R2016/211: Diskuse LK: Cesta k reformám otevřena/2

2. září 2016 | 06.12 |

Konflikt ČSSD s ANO otevřel cestu k realizaci zásadních reforem - 2. část

V rámci seriálu o reformách, konkrétně pak v rámci diskuse před 19. ročníkem konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, uveřejňuji sérii několika svých příspěvků, které jsem publikoval z taktických důvodů i mimo seriál od 28. srpna. Jedná se totiž o mimořádnou příležitost, jak nejen otevřít cestu ke kvalifikované diskusi o zásadních reformách (ta již probíhá), ale i cestu k reformám samotným.

Ve včerejším článku "Nesmyslný střet ČSSDxANO o penzích otevírá cestu/1", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3782-nesmyslny-stret-cssdxano-o-penzich-otevira-cestu-1.html

jsem uvedl, proč je diskuse o penzích tak významná a jak obrovská příležitost k tomu, aby se konečně něco začalo měnit k lepšímu, se tím otevírá (kdo ještě ten článek náhodou nečetl, tak ho moc a moc prosím, aby to napravil). Pokračuji rozborem reakcí na můj článek z 26. srpna publikovaný v rámci seriálu o reformách pod názvem "R2016/204: Diskuse LK: Konečně vášnivá!/7", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3768-r2016-204-diskuse-lk-konecne-vasniva-7.html

V něm jsem uvedl, o kolik by vzrostly penze, pokud by u nás místo současného okrádání těch, kteří by si rádi zvýšili důchod prodloužením doby výdělečné činnosti, byl zaveden plně zásluhový a plně uzavřený průběžný systém jako "postgraduální" nadstavba k současnému základnímu průběžnému systému.

Mimo jiné, jen jako podnět k úvaze: Dnes se hodně hovoří o tom, jak se zajistit na stáří různými formami připojištění či spoření, protože prý starobní penze nebudou stačit. Propočet, který jsem zveřejnil, ukazuje, že nejlepší formou spoření na starobní důchod by v racionálním penzijním systému bylo investování do schopnosti (do zdraví, vzdělání, společenských kontaktů) se dlouhodobě uplatnit na profesním trhu.

Dnes se budu věnovat jednomu z aspektů kritických poznámek k tomu, co jsem v modelu "postgraduálního" penzijního uvedl. Poznámky najdete na:

http://radimvalencik.pise.cz/3768-komentare.html

Uvedu je v tom pořadí, jak následují v komentářích k článku:

J. Mertl:

"To jsou sice velmi pěkná čísla, ale s nerealistickými předpoklady. Výdělek 50 000 Kč ve věku 65 let a více může mít jen velmi malá skupina osob (i průměrný výdělek je někde kolem 27 000 na plný úvazek o mediánu nemluvě). Dále pak do 70 let jistě někteří pracovat mohou (v rámci konceptu prodloužení produktivního uplatnění), nicméně v 75 letech už budou pracovat pouze ojedinělé osoby, tudíž ta kalkulace je čistě teoretická.

M. Kroh:

Myslím, že není třeba si stýskat, když jsou rozdílné názory. Nemusí to být nedostatkem pozornosti či naslouchání, ale i tím, že problém je složitější a má více aspektů. Například vymezení pojistné události u sociálního pojištění má aspekt, na který upozornil Jan Mertl, ale i ten, který zdůraznil Radim Valenčík. Neříkám to proto, že bych si nechtěl nikoho znepřátelit, ale proto, že tomu tak skutečně je. Pokusím se vyslovit definici, která by zahrnula oba aspekty, "Pojistná událost v sociálním pojištění je dosažení státem určené hranice stáří, která u dotyčné věkové skupiny znamená sníženou až nulovou schopnost zajistit si životní potřeby soustavným vykonáváním fyzicky či psychicky náročné pracovní činnosti."

J. Mertl:

To je pravda, že na to můžeme koukat jak optikou dožití, tak i optikou odchodu do penze. Ale ve výplatní fázi už se řeší (a počítá) jen riziko dožití. To že si lidé v ČR neberou typicky doživotní penze je opravdu jiný problém. Kdyby v penzích nebylo riziko dožití, stačilo by na penze běžné dlouhodobé spoření ....

K tomu moje poznámky:

1.

Nejvýznamnější je první poznámka J. Mertla. Té se budu samostatně věnovat zítra. Dnes ji zmíním jen v závěru, a to spolu s výzvou, kterou jsem uveřejnil již včera. Dnes se budu věnovat otázce práce s pojmy při vymezení pojmu "systém penzijního pojištění" v kontextu pojmu "zabezpečení na stáří".

2.

Znovu a znovu zjišťuji, že máme velký problém, pokud jde o schopnost přesně definovat pojmy, resp. s tím, co nazývám "procovat s pojmy", tj. vzájemně je vymezovat v rámci určitého systému pojmů. Přitom je to základ metodologie. Tady začíná každá věda, včetně matematiky. Uvedu to na konkrétním příkladu:

- V šestém pokračování "vášnivé diskuse" jsem přesně definoval, co je systém penzijního pojištění (a už tehdy jsem upozornil na problém porozumění): "Zase mě trochu mrzí, že si nedokážeme vzájemně dostatečně naslouchat a být dostatečně přesní. Mnohokráte jsem zdůraznil, o jakou solidaritu v penzijním pojištění jde, resp. co je onou pojistnou událostí. Tou není to, že se někdo dožije vysokého věku. Pojistnou událostí je ztráta schopnosti získat prostředky výdělečnou činností v důsledku stárnutí. Z toho pak vyplývá, mezi kým a kým je tato solidarita. Mezi těmi, u kterých tato pojistná událost nastala, a těmi, u kterých nenastala. Tj. mezi těmi, kteří v důsledku zvyšujícího se věku ztrácejí schopnost uživit se výdělečnou činností, a těmi, kteří tuto schopnost neztratili (fyzickou, duševní schopnost i sílu motivací)."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3767-r2016-203-diskuse-lk-konecne-vasniva-6.html

Nepleťme různé způsoby toho, jak se zabezpečit na stáří, tj. jak čelit "riziku dožití". To lze mnoha způsoby. Penzijní pojištění je jedním ze způsobů. Ale pokud budeme mít na mysli systém penzijního pojištění a definovaní solidaritu v něm, pak je to jen (znovu a znovu se opakuji, než to každému dojde): Solidarita mezi těmi, u kterých tato pojistná událost nastala, a těmi, u kterých nenastala. Tj. solidarita mezi těmi, kteří v důsledku zvyšujícího se věku ztrácejí schopnost uživit se výdělečnou činností, a těmi, kteří tuto schopnost neztratili (fyzickou, duševní schopnost i sílu motivací). A tato solidarita (jako vedlejší produkt) umožňuje zajistit i financování v pokročilém stáří bez rozdílu to, kolik se ten či onen člověk dožije (tj. umožňuje čelit riziku dožití).

- Z tohoto hlediska nedává smysl věta J. Mertla: "Kdyby v penzích nebylo riziko dožití, stačilo by na penze běžné dlouhodobé spoření...." Nic z ní nevyplývá. Je prázdná.

- Mnohem horší je ovšem údajný Krohův kompromis (přesně ve smyslu Bucharinova pokusu o kompromis v definování odborů). Připomínám, co M. Kroh navrhuje: "Pojistná událost v sociálním pojištění je dosažení státem určené hranice stáří, která u dotyčné věkové skupiny znamená sníženou až nulovou schopnost zajistit si životní potřeby soustavným vykonáváním fyzicky či psychicky náročné pracovní činnosti."- Pokud tomu rozumím (není totiž tak snadné dešifrovat smysl jeho sdělení), pak chce říci asi toto. Existuje určitá věková hranice (kterou lze nějak zjistit a pak stanovit), při dosažení které v průměru či u většiny osob (to tam chybí a není zcela jasné, co má M. Kroh na mysli) dochází ke snížení (procentuálně jakému?) či plné ztrátě (jakého procenta osob?) uživit se výdělečnou činností. A jakmile člověk (bez ohledu na to, zda je či není fit) tuto hranici dosáhne, přistoupí pojišťovatel k plnění pojistné události. Chápete vůbec, kolik je problémů skryto v této konfúzní denici? A že z toho nevyplývají žádné použitelné závěry? Vždyť to je, jako když řeknete: "V průměru po šesti létech má každé auto havárii a v průměru tato havárie má hodnotu 30 % jeho pořizovací ceny." A tuto hranici pak vezmete za základ, každému, kdo jezdí autem šest let, vyplatíte příslušnou částku pojistného, zatímco jinému ani v případě havárie platit nebudete. To je přece pakárna.

- Srovnejte to s mou definicí, která dává jasnou odpověď na otázku, co dělat. Jak čelit riziku dožití vysokého věku a současně vytvořit motivující systém, který si vydělá nejen sám na sebe, ale odstartuje i ekonomickou expanzi produktivních služeb.

3. Poslední poznámkou se vracím k tomu důležitému, co říká J. Merl v prvním kritickém ohlasu a opakuji výzvu, kterou jsem vložil již do včerejšího článku: Zkuste se sami zamyslet:

Co by podle vás bylo možné udělat pro prodloužení doby zainteresovaného produktivního (výdělečného) uplatnění člověka. Tj. zkuste uvažovat nikoli ve stylu "proč to nejde", ale ve stylu "jak problém řešit", "jak navrhovaný systém podpořit". Pokusme se každý z nás formulovat nějaká doporučení a odhad, jaký mohou mít efekt. Odhad v podobě procentuálního ocenění toho, o kolik se prodlouží doba produktivního uplatnění člověka v důsledku využití nějaké konkrétní možnosti toho, co lze udělat.

Svůj plný výčet námětů, co udělat pro prodloužení doby zainteresovaného produktivního (výdělečného) uplatnění člověka uveřejním i s příslušným oceněním efektu. Dnes jen jeden námět:

Od první třídy a po celou dobu studia vést člověka k tomu, aby měl povědomí o celoživotní dráze svého uplatnění:

- aby tato představa byla podložena kvalitním vzděláním,

- aby se ji člověk naučil průběžně konkretizovat,

- aby po skončení studia existovalo kvalitní poradenství, které mu pomůže v kritických situacích, kdy hrozí ztráta uplatnitelnosti,

- aby existovala kvalitní prognóza vývoje na jednotlivých profesních trzích (včetně včasného identifikování vzniku nových segmentů profesních trh),

- aby kritické situace hrozící ztrátou uplatnitelnosti byly identifikovány a analyzovány v celospolečenském měřítku (jako standardní situace, kdy je člověku potřeba pomoci uchovat svou uplatnitelnost),

- aby problematika projektování trajektorie celoživotního uplatnění, profesních a meziprofesních posunů byla náplní i činnosti profesních organizací (včetně odborů),

- aby existovala možnost postupného zkracování pracovní doby či obecněji postupného snižování pracovní zátěže ve vyšších věkových kategoriích,

A odhad, o kolik to umožní prodloužit uplatnitelnost člověka? – Nejméně o 10 % nedlouho po startu systému, postupně více.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář