Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

marian svetlik: Na testovacím diskusní fóru "vize" (viz https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/obecna-diskuse/nositele-zmeny) jsem napsal příspěvek s názvem "Nositelé změny".

Tady jej přepisuji 1:1:

Nejdříve chci navázat na diskusi "karel hais" z webu RV: https://radimvalencik.pise.cz/10057-komentare.html#606347 kde cituji podstatnou část:

"Na závěr tohoto tématu. „Polarizace společnosti“, vyplývá v nerovném přístupu k výdobytku společnosti a k procesům řízení mezi vrstvami. Kapitalismem se rozumí ono vývojové stadium zbožní výroby, kdy se zbožím stávají již nejen produkty lidské práce, nýbrž i sama pracovní síla člověka. Tvrdit, že vývoj trhu nebo dělba práce ( hospodářské poměry společnosti ) mohou vznikat a zanikat z vůle nějaké skupiny osob - ,,inteligence" nebo „vlády" vychází z naprosto nepravděpodobných a mylných předpokladů.

Dokonce některé opoziční proudy vyjadřují názor, že bychom se měli vrátit k budování občin. Vůbec si neuvědomují, že takové uspořádání společnosti je překonáno právě dělbou práce, technickým rozvojem a celkovým poznáním lidstva.

V současné době někteří představitelé střední třídy hájí výrobu a služby živnostníků za jejich nedotknutelné právo. Nechtějí si připustit, že zánik tohoto způsobu výroby a služeb je díky obecným zákonitostem zastaralý a tudíž odsouzený k odumírání. ( viz. Předešlá charakteristika střední třídy ). Tento proces „ odumírání“ existuje i v ostatních charakteristikách střední třídy.

Proto dobrá vize analyzuje společenské procesy minulosti a předpokládá procesy budoucí bez časového omezení. Tím vymezuje hranice takového vývoje, ve kterém se budou pohybovat jednotlivé kroky praktické realizace.

Proto přechod od soudobé společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady, k společnosti k stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru, je vývojová tendence, na kterou poukazují práce R. Valenčíka a spol.


Odpověď na otázku, kdo je příjemce nové vize, nebo která skupina je cílovou skupinou, takové vize, si troufnu tvrdit, že každý člen společnosti, který naznačený vývoj pochopí, ztotožní se s ním a je ochoten stát se realizátorem praktických kroků směřující k naplnění tohoto vývojového trendu."


Za mne plný souhlas. Otázkou je, jak to udělat reálně. Tedy nejenom aby lidé pochopili vizi, ale hlavně aby se mohli stát "realizátorem praktických kroků", protože jinak by to byla jen (možná že hezká) teorie bez realizace.


(tady ještě jednou musím připomenout, že jsem v teorii, filozofii, ekonomice, sociologii a jiných společenskovědních oborech totální barbar, nestudoval jsem to a nečetl jsem relevantní díla vážených autorů, takže to, co uvádím, je pouze výplod mého, možná se dá říct selského, rozumu. A budu rád, když mne lépe erudovaní kolegové opraví, nerad bych umřel v omylu)


Pokusím se trochu teoretizovat.

Jestliže je demokracie vláda lidu, tak to je sice hezká teorie, ale v plné míře (v minulosti a ani teď) nejspíše nikdy nebyla plně použita (možná se k tomu přibližuje Švýcarsko?). Proč? Protože to asi nebylo nikdy logisticky možné realizovat.

Proto byla (asi s dobrým úmyslem) vymyšlena "zastupitelská" demokracie s tvrzením, že jinak to vlastně nejde. A tak vznikly strany a posléze další zájmové skupiny, které v rámci zastupitelské demokracie usilovali o podíl na moci. Pak vznikaly další klony demokracie (např. lidová, liberální a možná i další), ale to jenom podtrhuje to, že určité zájmové skupiny zdůrazňují to, že to oni jsou těmi pravými, kdo může demokraticky vládnout. Za mne z toho vychází, že každá demokracie s přívlastkem je vlastně podvod na lidech. Podle mne kromě jednoho přívlastku - přímá - protože alespoň já chápu pojem demokracie jako synonymum přímé demokracie (aniž bych měl cokoliv společného s p. Okamurou).

Jednou ze zásadních otázek je to, JAK to realizovat? Jen připomenu svůj comment tady, cituji část:
"základním předpokladem realizace takové změny je postavení individuality člověka do primární role a od toho odvodit/navázat veškeré další aspekty jeho zapojení do společného "projektu" společnosti"

Opět trochu odbočím a pokusím se o mou laickou definici státu: "stát je způsob organizace společnosti, který řeší společné zájmy skupiny občanů, jinak neřešitelné individuálně". Nositelem této "smlouvy" jsou lidé, kteří se rozhodli stát vytvořit. Realita našeho života se však obrací o 180°, stát (a v současné době to je globální moc, byť evidentní důkazy se asi nikdy nenajdou) se pasuje do role hybatele a lidé jsou jen vykonavatelé. Myslím si, že v jádru naší vize musí být vrácení tohoto vztahu do původní podoby, tedy nalézt způsob, jak vrátit rozhodování o chodu společnosti/státu zpět k lidem. Tedy nalézt způsob, jak obnovit původní chápání pojmu demokracie (z mého pohledu "přímé" demokracie).

Co to přinese? V první řade ohromný odpor současných vládců. Protože, když to dovedu do absurdna, tak jestliže se lidé většinově rozhodnou, že vláda bude muset povinně nosit zelené kabáty, tak to bude muset udělat, jinak nebude vládnout. Další (už reálné) dopady na vládnoucí špičky si každý z vás dovede dovodit sám. Zbytek dopadů (toho, že rozhodovat budou lidé) bude na lidech a jejich rozhodnutích.


Jestliže bude návrat k demokracii jedním z východisek vize, potom vznikají nejméně další otázky:

Jak to udělat?

Co to přinese?

Jaké budou klady a zápory?

Jak se k tomu postaví globální moc?

Ale by příspěvek nebyl příliš dlouhý, ukončím jej. Prosím o reakce a upozornění na mé omyly