(57.2) Hra: O smyslu, jistotě a kontextu kontextů

30. duben 2013 | 08.00 |


Včera, zatížen chmurami (daleko od domova s blbě porouchaným autem, i když si říkám, že posádka Apollo 13 na tom byla hůř), jsem se pokusil o optimistickou vizi.:

http://radimvalencik.pise.cz/234-57-1-hra-o-smyslu-jistote-a-kontextu-kontextu.html

Teď něco o tom, jak je prosadit (to je ten kontext kontextů).

Nevěřím na konspirativní teorie. A to přesto, že mi manželka na uklidnění v souvislosti s naším trápením s autem čte "Pražský hřbitov" Umberta Eca. Podle mě hlavní bariérou přeorientace setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb (jak jsem o tom psal včera) je působení horizontálně i vertikálně provázaných struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Popisu jejich anatomie, fungování a geneze jsem věnoval již hodně času (viz zejména díl 32, 33 a předcházející):

http://radimvalencik.pise.cz/91-teorie-her-jako-bojove-umeni-32.html

http://radimvalencik.pise.cz/114-thbu-33-shrnuti.html

Stručně zopakuji to, co jsem již v různých dílech tohoto seriálu uváděl:

- V rámci struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (též zjednodušeně klientských sítí nebo mafií) se hráči jednak vzájemně vydírají a současně kryjí i protěžují.

- Tyto struktury prošly přirozeným výběrem, vytvářejí složitý horizontálně i vertikálně provázaný konglomerát.

- Na všech úrovních si vytvářejí (spíše přirozeným způsobem) jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím pákových a synergických efektů. (Zapomeňme na ilumináty, zednáře, siónské mudrce, zednáře..., právě tak, jako na KGB, CIA apod., úplně stačí tento přirozeně vzniklý fenomén, který má navíc schopnost kontaminovat a podřizovat si i to, co by mohlo být podezíráno z toho, že se jedná o nějaký konspirativní faktor dějin.)

- Jádra vyjednávání vlivu se řídí (rovněž spontánně se vytvářejícím) základním ideovým paradigmatem (a v tom je právě problém).

Proč je to problém? Zde několik nových formulací:

Základní ideové paradigma musí plnit dvojí roli:

Za prvé: Přispívat ke krytí porušování obecně přijatých zásad.

Za druhé: Sjednocovat se společnému vidění a následné koordinaci při řešení problémů vývoje společnosti.

Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad již natolik kontaminovaly institucionální systém společnosti, že chtě nechtě musí převzít i funkce správy. V důsledku toho, že současně plní funkci krytí lumpáren, je tato funkce správy deformována. To je jednou z hlavních příčin současných problémů. Uvedené struktury používají např. následující praktiky (následující výčet je jen ilustrativní):

- Demonstrativní použití dvojího metru: Vytvoří se podmínky, že ti, co jsou dosazováni či připouštěni do určitých pozic, jsou vedeni k tomu, že porušování určitého typu obecně uznávaných zásad je "úplně normální". A když se chtějí z vlivu struktur vymanit, jsou demonstrativně trestáni a denunciováni (na základě obvinění z porušování lidských práv, korupce apod.). To je aplikováno od diktátorských postupů některých vlád až po zneužívání pravomocí v tuzemském rozhodování o veřejných zakázkách. (U nás můžeme takřka v "přímém přenosu" sledovat, jak se vyvíjí případ "Rath" – a setkáme se zde ještě s hodně poučnými jevy.)

- Řízení osob formou in-side informací: Ten, kdo se dozví, "jak to dopadne", má konkurenční výhodu před ostatními. Stává se snadno ovladatelným a řiditelným, protože si na přísun informací tohoto typu zvykne a počítá s ním. Zde je ovšem rozhodující, aby jádro vyjednávání vlivu vždy "prosadilo své". Nejde o prestiž, ale o to, že by se začal hroutit systém založený na důvěře v ony in-side informace. Proto se některá řešení prosazují zdánlivě iracionálně s obrovským nátlakem na zúčastněné (a s případným frapantním použitím dvojího metru).

- Překrývání reálných her fiktivními (vytváření "kouřové clony"): Stále musí být k dispozici nesmiřitelný nepřítel, kterého se všichni musejí bát. Ten může v Orwellovsko-Uhdeovské podobě za "všechny problémy", protože my "řídíme jen jednu zemskou poloosu" – a on tu druhou. Když není, musíme jej vypěstovat, musíme s ním bojovat tak, aby byl stále silnější.

"To jsem zvědav, co s tím uděláte!" (řekl by Kroupa starší ve filmu "Marečku, podejte mi pero":

Institucionální řešení považuji za málo reálné:

- Všechny formální instituce jsou dostatečně penetrovány a kontaminovány uvedenými strukturami, včetně a zejména těch, které mají působení porušování obecně přijatých zásad omezovat, tj. např. orgány činné v trestním řízení.

- Pokud jde o neformální instituce v podobě různých hnutí, vznikajících jako reakce na sociální a jiné problémy, které přináší současný typ vládnutí, jsou rovněž velmi zranitelné, struktury založené na vzájemném krytí do nich mohou snadno pronikat a ovlivnit jejich činnost.

Domnívám se, že řešení musí vycházet z následujícího:

1. Široké osvěty, pokud jde o pochopení toho, jak funguje současný globální i lokální systém podřízený vlivu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. To je to, co nazývám osvojení teorie her jako bojového umění.

2. Na základě toho dosažení posunu základního ideového paradigmatu v celé hierarchii jader vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím uvedených struktur. A to směrem k pochopení možnosti přechodu ke společnosti založené na produktivní spotřebě.

(Zde musí sehrát svoji roli úcta k poznání, vědě, vzdělání, ale i teorie samotná.)

Hlavní problém, na který výše uvedená představa řešení naráží, je zablokovanost schopnosti přesahu velkého množství lidí, která se projevuje v neochotě:

- Vzdát se představ o cestách řešení, které ovšem nikam nevedou.

- Trpělivě domýšlet možnost perspektivního řešení i to, v jaké podobě působí skutečné bariéry vývoje společnosti.

Podrobněji o obojím i s konkrétními příklady příště.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.13 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře