, snadno pochopitelných, naprosto špatných řešení“.


V ČR neexistence sjednocující vize vedla k rozpadu společnosti na několik téměř antagonistických struktur, které si vzájemně „jdou po krku“. Nejedná se o politické strany, už dávno ne. V základním dělení jde o ty, jejichž klíčovým zájmem je být pevně přisát na cecíky „dojného“ státu, a o ty, kteří chtějí žít v něčem, co z nedostatku jiných termínů nazývám „lepší svět“. V ČR probíhá tato dělicí čára mezi českými oligarchy a jejich „podřízenými“, kteří si užívají výhod „pseudodemokracie po česku“, a naprostou většinou obyvatel státu, držených „u huby“ podle starého dobrého hesla „na chudej lid muší bejt holt přísnost“!


Přiznám se ale, že obsáhnout komplexnost Radimova přístupu nejsem aktuálně schopen v plném rozsahu „pojmout“. Pokud chce totiž být vedení státu úspěšné, musí mít jasnou představu nejen o budoucnosti (což je vize) a o cestě, jak tuto budoucnost vytvořit (což je strategie). Nesmí mu chybět ani jasný důvod, proč (a pro koho) chce té budoucnosti vlastně dosáhnout. Asi bych pro tento aspekt řízení státu použil termín z oblasti managementu, kterému se říká „mise“. V principu tak jde o komplex odpovědí na tři relativně jednoduché otázky:

- CO chceme dosáhnout (vize),

- PROČ toho chceme dosáhnout (mise),

- JAK toho chceme dosáhnout (strategie).

Aplikováno na stát, jde o formulování odpovědí na tyto tři otázky na všech hlavních úrovních jeho řízení, počínaje tou nejvyšší. Což je prezident ČR, na rozdíl od všeobecně rozšířeného omylu, že jde o premiéra. Prezident je jediná skutečně demokraticky volená osobnost v čele naší země. Pro lidi, znalé teorie politického managementu tu dokonce nadhodím kacířskou myšlenku, že ač volen, de facto supluje úroveň monarchy v konstituční monarchii, což je jedna ze tří forem vládnutí, umožňujících v současné době emancipaci, stabilní existenci, alespoň relativní samostatnost a soběstačnost i relativně malého státu typu ČR. Proto musí být jedním ze zásadních témat vize i zachování přímé volby prezidenta ČR, což musí být zkušený politický profesionál, schopný vykonávat plnohodnotně svou funkci, nikoliv nějaká figurka „matky sjednotitelky“ typu Čaputové, absolutní politické blbky a věrné americké marionety (dámy prominou).

Pro tuto úroveň jsou odpovědi na ony mnou nastolené otázky nejjednodušší. Příklad:

„Chceme vrátit ČR samostatnost v rozhodování o směrování naší ekonomiky, zahraniční politiky a národní bezpečnosti, protože chceme přežít jako stát a jako národní entita v současném turbulentním světě. Dosáhneme toho jedině systematickým budováním spojenectví se stejně nebo podobně smýšlejícími zeměmi v našem regionu, podporou domácího průmyslu včetně obranného a posilováním naší bezpečnosti na principech armády, schopné spolu se spojenci chránit existenci ČR jako státu, a bezpečnostních složek, připravených reagovat na hrozby, vyplývající z nepříznivého bezpečnostního, ekonomického, demografického, pandemického nebo enviromentálního vývoje v Evropě.“


Podobně musí dojít k rozpracování pro úrovně jednotlivých ministerstev. Klíčová jsou průmysl a obchod, zahraničí, obrana a vnitro. Strategické řízení státu znamená schopnost ministerstev dlouhodobě plánovat a koordinovaně zajišťovat kontinuitu jejich směřování. To zajišťuje fungování státu podle předem naplánovaných, dlouhodobých záměrů a umožňuje politickému vedení dosahovat stanovených cílů. Základním problémem dlouhodobé úspěšnosti strategického řízení státu je dosažení sociálního konsensu mezi záměry politického vedení (představovaného vládou) a zájmy občanů (představovaných prezidentem republiky). Strategie politického vedení sice být ve zdánlivém rozporu se zájmy občanů, ale pokud je dobrá vize a dochází viditelně k její realizaci, vydrží i déledobější pnutí („utahování opasků“ musí skutečně následovat viditelné zlepšování ekonomických podmínek i „dolních 10.000.000“).

V matematice existuje disciplína, nazvaná teorie chaosu. Mimo jiné v ní lze vytvářet i velmi složité a komplexní modely vývoje procesů a struktur na základě poměrně jednoduchých výchozích podmínek a předpokladů. Kdo zná Mandelbrotovy množiny, ví, o čem mluvím. Po počátečním impulsu dokáže generovat mnohodimenzionální struktury, do detailu shodné na všech úrovních organizace. Stačí jen najít vhodný počáteční bod, nastavit podmínky, dát počáteční impuls a celá struktura zahájí nezvratný samoorganizační proces. Je to nový řád, povstalý z a prostřednictvím chaosu. Tohle je podle mě i jedna z mála možných cest, jak přistoupit k implementaci (jakékoliv) vize do naší rozdělené a nemocné společnosti. Přesně tak, jak to popsal současný prezident Miloš Zeman ve svém přelomovém článku Prognostika a přestavba, který vyšel v časopisu VTM v srpnu roku 1989. Historie se totiž opakuje, a ČR se (opět) mění v zaostalou zemi.

---
radimvalencik.pise.cz

radimvalencik: Výše uvedený příspěvek napal Jaroslav Štefec a poslal do diskuse (tj. nejsem autor těch nádherných myšlenek).

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Předkládám k diskuzi:

Polarita - dominantní příčinu způsobující rozpor ve společnosti spatřuji v nepřirozenosti společenského systému. Tou nepřirozeností je držba moci zájmovými spolky.

Změna – změna spočívá v uvedení společnosti do přirozeného stavu, tzn. přesunu držby moci ze zájmových spolků na územní celky.

Subjekt změny – subjektem tvorby vize jsou iniciativní občané ČR, subjektem vytvářeným vizí je svobodná a demokratická společnost, subjektem, jemuž je vize určena a nositelem změny jsou iniciativní občané obcí a měst.

marian svetlik: Stručně čtyři mé komentáře:
1. Kdo jsem - jsem nikdo ekonomii a politikou nepolíbený praktik, skoro-ajťák a téměř důchodce.
2. Cituji RV: "většina těch, kteří se přihlásí k práci na vizi, touží (vnitřně, aniž by si to poctivě přiznali) po tom, aby do vize prosadili svůj názor, aniž by jej kultivovali s využitím inspirací, které do procesu pěstování vize vnášejí další"
Tady se obávám a doufám, že RV se mýlí!
3. Další citace JŠ prostřednictvím RV (k teorii chaosu a Mandelbrotovým množinám):
"Stačí jen najít vhodný počáteční bod, nastavit podmínky, dát počáteční impuls a celá struktura zahájí nezvratný samoorganizační proces. Je to nový řád, povstalý z a prostřednictvím chaosu."
Pro nastartování je potřebné bod i výchozí podmínky setsakra dobře promyslet, protože jestli se to jednou "rozjede" bude problém to korigovat "zvenčí", mimo už jednou nastartovaný systém. Proto možná sáhodlouhé diskuse a i teoretizování. Otázkou je, kolik na to máme času
4. Při úvahách o "vizi" nelze opomenout mezinárodní kontext. Obávám se, že nejsme ostrovní stát, ležící mimo externích zájmů a vlivů, které nám asi nedovolí radikální proměny. A změna režimu, resp. vytvoření nového, je hodně radikální! Jaká je šance na prosazení takové vize? Půjde to pouze lokálně? Když ne, tak jak?
5. Otázky potravinové, energetické, vzduchové a dalších soběstačností jsou z pohledu aktuální diskuse podle mne až druhořadé, nejdříve musí být postavena taková vize, aby tyto a další požadavky byla schopna naplnit.
6. Mám poměrně velký problém s aktuální (technickou) formou platformy, na které diskutujeme. Na rozdíl od RV si myslím, že vysloveně není pro tuto diskusi vhodná. Má někdo nějaký nápad, jak by se dalo přejít na něco "standardnějšího"?

radimvalencik: Děkuji, skvělé jako minule. Tu vizonářskou stěnu svobody asi bude nutné postavit na jiné bázi. Sám neumím, poradím se s ajťákama. Nebo někdo ví, jak na to?
Ale nějakou dobu vystačíme s tímto.

---
radimvalencik.pise.cz

marian svetlik: Nabízím standardní diskusní fórum, které jsem specifiky pro tuto potřebu rychle naťukal v prostředí WIX:
https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize
Jen je potřeba se pro aktivní vkládání příspěvků do fóra zaregistrovat, jinak pro čtení to není potřeba, vidí to všichni.
Snad jediný problém vidím v tom, jak "přetáhnout" užitečné z Vašeho fóra. Nebo začít znovu přeformulováním toho podstatného?

marian svetlik: Proč je použití standardního diskusního fóra výhodnější?
1. Primárně umožňuje strukturovat problematiku diskuse do menších celků (témy/topics)
2. Umožňuje vést samostatnou diskusi ke každé dílčí otázce (vlákna/threads)
3. Vše se rozvětvuje z jednoho místa
4. Každý účastník může být informován o reakcích na jeho vstupy
5. Každý účastník může být informován o aktivitách v oblastech, které jej zajímají ale nemusí sledovat oblasti jiné
6. Nabízené řešení (na WIX) má interface pro PC ale pro mobily, můžete reagovat i z mobilu stejně dobře jako z počítače, stačí si do prohlížeče v mobilu zadat adresu a automaticky se to přepne do mobilního režimu
7. A má to mnoho dalších funkcí, které jsou teď pro jednoduchost vypnuté/zbytečné a které také závisí na právech, které jsou členům fóra přiděleny (např. RV, jako iniciátor diskuse, může být nastaven jako admin/moderátor a tím může získat větší možnosti a přehled o chodu fóra)

Nevýhody:
Vidím jen jednu, kterou jsem zmínil výše - jak již existující know-how přenést. Z druhé strany je to příležitost, jak (omlouvám se za výraz) pel-mel existujících příspěvků učesat a vybrat a utřídit z nich to podstatné. Což je samozřejmě náročná práce, to nikdo nezpochybňuje.

marian svetlik: Ale hlavní a praktická výhoda "nového" fóra je JEDNODUCHOST, s jakou se dají vkládat příspěvky a reakce na příspěvky ostatních.
Všem, kteří to nezkusili, doporučuji vyzkoušet.

Popravdě - web "pise.cz" je už značně historický a je primárně určen jako blog, ne diskusní fórum. Vkládání příspěvků a reakcí je těžkopádné a osobně obdivuji, že je ještě v provozu (to není nic proti uživatelům tohoto webu).
Já jsem si kdysi přidal příspěvky pana RV do mé RSS čtečky, kde se mi zobrazují novinky z různých zdrojů, abych byl hned informován o nových příspěvcích. Bohužel správce webu "pise.cz" už asi neaktualizuje své technické zázemí a moje RSS čtečka už tento web neakceptuje, hlásí nějakou chybu, takže pokaždé musím ručně kontrolovat, jestli něco na stránkách RV nepřibylo. Nechci zacházet do detailů, je to spíše výtka provozovatele webu "pise.cz" ...

marian svetlik: Na testovacím diskusní fóru "vize" (viz https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/obecna-diskuse/nositele-zmeny) jsem napsal příspěvek s názvem "Nositelé změny".

Tady jej přepisuji 1:1:

Nejdříve chci navázat na diskusi "karel hais" z webu RV: https://radimvalencik.pise.cz/10057-komentare.html#606347 kde cituji podstatnou část:

"Na závěr tohoto tématu. „Polarizace společnosti“, vyplývá v nerovném přístupu k výdobytku společnosti a k procesům řízení mezi vrstvami. Kapitalismem se rozumí ono vývojové stadium zbožní výroby, kdy se zbožím stávají již nejen produkty lidské práce, nýbrž i sama pracovní síla člověka. Tvrdit, že vývoj trhu nebo dělba práce ( hospodářské poměry společnosti ) mohou vznikat a zanikat z vůle nějaké skupiny osob - ,,inteligence" nebo „vlády" vychází z naprosto nepravděpodobných a mylných předpokladů.

Dokonce některé opoziční proudy vyjadřují názor, že bychom se měli vrátit k budování občin. Vůbec si neuvědomují, že takové uspořádání společnosti je překonáno právě dělbou práce, technickým rozvojem a celkovým poznáním lidstva.

V současné době někteří představitelé střední třídy hájí výrobu a služby živnostníků za jejich nedotknutelné právo. Nechtějí si připustit, že zánik tohoto způsobu výroby a služeb je díky obecným zákonitostem zastaralý a tudíž odsouzený k odumírání. ( viz. Předešlá charakteristika střední třídy ). Tento proces „ odumírání“ existuje i v ostatních charakteristikách střední třídy.

Proto dobrá vize analyzuje společenské procesy minulosti a předpokládá procesy budoucí bez časového omezení. Tím vymezuje hranice takového vývoje, ve kterém se budou pohybovat jednotlivé kroky praktické realizace.

Proto přechod od soudobé společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady, k společnosti k stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru, je vývojová tendence, na kterou poukazují práce R. Valenčíka a spol.


Odpověď na otázku, kdo je příjemce nové vize, nebo která skupina je cílovou skupinou, takové vize, si troufnu tvrdit, že každý člen společnosti, který naznačený vývoj pochopí, ztotožní se s ním a je ochoten stát se realizátorem praktických kroků směřující k naplnění tohoto vývojového trendu."


Za mne plný souhlas. Otázkou je, jak to udělat reálně. Tedy nejenom aby lidé pochopili vizi, ale hlavně aby se mohli stát "realizátorem praktických kroků", protože jinak by to byla jen (možná že hezká) teorie bez realizace.


(tady ještě jednou musím připomenout, že jsem v teorii, filozofii, ekonomice, sociologii a jiných společenskovědních oborech totální barbar, nestudoval jsem to a nečetl jsem relevantní díla vážených autorů, takže to, co uvádím, je pouze výplod mého, možná se dá říct selského, rozumu. A budu rád, když mne lépe erudovaní kolegové opraví, nerad bych umřel v omylu)


Pokusím se trochu teoretizovat.

Jestliže je demokracie vláda lidu, tak to je sice hezká teorie, ale v plné míře (v minulosti a ani teď) nejspíše nikdy nebyla plně použita (možná se k tomu přibližuje Švýcarsko?). Proč? Protože to asi nebylo nikdy logisticky možné realizovat.

Proto byla (asi s dobrým úmyslem) vymyšlena "zastupitelská" demokracie s tvrzením, že jinak to vlastně nejde. A tak vznikly strany a posléze další zájmové skupiny, které v rámci zastupitelské demokracie usilovali o podíl na moci. Pak vznikaly další klony demokracie (např. lidová, liberální a možná i další), ale to jenom podtrhuje to, že určité zájmové skupiny zdůrazňují to, že to oni jsou těmi pravými, kdo může demokraticky vládnout. Za mne z toho vychází, že každá demokracie s přívlastkem je vlastně podvod na lidech. Podle mne kromě jednoho přívlastku - přímá - protože alespoň já chápu pojem demokracie jako synonymum přímé demokracie (aniž bych měl cokoliv společného s p. Okamurou).

Jednou ze zásadních otázek je to, JAK to realizovat? Jen připomenu svůj comment tady, cituji část:
"základním předpokladem realizace takové změny je postavení individuality člověka do primární role a od toho odvodit/navázat veškeré další aspekty jeho zapojení do společného "projektu" společnosti"

Opět trochu odbočím a pokusím se o mou laickou definici státu: "stát je způsob organizace společnosti, který řeší společné zájmy skupiny občanů, jinak neřešitelné individuálně". Nositelem této "smlouvy" jsou lidé, kteří se rozhodli stát vytvořit. Realita našeho života se však obrací o 180°, stát (a v současné době to je globální moc, byť evidentní důkazy se asi nikdy nenajdou) se pasuje do role hybatele a lidé jsou jen vykonavatelé. Myslím si, že v jádru naší vize musí být vrácení tohoto vztahu do původní podoby, tedy nalézt způsob, jak vrátit rozhodování o chodu společnosti/státu zpět k lidem. Tedy nalézt způsob, jak obnovit původní chápání pojmu demokracie (z mého pohledu "přímé" demokracie).

Co to přinese? V první řade ohromný odpor současných vládců. Protože, když to dovedu do absurdna, tak jestliže se lidé většinově rozhodnou, že vláda bude muset povinně nosit zelené kabáty, tak to bude muset udělat, jinak nebude vládnout. Další (už reálné) dopady na vládnoucí špičky si každý z vás dovede dovodit sám. Zbytek dopadů (toho, že rozhodovat budou lidé) bude na lidech a jejich rozhodnutích.


Jestliže bude návrat k demokracii jedním z východisek vize, potom vznikají nejméně další otázky:

Jak to udělat?

Co to přinese?

Jaké budou klady a zápory?

Jak se k tomu postaví globální moc?

Ale by příspěvek nebyl příliš dlouhý, ukončím jej. Prosím o reakce a upozornění na mé omyly

radimvalencik: Děkuji. Teď jsem se dostal ke zpracování Vašich materiálů.

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Má vize kudy z krize – kde začít

Návrh osvobozovacího a demokratizačního návodu pro obce a města
Štěpán Forgáč
(Návod je určen pro iniciativní občany obcí a měst.)
Úvod
Demokracie je vláda všech a je realizací politické svobody. Je kontinuálním kolektivním rozhodováním lidí obývajících společné území (obec, obecní část, město, městská část, region atd.) o věcech výhradně jim na tomto území společných. Je uplatňováním přírodního zákona – zákona pregnance (seberegulace), zákona vytváření nejlépe možného útvaru, v tomto případě lidského kolektivu v daném území a čase. Jako přírodní zákon stojí nad nepřirozeným, člověkem vytvořeným jakýmkoliv řádem, protože seberegulace sama, ať se jedná o jednotlivce, zájmový spolek, či územní celek, je přirozeným řádem. Proto postrádá zárodek chaosu, který vždy, dříve nebo později, ovládl společnost a způsoboval a stále způsobuje nezměrná utrpení lidstva. Demokracie je charakteristická přirozeným kolektivismem (vláda všech). Jeho odmítáním odmítáme současně své bezpečí a vystavujeme se existenčnímu ohrožení. Proto je přirozený kolektivismus tak životně důležitý. Je zpětnou vazbou individualismu. Kolektivismus a individualismus jsou dvěma stranami téže mince.
Současné, všeobecné přijímání individuální svobody člověka, jako základu svobodné společnosti je chybné a ve svém důsledku zničující. Absence politické (kolektivní) svobody, té svobody, která je nepostradatelná pro tvorbu svobody individuální má fatální následky. Bez ní, totiž nemůže existovat svoboda individuální, protože svoboda politická je, jedině, morálně oprávněná vymezovat hranice svévoli jednotlivců a zájmových spolků. V současné době nežijeme ve svobodě, ale ve svévoli. Nic na tom nezmění ani zákony, naopak to potvrzuje jejich vznik. Ty přece neschvalujeme společně, ale schvalují je, svévolně, bez nás, námi zvolení zastupitelé.
Východiskem pro tento demokratizační manuál je absence kolektivní svobody a z toho vyplývající bídný stav společnosti. Stále se nesmíme společně starat a společně rozhodovat o věcech nám všem společných! K ozdravění naší společnosti vede jediná cesta – osvobodit se politicky. Pak, teprve, můžeme začít společně vládnout. K tomu účelu má sloužit tento návod.

1. Část osvobozovací (pro obce, města, jejich části)
Současný stav
Jsme politicky nesvobodní - nesmíme společně (kolektivně) rozhodovat o věcech společných. Ve stavu politické (kolektivní) nesvobody se nacházejí všechna územní společenství (města, obce, regiony, kraje, stát.
Žádoucí stav
Žádoucím stavem je politická svoboda - stav, kdy každý legální územní celek může ve svém území společně rozhodovat o věcech jim společných.
Politické sebeosvobození
Politické sebeosvobození znamená dosažení takového stavu, kdy o věcech společných mohou rozhodovat všichni občané daného legálního územního celku způsobem, který si sami stanoví.
Iniciovat a organizovat proces politického sebe osvobozování se mohou jen jeho demokraticky iniciativní občané. Sebeosvobozování musí započít v těch nejmenších legálních teritoriích (obce, menší města). V nich mají občané největší sebe osvobozovací a mocenský potenciál, v nich jsou jejich současní vládci – zastupitelé nejslabší. Jen v osvobozených obcích a městech mohou jejich občané začít vládnout a získat zkušenosti a dovednosti potřebné k následnému osvobozování a demokratizaci větších územních celků, do nichž patří.
Sebe osvobozovací proces
1. krok - Iniciativní a důvěryhodní občané se sejdou a stanoví strategii politického osvobození své obce (města).
2. krok – Zorganizují veřejnou schůzi, na níž seznámí spoluobčany se svým záměrem a s přínosy, které by obci/městu jeho realizace vyplynuly.
3. krok – Po dostatečně dlouhé době cca x týdnech uspořádají další veřejné shromáždění, na němž budou prodiskutovány dotazy a připomínky k předmětnému záměru. Podle situace,
buď nechají hlasovat o jeho přijetí, nebo dají občanům ještě další čas na rozmyšlení. O možnosti hlasování o přijetí na tomto shromáždění musí organizátoři občany informovat tak, aby vešla včas ve všeobecnou známost.
4. krok - Na dalším veřejném shromáždění, mohou ještě diskutovat a pak už nechají hlasovat o přijetí záměru.
5. krok - Pokud bude realizace osvobozovacího procesu přijata, zvolí veřejné shromáždění facilitátory (usnadňovatele) osvobozovacího procesu. Ti vytvoří návrh způsobů a zásad přijímání společných rozhodnutí. O stavu návrhu budou průběžně, skrz následná veřejná shromáždění, informovat spoluobčany, vést s nimi rozpravu o jeho obsahu a zapojovat je do jeho tvorby.
6. krok - Konečný návrh způsobů a zásad přijímání kolektivních rozhodnutí předloží facilitační skupina veřejnému shromáždění obce (města) ke schválení.
7. krok - Návrh schválí veřejné shromáždění obce (města)a předloží ho svým zastupitelům .
Poté mohou nastat dvě varianty. Současní zastupitelé:
a) se podřídí rozhodnutí veřejného shromáždění a přijmou ho,
b) se nepodřídí rozhodnutí veřejného a nepřijmou ho.
ad a) Pokud zastupitelé návrh přijmou, došlo k politickému osvobození se. Politickou moc získali občané obce (města). Tím je politický osvobozovací proces obce (města) úspěšně završen.
ad b) Pokud zastupitelé návrh nepřijmou, nedošlo k politickému osvobození se, politická moc zůstává v rukou zastupitelstva.
Dle platné legislativy lze odmítnutí podřízenosti zastupitelů veřejnému shromáždění řešit a završit tím úspěšně politicky osvobozovací proces v obci (městě), dvěma způsoby.
ad a) jejich odvoláním v obecním/městském referendu a zvolení nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů,
ad b) zvolením nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů v řádných komunálních volbách.

2. Část demokratizační
Obec/město je tedy politicky svobodné a jeho občané se začínají učit společně své obci/městu vládnout.
Jak na to?
Především je nutno znát zásady veřejného shromáždění.
Jsou to:
- zásada rovnosti
- právo na iniciativu
- mandátové pravidlo
- pravidlo většiny
Dále je nutno vědět:
- že politická rozhodnutí nejsou rozhodnutími odbornými, ale hodnotovými a morálními. Jinými slovy: nikdo nemusí být, při rozhodování, v dané oblasti odborník a přesto je průměrný občan schopen dostatečně fundovaně rozhodnout, které z nabízených možností řešení dá přednost.
- že společné rozhodnutí je řešením společného dilematu – nemá vítěze ani poražené. Je společným rozhodnutím a tečka. I proto, že většina, která rozhodne, bude při každém společném rozhodování jiná. Takto je nutno pojímat přijetí společných rozhodnutí.
- že se změnil statut zastupitelů. Zbaveni moci se z nich stávají pouze facilitátoři naší moci a vykonavatelé našich rozhodnutí.
- že k tomu nejlepšímu rozhodnutí je potřeba dospět. Že je nutné se, o dané problematice co nejvíce dovědět. Tok potřebných informací směrem k občanům i to bude, mimo jiné, povinností zastupitelů - facilitátorů a servismanů občanské moci.
Důležité je že současná legislativa nebude v procesu zbavování moci zastupitelů porušována.
Vládnout prostřednictvím veřejných shromáždění je nejsnazší a nejefektivnější způsob vlády občanů. Že to jde, ukazuje příklad Švýcarska. Učit se vládnout je nejefektivnější od těch občanů, kteří už vládnou (Švýcarsko). Referenda se má využívat jen ve výjimečných případech.
Těžší než vládnutí bude zbavování současných vládců moci.

Osvobozování a demokratizace větších územních celků (regiony, kraje, stát) může být až následné, teprve až obce a města ovládnou jejich občané.


To nové v ekonomice se bude mít možnost utvářet v rámci nového - občany ovládaného společenského prostředí. V prostředí uvolněného ekonomického potenciálu územních celků a svobodné, nikoliv svévolné privátní ekonomiky. V prostředí rovných podmínek pro podnikání jednotlivců, skupin a územních celků.

marian svetlik: Za mne dobé myšlenky, byť trochu těžko logisticky realizovatelné.
Ale vidím tam dva zásadní závěry, pro které bude asi potřeby najít vhodnější a perspektivnější způsob realizace:
1. v části "osvobozovací" je jednoznačně definováno, že změna musí přijít zezdola. S tím plně souhlasím;
2. v části "demokratizační" kvituji nástin změny postavení zastupitelů z rozhodovacích na realizační a zprostředkovací.

Rozhodnutí musí přijít od lidí, zastupitelé připraví kvalifikované podklady, rozšíří je mezi lidi, aby se komunita mohla kvalifikovaně (politicky) rozhodnout a zastupitelé pak rozhodnutí realizují do praxe. Není to náhodou přímá demokracie?

radovan přikryl: Nejsem si jist jak se jednoduše vyjádřit, ale v celém spektru názorů mi chybí jeden pohled, který jsem nezaregistroval. Zkusím na příkladu vysvětlit který.
Za socialismu stagnoval obecně rozvoj společnosti. Technicky jsme zaostávali a společný majetek chátral. Cenou bylo udržení dobrých mezilidských vztahů (myslím 70 léta a výše), kvalitních potravin, kultury atd. Často slyším hlášky "zlatí komunisti", klasicky se vzpomíná na to dobré a zlé se vytěsnilo.
Za kapitalismu jsem technicky poskočili kupředu, společný majetek v soukromých rukou se zvelebil, ale mezilidské vztahy se značně zhoršili.
Pokud s tímto názorem souhlasíte, tak se nabízí otázka, jak lze skloubit výhody a nevýhody těchto systémů ?
Možná je to idealistický názor, ale chybí mi zde širokou společností respektovaný hodnotový systém. Nepsaná pravidla, které si nedovolí překročit společenská většina, zejména však volení zástupci a mainstreem, který tento nepsaný hodnotový systém hlídá.
Ve vyjmenovaných 4 bodech mi toto chybí.

radimvalencik: Dobrá připomínka

---
radimvalencik.pise.cz

marian svetlik: Myslím, že když se povede změnit základní ekonomické a organizační rozpory (honba za ziskem a tím individualizmus jako primární motivace, odtržení lidí od řízení společnosti, ...), i sociální a kulturní nadstavba se bude pozitivním způsobem měnit. Jak rychle, to je jen otázkou toho, zda se to nechá na "samovývoji" v nových podmínkách (byť tyto podmínky by tomu měly napomáhat)

Štěpán forgáč: Ano, pane Světlíku, navržená vize je přímou demokracií. Že je přímá demokracie funkční a uživatelsky přítulná vědí Švýcaři už několik staletí a není mi známo, že by se jí chtěli vzdát.

Štěpán forgáč: Potřeba změny je svou hloubkou a výrazností o level výš. Není proto srovnatelná s průmyslovou revolucí. Je potřeba změnit společenský systém - odstranit zastupitelskou demokracii a nahradit ji demokracií.

Štěpán forgáč: Neučme se z vlastních chyb! Požádejme (spíše poprosme) Švýcary, ať nám radí při demokratizaci Česka.

marian svetlik: Způsob organizace společnosti je ale těsně provázán s vytvářením ekonomických podmínek její existence. Bez změny a jasných pravidel ve formě výroby, generování a rozdělování výsledků, nebude přímá demokracie k ničemu, spíše naopak, jen by existující status nesmírně komplikovala.

Štěpán forgáč: Ekonomika slouží tomu kdo ji ovládá. Takže aby sloužila lidu, musí ji lid ovládat. Takže zásadní změna musí nastat ve vlastnictví moci. Ta je v současné době, skrz zastupitele, v rukou privátního kapitálu. Je potřeba ji dostat do rukou lidu. Nebo to vidíte jinak?

Štěpán forgáč: Pro odlehčení i osvětu nabízím poslech svých písniček - viz youtube, zadat š.forgač.

marian svetlik: Stát, který bude sloužit občanům, musí mít k tomu podmínky.

(https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/vize-co-chceme-dosahnout/sta t-ktery-bude-slouzit-obcanum-musi-mit-k-tomu-podminky)

Jestliže chápeme stát jako způsob organizace společnosti tam, kde jednotlivci (nebo nižší organizační celky) nejsou schopni zajistit společné zájmy (typicky komunikace, zdravotnictví, bezpečnost, sociální zajištění a další), musí mu občané přenést určité kompetence a musí mít prostředky tyto služby poskytovat. Teď ale nechci mluvit o daních, které napadnou každého, jako základní prostředek k tomu účelu. V daních se jako laik nevyznám, jen vím, že nějaké být musí.

Nicméně, jestli chce stát zajistit elementární prostředí pro své občany, musí (alespoň dle mého laického názoru) mít možnost PLNĚ ovládat určité elementární podmínky/prostředky. Mám tím na mysli potraviny (kam primárně patří také voda) a energie (a další, jako např. území, že? ), jako základní prostředek a podmínka k tomu, aby občané mohli vykonávat svoje aktivity. To je (plus/mínus) to minimum, které musí být v rukou státu (o dalších se dá diskutovat). Jinak stát nebude schopen plnit svoje základní poslání.

Takže definování základních entit, které musí být ve společném vlastnictví tak, aby stát mohl zajistit svoje elementární funkce, by asi měl být jeden z východiskových bodů transformace společnosti - vize.

Štěpán forgáč: Nehledejme nalezené.
Ve Švýcarsku to funguje tak, že to co nemohou řešit samy obce v kantonu delegují na kanton. Co nemohou řešit samy kantony delegují na stát. Jde tedy o delegování zdola. Ty opratě ve státě drží pevně obce a ty opratě v obcích drží pevně jejich občané. To je celé tajemství skutečné demokracie.

marian svetlik: Omlouvám se za nepřesnost ve vyjádření. Uvedl jsem:
"stát... musí mít možnost PLNĚ ovládat určité elementární podmínky/prostředky"
a dále:
"To je to minimum, které musí být v rukou státu"

"plně ovládat" je myšleno, že MŮŽE (např. jako skutečně většinový akcionář) v případě potřeby ovlivnit vhodným (pro stát a tím i pro občany) směrem;
"v rukou státu" bylo mnou myšleno obdobné vyjádření, tedy to ne nezbytně nutně znamená, že to je "ve vlastnictví" státu

tibor ganzer: matematicky:
Nutná a postačující podmínka aby to nebo ono ......
nebo taky
Nutná ale NE postačující podmínka aby to nebo ono ......

Jinak v tomto diskuzním kroužku se postupně posbíralo 9 diskutujících.
No takto tu válku s neviditelnou globální mocí asi nevyhrajeme

Kde asi soudruzi z radimvalencik.pise.cz udělali chybu ?

když marian svetlik udělal provozuschopný diskuzní web tak radim valenčík zaklapl poklop - důsledek: bude se diskutovat ale už se "nepěstuje"

No snad se to napravit dá. Např, radimvalenčík by nad "archiv" umístil link "diskuze" do webu mariana svetlika.

V roce 1988 jsem taky jezdil všude Wartburgem ale nevím jestli bych v roce 2022 zvládl Wartburgem trasu 800 km Karviná-Klagenfurt za dcerou do Rakouska. Na to už mám Oktávku.

Současný počet občasných kecálků: 9 (z toho k tématu x)

radimvalencik: Oni by pro začátek stačili i tři přemýšliví diskutující. Ale chce to výdrž a naslouchat druhým, reagovat na to, co říkají.
Současná globální moc chytré lidi vytěsňuje ze svého středu, resp. zaměstnává je jen na jedno použití, než prohlédnou.
Pokud se týká techniky diskuse, podpořím každou rozumnou aktivitu a doporučím přesměrování.
Mj. bez administrativních buzerací se s Wartburgem dá objet svět.

---
radimvalencik.pise.cz

radimvalencik: Toto zní dokonce lépe než původní manifest. Je to ale skromnější - v podstatě alternativu rozmělňují do dílčích kroků.
Takto se jim nepodaří vytvoři FUNKČNÍ JÁDRO VIZE, které by ji udělalo realizovatelnou, stalo se platformou pro integraci zainteresovaných lidí i dílčích přístupů k realizaci změn:
První bulletin ke "Druhé ekonomické transformaci" (skupina manažerů):


Martin Vohánka
Eurowag
Dobrý den a skvělý start do nového roku všem.
Právě čtete první číslo bulletinu, kterým budeme Vás, signatáře výzvy k 2. ekonomické transformaci, informovat o dění kolem výzvy a jejím rozvoji nebo činnosti.

Ohlášení výzvy na akci Forbesu „Lepší Česko“ 17. listopadu loňského roku se setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Pozornost médií předčila naše očekávání. Věříme, že jeden z cílů výzvy se tímto zcela naplnil. Tedy aby jasně a s dostatečným zásahem zazněl názor podnikatelů napříč odvětvími k tomu, co naše země potřebuje k dosažení udržitelné prosperity. Je skvělé, že se záhy po vyhlášení ozvalo velké množství osobností a organizací, kteří se chtějí k iniciativě připojit či konkrétně přispět k její realizaci svou prací.
Tento úspěch, na němž každý ze signatářů má svůj významný podíl, je nepochybně i silným závazkem naplnit druhou premisu projektu, kterou je dotažení navržených opatření až do jejich implementace. Důležitým předpokladem úspěchu je trvalý tlak na státní administrativu. Proto budeme kontinuálně, s Vaší součinností, udržovat téma naší výzvy v mediálním prostoru.

Před Vánoci jsme vytvořili malý Organizační panel, složený z Martina Wichterleho, Radka Špicara, Tomáše Salomona, Martina Vohánky a dvou zástupců přizvané komunikační agentury Digital First Marketing Group, který se schází každý týden. Skupina má tři klíčové úkoly. Řídit základní operativu iniciativy, její komunikaci navenek a mezi signatáře a zejména zajištění zdrojů a monitoring realizace jednotlivých opatření.

Dalším klíčovým krokem k uskutečnění našich plánů je ustanovení projektových týmů odpovědných za jednotlivá opatření. Každý tým zastřeší ambasador, tedy reprezentant signatářů výzvy. Projektový manažer ponese odpovědnost za řízení daného projektu a jeho faktické dodání. Dále budou přizvány vybrané zájmové organizace, neziskovky a zástupci institucí s cílem dosažení kvality návrhu opatření a konsensu napříč relevantními stakeholdery. Náš podíl na jednotlivých opatřeních bude různý, a to v závislosti na zralosti tématu, jeho komplexitě a případné existenci organizací, které již téma před námi v nějaké formě uchopily. Například transformace vzdělávacího procesu vyžaduje především naši záštitu a tlak na vládu, neboť již existuje robustní a dobře zorganizovaná základna organizací, jež se tomuto tématu dlouhodobě věnují. Na druhé straně u opatření jako jsou zaměstnanecké akcie či kapitálový trh předpokládáme naši důležitou roli prostřednictvím zainteresovaných signatářů výzvy, a to zejména v definici opatření, byť i u takových opatření budeme spolupracovat, např. se Svazem průmyslu a dopravy či Bankovní asociací.

Tímto Vás žádáme, abyste kontaktovali kohokoliv z Organizačního panelu, máte-li chuť a možnost přispět, ať už formou know-how, či jinak, k realizaci jednotlivých projektů. V další části bulletinu naleznete opatření, která jsme vybrali jako první k realizaci, až už díky jejich dopadu, naléhavosti, či příznivým okolnostem (viz české předsednictví EU v druhé polovině roku).

Ještě jednou díky za Vaši podporu. Zůstaňte s námi.

Martin Vohánka za Organizační panel výzvy k 2. ekonomické transformaci

CO SE STALO A JAKÉ AKTIVITY SE CHYSTAJÍ

Ohlášení Výzvy k 2. ekonomické transformaci na akci Forbesu „Lepší Česko“ 17. listopadu 2021
Vytvoření organizačního panelu ve složení: Martin Wichterle, Radek Špicar, Tomáš Salomon, Martin Vohánka a dvou zástupců přizvané komunikační agentury Digital First Marketing Group.
Výběr priorit z Výzvy:

Napište, prosím, komukoli z organizačního panelu, ve které pracovní skupině byste se chtěli angažovat.

Pracující a kapitál - Úprava právního a daňového rámce pro zaměstnanecké akcie stimulující k participaci zaměstnanců na kapitálových výnosech podniků jako nástroj motivace a sociální koheze.
Green Deal jako příležitost - Je třeba vyjednat parametry reflektující výchozí podmínky a možnosti České republiky. Vytvořit kompetenční centrum zodpovědné za efektivní exekuci Green Dealu a koordinaci státních institucí, sdílení know-how a následnou informovanost podnikatelské sféry.
Proexportní politika - Posílení podpory exportu prostřednictvím reformované EGAP, ČEB a další státní infrastruktury na úrovni srovnatelné s nejvyspělejšími státy Evropy.
Bez kapitálu to nejde - Posílení kapitálového trhu prostřednictvím reformy penzijního investování. Implementace systému daňové podpory investování obyvatel do akcií malých a středních veřejně obchodovaných firem.
Chytrá imigrační politika - Zrychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s imigrační agendou. Nastavení jasných kritérií reflektujících potřeby pracovního trhu a bezpečnosti země. Přijetí sady integračních programů maximalizující pozitivní efekty pracovní migrace.
Modernizace státu - Zřídit centrální autoritu pro digitalizaci státu s dostatečnými kompetencemi a kapacitou k prosazování a usnadnění potřebných změn na úřadech. Datově podložené vládnutí s dlouhodobou perspektivou a jasně definovanými cíli je základním předpokladem efektivní státní správy.

Vážení signatáři, pokud máte zájem být členem pracovní skupiny k výše uvedeným prioritním tématům, nebo byste byli ochotni věnovat svůj čas, abychom o Vaší firmě vytvořili medailonek a zeptali se na Váš postoj k 2. ekonomické transformaci, kontaktuje prosím Janu Bakešovou, jana.bakesova@dfmg.cz.

ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY V MÉDIÍCH

Buď budeme v Česku zelenější produkty vyvíjet a vyrábět, nebo za ně zaplatíme jiným.



Šéfové firem sestavili žebříček úkolů pro novou vládu.



Šéfové firem sestavili žebříček úkolů pro novou vládu.

Kontakt:
Kontakt pro média a novináře

Tomáš Jindříšek
Hlavní koordinátor komunikace
E-mail: tomas.jindrisek@dfmg.cz
Tel.: 724 105 416
Tomáš Staněk
PR
E-mail: tomas.stanek@dfmg.cz
Tel.: 739 280 905

Partneři projektu:

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Tvrdím, že vize musí být o změně moci a vlády nad politikou i ekonomikou, ze zastupitelů a firem na občany, nikoliv z pouhé změny ekonomiky. Takovou nám pan Vohanka a spol nepředstaví. Chceme-li zásadní změnu, musí to být změna celostní - společenská. Ta pak, teprve, přinese i potřebnou změnu ekonomickou - ekonomiku pro lid.
Vize musí být jednoznačně o ovládnutí politiky i ekonomiky občany! Tak to vidím já.

marian svetlik: Vize - decentralizace energií a informací jako cesta budoucího vývoje

Na webu https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize jsem vložil další příspěvek k jedné z možných vizí svobodného rozvoje společnosti.
Úmyslně jej tady nepřepisuji, protože bych chtěl, aby se zájemci na nový web podívali sami a zkusili si nejenom přečíst článek, ale hlavně aby si vyzkoušeli nové diskusní prostředí. Nové vize se mají dělat v novém prostředí a na "Wartburgu" se možná ještě stále dá jezdit, ale radši ne moc daleko.
Takže tak trochu manipulace, ale doufám, že v dobrém. Když se vám nebude nový web a jeho možnosti líbit, dejte mi vědět, opět se "přepnu" se svými příspěvky sem

radimvalencik: To je v pořádku. Doufám, že se tento web https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize
rozjede a nahradí provizórium mé stránky.

---
radimvalencik.pise.cz

Štěpán forgáč: Trochu jsem si prostudoval myšlenky Marxova současníka ruského filosofa Michaila Bakunina. Jeho výrok: "jsem kolektivista, nikoliv komunista" ho jednoznačně zařadil mezi demokraty, nikoliv anarchisty, ač se k nim primárně hlásil. Tento jeho výrok považuji za nadčasový.
Mám zato, že bychom se měli zabývat primárně politickým osvobozením se.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10082-komentare.html#606529

maxim 1: Příteli Štěpáne, je potřeba si ujasnit pojmy a jejich obsah ..
Označení kolektivista a komunista mají stejný obsah, jedná se psychologicky o osobnosti u nichž individualismus (individuální vědomí) a jeho "svoboda" se podřizuje "kolektivnímu společenskému vědomí" ...
Když jsme u toho K.Marxe, jako "sociolog" převážně uvažuje o vědomí společnosti, společenském vědomí, a to kolektivním společenském vědomí, které vzniká společnou prací na rozvoji společnosti i jejích členů ..
Ale lidská Individua tvořící společnost to kolektivní vědomí společnosti vytváří nebo przní ..., to je ta polarita, resp. konflikt pravice a levice .., a tak dále a dále ..
Liberálové se ve své individualistické ideologii kolektivně podporují a kolektivní vědomí společnosti przní otevřeně ..
Fašisté tvoří kolektivy "vyvolených" individuí (fascis) a vytváří falešné kolektivní vědomí společnosti blbnutím lidí zprzněnou ideologií, která se falešně dovolává kolektivismu ..

Štěpán forgáč: Příteli Maxime, jak potom ale oddělit demokrata od komunisty, když jsou oba kolektivisty?

maxim 1: No tak Štěpáne, za demokraty se prohlašují všichni ...
Komunisti jsou také demokraté, ale neměli rádi šmejdy co se jenom za demokraty vydávali a byli "zblblí" užvaněnou pseoudodemokracií liberálů a fašistů, kteří uznávají jenom demokracii pro sebe a na neprivilegované s prominutím serou ..
Demokracie je blud pro blbce, to už věděl Sokrates, který tvrdil a poznal že demokracie jenom blbne lidi a uvolňuje cestu tyranii a despocii šmejdů ..

Štěpán forgáč: Ale, Maxime, chtěl jsem aby jste zkusil popsat odlišnost mezi kolektivistou komunistou a kolektivistou demokratem. "Vyřešil" jste to tím, že jste je hodil do jednoho pytle. Tím jste se nepochlapil. A Sokrates? I mistr tesař se utne.

maxim 1: Tak Štěpáne, když trváš na vysvětlení, tak ti to vysvětlím jinak a polopatě ..
Vysvětlím ti rozdíl mezi pravým komunistou (i pravým křesťanem, což je totéž) a ostatními, kam patří i ti tvoji kolektivisté demokraté ..
Komunisté (i křesťané) jsou jediní praví a hypotetiční demokraté, protože jejich ideály směřují k "demokratické společnosti", kde jsou si všichni lidé rovni, už to chápeš ???
Ostatní o demokracii jenom žvaní a skutek utek .., jsou to jenom bludaři ..
Nakonec se všechni zachovají jako šmejdi, protože jejich silné ego podporované jejich debilními ideologiemi přemůže ten jejich užvaněný demokratický kolektivismus ..
Uvedl jsem ti jako příklad liberály a fašisty, protože je to jedna sorta (jeden pytel) šmejdů, kteří na tu tvoji demokracii serou, vytvářejí "kolektivisticky" uzavřené privilegované společnosti, aby vyjebali s ostatními lidmi, které považují za mírně řečeno neprivilegované ..
V počátku liberalismu to byli zednáři, bankéři, měšťané, kapitalisté, to trvá dodnes, potom přišel samozřejmě falešný "kolektivistický" fašismus, který uvedl Mussolini svými fascis spolky zblblých občanů a má následovníky v těch dnešních Sorosových neziskovkách ..
Komunisté nedělali nic jiného, než že se na bezzubou demokracii vysrali a udělali si také svoji velkou stranu, ale demokraticky veřejně, a těm šmejdům zakroutili krkem ..., už je ti to jasné ty bezzubý demokrate ..

marian svetlik:
na webu:
https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/obecna-diskuse/role-laiku-v-diskusi jsem vložil nový příspěvek a přepisuji jej zde:

Role laiků v diskusi

Již jsem někde výše prohlásil, že v oblasti teorie vývoje společnosti a souvisejících vědách jsem totální laik. Tak jsem si řekl, že se trošku dovzdělám a začetl jsem se do prací RV a kol., vytvořené na VŠFS (https://www.vsfs.cz/?id=2479-monografie). K mému překvapení jsem se dočetl, že to, o co se já tu aktuálně pokouším formulovat, je již fundovaně zpracováno (alespoň je vidět, že jsem skutečně amatér 😉. Doporučuji ke čtení a (možná) paradoxně je to i čtivé (když překonáte prvotní tápání v terminologii).

Skoro by se dalo říct, že můj potenciální přínos k diskusi je zanedbatelný, tak proč v tom pokračovat?

Snad může být mojí útěchou, že již vytvořené teoretické základy vhodné aplikace teorie produktivní spotřeby a produktivních služeb a vhodné aplikace HCC nacházejí oporu i v řadách "laické veřejnosti" 😁